Ačkoliv současný předseda SZ Martin Bursík prohlašuje, že kmenové voličstvo má jeho strana rovnoměrně rozložené mezi dva největší protipóly naší politické scény -- ODS a ČSSD, fakt je takový, že tradiční orientace Zelených se kryje spíše s orientací do levé části politického spektra. Hodnoty ochrany životního prostředí, pozitivní diskriminace menšin, genderová otázka aj., to vše je dnes zelenými formacemi v celé Evropě prosazováno. Historický fakt je takový, že tyto názory a postoje vznikly z tradic socialistického a liberálního myšlení a strany zelených jsou jen evolučním stupněm, jenž akcentuje hodnoty, které nabyly na důležitosti v průběhu druhé poloviny 20. století. Logickým závěrem je, že zelení a sociální demokraté jsou tradičními spojenci, kteří však bojují o více či méně stejně orientovaného voliče.

Bohužel v českém prostředí může být za současného stavu hlas pro Zelené hlasem, který pomůže k moci konzervativní pravici.

Zelení před Bursíkem byly rozhádanou straničkou, plnou soupeřících frakcí s více či méně radikálními názory, které nebyly pro běžného voliče příliš přijatelné. Strana se však jasně vymezovala proti pravici a hlavně proti ODS, dnes však toto vymezení padlo a mladý volič se tak může dočkat nenadálých překvapení. Bursíkovi Zelení se totiž začínají stavět do pozice amorfního politického útvaru, který půjde s každým, kdo Zeleným nabídne moc a přístup ke zdrojům, které strana nutně potřebuje k sanaci svých rozsáhlých dluhů.

Díky tomu, že se ovšem bývalý politický turista a lidovec Bursík ostře vymezil proti jakékoliv možnosti tolerance, či dokonce spolupráce s KSČM, logicky z kola vypadává nalevo orientovaná vláda či alespoň parlamentní spolupráce růžovo-rudo-zelených.

Podpory menšinové vlády ČSSD a SZ se nelze dočkat, protože by se neobešla bez podpory komunistů a to už bylo předem vyloučeno. Těžko by takovou vládu podpořili lidovci s občanskými demokraty. Logickým závěrem tedy je, že povolební spolupráce SZ by směřovala ke koalici s ODS a KDU-ČSL.

A v tom je zakopaný pes, taková koalice by vedla ke všemu, co si volič SZ a potažmo i ČSSD nepřeje.

Není pochyb o tom, že některé značně okleštěné části zeleného programu se dostanou i do programového prohlášení výše nastíněné koaliční vlády. Nicméně nelze doufat, že v koalici, kde bude hrát prim ODS spolu s lidovci, se podaří něco z toho prosadit. Tradiční zastánci trhu v řadách ODS a KDU-ČSL se stěží obrátí na podpatku a budou prosazovat ekologické "omezení", které by regulovaly "svobody" tržních aktérů. Situaci, kdy tito koaliční partneři vládli v 90. letech, netřeba připomínat. Tolik propagovaná rovná daň se také příliš nehodí k prosazované ekologické daňové reformě.

Jak by to bylo s tolerancí k menšinám a jejich právům se můžeme přesvědčit v dnešních dnech, kdy je to velká část ODS, včetně čestného předsedy, a unisono všichni lidovci, kteří se staví proti přirozenému nároku homosexuální menšiny na zákonné zrovnoprávnění jejich svazků se svazky heterosexuálními.

Různí lidovečtí činitelé se opakovaně o ženách vyjadřují v tom smyslu, že ženy mají od přírody a podle Bible sloužit jako servis mužům. Předseda potencionálně nejsilnějšího koaličního partnera se stýká s představiteli nacionalistických a šovinistických stran, od tajemníka čestného předsedy ODS chodí podobným bojůvkám děkovné dopisy.

Prezident Klaus se opakovaně vyjadřuje proti velkému nebezpečí, které představuje "NGOismus" a to se setkává se vřelým přijetím mezi činovníky jeho mateřské strany a vzápětí se to stává i její oficiální doktrínou. Přitom typický volič Zelených nějakou tu NGO (Duha, Greenpeace, Amnesty International) podporuje.

Výsledek je bohužel takový, že při současné konstelaci rozložení politických sil by každý hlas pro Zelené paradoxně směřoval proti jádru jejich programu a jejich myšlenkám. Zelení v současné podobě jsou velmi pragmatickou formací, která už víceméně dopředu deklarovala, že pro podíl na moci se svých ideálů vzdá. Už předem se vymezili tak, že by s pravděpodobností hraničící s jistotou skončili v koalici, které je s jejich povahou neslučitelná.

Co si z toho však nakonec vyvodí volič, je dnes obtížně předvídatelné.