Úsměv ho prozradil. Uprostřed dveří stojí shrbený starý muž, čerstvý osmaosmdesátník. Pomalým pohybem ruky zve dovnitř. "Pojďte dál -- a nezouvejte se," říká. Za skly silných brýlí mu blýskají dvě veselé oči. Žije sám uprostřed pražského ďáblického sídliště. Žena mu zemřela před rokem, syn před pěti lety. Proti mne stojí Čestmír Císař. "Císař na Hrad," volali kdysi pražští studenti v onom "rozpuku svobody" Pražského jara 1968.

◄ Editor svazku "Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež" (1988) Antonín Liehm (tehdy 84) ve Skotsku v dubnu 2008. (Když jsem mu v červnu 2012 v Paříži telefonoval, Liehm, nyní osmaosmdesátiletý, reagoval: "Pane Čulík, vy ještě žijete?" (JČ) )

Všeobecné znalosti toho, co se v Československu dělo v šedesátých letech a zejména v období tzv. Pražského jara 1968, jsou značně omezené. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny publikují o tomto období naprosté nesmysly, Jan Hřebejk a Filip Renč točí o něm filmy, které jsou o Československu na jakési jiné planetě. Málokdo se začte do toho, o co v té době v Československu skutečně šlo. Přitom je to zajímavé a dodnes aktuální.

V době posledního velkého kulatého výročí Pražského jara, v roce 1988, sestavil novinář, kritik a autor A.J. Liehm reprezentativní antologii nejzávažnějších více než 130 textů, publikovaných během jara 1968 v rámci tehdejší celospolečenské diskuse. Dal ji ironický podtitul "Čítanka pro děti a mládež". Této Čítanky je dnes zapotřebí možná ještě o mnoho více, než tomu bylo před dvaceti lety. Člověk by měl znát své kořeny.

Ve spolupráci s A.J. Liehmem a za pomoci historika Viléma Prečana jsme tuto antologii významných textů zprostředkovali i mladším generacím a předkládáme ji tímto pro studijní účely kompletní v digitální formě. ČTĚTE! │Jan Čulík

Publikace má tento úvod:

Poslanci britské Dolní sněmovny uvolnili cestu vědeckému výzkumu, když včera schválili hlasováním právo vědců vytvářet hybridní embrya, která mají kombinaci lidské i zvířecí DNA, a také "podpůrné sourozence" pro nemocné děti. Drastický případ chlapce, který má vzácnou nemoc a nemá šanci na přežití, pokud se nenarodí sourozenec s totožnou genetickou strukturou, který by mu mohl poskytovat tkáně na transplantace, vyložil včera v poledne v britském rozhlase jeho otec-lékař. K rozhovoru se vrátíme.

Premiér Gordon Brown apeloval na poslance, aby umožnili výzkum v oblasti kmenových buněk, který charakterizoval jako "svou podstatou morální chování".

Při sérii debat a hlasování, které trvaly téměř sedm hodin, odmitli poslanci drtivou většinou pokusy opozičních konzervativních poslanců zakázat hybridní embrya a "podpůrné" sourozence. Podpořili právo vědy v dané oblasti experimentovat. Cynikové poukazují na to, že nový britský zákon povede k obrovskému rozvoji genetiky v Británii, protože v důsledku silně liberálního nového zákona do této země připlyne z celého světa obrovské množství investic; budou do této země přijíždět i všichni nemocní a hledat zde léčbu, která bude jinde zákonem zakázána.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Britský parlament odsouhlasil experimentování na smíšených embryích zvířat a lidí.

Tak mne napadá, kde berou experimentátoři inspiraci pro "plánování nových úkolů" :-) v zájmu zachování toku financí pro jejich ústav, oddělení, skupinu?

A vůbec, vejce nebo slepice?

Na stránkách Britských listů vznikla -- nikoliv asi poprvé -- diskuse o válečné a poválečné době. Lidé píší o Češích, o sudetských Němcích a o Němcích tak, jako kdyby všichni dobře věděli, do kterého šuplíku všichni obyvatelé dotčených částí země patří, a jako by se v tom šuplíku pak našli lidé, kteří mají stejné vlastnosti, kteří myslí a jednají stejně, a to ovšem ze stejných důvodů.

tisková zpráva

Poslankyně Evropského parlamentu Jana Bobošíková zaslala předsedovi vlády ČR Mirkovi Topolánkovi dopis, ve kterém požaduje vysvětlení tvrzení předsedy Spolkové země Bavorsko a mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení, že vláda ČR s nimi otevřela dialog o poválečném odsunu a dekretech prezidenta Beneše. Poslankyně rovněž upozorňuje v dopise na trvalé propojení Sudetoněmeckého krajanského sdružení, u jehož zrodu stáli nacisté se špičkami české katolické církve. "V souvislosti s právě probíhajícími spory o restitucích círekvního majetku považuji informace v dopise, které mohu kdykoliv doložit, za velmi znepokojivé a doufám, že získám od premiéra jasnou odpověď," uvedla europoslankyně Jana Bobošíková. Jana Bobošíková byla za zveřejňování doložených informací o propojení Sudetoněmeckého krajanského sdružení, KDU-ČSL a špiček katolické církve v době své novinářské praxe vyslýchána a zastrašována policií ČR.

FEMS se seznámil s reformními plány české vlády, které považuje za riskantní nevyzkoušený experiment, který odporuje evropským tradicím zajišťování zdravotní péče na solidárním principu.

FEMS upozorňuje, že v žádné evropské zemi nebylo dosud zdravotnictví privatizováno v takové míře, jak navrhuje česká vláda. Zdravotní péče je v Evropě považována za službou ve veřejném zájmu, jejíž poskytování nelze ponechat pouze tržním mechanismům.

FEMS varuje před nebezpečím vzniku monopolů, které zlikvidují soukromé lékaře a budou snižovat kvalitu lékařské péče. Možnost, aby stejní vlastníci vlastnili zdravotní pojišťovnu i zdravotnická zařízení právě privátní monopoly vytváří.

V duelu "ministrů zdravotnictví" Julínka a Ratha v nedělním pořadu Václava Moravce jsem očekával věcnou diskusi nad pilíři reformy. Namísto toho jsme z jedné strany dostali vrchovatou porci populismu ze IV. cenové skupiny a z druhé strany marný boj s (ne)schopností srozumitelně vyjádřit vizi reformy (tedy krom toho, že jde samozřejmě o pacienta...). Proč argumenty obou diskutujících nezpochybnil moderátor?

Těžiště zdravotního reformního batohu neleží v poplatcích. Ty jsou výchovné a nakonec vždy revidovatelné píše Pavel Kopřiva.

Pomlaskával si v neděli v Otázkách Václava Moravce spokojeně ministr Tomáš Julínek. Reforma funguje, snížil se počet vydaných receptů i balení léků. A ti, co jej kritizují nebo dokonce drze požadují změny v systému, tomu nerozumí. Ať to nechají na něm -- odborníkovi a nepletou se do toho.

tisková zpráva Humanistického hnutí

Praha 20.5.2008

Místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Lubomír Zaorálek zítra přijde podpořit hladovku Jana Tamáše a Jana Bednáře. Spolu s režisérem Zdeňkem Troškou se zúčastní tiskové konference ve 13 hodin.

Tisková konference původně avizovaná na 11.00 20.května se z časových důvodů přesouvá na 13.00 hodin téhož dne. Místo zůstává stejné, Bělehradská 98, Praha 2.

Můžeme se tak dočkat bizarních a matoucích pojednání, viz článek Štěpána Kotrby "Rezignuje dalajláma?" apod., v nichž je dalajlama představen jako "loutka světového buddhismu" a CIA, píše čtenář Jan Komrska.

Premiér České republiky propaguje ideologii všespasitelné tržní ideologie i na setkání světových vůdců v Latinské Americe. Nebudu rozebírat souvislosti tohoto setkání, všimnu se jen určité naivity a neprozřetelnosti, kterou si dovoluje šířit ze země, která má necelou dvacetiletou zkušenost se zákonem trhu, kde má charakter zákona džungle.

Pár konkrétních příkladů použiji jako případové studie, kterými budu dokumentovat, že to, co se v Čechách ukázalo jako velmi problematické je nevhodné exportovat za hranice naší vlasti.

Fázované řady radarů ^[1] mají stále širší použití při konstrukci anténních systému, obzvláště v posledních letech byly zaznamenány zásadní objevy - v nedávné době ještě těžko představitelné. Tyto objevy jsou doloženy vývojem GaAs (galium-arsenidových) integrovaných mikrovlnných obvodů (MMIC), což umožnilo konstrukci aktivních elektronicky rozmítajících řad (AESA), které jsou lehké, málo objemné, spolehlivé a relativně levné. Vývojové trendy dosáhly stupně, kdy je možná konstrukce levných fázovaných řad na kmitočtech do 35 GHz.

