"Jsem noční můra vlády", říká starosta Trokavce.

Včera vyšel v největších finských novinách Helsingin Sanomat na titulní stránce svazku "zahraničí" článek o vesnici Trokavec, píše Rudolf Kubala:

Tajnosti (2007), režie Alice Nellis

Českým filmařům, jak se zdá, nezbývá pomalu nic, než točit filmy o mezilidských vztazích: ústup od obecněji společenské tematiky je ve srovnání s první polovinou devadesátých let zřetelný. Tajnosti jsou film na zdánlivě banální téma o manželské nevěře; o okoralosti vztahů mezi lidmi, kteří si kdysi byli blízcí. Výjimečnost Tajností spočívá v tom, jak režisérka zpracovala své téma -- v jemné a neuvěřitelně efektivní souhře hereckých výkonů, kamery, střihu i hudby. Film obsahuje sekvence, které diváka absolutně vtáhnou, jsou tam scény, při nichž vás mrazí.

(Ukázka z připravované knihy Jana Čulíka o českém hraném filmu v letech 1990-2007.)

Pokud bychom chtěli najít jednu charakteristiku, které se ve větší či menší míře nachází napříč českými pedagogickými institucemi, pak by to snad mohl být jejich zvláštní vztah k nečeskému školství. Vztah, který se vyznačuje zaujatým pohledem jak na nadnárodní pedagogické instituce působící v Čechách, tak vůči celým vzdělávacím systémům v jednotlivých zemích za hranicemi. Vzhledem k silnému postavení anglosaského světa je tento přístup dobře patrný právě vůči anglosaskému školství.

Nedělní výroky ministra Vondry svědčí o tom, že vláda je s argumenty pro americký radar v koncích. Vyhrožování znovuzavedením povinné vojny je skutečně zajímavé pojetí oné slíbené informační kampaně. Podle logiky pana Vondry by nemohla v Evropě existovat země s profesionální armádou, která by ale zároveň neměla na svém území alespoň jednu cizí základnu. Pan ministr zároveň zaměňuje dvě rozdílné věci: Naše členství v NATO (tj. organizaci, která se od amerického projektu distancovala) a americký protiraketový deštník, píše Jakub Ryppel.

Dovoluji si reagovat na příspěvek, zveřejněný v Britských listech dne 22. 5. 07 pod názvem Chytráci, kteří do knihovny nechodí, projekt jen brzdí".

Nebudu se pouštět do polemiky s názorem jeho autora, že ti, kteří nejsou uživateli nebo zaměstnanci Národní knihovny ČR (NK ČR) mají mlčet a nejlépe se ke stavbě vůbec nevyjadřovat. Pouze připomínám, že jelikož jde o instituci národní, financovanou námi všemi, jsme tedy všichni přinejmenším potencionálními uživateli jejích služeb i její podoby, jež nás může potěšit či rozladit, píše Libuše Piherová, vedoucí Oddělení PR a marketingu, Národní knihovna ČR.

Největší tuzemský deník v článku "Heydrich, česká zbabělost...a americký radar k tomu" (26. května 2007) naservíroval českým čtenářům opravdu silnou kávu. Ve svém protičeském tažení, které je pro tyto noviny charakteristické po celou dobu "svobody" slova, pošpinil české obětí jedněch z největších nacistických zvěrstev spáchaných za 2. světové války na našem území.

Představme si, že by se v tisku objevil článek, který by třeba hovořil o vyhlazování Židů za druhé světové války ( třebaže by ani slůvkem nezmínil koncentrační tábory) a jedním dechem o jakési židovské zbabělosti -- Bylo by něco takového vůbec představitelné?

V případě českého národa to možné je.

Hlava německého státu Horst Köhler ukončil svou asijskou cestu do Vietnamu a Číny návštěvou Šanghaje, kterou uskutečnil ve dnech 2O. až 26.května. Jen na okraj, proto se omluvil na setkání prezidentů v Brně a nikoliv, jak bylo uváděno některými českými novináři, kvůli nemoci. Jak zdůraznili političtí pozorovatelé, šlo o "choulostivou misi" do komunisty ovládaných zemí s rychle se rozvíjející ekonomikou podle zásady "růst bez demokracie".

Hugo Chavez se vyznamenal, potlačuje svobodu slova v křehké Venezuele, když se rozhodl neprodlužit licenci televizní stanici RCTV. Máme konečně další potřebný "kouřící revolver", abychom na pozadí Chavezových "zločinů proti demokracii" vyzvedli přínos vyšších principů euroatlantické civilizace, která vede totální válku od roztrženého Somálska přes libanonské uprchlické tábory, Palestinu, která má na kahánku, uloupený Irák, až po Afghánistán, kde se astronomicky zvedla dětská úmrtnost od té doby, co je v moci NATO a spřátelených warlordů ze Severní Aliance.

... je akcí, kterou si před deseti lety i Karel Srp, držitel Jazzové sekce nad vodou, vyvzpomněl, jako krásu k oblažování lidského ducha. Dřina na českém poli. Opravdu a bez nadsázky.

Vzhledem k tomu, že internet je místem, kde je vše viditelné (snad a zatím), jako na dlani, nelze jinak, než přispěchati -- jako "očitý" čtenář - s aktuální zprávou ze zahájení.

