27. 4. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Oskar Krejčí: Nová kniha o volbách.
27. 4. 2006

RECENZE

Volby jako problém

Oskar Krejčí: Nová kniha o volbách. Praha: Professional Publishing, 2006. 484 stran, téměř 200 tabulek, grafů, schémat a map. ISBN:. 80-86946-01-0, 488 Kč

Neznám žádného politologa, který by s takovou pílí mapoval terén politiky jako Oskar Krejčí. Nemine snad rok, aby se na trhu neobjevila nějaká jeho kniha, která zásadním způsobem rozevírá prostor poznání. Dnes již je zřejmé, že za jeho snažením je skrytý promyšlený plán: Krejčí se snaží nalézt most mezi mikrosvětem politiky v podobě bio-psycho-sociálních dispozic jednotlivce až po makrosvět v podobě světového politického systému. Proto se též na politiku dívá tu očima historika, tu ze zorného úhlu sociologa, jindy jako politický psycholog. A občas přebere komerčně asi nejméně atraktivní, ale jemu zřejmě nejbližší roli filozofa politiky.

A navíc ještě publikuje v novinách a časopisech, mezi jinými i v Britských listech. Tentokrát Oskar Krejčí sáhl po tématu, o jehož reklamu se momentálně starají všechna média a tisíce placených i neplacených aktivistů: napsal knihu o volbách.

Do názvu dal, že se jedná o novou knihu, což je pravda hned dvojím způsobem: za prvé, kniha zpracovává nová data; za druhé, je přepracovanou verzí "staré knihy o volbách", kterou tentýž autor vydal před deseti lety. V čem je tedy kniha nová?

Snad nejvýrazněji je autorův nový přístup znát v poslední třetině knihy, která se týká volební současnosti v Česku a na Slovensku. Když psal o volbách před deseti lety, byly v tehdejší česko-slovenské federaci liberální volby v plenkách. Tehdejší Krejčího rozbory se do značné míry opíraly o sociologické výzkumy volebních preferencí. Dnes těmto údajům říká "měkká data" a vyslovuje o nich pochybnosti. Zaměřuje se pak na "tvrdá data" -- již dané výsledky voleb. Těch v nově vzniklém samostatném Česku a na Slovensku proběhlo již tolik, že je možné v nich hledat zákonitosti. Přibyly k nim i volby do Evropského parlamentu, těmto se nová kniha věnuje v samostatné kapitole. Navíc srovnání odlišného patnáctiletého vývoje volebního i stranického systému v Česku a na Slovensku též poskytuje možnost dohledat specifika vývojových tendencí.

Nejmenších proměn zaznamenala střední část knihy, která mapuje historii voleb zákonodárných sborů. Ta hledá okamžiky zlomu ve světových dějinách: v počátcích stavovských voleb, v uznání všeobecného volebního práva či práva žen,v dnech zrodu politických stran a podobně -- ale směřuje jinam. Uvedená historická část informuje i o volbách do zemských sněmů, za Rakouska /Uherska/,1. a 3. republiky, ale i v období byrokratického socialismu. Ukazuje nejen tehdejší volební a stranický systém, ale i jeho dobové zdůvodnění.

V první části nové knihy vytváří Krejčí prostor pro vzájemné porozumění autora a čtenáře: vysvětluje základní pojmy. Ve staré verzi měly teoretické pasáže podobu poznámek, jakýchsi podkapitol, které vstupovaly do historického výkladu. Teď tvoří samostatnou část knihy. V ní se čtenář dozví o pojetí demokracie a voleb, názorech na strany a stranický systém. Tady nalezne nejen vysvětlení, jaký je rozdíl mezi antickou, liberální a moderní demokracií, ale seznámí se s nejrůznějšími verzemi většinového, poměrného a smíšeného volebního systému.

Otázka volebního systému tvoří běžné téma politických sporů a jeví se proto jako jednoduchá a srozumitelná. Krejčí ve své knize informuje o několika celosvětových výzkumech na toto téma, při nichž bylo používáno více než deseti rozdílných volebních systémů. Kniha přináší nejen výsledky těchto výzkumů, ale i vymezení daných systémů. Cenné na tomto popisu je i sjednocování terminologie v této u nás poměrně mladé oblasti výzkumu. Protože množství definic a vzorečků sloužících k převodu počtu odevzdaných hlasů na mandáty si nikdo nemůže pamatovat ani po přečtení této části Nové knihy o volbách, zařadil Krejčí na konec své práce přehledný slovník základních pojmů. Zároveň i bohatý seznam použité literatury, taktéž i seznam internetových adres týkajících se voleb, dává případnému zájemci o danou problematiku možnost pokračovat v ní samostatným studiem.

