Jeho součástí byla příloha nesoucí označení "Kavárna". Nepochybně hodna uznání je ta skutečnost, že ve jmenované příloze byl publikován překlad rozhovoru, který íránský prezident poskytl německému časopisu Der Spiegel. Aby na něj MF Dnes upozornila, uvedla jej v záhlaví titulní strany listu slovy: "Prezident, který popírá holokaust" a pod tím: "Íránský prezident Ahmadínežád o tom, proč chce jaderné zbraně a proč by rád přesunul Izrael do Evropy".

To poslední tvrzení je zpoloviny lživé. Je pravda, že prezident Ahmadínežád v rozhovoru vyjadřuje pochybnosti o holokaustu. Uvádí, že pokud k němu skutečně [v Evropě] došlo, měli za něj být viníci potrestáni před šedesáti lety a Izrael že by měl být přesunut do Evropy.

V celém rozhovoru ale nikde neříká nic o tom, proč chce jaderné zbraně. Neříká ani, že chce jaderné zbraně. Naopak, v jedné z odpovědí odmítá budování arzenálů jaderných zbraní. Na čem ovšem trvá, je právo Íránu na vývoj jaderné energetiky; vývoj, který signatářům povoluje Smlouva o nešíření jaderných zbraní.

Proč se MF Dnes dopustila takové desinterpretace Ahmadínežádových výroků? Snad kvůli větší atraktivitě dotyčného vydání? Nebo proto, aby (tak jako již mnohokrát v minulosti) manipulovala čtenáře k přesvědčení, které redakce MF Dnes považuje za správné?

Odpověď neznám. Konstatuji však, že tato "drobnost" jen potvrzuje ubohou úroveň pracovníků listu. Zdá se, že nepochopili nebo pochopit odmítají, co že je vlastně podstatou novinářské práce -- dle možností co nejpravdivěji informovat.

Jistě, informovat o problematice íránského jaderného programu není zrovna nejsnazší. Spojené státy Írán obviňují, že mu jde o vývoj jaderných zbraní, zatímco Írán se hájí, že usiluje jen o mírové využití jaderné energie. Stojí zde tvrzení proti tvrzení. Nelze ani zapomenout na to, že jedna z argumentujících stran se již jednou projevila jako lhář -- v případě Iráku a jeho neexistujících zbraní hromadného ničení. Druhá strana sporu zase praktikuje krajně znepokojivý přístup k lidským právům a existují podezření, že za řáděním některých ší'itských eskader smrti v Iráku stojí právě Írán. Celou situaci ještě komplikují Ahmadínežádova vyjádření na adresu Izraele.

Ve hře je však příliš mnoho na to, aby se kdokoli -- politik či novinář -- dopouštěl z nedbalosti nebo dokonce úmyslně takového překroucení výroku jedné ze znesvářených stran, jako MF Dnes. Bushova administrativa odmítá vyloučit použití síly (zahrnující i jaderné zbraně) proti Íránu, který ovšem může reagovat celým spektrem odvetných opatření, jež by měla výrazný regionální, ne-li celosvětový dopad -- mluví se o povstání ší'itů v Iráku a teroristických útocích na území Spojených států; o energetické krizi, střetu Spojených států s Ruskem a Čínou, nebo dokonce o světové válce.

Zkratka na titulní straně, do níž redakce MF Dnes shrnula obsah rozhovoru s íránským prezidentem, je na pozadí těchto souvislostí nepřípustná. V důsledku pak jen posiluje pochybnosti o tom, do jaké míry jsou informace poskytované listem MF Dnes věrohodné a jaká je profesionální integrita jeho autorů.