Už i televize Nova se zajímá o státní maturitu, respektive o její pilotní etapu nazvanou Maturita nanečisto (pořad Střepiny, 24.4. 2006). Proč? Protože v testu Občanský základ, který má být součástí státních maturit (už od roku 2008) se objevila podivná otázka, která obecné politické cíle (přerozdělování daní a zajištění podpory sociálně slabých) vcelku sugestivně přisuzovala ČSSD. Snaha popotahovat za politickou agitaci ministryni školství je hloupá - proč?. Daleko otřesnější je, že se nejednalo pouze o to. V dané úloze například byla uvedena jakási "Křesťanskodemokratická strana".

Tony Blair zažil včera černou středu: jeho vláda byla vážně otřesena v důsledku tří podstatných problémů. Opozice požaduje rezignaci jeho čelných ministrů. Referuje Jan Čulík.

"Sexuální skandál, veřejné ponížení, obrovský problém na ministerstvu vnitra a omluvy na všechny strany. Blairova Labouristická strana snad dosud nikdy nezažila tvrdších 24 hodin. Vznášejí se vážné pochybnosti nad budoucností tří nejvyšších Blairových ministrů. Atmosféra v Dolní sněmovně ve středu připomínala poslední dny umírajícího režimu konzervativního premiéra Johna Majora," napsal ve čtvrtek deník Independent.

(Psáno pro ČRo 6.)

Z kulturního hlediska je intelektuál ten, kdo nejprve získá určitou úroveň tvůrčích, analytických či vědeckých úspěchů a pak využívá sdělovacích prostředků k tomu, aby se vyjadřoval k širším veřejným otázkám, pro některé z nichž se pak stává uznávanou autoritou - anebo alespoň uznávanou osobou a hlasem. Před několika lety v diskusi s českými intelektuály jsem se pokusil roli intelektuála definovat obdobně: "Je to role myslitele či spisovatele, který se angažuje při veřejené diskusi o politických otázkách, o politice v nejširším slova smyslu, avšak záměrně neusiluje o získání moci." Toto normativní caveat mi připadá velmi důležité, ačkoliv jej odmítají intelektuálové jako Václav Havel, který se dal na politiku s velkým P.

Oxfordský historik Timothy Garton Ash v deníku Guardian ve čtvrtek 27. 4. 2006 ZDE

Přiznám se hned na úvod: nemám rád feminismus. Je zaslepený jako každá jiná ideologie. Navíc patří mezi ty nejabsurdnější -- úmyslně skrývá fakt, že vlastně hovoří o útlaku žen ženami (a i muži, samozřejmě). Proto bych měl k paní Martykánové několik poznámek a dotazů:

Společnost je tvořená muži a ženami v přibližně stejném zastoupení. Pokud se demokratickými prostředky dostávají do vedení veřejného života většinou muži, znamená to, že se tak svobodně rozhodla i velká část žen -- voliček, míní Ladislav Polák:

Pan Mareš píše: "..pokud vaše dcera sama od sebe sáhne spíše na panenku a na kočárek, projevujíc nezájem o budík a šroubovák (na rozebrání :-), tak již dnes můžete vědět, že si jako špičkový technický pracovník vydělávat nebude.."

Pánové, budu si to později zase vyčítat, že jsem se dala zase jednou zbytečně unést, ale zase jsem se jednou neudržela.

To je ale objevení Ameriky! Samozřejmě, že ženy mužský chtíč neodpuzuje, stejně jako muže přitahuje chtíč žen. Každý touží být chtěný, vědět, že druhé přitahuje...pokud to v puritánské Americe popírali a paní Paglia to teď musí vysvětlit, to není můj problém...

Svoboda tisku - pravá odměna přichází všem, kdo píší o ctnostech našeho Velikého vůdce. Drsný individualismus je nejsilnější, když posloucháme! Proletariát vítězí, když předseda Bush snižuje daně! Naše energetická politika zahřívá planetu! Demokracii šíříme nejefektivněji zbraněmi!