Před desítkami let jsem při návštěvě Francie viděl, že na jaře se tam prodávala pěkná jablka v ceně dokonce pouhý 1 frank za kilo. Méně už to být nemohlo, soudím, dle tamějších ekonomických souvislostí. Ani dnes u nás nekupujeme jablka po několika málo korunách, ani při výprodeji.

Po návratu jsem pak v Rudém právu v nejkratší zprávičce četl, že ve Francii se ničí tuny jablek, ačkoliv si je tisíce francouzských rodin nemůžou dovolit. Tenkrát jsem pochopil, že tisk nelže; pouze překrucuje. Jistě tam žilo množství rodin, právě ony zmíněné tisíce, které pro opilství či narkomanii si nemohly dovolit dát našich tehdejších 5 korun za kilo krásných jablek. Kdežto pro miliony rodin to neplatilo.

Množství lidí zúčastněných na sobotní demonstraci "Ne základnám", uspořádané proti zbrojení, jsem odhadl nejprve méně, ale pak jsem obešel celé množství a upřesnil na 5 až 6 tisíc. A to dle své zkušenosti někdejšího návštěvníka fotbalových stadionů. Byli to lidé, co se nebáli přinést svou kůži na trh. Pak tam ale také byl pán, který se nebál; přišel s americkou vlaječkou a zastával se svých názorů. Způsobně česky vyjádřeno: nebál se nebát se.

Dnes, v neděli po ránu, jsem si chtěl přečíst něco o včerejší demonstraci na Václavském náměstí v Praze. Sešlo se tam v úmorném vedru odpoledne (16:30) podle mého odhadu na 3000 demonstrantů všech věkových kategorií. Demonstrovali proti základnám vojensko-průmyslového komplexu Spojených států amerických a umístění radaru na našem území, území ČR. Plakát pozvánky na demonstraci nesl i název Davidové proti Goliášovi, píše Oldřich Květák.

Nemáš-li prozatím potíže, milá bytosti, navštiv peněžní ústav a vezmi si půjčku. Nestačíš se divit, co radosti ti vypůjčené finance přinesou. Jen musíš počítat s tím, že půjčky v sobě skrývají slušné úrokové sazby. Konečně, i finančníkům se musí dobře žít, že? Banka není svatý kopeček.

Vratné lahve (2007), režie Jan Svěrák

Film je svým způsobem variací na Míchálkovo Babí léto (2001), avšak scénář Jiřího Hubače je podstatně hlubší než jemné sentimentální vtipkování Svěráka seniora, autora scénáře tohoto filmu i představitele hlavní postavy. Vratné lahve dokonce vrcholí týmž motivem jako Babí léto: i v tomto filmu se v závěru vydá stárnoucí manželská dvojice na výlet balónem. Vratné lahve jsou podstatně povrchnější než Babí léto, protože, jak je tomu i u jiných filmů Svěrákových, autoři závažnější témata rozmlžují smířlivou sentimentalitou, takže jako objevná výpověď o lidské existenci jejich filmy působí málo. Zajímavé je, že Babí léto vidělo v kinech v České republice málo lidí, protože prý vadilo, že je to film o "starých lidech" -- status celebrity Zdeňka Svěráka zjevně tentokrát tento handicap překonal.

Další ukázka z připravované knihy Jana Čulíka o českém filmu devadesátých a nultých let, která vyjde v nakladatelství Host koncem roku 2007.

Problémem ruských elit byla vždy jejich osamělost a izolovanost. V 19. století byly na toto téma popsány stohy papíru a celou ruskou klasickou literaturou (což je asi to nejlepší, co Rusko přineslo světu) se tento rozpor proplétá jako červená nit. Rozpolcenost ruských elit a neúčast jejich převážné časti na pokusech o reformu carského režimu zevnitř -- to byly momenty, které připravily půdu, na níž vyrostl bolševismus.

ZDE

PRAHA - Vondra připomněl, že zavedení profesionální armády v České republice bylo možné právě proto,

že země postavila svoji obranyschopnost a bezpečnost na spojeneckých svazcích. "Samozřejmě můžeme říct teď ne, ale takové odmítnutí může mít své konsekvence. Mimo jiné se v budoucnosti nedá vyloučit, že bychom museli obnovit povinnou vojenskou službu kupříkladu," řekl vicepremiér. Povinná vojenská služba byla zrušena od roku 2005.

Komentář:

Hned v úvodu musím upřesnit, že jsem se v titulku inspiroval začátkem finského reportéra Československé televize z období 80. let, který se chtěl asi zavděčit ideologům režimu, a tak svou reportáž začal: "Dnes už v Helsinkách žebrá skoro každý." Vydařil se mu mimořádně vtipný trapas. Spočítal jsem to, byl jsem v Paříži v průběhu posledních 17 let letos celkem poosmé, ale zatím jsem s žebráním neudělal žádnou výraznější zkušenost. K zážitkům z letošního února se tedy vracím tímto krátkým fejetonem.

(Autor je poradcem Václava Klause.)

Shodou okolností jsem v pátek četl článek pana Uwe Ladwiga o dopinku v cyklistickém sportu a současně viděl v televizi německého závodníka Zabela, který ronil krokodýlí slzy nad svou účastí v této dopingové aféře. Během víkendu z toho byla aféra.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.