Ptačí chřipka se šíří Evropou, avšak na světě je jedna země, která nad ní úspěšně zvítězila, přestože zaznamenala řadu úmrtí na tuto nemoc - Vietnam. O tom, jak, informoval v pondělí britský deník Independent.

Vietnam byl nejpostiženější zemí - vyskytlo se tam 93 lidských případů nakažení ptačí chřipkou a 42 osob na tuto nemoc tam zemřelo. Podle Světové zdravotnické organizace se však Vietnam stal první zemí na světě, které se úspěšně podařilo ptačí chřipku neutralizovat.

Žádné nové případy ptačí chřipky u lidí se ve Vietnamu nevyskytly od loňského listopadu a u ptáků od prosince, uvedl Hans Troedsson, ředitel Světové zdravotnické organizace v Hanoji.

Studie mccarthyismu od George Clooneyho si plně zaslouží své nominace na Oskara, napsal v neděli v týdeníku Observer veterán britských filmových kritiků Philip French.

Edward R. Murrow je tak úctyhodnou osobností v americké mediální historii, jakou je v britské mediální historii dlouholetý rozhlasový a televizní reportér z padesátých a šedesátých let Richard Dimbleby. Murrow se původně proslavil svými rozhlasovými reportážemi z Londýna za druhé světové války, během nacistických náletů - lidé znali jeho hlas přenášený s atmosferickými poruchami do Ameriky přes Atlantik z Británie v obležení. Jako nestor britských a amerických rozhlasových komentátorů Alastair Cook byl i Edward R. Murrow mistrem rozhlasové pauzy. Jeho reportáže vždycky začínaly: "Tady je ... Londýn." Novináři ho uctívali za odvahu, vysoká měřítka a jasné, neafektované vyjadřování, které posléze napodobovaly celé generace novinářů, kteří pracovali pod jeho vedením v Evropě.

Celá řada nových studií nyní dokazuje vazbu mezi závislostí na konopím a duševními chorobami.

V Británii byly právě zveřejněny alarmující statistiky - od roku 2001, kdy bylo dekriminalizováno užívání konopí - bylo přesunuto z kategorie tvrdých drog (třída B) do kategorie měkkých drog (třída C) - stoupl počet osob, které se podrobily nemocničnímu léčení v důsledku duševních chorob, vzniklých požíváním konopí, o 40 procent.

V roce 2001 se podrobilo v důsledku přílišného používání konopí nemocničnímu léčení v Británii 490 pacientů. V letech 2002 a 2003 bylo přijato k nemocničnímu léčení z tohoto důvodu už 710 osob (v každém z obou těchto roků).

Několik policistů z londýnské Metropolitní policie bude trestně stíháno za to, že se pokusili zfalšovat důkazy v případě brazilského elektrikáře Jeana Charlese de Menezese, kterého policie omylem v červenci zastřelila na jedné londýnské stanici metra.

Britská prokuratura Crown Prosecution Service plánuje zahájit trestní stíhání proti policejním důstojníkům, kteří dohlíželi na průběh operace, za to, že se pokusili "překroutit důkazy a zabránit průběhu spravedlnosti".

V nedělních Otázkách exceloval šéf ODS svým klidem a korektností ve srovnání s premiérem Paroubkem. Diskutovanými tématy byly daně, zdravotnictví a problémy, jež dle konkrétního výzkumu veřejného mínění tlačí voliče před volbami 2006 nejvíce.

V oblasti daní i zdravotnictví pokračoval hanebně nepřehledný kolotoč, v němž se politici na úkor korektního informování veřejnosti častují navzájem bahnem, jež svorně vyprodukovali. Bohužel (a pochopitelně!) neexistuje vůle vnést do této frašky jasno -- a to ani ze strany médií veřejné služby, jež by mohla jednak chytat politiky za slovo a neúprosně trvat na podrobném vysvětlení, jednak naproti nim posadit tři čtyři nezávislé odborníky, jejichž mezinárodní prestiž je víc než dostatečnou zárukou objektivity. Moderátor místo toho už dlouho připomíná komika, který se s politiky dobře baví a nevynechá příležitost ke kamarádskému zavtipkování. Tím je dojem frašky výrazně znásoben.