Na "buševistickou" stránku nás upozornil Jiří Drašnar.

Opět se pustím na pole, na kterém se ani náhodou nemohu považovat za odborníka. Omluvou mi budiž fakt, že stejného prohřešku se dopouští i valná většina publikujících protijaderných aktivistů, ať již příslušných k organizaci Greenpeace, hnutí Duha a dalším (o Jihočeských matkách ani nemluvě). Já bych však jen rád pochopil logiku některých protijaderných argumentů, což se mi ve valné většině případů nedaří. Podívejme se tentokrát na vliv radioaktivního záření na zdraví člověka a z toho plynoucí počet obětí černobylské havárie

K protijaderné propagandě samozřejmě patří, že si vyberu pouze argumenty, které se hodí, a ignoruji argumenty opačné. Proto např.

Noam Chomsky: Hegemonie nebo přežití: Americké tažení za globální nadvládou. Přeložila Adéla Vopěnková. Vydala Mladá fronta, Praha 2006. 352 strany, ISBN 80-204-1351-0

Nobelovu cenu za literaturu obdržel v roce 2005 britský dramatik Harold Pinter. Ve své nobelovské přednášce nazvané Umění, pravda & politika věnoval značný prostor ostré kritice zahraniční politiky Spojených států. Mezi jiným uvedl:

JAK "ZRUŠIT" KOMUNISTY?

Do té doby seriózní nakladatelství Paseka vydalo nedávno knihu s podivným obsahem. Autory jsou dva "novináři" z české redakce BBC. Adam Drda a Petr Dudek napsali knihu se srpy a kladivy na rudé obálce, titulem Kdo ve Stínu Čeká na Moc a podtitulem "Čeští komunisté po listopadu 1989".

Možná si to násilník, který zaútočil na komunistického poslance Jiřího Dolejše, řádně neuvědomil, ale fyzický útok na "komunistu" této straně mohl v předvolebním období jedině pomoci. Udělal totiž z Dolejše hrdinu a nevinnou, neférově napadenou oběť. Měl to antikomunistický násilník skutečně v úmyslu?

Jde o to, zda je trestným činem nakládačka, kterou antikomunisté uštědřili Dolejšímu, či zda to není jen vrácená ozvěna jeho politiky, zda to jen nesklízí onu nenávist, kterou zasel, píše Petra Edelmannová, představitelka "Národní strany" na svých stránkách a pokračuje:

V kontextu statisíců vražd politických odpůrců rudého režimu, které mají na svědomí Dolejšího straničtí parťáci, v kontextu utýraných nevinných, v kontextu žen a dětí, které si vzaly život protože jim po "upřímnosti a přímočarosti" soudruhů nic jiného nezbylo, mi vlna lítosti nad Dolejšího modřinami připadá jako sprosťárna největšího kalibru.

Mohl by mi Jan Čulík nějak doložit, kolik procentních bodů KSČM získala tím, že občan tohoto státu byl surově zbit (fotografie tomu nasvědčuje)? Kdyby za každého zbitého komunistického poslance byl jeden procentní bod, tak by KSČM volby hravě vyhrála. Cynismus demokracie v této zemi došel tak daleko, že Jan Čulík dokáže uvažovat o tom, kolik získá strana na volebních preferencích, když jejího poslance někdo zbije. A co takhle zabít? Konečně, některá trika v kulturním centru ve Vídni, vystavovaná v rámci akce Trikem proti komunismu podporované ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou (KDU-ČSL), k tomu přímo vybízejí.

Vzhledem k tomu, že antikomunistický násilník určitě neměl v úmyslu pomoci KSČM s preferencemi, nabízí se v duchu takto zvrhlé logiky řešení. Ti odporní bolševici si mohli tuto akci objednat, nebo ji dokonce provést sami.

"Udělal totiž z Dolejše hrdinu a nevinnou, neférově napadenou oběť," píše Jan Čulík v glose "Útok na Jiřího Dolejše komunistům pomohl". Protestuji proti slovu "udělal", které v češtině má také význam vytváření falešného dojmu nebo předstírání. Nejde samozřejmě o Dolejše hrdinu, ale o to, že doopravdy JE nevinnou a neférově napadenou obětí.

