Výzva k solidaritě s Dánskem, tak jak ji prezentuje ministr se symbolickým jménem Svoboda, je pro mne jen obtížně pochopitelná. Jsem duše prostá a tak jsem si představil, jak to bylo, když někdo v časech mého dětství rozbil okno. Tedy nechtěně rozbil okno, samozřejmě. V časech mého dětství se ještě okna úmyslně nerozbíjela.

Když někdo něco rozbil při společné hře, tak se někdy společně uteklo. Potom se řešilo, jestli se to okno nějak společně nenahradí, protože se stejně dobře vědělo, že jsme to byli my, protože nikdo jiný to být nemohl. Se neexistuje. Popravdě řečeno, hodně také záleželo na tom, jestli nám v tom okně nezůstala těžko nahraditelná mičuda, ale to už by bylo příliš složité. Někdy se proto také neuteklo a čekalo se, až se rozlícený majitel okna objeví nebo se šlo rovnou se přiznat a na otázku, kdo to byl, jsme říkali "my" bez toho "lope-de-vegovského" Fuente ovejuna, protože jsme nevěděli nic o obci Ovčí pramen kdesi v dávných Španělích. A popravdě řečeno u druhé strany by celý výraz " my Fuente ovejuna" mohl vyvolat pocit, že jsme nejen rozbili okno, ale že jsme ještě drzí...

Prostě solidarita nám byla celkem vlastní, ale nikdy by nás nenapadlo, že budeme krýt někoho, kdo šel před cizí okno a rozbíjel je jen proto, protože věděl, že to druhou stranu přivede nejen ke vzteku na nás na všechny, ale navíc, že to mu to může někomu i doopravdy ublížit.

Takový element mezi námi jsme se vždycky snažili spíše eliminovat a musím říci, že jsme k tomu museli sáhnout jen naprosto výjimečně. Vzpomínám si na případ, kdy jsme se jako děti distancovali od kamarádů, kteří mučili žáby.

Trvalo dlouho, než jsme k sobě pak našli cestu.

My měli obavu z jejich krutosti a oni z naší solidarity, kterou nečekali. Neměli kam jít. Byli jsme jenom my. Bylo to dávno, nebyla televize, internet, video, počítače, ba ani jiné děti. Bylo jenom malé městečko a jeden dětský svět.

Stále častěji slýcháme, že svět je taková globální vesnice. Jedna vesnice. Nebo městečko, chcete-li. Nemáme kam jít. Je hloupé chovat se tak, že budeme solidární tím způsobem, že rozbijeme každý nějaké okna nebo rozšlápneme nějakou žábu. Okna i žáby brzo dojdou. Všude bude táhnout, kolem bude spousta střepů a strašně se rozmnoží komáři. Svět bude chudší...A co pak?!?

Jsem rád, že ta naše vláda ví, co bude pak. Protože jinak by její místopředseda s tím krásným příjmením Svoboda nemohl říkat, že máme být solidární s někým, kdo rozbíjí okna a šlape po žábách pro svůj vlastní plezír bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. Možná, že se další týden dozvíme, že kdo nežertuje na účet Mohameda, není Evropan. Když už kdo neskáče, není Čech...