Vážený pane Cveku,

se zájmem jsem si přečetl Vás článek v BL. Nepochopil jsem ale, co vás vedlo k odvážnému tvrzení: "V nedělních Otázkách exceloval šéf ODS svým klidem a korektností ve srovnání s premiérem Paroubkem." Můžete být konkrétní? Nějak jsem onen údajný klid a korektnost nezaznamenal.

Blairovy nové zákony z nás činí oběti budoucích tyranů. Svobody, které bychom měli usilovně hájit, tato neliberální vláda systematicky likviduje, varuje v britském nedělníku Observer Henry Porter:

No snad si nemyslíte, že za Vámi publikované články budu ještě BL platit! Celkem pravidelně "jukám" na tu Vaši žumpu, abych se pobavil. Asi tak, jak se ve středověku panovníci bavili šašky a zrůdami, míní čtenář Zdeněk Kříž.

Z Vašeho časopisu, dle mého soudu, přímo čiší zaujatost, hloupost, nekritičnost a nenávist. Jako kdyby to byla odnož Rudého práva. Když uvážím, kdo u Vás publikuje (např. Krejčí, Hanzlík, Keller [?? pozn. red.] aj.) tak se ani moc nedivím.

K něčemu je tak jeden článek ze sta a i ten obvykle pouze převezmete z jiného periodika.

Pokud Vás to baví, prosím, je to Vaše věc. I přes Vaše úsilí stále ještě zatím žijeme ve svobodném světě.

Neočekávejte ale prosím, že Vám za Vaše zvratky budu ještě platit. Musí Vám pro účely jednání o reklamních poplatcích stačit, že Vás vůbec někdy otevřu.

Jsem rád, že noviny Britské listy existují, píše Ivan Vagera. Zveřejňují názory a pohledy, které opravdu v jiných novinách nejsou (bohužel nejsou) k nalezení. Na rozdíl od převážné většiny v České republice dostupných novin nevedou propagandistickou kampaň za nějakou politickou stranu nebo ve prospěch nějakých sponzorů.

Úroveň novin je vysoká a obdivuji úsilí, se kterým se noviny snaží poskytovat vyvážené a objektivní zpravodajství.

Zajímavý spor chytré horákyně řeší Česká televize vůči Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která s ní zahájila desítky správních řízení.

"Spuštěním Čtyřiadvacítky se televize domnívala, že může vysílací časy sčítat podobně jako to nyní dělá u jedničky a dvojky pro limit reklamního času," řekl iDNES předseda vysílací rady Petr Pospíchal o důvodnění, proč RRTV zahájila s Českou televizí správní řízení. Česká televize totiž spuštěním programu ČT24 automaticky zvýšila počet reklamních spotů na všech svých kanálech.

RRTV se domnívá, že se reklamní čas sčítat nedá. Podle Pospíchala je to z několika důvodů. "Kanál ČT24 nemá vůbec omezen reklamní čas. Kdybychom tedy připustili sčítání, tak by to pak mohlo být rovnou sto procent vysílacího času na jedničce. Je to také digitální kanál, kdežto jednička a dvojka je vysílání především analogové," podotkl amatérský právník Pospíchal pro článek Ondřeje Tolara, zvřejněný 17. února 2006 na serveru iDnes.

Petr Pospíchal už předsedou Rady není a dnes lze jen doporučit RRTV, aby zahájená správní řízení zastavila pro zmatečnost a České televizi se omluvila. Protože bývalý předseda Rady si zákon vyložil po svém, v rozporu s jeho zněním.

V poslední době si stále častěji uvědomuji významnou funkci, jakou hrála krásná literatura od renesance po dvacáté století v dějinách Západu. Jistě, máme liberální demokracii, můžeme se chlubit mírou svobody, která přesahuje všechnu historickou zkušenost, jenže ta vyrostla víc než z deklarací a politických bojů z našeho pohledu na svět. Lze pochopit smysl svobody tváří v tvář zmanipulovaným násilníkům ve frustrovaném muslimském světě, zůstaneme-li jen u obecných frází?

Je zajímavé, jak řada lidí stále sdílí jako samozřejmost a standard sexuální normu konzervativně patriarchální křesťanské tradice, abych tak řekl, s puritánským zaujetím hodným vrcholné měšťanské kultury 19. století. Kultury národního obrozování.