Co je ještě vážnější, šlo o útok ve fašistickém stylu na politika, na ústavního činitele, řádně zvoleného v legitimních demokratických volbách. Útok na Dolejše je útokem na ústavní řád České republiky. Demokraticky cítící lidé by se proti tomuto násilí měli postavit a ne je třebas nechtěně zlehčovat. Jinak si dál sami pod sebou podřezávají větev.

Neznám žádného politologa, který by s takovou pílí mapoval terén politiky jako Oskar Krejčí. Nemine snad rok, aby se na trhu neobjevila nějaká jeho kniha, která zásadním způsobem rozevírá prostor poznání. Dnes již je zřejmé, že za jeho snažením je skrytý promyšlený plán: Krejčí se snaží nalézt most mezi mikrosvětem politiky v podobě bio-psycho-sociálních dispozic jednotlivce až po makrosvět v podobě světového politického systému. Proto se též na politiku dívá tu očima historika, tu ze zorného úhlu sociologa, jindy jako politický psycholog. A občas přebere komerčně asi nejméně atraktivní, ale jemu zřejmě nejbližší roli filozofa politiky.

A navíc ještě publikuje v novinách a časopisech, mezi jinými i v Britských listech. Tentokrát Oskar Krejčí sáhl po tématu, o jehož reklamu se momentálně starají všechna média a tisíce placených i neplacených aktivistů: napsal knihu o volbách.

Vážná podezření z koruptivního ovlivnění průzkumů, vyslovená nyní některými politiky a dlouhodobě v zákulisí probíraná skeptickými analytiky, spolu s dlouhodobými chybami, které se prokazují už patnáct let při každých volbách, staví sociology do role cikánek, které vám budou hádat z ruky. Budete šťastní, ale manželka vás opustí s jiným. Tak vypadá výzkum veřejného mínění. Zveřejněná data nejsou faktickými čísly, ale jsou přepočítaná, převážená. Tak, aby dopočetla to, jak se konkrétní respondenti odchylují od "průměrného voliče". Z ekonomických důvodů volený vzorek přibližně jednoho tisíce respondentů neumožňuje menší statistickou odchylku, než plus minus 3 %. Což už mediální interpretace výsledků téměř nikdy nezmiňuje...

psáno pro týdeník Ekonom ZDE

Občanský institut Vás zve na konferenci VYROVNÁNÍ S KOMUNISMEM A HODNOTY V ČESKÉ POLITICE, která se koná 3. května 2006,

Praha, Emauzský klášter, Vyšehradská 49, Praha 2. Akce se uskuteční za laskavé podpory Hanns-Seidel-Stiftung. Zúčastní se poslanci Petr Nečas (ODS), Marek Benda (ODS), místopředseda Senátu Jiří Liška (ODS), senátoři Martin Mejstřík a Karel Schwarzenberg a další.

Někteří lidé jsou vinni předem. Prostě proto, že namísto spravedlnosti slepé se objevila spravedlnost "zásadová". Která vina váží na vahách víc? Ta, kterou jsme kdysi prožili a traumata z ní si poneseme do konce života, anebo ta, kterou "ve jménu spravedlnosti" obtěžká někdo jiný, "za nás" budoucnost? Ponížení a pošlapání lidské důstojnosti při ostudných stalinských procesech padesátých let dostávají nyní své antipody. Jen znaménka se obrátila. Píše se rok 2006. O vině se nepochybuje. Vina se nedokazuje k tomu předepsanými procedurami. Soud nesoudí fakta, ale historii a emoce. Vinen je obžalovaný, ať je mu vina dokázána, nebo ne. Protože litera zákona v tomto případě neznamená nic. Duch zákona či úmysl zákonodárce je vším. Vítězové totiž účtují s poraženými. A někdo - v tomto případě obžalovaný a odsouzený - měl tu smůlu, že se takovéto spravedlnosti kdysi dávno náhodou připletl do cesty.

