26. 4. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 4. 2006

Evropské "dohnat a předehnat" v kontextu íránské krize

Přemysl Janýr si pro svou odpověď Lukáši Veselému vypůjčil titul slavné Fulbrightovy knihy. Proti závěru kritizované analýzy tedy staví alternativu, která by Evropu po šedesáti letech měla definitivně vymanit z pozice amerického mouřenína. Janýr sám však svou vizi uvozuje upozorněním, že scénář nemůže podložit "ničím jiným než dohady. Vycházím přitom z trendů a postojů, které již dnes v Evropě více či méně latentně existují, jsou však dosud překryté snahou napětí s USA neeskalovat a otevřené roztržce zabránit. Útok na Írán konfrontativní postoje rozhodně posílí, přičemž šíři, rychlost a hloubku radikalizace odhadovat nelze, nejvýše směr."

Tož tak. Hlavní směr je bohužel skutečně víc než zřejmý, ale v poněkud jiném ohledu, než by možná Janýrovi bylo milé: Ať už politické vyústění případné americké intervence v Íránu bude mít jakoukoliv podobu, útok sám skrze destabilizaci trhu s ropou a zemním plynem v prvním okamžiku vystupňuje závislost Evropy na dodávkách z Ruska. Pokud tedy budeme vycházet "z trendů a postojů", které již existují, musíme mít na paměti především osudy Ukrajiny, Gruzie a zcela nedávné výhrůžky od Gazpromu adresované EU.  Tomu se prosím říká z deště pod okap. Od závislosti na jednom partnerovi dané neschopností samostatně zajistit vojenskou bezpečnost k závislosti na druhém, kterého potřebujeme kvůli bezpečnosti energetické. Tato varianta chodu věcí příštích však zřejmě zůstala za horizontem Janýrova uvažování.

Janýrův text také kromě celé řady přesných postřehů a vtipných glos obsahuje nejméně jeden rozpor. Bylo by však chybou tuto nelogičnost připisovat výhradně autorovi článku. Rezonuje zde totiž dvojlomnost současného evropského postoje k supervelmocenskému postavení USA. Stručně řečeno, jde o Hassliebe.

Janýr na jedné straně sahá po Fulbrightovi (kterého interpretuje poněkud moralistněji, než odpovídá jeho vlastní intenci), na druhé straně však předestírá "vizi vojenského vyrovnání s USA v dohledném horizontu". To je ovšem skoro stejné, jako kdyby nějaký politik nabádal k renesanci monogamie, zatímco lobbuje za státní dotaci podniku Libuše Barkové...

James William Fulbright především docela pragmaticky varoval USA před přeceněním vlastních sil a možností. Upozornil, že americké ambice a závazky by měly mít nějakou jasnou mez, za kterou už se nepůjde. Argumentoval, že jiné velké národy v podobné situaci své síly přecenily a vedlo to k jejich nezadržitelnému pádu. (Podstatu hybris není nutno hledat v antické mytologii. Vystačíme s poznatkem, že člověk je konečnou, omezenou bytostí.)

Fulbright vyslyšen nebyl,  a dnešní USA jsou - chcete-li, také kvůli pýše současného prezidenta - svědky postupného upadání vlastní moci a vlivu. A to včetně moci vojenské.  Paradoxně však tím, kdo dnes nejvíc oslabuje vojenskou moc Spojených států, není žádný vnější nepřítel. Příčinou úpadku je vedení Pentagonu  a zbrojní průmysl.

Na tomto místě lze stáhnout dvě velmi přesvědčivé prezentace věnované kritickému zhodnocení nově zaváděného amerického bojového letounu F-22. Stroj, jehož cena více jak desetkrát převyšuje někdejší cenu F-15, byl teprve ve finální fázi vývoje transformován ze stíhacího bombardéru na letoun pro vybojování nadvlády ve vzduchu (air superiority fighter). Podle názorů konstruktéra Pierra Spreye a čelného leteckého publicisty Jamese Stevensona je ovšem F-22 coby stíhačka horší, nikoliv lepší než jeho předchůdce F-15 (o F-16 ani nemluvě). Oba autoři navíc shodně kritizují po celá desetiletí převládající americké přístupy ke konstrukci stíhacích letounů, soustavně pojímaných jako stíhací bombardéry, a tvrdí, že od dob korejských F-86 jde o takřka soustavný úpadek. Nedávná návštěva Indie, při níž američtí piloti ještě na předchůdcích F-22  v simulovaných soubojích dostali pěkně na frak, se zdá být s uvedeným tvrzením zcela konzistentní...

