Znehodnocení nastává zejména u konkretizace preferencí pro jednotlivé kraje, kde se tímpádem dopočítává matematicky hlasování vzorku stovky lidí. To samo o sobě zvětšuje chybovost.

Rozdíl mezi sympatií, preferencemi a volební prognózou jsou pro laiky nerozeznatelné. Jak upozorňují sami sociologové, odpovídají občané na různé otázky, a fakt, že metodika průzkumů není jednotná, znemožňuje komparaci. Zatímco prognóza očišťuje data od nevoličů a nerozhodnutých, preference je obsahují. Žádná z "renomovaných" agentur doposud také nezohlednila a nezveřejnila odchylky v předvolebním chování části cílových skupin okrajových a zejména levicových stran, kde respondenti nechtějí říct pravdu o tom, čí volební lístek hodí za půl roku do urny. Zvlášť starší generace je ještě dodnes traumatizována událostmi před patnácti lety a odmítá komukoliv přiznat, že bude volit konzervativní levici -- komunisty i mediálně bičované sociální demokraty. Psychologický výzkum zná slangový termín lžiskóre, jako verifikaci věrohodnosti odpovědí respondenta na ostatní otázky dotazníku. Cynický vtip říká, že kdo odpoví v dotazníku na otázku "onanoval jste někdy?" záporně, onanuje dodnes. Výzkumy agentur mají už po několik volebních period největší zápornou odchylku , což jsou i ty nepřiznané odpovědi, právě u KSČM a ČSSD. Ve volbách 2002 obdržela ČSSD 30,2% hlasů, přesto jí ještě v posledních průzkumech agentury přisuzovaly 22-26 procent. KSČM byla v roce 2002 svorně všemi agenturami podhodnocena o 4%. Oproti tomu ODS tehdy agentura Factum prorokovala 31,4%, strana získala ale pouze 24,5%. Představy o úspěchu Koalice (KDU-ČSL a US-DEU) byly v agentuře Factum nadhodnoceny až o 5%. Ještě drastičtější disproporce nastaly ihned po volbách.

Srovnání dlouhodobých trendů ukazuje, že stávající průzkumy mají překvapující podobnost chování sympatizantů jednotlivých stran při odpovědích na otázky, koho by volili - s průběhem křivek průzkumů a voleb v minulosti už proběhlých. Už patnáct let vykazuje nejsilnější pravicová strana ODS trvalý pokles, přerušený pouze "sarajevskou" a "grosovsko-špidlovskou" krizí. ČSSD jako vládní strana vykazuje dlouhodobě periodické období očekávané a plánované "nepopularity" uprostřed volebního období, střídané "neočekávanými" a "překvapivými" úspěchy u voleb. Pokud silničáře zima překvapuje každý rok, jako by nevěděli, že bude sněžit, vypovídá to o jejich inteligenci dostatečně.

Extrapolace výsledků už proběhlých voleb do podoby volebního výsledku pro parlamentní volby roku 2006 dává dvě vysvětlení faktu podobnosti průběhu křivek s již minulými předvolebními obdobími. První spekulativní tezí je, že voliči jednotlivých stran jsou daleko konzervativnější, než si myslí sociologové, politici i média, a projevují své sympatie stále dle stejného vzorce. Pak jsou předvolební plakátové, billboardové a televizní kampaně jen zbytečným mediálním divadlem a mrháním penězi. O budoucích výsledcích voleb vypovídají dlouhodobé ekonomické a sociální trendy. Tento názor zastával prognostik a ekonom Miloš Zeman spolu s ideálním modelem třech "produktových" S-křivek vládních politik. Ty oscilují na ose dlouhých vln inovativních cyklů na základě Schumpetrovy teorie hierarchické soustavy hospodářských cyklů ("Business Cycles", 1939). Nosná "dlouhá" Kondratěvova vlna je inovativní konstanta , neovlivnitelná lokální politikou. Je to křivka dlouhodobého charakteru, odvinutá dnes od globálního pokroku daného rozvojem informačních technologií, fyziky plazmatu a nanotechnologií. Ovlivnitelná pouze globálními investicemi. Předchozí vlna byla započata Edisonem. Jedna s-křivka ukazuje (makro)ekonomickou "akci" -- samotný "produkt" politiky v podobě objemů veřejných investic do fixního kapitálu uvnitř volebního období, druhá její "mediálně produktový otisk", interpretovaný rozvojem nebo útlumem ekonomiky spolu s mediálním ohlasem. Třetí je konkrétním "otiskem v paměti voliče" -- součetem individuálních sympatií dle jemu viditelných výsledků ekonomiky (životní úroveň jedince -- laické hodnocení politik). Vzdálenost jedné křivky od druhé pak ukazuje časový posun vnímání politiky u investičního analytika, obchodníka či novináře a spotřebitele - občana. Výsledek protnutí křivek kdekoliv na vodorovné časové ose termínem voleb by měl předvídat voličovu sumární interpretaci dějů při rozhodování u volební urny. I tak se mohou rodit výsledky voleb.

Model tří S-křivek

A ekonomický výsledek vložené investice
B přidaná "virtuální" hodnota - výsledek mediální prezentace politiky
C teoretický maximální zisk voličů odvozený od politického programu, respektujícího zájmy předem definovaného segmentu voličů na Gaussově křivce
D hardcore voličů
E mandatorní výdaje rozpočtu
F faktická možnost ovlivnit politiku
1 s-křivka investice veřejných prostředků
2 s-křivka výkonu ekonomiky
3 s-křivka hodnocení politiky
0 základ pohybu - nosná cyklická vlna -- konstanta ovlivnitelná pouze globální politikou

Druhé spekulativní vysvětlení je, že někdo v zákulisí agentur setrvale zadává do dat korektivní koeficienty a modelovací algoritmy dle projektovaného cíle a koriguje tak faktické výsledky terénního průzkumu podobně, jako pohyb cen spekulativními nákupy a prodeji při burzovní spekulaci. Záměrně neočišťuje data od manipulací jiných. U jedněch "hraje" vzestup a u druhých pád. Média jsou pak následným nosičem manipulativního znejistění a meziměsíční poklesy a vzestupy preferencí u agentur, které si nemohou dovolit příliš velkou odchylku od trendů konkurence, jsou jen umělou kolektivní "přetlačovací" hrou. Zacyklující jednak faktické výsledky, následně jejich v různou dobu zveřejněné vážené hodnoty a konečně i důsledky následného manipulativního mediálního komentovaní takto abstrahovaných, už ale bezobsažných čísel.. A výsledek? Jako v byznysu: kdo bude investovat do firmy, o níž se bude dozvídat to špatné na první straně deníků a to dobré vůbec ne, nebo na páté straně a ještě doprovozené jízlivým komentářem "nezávislého" komentátora? Kdo bude volit stranu, jejíž preference po dva měsíce klesají u všech "nezávislých" agentur? Část společnosti je už patnáct let přesvědčována, že jen "úspěch" se počítá -- za jakoukoliv cenu.

Pokračování příště

První díl článku vyjde ve zkrácené verzi příští čtvrtek v týdeníku Ekonom. Další díl pak vyjde o týden později.