Můžete si přečíst výpověď odsouzeného o průběhu patnáct let trvajícího policejního vyšetřování a soudního stíhání. Bez ohledu na zavrženíhodné okolnosti skutků, které se tehdy nejspíš skutečně staly, dnes dochází k výkonu práva za okolností, které si s procesy těch let padesátých svým arogantním popřením zákonů nezadají. Někdo odsouzen být musí, abychom my všichni měli dojem, že spravedlnost existuje. Budiž je tedy někomu vypálen cejch. Komu, je v tuto chvíli jedno.

Redakce Britských listů publikuje toto svědectví odsouzeného v rámci zásady Audiatur et altera pars - protože se ho neodvážil publikovat nikdo jiný. Vždyť odsouzený přece je vinen. Předem.

V souvislosti s aférou Karla Srby byla obviněna firma CERTOS, která se zabývala výběrovými řízeními a představovala v tomto oboru naprostou špičku. Byla s velkou pompou máchána ve špinavé vodě spolu s údajným "organizátorem vraždy novinářky" a ještě před několika týdny se celostátní televizní stanice ostentativně ptala veřejnosti, jak může někdo věřit agentuře, kde pracuje bývalá pracovnice CERTOSu. Prostě, co je s CERTosEM, to je s ČERTEM.

Во времена шаха такого случиться не могло бы

С этими деньгами и при поддержке США Шах стремился привести свою страну в объятия западной цивилизации. Его прозападные реформы, на самом деле, оказали такое воздействие на стандарты жизни приверженцев Шаха, что даже появился афоризм 'пересесть с осла прямо в 'Мерседес', характеризовавший стремительный переход от феодализма к развитому капитализму.

Z Britských listů přeloženo a převzato do magazínu Rusko v globální polititce , na analytické servery IranAtom.Ru a iranatom.ru

Tento text je v azbuce. Pro jeho zobrazení musíte mít nainstalován ve vašem systému font Arial s kódovou tabulkou UNICODE, která obsahuje znaky ostatních nelatinkových abeced.

Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová se vyhýbá veřejné diskusi s Greenpeace. V pořadech ČT "Dobré ráno" a "Před polednem" měla dnes debatovat o výročí havárie v Černobylu a budoucnosti českých jaderných elektráren s vedoucím energetické a klimatické kampaně Greenpeace ČR Janem Rovenským. Paní Drábová však svojí účast ve studiu podmínila tím, že Greenpeace se vysílání nezúčastní. ČT jejímu požadavku vyhověla.

Pozn. red. BL: Z minulosti jsou známy případy, kdy na ČT vyvíjeli nátlak politikové, kdo s nimi "nesmí být ve studiu", a ČT se tomuto tlaku také podvolovala.

Čelím žalobě ODS na ochranu pověsti a tento žalobce mne žádá, abych prokázal své výroky o okolnosti schůzky, kterou z iniciativy předsedy ODS Mirka Topolánka se mnou uskutečnili pánové Večerek a Dalík.

John Prescott (67) náměstek premiéra Tonyho Blaira, ve středu přiznal, že dva roky udržoval milostný poměr se svou tajemnicí Tracey Templovou (43) a tajně se s ní setkával v jednom z vládních bytů.

Prescott sdělil listu Daily Mirror: "Měl jsem s ním poměr a lituju toho. Plně jsem to prohovořil se svou manželkou, která je touto zprávou zdrcena."

Úřad britského premiéra Tonyho Blaira se k té věci odmítl vyjádřit. Mluvčí konstatoval, že jde o Prescottovu soukromou věc.

List Daily Mirror uvedl, že státní úředníci v Prescottově úřadě byli šokováni tím, jak Prescott s Templovou v práci flirtoval. Prý jejich poměr začal po vánočním večírku v roce 2002, kdy spolu protančili většinu noci.

