20. 5. 2008
POZNÁMKA NA OKRAJ:Češi, sudetští Němci a Němci, neboli Plné kapsy mylných závěrůNa stránkách Britských listů vznikla -- nikoliv asi poprvé -- diskuse o válečné a poválečné době. Lidé píší o Češích, o sudetských Němcích a o Němcích tak, jako kdyby všichni dobře věděli, do kterého šuplíku všichni obyvatelé dotčených částí země patří, a jako by se v tom šuplíku pak našli lidé, kteří mají stejné vlastnosti, kteří myslí a jednají stejně, a to ovšem ze stejných důvodů. |
Tahle diskuse byla pro mě důvodem podívat se do německo-českého slovníku od Jana Volného, kde jsem ale vůbec nenašel slovo "Sudetendeutsche" tak, jako jsem jinde nenašel slovo "Sudeťáci". A tohle, a hlavně výzva Jana Čulíka "Naučte se německy!" bylo důvodem k téhle poznámce, v níž ale nechci jako hamburský Evropan německé národnosti psát o minulosti a o tehdejším jednání lidí, ale o stále nás doprovázejících omylech existujících kvůli neoprávněnému směšování pojmů. Mohlo by se vám zdát, že jako člověk, žijící v dnešním světě, zjednodušuju, když poukážu na to, že každý v Německu žijící turecký prodavač ovoce, který je muslimského vyznání, není automaticky teroristou, ačkoliv víme, že takoví lidé v této zemi žili a asi ještě žijí. Usuzovat z jednoho případu na jiný je velice riskantní a často to vede k mylným závěrům. Samozřejmě to platí taky pro Jana Čulíka, když si myslí, že z dobrých zkušeností s některými Němci může dělat obecné záběry a usuzovat, že takoví jsou všichni -- což dělá, když píše, že "Němci jsou..." Ovšem má Jan Čulík pravdu, když píše, že dnešní Němci už nemyslí tak, jak to činila většina jejich předků v době zločinů hitlerovců. Oprávněné by ale bylo ukázat, že většina Němců myslí a jedná v některých situacích jinak než většina Čechů, a proč tomu tak je. A dokonce, že čeští a němečtí Sudeťáci před druhou světovou válkou ve svých většinách možná měli jiné problémy, jiné životní zkušenosti, jiné možnosti a jiné politické cíle. Ale to není moje téma, tak zpět k těm možným omylům... Usuzovat z myšlenek nějaké většiny části nebo i celého obyvatelstva, jak myslí každý individuální jedinec, jak by jednal, kdyby měl tu možnost, a jak by proto měl být trestán, to je také krásná možnost jak dospět k mylnému závěru. Je to jedna z každodenních volovin, s níž se můžeme setkat skoro všude, když si málo rozmyslíme, co kdo kde řekl nebo napsal. Mám v hlavě (ne na srdci) ještě jinou věc. Dost často se argumentuje tak, jako kdyby to, co je, samozřejmě tak i mělo být. Znáte jistě to "ale tak to přece vždycky bylo", ačkoliv už David Hume, který žil v letech 1711 -- 1776, poukázal, že takový úsudek nelze učinit bez dodatečného hodnocení, které ale samo nemusí být oprávněné. Nebo se nepamatujete, že by se Vám něco takového kdy stalo? |