Musím bohužel konstatovat, že prakticky se zcela stejnými argumenty o ohrožení tradiční rodiny, jako dnešní kritici zákona o registrovaném partnerství, přišli již v 19. století kritici snah o rovnost práv a povinností mužů a žen v manželství a v jeho rozluce a rozvodu, v přístupu ke vzdělání, k občanským právům nebo k zaměstnání.

V Británii se rodí jen minimum dětí, protože tlak v zaměstnání nutí mladé ženy, aby odkládaly své těhotenství. Přitom není pravda, že by ženy nechtěly děti - kdyby nebylo tlaku v zaměstnání, ročně by se v Británii rodilo o 90 000 více dětí než dnes. Vypočítala to respektovaná vědecká organizace Institute for Public Policy Research, Ústav pro výzkum státní politiky.

Jeho analýza konstatuje, že pracovní a finanční znevýhodnění, které jde ruku v ruce s rozhodnutím mít děti, znamená, že mnoho žen těhotenství odkládá na dobu, kdy může být příliš pozdě.

"K mikrofonu přichází úspěšný podnikatel a konečně dodává spisovatelům trochu sebevědomí: Neshánějte sponzory, neponižujte se! Vaše schopnost vás uživí. Potřebujeme jazykově zrevidovat reklamy, připravit úspěšné billboardy... Ano, tento člověk nám ukazuje, jak být zase užitečný a potřebný společnosti! Ale k tomu já se nepropůjčím. Zapojím se v kraji, kde mám chalupu a kde ještě žijí dobří lidé. A jejich dětem budu psát domácí slohové úkoly: za talíř teplé polévky, za pár vajíček, za plátek domácí tlačenky. Takovou neměli ani na Dobříši."

Je to historický paradox: Rok 1989 přinesl spisovatelům svobodu slova, ale vzal jim čtenáře.

V několika větách má autor pravdu: Rok 1989 přinesl spisovatelům svobodu slova, ale vzal jim čtenáře. Je načase si odpovědět PROČ. Protože autor sice volá o pomoc, ale doposud nic nepochopil.

Odpradávna brázdili moře, přepadávali obchodní lodě a naháněli strach králům. I v jednadvacátám století je stále obestírá aura výjičmečnosti. Johnny Depp jako jeden z nich před pár lety získal srdce milionů filmových fanynek.

Piráti nevymřeli. Jejich aktivita naopak v poslední době vzrůstá. Jenže nejsou z Karibiku, ale ze Somálska.

After having almost won the last general elections and, in 2004, the European Parliament elections, the Civic Democrats (ODS) gained steadily in popularity only to see their lead evaporate under the rule of new Social Democrat (ČSSD) party leader and Prime Minister Jiří Paroubek.

Published in Czech Business Weekly HERE

Před týdnem jsem v článku Tak já tedy nevím... vyslovil naději, že z Evropy snad zazní hlas určitého rozumu a soudnosti, který přehluší dosavadní harašení svobodou tisku a výzvy k dalším křížovým výpravám v jejím svatém jménu mezi nevěřící věřící. Možná nemám dost informací, ale zdá se mi, že k ničemu podobnému nedošlo. Převažuje naprosto zbytečné obviňování druhé strany a výzvy k vzájemné solidaritě. Musím říci, že jsem ve svém životě již několikrát zažil, že se lidé semkli kolem své fatální chyby a v rámci tohoto bratrstva omylu dokázali z obyčejné blbosti vytvořit legendu o veliké myšlence a okolním nepochopení, házení perel sviním a tak podobně. Skončilo to vždycky stejně. Okolí nedbalo na toto bratrstvo omylu a dalo na ně více nebo méně brutálně zapomenout.

Důvodem, proč jsem poslal tento příspěvek do Britských listů, je moje obava, že by se mohlo v České republice dlouho tápat, podobně jako v Kanadě, nad případným "nepochopitelným" rozšiřováním rakoviny u českých hasičů.

Hasiči dnes hasí nejen hořící dřevěné trámy, dřevotřískové a sádrolepenkové stěny, nýbrž i hořící záclony, koberce, počítače, baterie, chemikálie, barvy a laky, umělé hmoty, auta a spoustu jiných věcí, které se ohněm mění na jedy a rakovinotvorné látky. Jsou vystaveni nebezpečí nejrůznějšího druhu - a umírají mladí.