V roce 2003 Prescott stál při své manželce, když vyšlo najevo, že měla tajně před 40 lety syna, jako sedmnáctiletá svobodná dívka, který byl adoptován.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Britská média i politikové zesilují tlak na labouristického ministra vnitra Charlese Clarka, poté, co přiznal, že britské ministerstvo vnitra propustilo do Británie 1000 zahraničních zločinců, vrahů, pedofilů a násilníků, namísto toho, aby je deportovalo.

Clarke přiznal v tiskovém prohlášení, že v důsledku chyby propustilo od roku 1999 jeho ministerstvo do britských ulic 1023 zahraničních násilníků, vrahů a pedofilů. Ministerstvo se prý nyní snaží zjišťovat, kde tito lidé jsou, a zda by bylo možno je přece jen deportovat.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ve svém článku Anna Wintrová vyjádřila zklamání nad průběhem a obsahem diskuse k otázce rovných příležitostí žen v politice. I já jsem sledovala nedělní Otázky Václava Moravce a s napětím čekala co nám komunálním političkám s parlamentními ambicemi poradí dvě ženy, které jsou v české politice mnoho let a zastávaly v průběhu těchto let významné stranické i parlamentní posty. Paní Wintrová, shodně s vámi konstatuji, že i já jsem z průběhu diskuse zklamaná a očekávala jsem víc. I pro mě byl největším oživením celé diskuse vstup socioložky Jiřiny Šiklové, která potvrdila fakt, že v české politice je třeba více žen už proto, aby ty ženy, které v politice již aktivně jsou, měly další ženy jako spojence a mohly v ní tedy uplatňovat ženské vzory chování a řešení problémů. Jiřina Šiklová nás naštěstí upozornila, že v českých politických vodách se objevují strany, které ženy v aktivní politice chtějí a proto mají ženy na svých kandidátkách.

V článku "Nejkonvenčnější střední proud" v Britských listech píše Darina Martykánová o typických feministických tématech a vyvolává dojem, že si myslí, že za ženské neštěstí snad může nějaké tajné spolčení mužů.

Proč chtějí feministky zlepšení po mužích?

Pokud dostane muž větší plat, tak to není "ze solidarity mezi muži" (nebo čím si to feministky vysvětlují), ale je to jednoduše dáno mechanismem nabídky a poptávky, míní čtenář, který se představil jako Petr Mareš.

Již několikrát jsem ve sdělovacích prostředcích upozornil na skutečnost, že následné soudní přezkoumávání jakéhokoliv legislativního nebo administrativního rozhodnutí se u nás stává naprostým pravidlem. Výsledky takového přezkoumávání jsou však stále méně předvídatelné a stále méně je zřejmé, jak dlouho takové přezkoumání potrvá. Vzniká tak stav, který vzbuzuje dojem, že stát, jeho zákonodárné orgány a sbory postrádají nejen vliv, ale i schopnost stát řídit. Zákonodárné i výkonné orgány státu jsou stavěny do nejistoty ohledně výsledku budoucího a prakticky téměř neodvratného přezkoumávání svých rozhodnutí soudní mocí, která však není nikomu odpovědná.

Přemysl Janýr si pro svou odpověď Lukáši Veselému vypůjčil titul slavné Fulbrightovy knihy. Proti závěru kritizované analýzy tedy staví alternativu, která by Evropu po šedesáti letech měla definitivně vymanit z pozice amerického mouřenína. Janýr sám však svou vizi uvozuje upozorněním, že scénář nemůže podložit "ničím jiným než dohady. Vycházím přitom z trendů a postojů, které již dnes v Evropě více či méně latentně existují, jsou však dosud překryté snahou napětí s USA neeskalovat a otevřené roztržce zabránit. Útok na Írán konfrontativní postoje rozhodně posílí, přičemž šíři, rychlost a hloubku radikalizace odhadovat nelze, nejvýše směr."

V únoru 2006 přispělo celkem 116 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 16 861.00 Kč. V březnu 2006 přispělo celkem 129 dárců na provoz časopisu úhrnem částkou 20 381.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,297.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.