Dne 14. května jsme si připomněli 60. výročí palestinské národní katastrofy al-Naqby. Připomněli jsme si 60. výročí chvíle, kdy s tichým souhlasem světového společenství a OSN využila vláda Izraele válečného stavu s arabskými zeměmi k násilnému vyhnáni křesťanských a muslimských obyvatel Palestiny z území pod jejich kontrolou.

Záměr vedení budoucího státu Izrael nebyl konspirační nebo utajený, neboť již na konci 30 let 20 století David Ben Gurion, budoucí první premiér Izraele, otevřeně řekl: "V zemi (Palestině) je místo jen pro Židy. Arabům řekneme, aby odešli. Jestliže s tím nebudou souhlasit a budou nám odporovat, pak je vyženeme násilím." (Colin Chapman, Lion Publishing)

Jsa farářem, nemohu se necítit "potrefenou husou" po přečtení závěru příspěvku Jana Hrušky k diskusi o poválečných událostech v naší zemi, a proto - ač nerad - cítím povinnost vstoupit znovu na toto kolbiště.

Pan Hruška se blíží velmi důležitému poznání: totiž, že neexistují jediné správné a vědecky zhodnotitelé dějiny. A nejde jen o propagandu, jak on říká, která by to způsobovala.

Zkusme se zamyslet nad posledními sto nebo stodvaceti lety českých a německých dějin. Češi byli za toto období jako národ velmi úspěšní. Vytvořili si a udrželi samostatné státní území, které je nyní jazykově téměř jednolité. Během oněch let se nikdy vážně nezpronevěřili odkazu svých předků. Kdyby se na nás mohli dnes podívat Havlíček, Neruda, Kramář, Masaryk, Šmeral, Beneš a mnozí další, asi by byli celkově spokojení a také by si v současném českém prostředí našli své místo.

Čtenář Jaroslav Hykel napsal Petru Uhlovi tento email:

Petr Uhl mu odpověděl, že s jeho argumentací naprosto souhlasí a přiložil k tomu svůj článek z r. 2003, který ovšem nemáme k dispozici. - Škoda, že se Petr Uhl odmítá k věci vyjádřit na stránkách Britských listů.

Chci však k celé tupým, anarchronistickým, defenzivním nacionalismem poznamenané polemice zdůraznit několik důležitých skutečností:

Ač česká média ráda vytvářejí opačný dojem, sudetští Němci naprosto nereprezentují současné Německo. V ČR dodnes u mnohých lidí přetrvává anachronicky dojem o Německu někdy z roku 1942. Jenže ono to takové není, stejně jako Anglie - kupodivu - není už dávno zemí Sherlocka Holmese, londýnské mlhy či uměřených lordů v cylindrech :)

Současní Němci jsou kosmopolitní, civilizovaní, poameričtění (v tom dobrém slova smyslu) tolerantní, pacifističtí a sympatičtí jedinci. Považují se většinou za Evropany, nikoliv v první řadě za Němce. (Před lety jsem byl na setkání českých a slovenských intelektuálů v německém Scheinfeldu svědkem toho, jak se jeden "východňárský", na své slovenské identitě si zakládající bratislavský politik, ptal jednoho přítomného mladého německého právníka, za člena jakého národa se považuje. Sympatický právník, hovořící dokonalou angličtinou, odpověděl: "Já jsem Evropan." Slovák to vůbec nechápal. V tu chvíli jsem měl hmatatelný pocit, že Němec žije v jednadvacátém století a Slovák ve století devatenáctém a je mezi nimi nepřekročitelná propast.

Proboha, Německo dneška není Hitlerovo Německo roku 1942. Skoro každý den vydáváme poznámky na okraj našeho německého dopisovatele, pana Uwe Ladwiga z Hamburku. Jak jste si jistě mohli povšimnout, patří k snad nejtolerantnějším a nejhumanističtějším textům, jaké Britské listy kdy zveřejnily. Takoví jsou dnešní Němci. A - ano, ještě jiná charakteristika, které si povšimla jedna moje britská studentka po ročním pobytu v Brně během následného ročního pobytu v Berlíně: "Češi mluví jen sami mezi sebou - Němci se zásadně zajímají o lidi zvnějšku."