     Názory na dřevěné rodinné domky jsou různé mezi lidmi žijícími v Kanadě a v České republice. Před příchodem do Kanady jsme žili v jednoposchoďovém domku ze škvárobetonových tvárnic a obavou z požáru jsme rozhodně netrpěli. V Kanadě jsme ale poznali, jaké nebezpečí oheň znamená. O velikonocích v roce 1968 jsme během jednoho dne viděli z balkonu činžáku, jak dva rodinné domky v poměrně chudé čtvrti pod námi vzplály a brzy jsme viděli hasiče v akci.

Ta myšlenka se nabízí sama. Zelení podle nejnovějších průzkumů volebních preferencí STEM a SC&C překročili uzavírací klauzuli pro zvolení do Poslanecké sněmovny, a kdyby se nyní konaly volby, dostali by se do parlamentu. Pro mladého voliče, který je orientován na hodnoty nemateriálního charakteru, je to skvělá zpráva. Teď už by konečně jeho hlas nepropadl. Je však na místě naléhavá otázka, je tomu skutečně tak?

Veronice Kramperové ve vřelé vzpomínce na její výklad Snídaně v trávě

Myslím, že je potřebné v naší postmoderní době, která se tak často vyznačuje kulturní a uměleckou nivelitou či indiferencí, zamýšlet se nad tím, co charakterizuje umění a co ho vymezuje od zábavy pro dav a od kvazi-umělecké produkce, tvořené za účelem byznysu. Je třeba se zamýšlet nad atributy skutečného umění právě v naší době, kdy produkty masové zábavy a části popové scény vyvolávají pervertovaný dojem, že právě toto je umění.

Správce stránek jazykového portálu Evropské unie kapituloval před nelítostnými útoky rozlobených esperantistů. Na stránkách se již neuvádí, že umělé jazyky jako esperanto nemají historii, kulturu nebo rodilé mluvčí. Celý odstavec, který měl za cíl ukázat, jak se esperanto nehodí pro používání v EU, byl odstraněn 30. ledna. Správce stránek, Robert Rowe, se 6. února setkal s dvěma esperantsky hovořícími úředníky EU. Rowe vyprávěl, že některé z dopisů esperantistů, které mu byly zaslány, byly dost drsné. Také se divil, jak si někteří esperantisté myslí, že mohou diktovat jazykovou politiku EU. Zopakoval, že takové iniciativy mohou přijít jen od členských států.

Bratři Orffové (Ivan Gajdoš, Lukáš Novotný, Matouš Godík), Bingriwingri, vyšlo 30.10. 2005 na Quazi Delict Records. Web http://www.bratriorffove.net

Bratři Orffové jsou vlastně takoví staromódní romantici. Lítají na Měsíc, válejí se v trávě, prožívají představy literárního fantasy světa, v němž získávají roli svých vlastních představ. Když se nad tím člověk zamyslí, mohl by jednoduše dojít k závěru, že to vlastně nestojí za poslech. To je ovšem velký omyl.

Únor 2006 se zapíše do historie Poslanecké sněmovny: otevřeli jsme Informační centrum pro veřejnost. Krok je to promyšlený a zejména potřebný.

Důvěra občanů vůči oběma komorám Parlamentu ČR dlouhodobě osciluje někde mezi 20 -- 25 %. To není žádná sláva pro instituci, která není žádný úřad, ale nejdůležitější ústavní orgán země. Důvěra v parlament, to je důvěra v celý náš systém politické reprezentace, důvěra občanů v náš ústavní a politický řád.

Nejhorší, co se může parlamentu stát, je, když se o něm říká: "Oni tam někde zase rozhodli nějakou hloupost." V téhle větě je obsažena taková vzdálenost mezi veřejností a zákonodárci, která je naprosto zhoubná.

Úrad priemyselného vlastníctva rieši kuriózny spor. Ide v ňom o ochranu patentu malého slovenského podnikateľa, ktorý prekáža veľkému globálnemu gigantu.

Mikuláš Kántor z Nitry predbehol nadnárodný koncern PepsiCo, Inc. a tri mesiace pred tým, než táto firma začala pracovať na novej, farebnej kole, si ju dal patentovať on. A hoci tento patent platí iba na Slovensku a v Česku, PEPSI-COLA, s. r. o. sa usiluje o jeho výmaz.

