28. 5. 2007
Je možné zastavit doping?Shodou okolností jsem v pátek četl článek pana Uwe Ladwiga o dopinku v cyklistickém sportu a současně viděl v televizi německého závodníka Zabela, který ronil krokodýlí slzy nad svou účastí v této dopingové aféře. Během víkendu z toho byla aféra. |
Bohužel je asi pravda, že doping doprovází sport od počátku. Vždy se našli lidé, kteří chtěli zvítězit za každou cenu. Kokain byl dobrou drogou. S ním závodník stejně jako jihoamerický indián vydržel dlouhodobě námahu a zvítězil. Vědecký základ a rozvoj dopingu možná patří lékařům východního Německa. Sportovci této země dosahovali vynikajících výsledků, které jim záviděli všichni. Věřím, že většina jejich sportovců nevěděla, co všechno se skrývá za prášky, kterými je zásobovali jejich lékaři. Až v samém závěru, když už si o tom povídali i vrabci na střeše, poznali pravdu. Ale počátky jsou ještě starší. Už v roce 1968 se psalo o případu sovětské závodnice ve vrhu koulí. Tamara Presová se musela dvakrát denně holit, aby její tvář nezdobil plnovous. Závodnice nadopovaná mužskými hormony už ani nevěděla, kdo je. Všichni ví, že doping se podepisuje na zdraví sportovců. Ale ani to je nezastaví. Vidinu okamžitých peněz jim nezkazí ani zkažená játra nebo ledviny někdy v budoucnu. Nezastavila je ani smrt cyklisty přímo na Tour de France před lety. Peníze jsou přednější. Jak Němci, tak ověti to dělali z ideologických důvodů pro větší slávu socialistického sportu. Pro propagaci socialismu. Ale největší rozmach dopingu nastal až s profesionalizací sportu. Kde jsou doby, když americký (!!!) předseda Olympijského výboru bojoval za amatérskou čistotu sportu. Tento Američan zřejmě věděl, o čem mluví. V okamžiku, kdy se ve sportu objevily peníze, se rozjel byznys dopingu. Chamtivost sportovců a majitelů jejich stájí neznala mezí. Mimochodem i jenom označení družstva sportovců jako "stáj" svědčí o tom, co si majitelé o sportovcích myslí a jak se s nimi zachází. Ve sportu už dávno nejde o sport. Jde o peníze. Jde o kšefty. A když jde o peníze jde všechno ostatní stranou. Sportovní čest -- k smíchu. Fair play -- který blbec to vymyslel? Peníze, zájem inzerentů je alfou i omegou sportu. Jenom hlupák si může myslet, že na profesionálním sportu je něco čistého. Když peníze jsou špinavé, je i sport špinavý. Dokázali nám to i naši fotbaloví bosové. Není to sice doping, ale poměry v profesionálním sportu nám to osvětlilo. Proboha, kam by došli s poctivostí? To by dopadli jako ta Mařka co s ní došla jen na kraj lesa. Doping existoval už v amatérském sportu na nejvyšší úrovni. V profesionálním sportu dosáhl vrcholu. Sportovci v honbě za penězi budou vždy dopovat. A laboratoře farmaceutických firem budou vyrábět nové a nové preparáty. A budou vždy o krok vpředu před dopingovými komisaři. Je to marný boj. Chamtivost vždy zvítězí. Pan Ladwig napsal, že pro milovníky cyklistického sportu z toho všeho zbývá nějaká naděje, že se ten sport očistí i mezinárodně a začne na nové - bezdopingové rovině. Sám však přiznal, že to neočekává. A nejde jenom o cyklisty. Doping kraluje ve všech sportech. Jsou jen dva druhy sportovců. První jsou ti, na které se přišlo a druzí jsou ti, na které se ještě nepřišlo. Čistý profesionální sportovec neexistuje. Nevím, co vedlo závodníky německého Telekomu k hromadnému přiznání. Mají už po sezóně. Jedině snad, že jim došly peníze a teď se snaží dostat další z novinářů. Všichni ví, že sportovci dopují, víme, že výsledky zápasů jsou domluvené, přesto jsou stadiony plné a přesto jsou sportovci oslavováni. Zatím jen dokud se na ně nepřijde, že dopovali. Až lidé pochopí, jak je vrcholoví sportovci klamou, tak se možná obrátí zpátky k venkovskému sportu. Zvítězí čistá radost skutečných amatérů. Jen aby to vydrželo a nebylo to jen do té doby, než i tam přijdou farmaceutické firmy se svými preparáty. Kšeft je kšeft a peníze nade vše. Proto i odpověď na otázku nahoře je NE, NE a NE. |