Spolkový prezident Köhler již v předcházejících jednáních s čínskými představiteli v Berlíně ukázal diplomatický um navázat přátelské kontakty, ale zároveň otevřeně říci výhrady k porušování lidských práv.Této zásady se držel i v případě Vietnamu, který byl poctěn poprvé návštěvou nejvyššího představitele Německa. Při svém dvoudenním pobytu se zde setkal s prezidentem Nguynem Minh Trietem, šéfem vlády Nguyenem Tan Dungem i s mocným generálním tajemníkem komunistické strany Nongem Duc Manhem. Tento triumvirát podporuje reformní politiku, která otevírá světu ekonomiku této osmdesátimilionové země. To však současně není doprovázeno demokratizačním vývojem, což znovu potvrdilo nedávné odsouzení řady aktivistů bránících lidská práva a svobodu projevu. Na základě obvinění z "propagandy proti socialistické republice" byli odsouzeni k víceletému vězení, což kritizovala i Evropská unie, požadující jejich propuštění.

Sjednocené Německo má s Vietnamem užší styky než s ostatními asijskými zeměmi díky tomu, že bývalá NDR s ním obdobně jako předlistopadové Československo po celá desetiletí spolupracovala. Mnoho Vietnamců proto srostlo s německou společností a v samotné zemi je možno setkat se s mnoha lidmi, kteří se dorozumějí německy.

To podle Köhlera dává dobrý základ dále budovat přátelství mezi Německem a Vietnamem. Vyslovil přitom přesvědčení,. že jeho návštěva dodá další impuls k prohloubení těchto vztahů. Spolkový prezident však nevyslovil jen přátelská slova, ale též své názory v rozhovoru se svým vietnamským protějškem. Upozornil na obavy Evropy nad nedávnými rozsudky nad aktivisty a vyslovil se pro pokračování dialogu v této otázce. To přesto, že prezident Nguyen Minh Triet odpověděl na otázku jednoho novináře, že aktivisté nebyli odsouzeni proto, že mají jiné mínění, ale že porušili zákony. Köhler vyslovil názor, že v těchto diskusích je nutno najít správný tón a najít míru v prosazování lidských práv a hospodářských zájmech.

Následná cesta německého spolkového prezidenta do Číny po dvoudenním pobytu ve Vietnamu byla předznamenána usnesením německého spolkového sněmu, který 10.května přijal rezoluci odsuzující čínské pracovní tábory, kde je nastolený tzv. Laogai systém, což znamená "Reforma pomocí práce". Zde jsou kriminálníci, disidenti a nežádoucí osoby nuceni k tvrdé manuální práci. Čínskému velvyslanectví se nepodařilo přijetí zabránit přes hrozbu, že "v případě přijetí rezoluce dojde k masivnímu zhoršení oboustranných styků".

Nepomohl ani příslib, že bude následovat dialog mezi Pekingem a Berlínem o lidských právech. Usnesení má však i ekonomické důsledky, protože zavazuje německý hračkářský průmysl nepřijímat výrobky z čínských pracovních táborů.

Za tohoto ovzduší Köhler velmi obratně jednal s nejvyšším čínským stranickým a státním představitelem prezidentem Chu Ťin-Tchaem. Podle jeho slov nehovořili o konkrétních příkladech porušování lidských práv, ale o "velké linii" Spolkové vládě pak přináleží, aby o detailních otázkách jednala přímo s Pekingem. Podle Köhlera čínské vedení připouští "chyby a problémy, na kterých pracují, aby jim zabránili".

Hlavní pozornost se přitom soustředila na ekonomické otázky a problematiku životního prostředí. "V tomto případě jsem se vlamoval do otevřených dveří", prohlásil německý spolkový prezident. Čína bere velmi vážně obnovu životního prostředí a do roku 2010 chce ušetřit pětinu spotřeby elektrické energie. Vůči globálnímu oteplení chce hrát pozitivní roli a omezit vypouštění plynů do ovzduší. Přes vysoké devizové rezervy Číny a její pomoc Africe se Köhler vyslovil pro další německou rozvojovou pomoc této zemi. Zvláště si přitom cení slibu čínského prezidenta osobně převzít záštitu nad nastávající tříletou prezentací Německa v této zemi.

Na závěr své čtyřdenní návštěvy v Číně vystoupil německý spolkový prezident na šanghajské univerzitě Tongji před studenty u příležitosti jejího stoletého jubilea. Vyzval zde ke spolupráci při řešení světových problémů jako je znečišťování životního prostředí, oteplování světového klimatu, nedostatek energií a chudoba v Africe, což ohrožuje všechny. "Globalizace vytváří nikoliv jen hospodářskou ale osudovou společnost. Proto potřebujeme světovou vnitřní politiku", prohlásil na závěr své asijské cesty Horst Köhler.