Navíc pokud kus F-22 nyní stojí celkem 361 miliónů dolarů, U.S. Air Force si opravdu nemůže pořídit o mnoho více než objednaných 187 letadel. Analýzy ale ukazují, že (i když kvalitu necháme stranou) trend minimálně zdesetinásobení ceny u každé další generace výzbroje je setrvalý - a to nejen v případě letecké vojenské techniky.  To znamená, že nástupce F-22, pokud na něj vůbec dojde, se co do počtu zhruba vyrovná českým Gripenům. Pro mocnost s globálními ambicemi to opravdu nebude mnoho...

Janýrem - a bohužel nejen Janýrem - prosazované evropské "vyrovnání s USA v dohledném horizontu" je tedy ještě méně rozumné než někdejší Chruščovovo "dohnat a předehnat". Nemáme snad zapotřebí dohánět tento náskok v plýtvání, který prostřednictvím utrácení stále větších sum vede k efektivnímu poklesu vojenské kapacity, přinejmenším cestou strukturálního odzbrojování. Nebo snad přece jen máme?

Přesně to nám totiž tvrdí Javier Solana a další představitelé Evropské obranné agentury (EDA). Jedním z projektů této instituce, který bude odstartován příští rok, je vývojový program s ročním rozpočtem 1 miliardy EUR, který zaplatí evropští daňoví poplatníci. V dokumentech a prohlášních EDA se do omrzení zdůrazňuje potřeba navýšit evropské obranné výdaje a zajistit rozvoj nových vojenských technologií, který prý prospěje i civilnímu sektoru ekonomiky. Američané ovšem v militárních technologiích skoro všude vedou, zbrojení je nejsilnějším sektorem jejich ekonomiky - ale vedou také v deficitu obchodní bilance. Jak dlouho si tedy EU bude moci dovolit podobným způsobem přepínat své síly? Její ekonomika přece neroste zdaleka tak rychle jako americká, přičemž ani vyšší tempo růstu na horentní zbrojní výdaje nestačí...

Kromě toho jeden z mála závěrů, na němž se bez problémů shodnou američtí a ruští historici druhé světové války, je upření statutu supervelmoci nacistické Třetí říši. Přestože Říše kontrolovala zdroje celé Evropy a hydrogenizací uhlí vyráběla velké množství syntetického benzínu, trpěla chronickým nedostatkem pohonných hmot, který efektivně bránil uskutečnění kompletní motorizace armády, vybudování strategického letectva atp. Jak známo, ložisek ropy v Evropě od té doby příliš nepřibylo - za to ovšem ubylo dostupných zdrojů nahrazujících ropná paliva v dopravě a také alternativních přepravních kapacit (ve Wehrmachtu ještě sloužil více než milión koní). Současně s tím enormně stoupla úroveň motorizace a mechanizace armády, stále větší důraz se klade na přepravitelnost vzduchem, což znamená ještě větší spotřebu pohonných hmot - o žíznivých supersonicích vybavených přídavným spalováním ani nemluvě.... Je snad možné omezenost evropských zdrojů nějak skloubit se snahou vyrovnat se Američanům? Relativně malá invazní armáda v Iráku za krátké tažení spotřebovala zhruba tolik ropy co Indie za celý rok - opravdu potřebujeme tohle dohánět? A jak bychom si to vůbec mohli dovolit?

Izraelský vojenský historik Martin van Creveld v knize Supplying War : Logistics from Wallenstein to Patton provokativně prohlásil, že co se týče vojenství, pouze amatéři se zabývají taktikou - profesionálové však logistikou. Jestliže má van Creveld pravdu - a neexistují lepší argumenty ve prospěch jeho teze než výsledky vzájemného střetnutí Německa a SSSR, Japonska a USA, v nichž takticky a doktrinálně vyspělejší, avšak logisticky slabší strana byla jednoduše vyčerpána - veškeré úvahy o evropské vojenské paritě s USA stojí a padají s otázkou, jak má být zamýšlená velká evropská armáda "napojena". Možné odpovědi jsou pouze tři. Zaprvé:  EU akceptuje fakt, že o nasazení její armády se de facto rozhoduje v Moskvě, která může kdykoliv otočit kohoutem. Zadruhé: EU rapidním tempem odstartuje program snižování závislosti na dovozu ropy, založený na výrobě alternativních paliv. Zatřetí: pokud Evropa neakceptuje ani jednu z uvedených možností, bude kvůli nedostatku zdrojů jednoduše donucena k imperialistické expanzi, stejně jako na konci 15. století. 

Máme-li věřit zprávám z USA, do útoku na Írán zbývají maximálně měsíce. Jestliže Evropa ve zbylém čase nepřijme žádné zásadní rozhodnutí, Lukáš Veselý bude mít v závěru své analýzy plnou pravdu - podíl na americké invazi do Íránu vyplyne zcela logicky z kalkulace evropských zájmů. Pokud se totiž nestane právě tohle, znamená to, že Evropané jen zemdleně podlehnou systémovým požadavkům samopohybu, který Jan Stern označil za Netělnatého Satana - a s celým svým nově nabytým sebevědomím, velmocenskými ambicemi a proklamacemi o lidských právech jednoduše skončí v medvědím objetí.

                 
Obsah vydání       26. 4. 2006
26. 4. 2006 Státní úředníci si určují, s kým budou diskutovat v televizi, a ČT je poslouchá!
26. 4. 2006 Měla by britská vojska zůstat v Iráku?
26. 4. 2006 Evropské "dohnat a předehnat" v kontextu íránské krize Karel  Dolejší
26. 4. 2006 Kořistka: "ODS zadržuje důkazy"
26. 4. 2006 Chtíč ženy přitahuje Jiří  Drašnar
26. 4. 2006 ■ ■ ■ Jan Katolista Turkyně
26. 4. 2006 Ministr vnitra Clarke propustil 1000 zahraničních zločinců
26. 4. 2006 Afrodisiakum moci?
26. 4. 2006 Vzdálené a blízké příbuzenstvo Strany zelených Pavel  Pečínka
26. 4. 2006 Zelené naděje, růžové sny Jiří  Kouda, Milena  Geussová
26. 4. 2006 Zelení: Posun hodnot Oskar  Krejčí
26. 4. 2006 Zelení: Nahoru a dolů Igor  Záruba
26. 4. 2006 Předvolební průzkumy jako uzavřený koloběh manipulace Štěpán  Kotrba
26. 4. 2006 Straní Česká televize -- nebo jde spíše o pouhý šlendrián? Michal  Rusek
26. 4. 2006 Zákon nebo soudcovské uvážení? Stanislav  Křeček
26. 4. 2006 Transparency International kritizuje korupci i v Británii
26. 4. 2006 Dovolená ve "Slovenském ráji"
26. 4. 2006 Vy jste umělec, Vy jste se o svoji maminku mohl starat, my chodíme do práce! Jan  Paul
25. 4. 2006 Hledání alternativy - Tomás Hirsch v Praze
25. 4. 2006 ČT zavádějící divadýlko nezruší, protože by to vypadalo, jako že ustupuje Paroubkovi Jan  Čulík
26. 4. 2006 Muži mají větší plat než ženy v důsledku nabídky a poptávky
26. 4. 2006 Jsou ženy opravdu neschopné? Darina  Martykánová
26. 4. 2006 Vagína místo rudé knížky? Jiří  Škuba
26. 4. 2006 Více žen do politiky!? ANO!!! Olga Anna Sedláčková
26. 4. 2006 Kdo má problém s preferenčními hlasy? Jan  Hošek
26. 4. 2006 Kolik stojí demokracie? Jan  Klusáček
26. 4. 2006 Ochuzený uran v Iráku - nedůvěryhodný článek Miroslav  Šuta
25. 4. 2006 Čtveráctví jménem republiky Jiří  Vančura
24. 4. 2006 Ženy jsou na nižším stupni vývoje Štefan  Švec
25. 4. 2006 Nejkonvenčnější střední proud Darina  Martykánová
25. 4. 2006 Vesmír, člověk - velké neznámé Miroslav  Vejlupek
25. 4. 2006 Nechápou, proč se těch pár evropských studentů pořád ptá: "A proč?" Michael  Kaethler
25. 4. 2006 They can't seem to figure out why the few European students here always ask "Why?" Michael  Kaethler
12. 4. 2006 Hospodaření OSBL za únor a březen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce