17. 2. 2006
Aby byl parlament lidem blížÚnor 2006 se zapíše do historie Poslanecké sněmovny: otevřeli jsme Informační centrum pro veřejnost. Krok je to promyšlený a zejména potřebný. Důvěra občanů vůči oběma komorám Parlamentu ČR dlouhodobě osciluje někde mezi 20 -- 25 %. To není žádná sláva pro instituci, která není žádný úřad, ale nejdůležitější ústavní orgán země. Důvěra v parlament, to je důvěra v celý náš systém politické reprezentace, důvěra občanů v náš ústavní a politický řád. Nejhorší, co se může parlamentu stát, je, když se o něm říká: "Oni tam někde zase rozhodli nějakou hloupost." V téhle větě je obsažena taková vzdálenost mezi veřejností a zákonodárci, která je naprosto zhoubná. |
S tím se musí něco dělat. Existují nejméně tři položky, které vytvářejí prestiž parlamentu: jednak transparentnost a otevřenost občanům, dále úroveň a kvalita tvorby zákonů, a konečně chování zákonodárců, autorita, kterou si přirozeně vytvářejí. Obtížná cesta k etickému kodexu poslance naznačuje, že cesta k vyšší politické kultuře bude trnitá a kamenitá. Na druhé straně poslanci jsou lidé z masa a kostí; často mě napadá, jestli by někdo dokázal dát dohromady vzorek dvou set lidí z naší populace, který by se dokázal chovat příkladněji. Budiž. Snažme se, ale bude to nadlouho. Dnes se často mluví o tom, že to, co je nejdůležitější a o co možná musíme usilovat nejvíc, je ona funkce transparentnosti a otevřenosti. Dokonce se někdy říká, že je to ještě důležitější funkce než funkce zákonodárná. Parlament nesmí být vnímán jako instituce "bohem" pověřená k vládnutí. Je totiž především místem zprostředkování zájmů -- místem artikulace zájmů veřejnosti. Je to aréna, ve které jsou zájmy vyslovovány a vláda by je pak měla brát v potaz a reagovat na ně. Parlament, není žádná pouhá továrna na výrobu technických norem, žádná továrna na zákony. Parlament je především "parlare", což znamená latinsky "hovořit" a skrze rétoriku se v parlamentu mají střetávat různé postoje, různé zájmy voličů. A tohle musí být opravdu poznat, opravdu vidět. Ne, že "oni tam zase něco rozhodli". Otevřenost parlamentu znamená, že parlament veřejně nabízí, co se v něm děje, že to je srozumitelné, že kontakt s parlamentem je snadno dosažitelný. V ideálním případě musí mít občané pocit, že do toho, co dělá parlament, se dá zasáhnout, že je to ovlivnitelný proces. Docílit tohoto kýženého stavu, to chce spoustu věcí. Ale na začátku musí být určitě také kvalitní informační centrum, které musí být dobře vybavené a disponující povolanými, ochotnými, ba nadšenými lidmi. Přiblížit práci v Poslanecké sněmovně chce i v době informačních technologií řadu dobrých nápadů. Dokonce i politiku musíme být schopni prezentovat zajímavě a přitažlivě. Doufám, že se to Informačnímu centru Poslanecké sněmovny, které odstartovalo své působení na pražském Malostranském náměstí, bude dařit. (Autor je předsedou Poslanecké sněmovny PČR. Článek vyjde příští týden také v Literárních novinách.) |