Třeba podtrhnout,že nejen slovník dává knize encyklopedický charakter. Na téměř pěti stech stranách je možné nalézt více než 150 tabulek, grafů, schémat a map. Jsou mezi nimi nejen zmíněné informace o zahraničních výzkumech, ale i přehledy volebních výsledků snad všech voleb do zákonodárných sborů, které se na území současného Česka a Slovenska konaly. Pozoruhodné jsou ale i tabulkové přehledy využití volebních systémů v Česku a na Slovensku na úrovni prezidentských voleb, voleb do národní parlamentu i Evropského parlamentu, dále krajských zastupitelstev a jejich představitelů, místných zastupitelstev a  starostů, ale i využiti referenda.

Protože politologie jako taká je věda angažovaná, čtenář v knize najde i názory na otázky, které rozdělují naši politickou scénu. Jako příklad je možné uvézt možnost přechodu na většinový volební systém při volbách do Poslanecké sněmovny v Česku a Národní rady na Slovensku. Autor na základě mezinárodního srovnání, výsledků voleb do říšské rady v dobách Rakouska (v těchto volbách byl využívání většinový systém) a porovnání výsledků voleb do Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky v současnosti dochází k názoru, že přechod na většinový systém by nezmenšil počat politických stran zastoupených v parlamentu. Pokládá za téměř jisté, že by se po změně volebního systému okamžitě prudce změnila volební strategie stran a následně i chování voličů. O této proměně politického chování při změně volebních pravidle svědčí dva příklady:

  • Po novele volebního zákona v roce 1998, kterou bylo upravené kvorum pro vstup do Národní rady, vznikly Slovenská demokratická koalice (SDK) a Strana maďarské koalice (SMK), které se po volebním úspěchu podílely na sestavení vlády. Poté, kdy nebezpečí z novely volebního zákona pominulo, SDK se rozpadla.
  • Po podpisu opoziční smlouvy v roce 1998, která signalizovala přechod na většinový systém voleb do Poslanecké sněmovny, se postupně zformovala Čtyřkoalice, která zaznamenala řadu volebních úspěchů. Poté, kdy nebezpečí změny volebního systému pominulo, došlo k rozpadu Čtyřkoalice.

Navíc odpor značné části veřejnosti k politickým stranám by poté, kdy by byla i nezávislým kandidátům dána možnost ucházet se o poslanecký mandát (v dnešním systému chápání poměrného zastoupení mohou v Česku i na Slovensku kandidovat pouze strany, hnutí a koalice), by jistě nalezl svůj výraz ve zpestření skladby parlamentu.

Zároveň, ale Krejčí přináší výsledky některých nedávných srovnávacích výzkumů, které byly v zahraničí prováděny na téma tzv. Duvergerova zákona, tj. představy, že většinový systém vede ke vzniku dvoustranického systému. Z výsledků těchto výzkumů i z jejich komentování je zřejmé, že tento zákon působí pouze jako určitá tendence, která ke svému naplnění potřebuje další podmínky, a to především v oblasti poltické tradice.

Krejčí ale tvrdí, že v Česku určitá politická bipolarita existuje, a to v podobě dělení voličů na levo-pravé škále. Upozorňuje ovšem, že na obou těchto pólech existují dvě strany, které se vzájemně liší "temperamentem", tj. umírněná sociálnědemokratická a radikální komunistická levice, právě tak jako odlišná směs liberalismu a konzervatizmu u občanských demokratů a lidovců. Připomíná též, že i slovenský stranický systém se vyvíjí stejným směrem, ovšem s jedinou významnou odlišností, která je dána přítomností národně orientovaných stran. Jejich působení není podle autora určená odlišnou politickou kulturou Čechů a Slováků, ale přítomností významné maďarské menšiny. Zvláštností tedy není existence Slovenské národní strany a SMK, ale fakt, že SMK je pravicově orientovaná. A to i v dobách, kdy v Budapešti vládla levice.

Obdobně se autor vyjadřuje i k existenci druhé komory v Parlamentu České republiky. Ukazuje na historii vzniku bikamerismu i vývoj argumentů jak na podporu existence druhé komory, tak i proti ní. Přináší přehled zemí, kde je dvoukomorový parlament, i těch, kde byl senát zrušen. Za nejpřijatelnější, a ve světě odzkoušenou cestu ke zrušení druhé komory pokládá začlenění senátorů do dolní komory parlamentu, čímž se jim na čas zachová mandát a výhody s ním spojené.

V Nové knize o volbách budete,ale marně hledat předpověď výsledků červnových voleb v Česku a na Slovensku v roce 2006. Přesto je ale možné z množství dat a stanovených pravidel určité závěry o volebním rozhodování Čechů a Slováků odvodit. V  pasážích o volebním chování věnuje autor mimo jiné pozornost krizovému jevu v současné demokracii v Česku a na Slovensku, kterým bezesporu je klesající volební účasti. Autor ze srovnání vývoje dospívá k názoru, že existuje odlišný model volebního chování při volbách poslanců a senátorů, jiný i při volbách do Evropského parlamentu a místní samosprávy.