Nacionalistické obavy, které v těchto dnech publikujeme, vidí Německo, jaké už dávno neexistuje.

Ale co vás přesvědčuju, naučte se německy a poznáte to sami.

Dnes zakončená čtyřdenní návštěva nejvyššího tibetského duchovního vůdce v hlavním městě Německa skončila bez oficiálního přijetí na vysoké úrovni. Mluvčí spolkového prezidenta Martin Kothe oznámil, že jeho šéf Horst Köhler tak nemůže učinit z "termínového důvodu". Spolková kancléřka Angela Merkelová se nachází v Latinské Americe, kde je na oficiální návštěvě, ale jak poukazují Zelení, nepověřila nikoho zastupováním. Její sociálně demokratický vicekancléř a ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier prohlásil, že nechce přijetím 14. dalajlámy ohrozit možný pokrok při čínsko - tibetském jednání. Údajně se tak stalo poté, co jej čínský ministr zahraničí v telefonickém rozhovoru ubezpečil, že "čínská strana plánuje skutečný nový začátek v rozhovorech s dalajlámou.

Nezabývám se polemikami a tento text píši jako informaci pro toho, koho zajímá, koho nezajímá, či se jeho obsah neztotožňuje s jeho vírou, nemusí ho číst. Zabývám se žurnalistikou, které jsem se vyučil ve Švédsku a jsem bytostně přesvědčen, že úlohou člověka v tomto povolání je zjišťovat skutečnosti, ověřovat spolehlivost svých informací a poté je publikovat pro veřejnost.

Pan magistr Švéda napadá můj dokument Uloupené Kosovo a jako hlavní argument proti filmu používá články z netových stránek BBC*) o "zvěrstvech Srbů" a vyjmenovává kosovské vesnice (Peć je sice město), kde se staly zločiny na Albáncích. Musím panu Švédovi připomenout, že můj film je o vyhánění Srbů a dalších národností z Kosova a nikoli kronikou konfliktu. Dále připomínám, že svědectví uvedené BBC jsou z druhé ruky a reportéři BBC je v té době nemohli ověřit*).

Navíc popsané události nemohly a nemohou sloužit k ospravedlnění "humanitárního bombardování" protože, jestli se staly, pak až v jeho průběhu a jako reakce na ně!

Uletěly nám včely, nejen na onen svět, ale vůbec -- přesně tak, jak říká lidové úsloví. Honbou za pokrokem, majetkem a blahobytem jsme dosáhli značného zpoždění. Ti, kteří chtěli být prvními, stali se posledními. Nelituji ty vyhynulé včely. Musely si s námi jistě užít své. Takto jejich utrpení skončilo.

Potíž je, že bez včel člověk přežije jen asi tři roky, pozn. JČ

Je to pravděpodobně nejlépe financované televizní zpravodajství na světě a má tým zkušených profesionálních reportérů. Avšak i když vysílá už rok, televizní vysílání Al Džazíry v angličtině je i nadále pro většinu Američanů nedosažitelné, napsal Andrew Stroehlein v americkém listě Boston Globe. (V Británii je Al Džazíra v angličtině součástí normální satelitní a kabelové televizní nabídky, pozn. JČ)

Minulý týden bylo oznámeno, že stanice Radio Free Europe/Radio Liberty přestává vydávát své zpravodajství v angličtině Newsline. Je to další tvrdá rána rozrůzněnosti zahraničního zpravodajsetví v západních anglofonních sdělovacích prostředcích. Další informativní hlas byl umlčen.

Malé kousky pravd, jsou-li selektivně vybrané z širších a zejména dramatických souvislostí, mohou vést k zavádějícímu, nebo i zcela zkreslujícímu obrazu o událostech. Vyprávění Ericha Burkhardta "Přežil jsem Stalingrad", které v rozhovoru s Jiřím Hoškem (zpravodaj Českého rozhlasu v Německu) přineslo letošní páté číslo týdeníku Reflex, má nakročeno přesně k tomuto žánru. Nechci být k tomuto přímému účastníkovi bojů u Stalingradu, který padl do sovětského zajetí nespravedlivý, ale při čtení vzpomínek tohoto 89letého pána může občas zamrazit.

(Autor je poradce Václava Klause)

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.