Hoci sa to na prvý pohľad nezdá, ide o jednoduchý, ale naozaj originálny nápad. Kamarát M. Kántora mu vnukol detskú myšlienku: prečo by kola mala byť vždy len čierna? Od myšlienky nebolo ďaleko k jej realizácii a výsledkom úsilia skúseného podnikateľa bol kolový sirup, ktorý umožňuje vyrábať sladký nealkoholický nápoj v najrôznejších farbách.

Jednou z najväčších slabín socialistického myslenia na Slovensku je jeho uzavretosť voči vonkajším prúdom. Niektoré pravicové konštrukcie považovala demokratická ľavicová inteligencia za také absurdné, že sa nimi odmietala zaoberať.

Spoľahla sa na prirodzenosť vlastných hodnôt, podcenila vedeckú analýzu a kritiku týchto smerov a dovolila im vyrásť až do dnešnej iracionálnej, ale vplyvnej podoby. Za najnebezpečnejší ideologický prúd považujem spojenie politického neokonzervativizmu s ekonomickým neoliberalizmom. Pre slovenské intelektuálne prostredie je obzvlášť typické, že uctievači Hayeka nikdy nečítali Marxa a vyznávači Marxa nemajú ani potuchy o diele Hayeka. Možno takto podobne by vykĺzla našej pozornosti kniha amerického politológa Fareeda Zakariu Budúcnosť slobody, ktorá sa stala ihneď po svojom vydaní bibliou neokonzervatívcov (slovenských nevynímajúc). Táto publikácia neobyčajne úprimným a otvoreným spôsobom formuluje ciele, ktoré sme doteraz iba tušili.

Po konci vládnucich ideológií 20. storočia sa nachádzame v dobe veľkých protikladov. Zatiaľ čo v takmer všetkých krajinách bývalého Sovietskeho zväzu boli otvorené pobočky reštaurácií McDonald's, na pozemku v manhattanskom Lower East End stojí osamotene sedem a pol metra vysoká socha Lenina.

Táto socha bola na začiatku 90. rokov na terase jednej z budov na Červenom námestí. Potom sa dostala do New Yorku. Lenin tam stojí dodnes. Budovy Svetového obchodného centra však už zdraviť nemôže. Tento obraz nevyvoláva myšlienky o Leninovi -- ideológovi. Je omnoho viac odrazom globálnych protirečení, ktoré sa dnes objavujú na každom mieste sveta.

Keď je politická vízia štátnika postavená na tvrdení, že nič netreba meniť, môže to znamenať dve veci -- že krajina ide najlepším možným smerom, alebo že nevie prísť na to, ako nájsť cestu zo slepej uličky.

Koncom januára predniesol americký prezident George Bush v Kongrese tradičný prejav o stave únie. Viacerí komentátori si všimli, že jeho najcharakteristickejším znakom bola takmer úplná neinovatívnosť -- na rozdiel od predchádzajúcich rokoch v ňom Bush mladší nepredstavil, najmä v oblasti zahraničnej politiky, žiaden nový prístup. Môže to znamenať dve veci -- buď je smerovanie Spojených štátov absolútne správne, alebo je nesprávne, no prezident to nemôže priznať, pretože nevie, ako ho zmeniť. Fakty prvú možnosť prakticky vylučujú.

Minulý týden jsem se ve svém příspěvku věnoval slibným předvolebním preferencím Strany zelených. Mimo vládnoucí ČSSD jsem se lehce "otřel" i o ODS. Vyčítal jsem jí, že není čitelná a neví kam se vlastně chce ubírat. Někdy se chová jako moderní liberální strana, po druhé jako britští konzervativci v 80. letech za zlatých časů premiérky Margaret Thatcherové. Ovšem, když se nad tím vším člověk trochu více zamyslí, tak dojde k závěru, že ona ideová nejednoznačnost pochází již z počátku 90. let, kdy se na dlouhou dobu ujal předsednictví nynější prezident Václav Klaus.

čtvrtek 18.00: Spojené státy by měly uzavřít vězeňský tábor v zálivu Guantánamo a postavit vězně před nezávislý soudní tribunál, anebo je propustit, požaduje zpráva OSN, která byla právě zveřejněna.

Tato čtyřiapadesátistránková zpráva požaduje, aby Washington "zlikvidoval tábor v zálivu Guantánamo a nepoužíval tam praxi, která se rovná mučení či krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení".

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.