Asi nejvíce sporů vyvolají autorovy závěry z poslední kapitoly, kde hodnotí místo voleb v demokracii a demokracii samu. I když v knize při charakteristice úrovně a vývoje demokracie ve světě i u nás užívá údaje liberálních institutů, dospěl k závěru, že ztotožňování voleb a demokracie vede k tomu, že demokracie je vnímána jako "soubor formálních procedur, pomocí kterých se hledá řešení rozporů a konfliktů mezi politickými elitami. Volby nevyjadřují zájmy veřejnosti, ale názory skupin, které jsou formovány elitami. Úspěšný je ten, kdo dokáže přesvědčit a získat na svou stranu větší část veřejnosti, nebo nalézt kompromis mezi různými elitami." Při tomto pojetí se demokracie mění na "občanskou válkou", která má nekrvavá pravidla boje, jak o tom mluvil slavný psychoanalytik Carl Jung v souvislosti s demokracií ve Švýcarsku. Navíc je demokracie vydávána za všelék na sociální i národnostní neduhy a mění se tak ve zvláštní -- jak píše Krejčí -- "demokratické náboženství".

Autor recenzované knihy po podrobné kritice slabin voleb jako instituce dospívá k názoru, že "na demokracii je nejcennější politická kultura". Tvrdí, že "bez tolerance a občanských ctností -- jejichž neoddělitelnou součástí je sociální cítění -- přinášejí volby jen tyranii největšího volebního bloku, nebo jsou nástrojem manipulace veřejnosti malými mocenskými skupinami". V jeho podání je demokracie "víc než politický režim -- je to sociální systém, zvláštní způsob distribuce bohatství a statusu, kultura mezilidských vztahů". S odvoláním na klasika Charlese Montesquieua, který v knize O duchu zákonů napsal, že "každá nerovnost v demokracii musí vyplývat z povahy demokracie a ze samé zásady rovnosti", pak Krejčí upozorňuje, že "když součástí definice demokracie není zájem veřejnosti -- tedy nějaká varianta sociálního státu -- nemá demokracie obsah".

Tyto hodnotící a tedy i subjektivní pasáže odsunul Krejčí na samotný konec své knihy. Umožnil tak, že Nová kniha o volbách se stane velmi užitečnou pomůckou, historikům, sociologům, politologům a případným vědychtivým čtoucím politikům, ať již je barva jejich stranické legitimace jakákoliv. Všichni čtenáři mohou v této knize hledat i odpověď na otázku, zda tyto volby budou svátkem demokracie, nebo potvrzením růstu nezájmu lidí o věci veřejné či pouhým terénem pro štábní cvičení reklamních agentur.

                 
Obsah vydání       27. 4. 2006
27. 4. 2006 Zpráva EU odsoudila tajné lety CIA
27. 4. 2006 Parodie na maturitu Bohumil  Kartous
27. 4. 2006 Černá středa Tonyho Blaira Jan  Čulík
27. 4. 2006 Bázliví milenci Emanuel  Züngel
27. 4. 2006 Timothy Garton Ash: Kdo je to "intelektuál"?
27. 4. 2006 Nemám rád feminismus
27. 4. 2006 Ženy na matematiku nemají mozek... Lenka  Vytlačilová
27. 4. 2006 Chtíč, promiskuita a tvořivost Darina  Martykánová
27. 4. 2006 Volte buševiky!
27. 4. 2006 Protijaderný aktivismus podruhé Jan  Hošek
27. 4. 2006 O americké zahraniční politice Jakub  Rolčík
27. 4. 2006 Jak primitivní verbální antikomunismus inspiruje násilí Štěpán  Kotrba
27. 4. 2006 Útok na Jiřího Dolejše komunistům pomohl Jan  Čulík
27. 4. 2006 Petra Edelmannová: Dolejší "sklidil nenávist, kterou zasel"
27. 4. 2006 "Komunistická svině" Miloslav "Kraken" Junek
27. 4. 2006 Útok na Dolejše je útokem na demokracii Rudolf  Převrátil
27. 4. 2006 Volby jako problém Dalibor  Vlček
26. 4. 2006 Předvolební průzkumy jako uzavřený koloběh manipulace Štěpán  Kotrba
27. 4. 2006 Vyrovnání s komunismem
27. 4. 2006 Asanace 2006
27. 4. 2006 CERTOS: Mediální poprava v zájmu spravedlnosti Ladislav  Žák
26. 4. 2006 Что будет дальше, знает один Аллах! Zdeněk  Skoba
26. 4. 2006 Státní úředníci si určují, s kým budou diskutovat v televizi, a ČT je poslouchá!
26. 4. 2006 Kořistka: "ODS zadržuje důkazy"
26. 4. 2006 Afrodisiakum moci?
26. 4. 2006 Ministr vnitra Clarke propustil 1000 zahraničních zločinců
26. 4. 2006 Více žen do politiky!? ANO!!! Olga Anna Sedláčková
26. 4. 2006 Muži mají větší plat než ženy v důsledku nabídky a poptávky
26. 4. 2006 Zákon nebo soudcovské uvážení? Stanislav  Křeček
26. 4. 2006 Evropské "dohnat a předehnat" v kontextu íránské krize Karel  Dolejší
12. 4. 2006 Hospodaření OSBL za únor a březen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce