Z kulturního hlediska je intelektuál ten, kdo nejprve získá určitou úroveň tvůrčích, analytických či vědeckých úspěchů a pak využívá sdělovacích prostředků k tomu, aby se vyjadřoval k širším veřejným otázkám, pro některé z nichž se pak stává uznávanou autoritou - anebo alespoň uznávanou osobou a hlasem. Před několika lety v diskusi s českými intelektuály jsem se pokusil roli intelektuála definovat obdobně: "Je to role myslitele či spisovatele, který se angažuje při veřejené diskusi o politických otázkách, o politice v nejširším slova smyslu, avšak záměrně neusiluje o získání moci." Toto normativní caveat mi připadá velmi důležité, ačkoliv jej odmítají intelektuálové jako Václav Havel, který se dal na politiku s velkým P.

Oxfordský historik Timothy Garton Ash v deníku Guardian ve čtvrtek 27. 4. 2006 ZDE