Je hlasem slavného pořadu rozhlasové stanice BBC Radio 4, Woman's Hour, který nedávno oslavil šedesáté výročí své existence. Jeho moderátorka má pořád ještě mnoho co říci

Je to klidná bojovnice středostavovské Anglie, stejně profesionálně uvádí reportáž o ženské obřízce jako o podzimním listí. Interviewovala všechny významné politické postavy z její generace. Všichni pamatují na to, když se v rozhlase zeptala někdejší náměstkyně ministra zdravotnictví Edwiny Currieové, kdy se naposledy podrobila výtěru kvůli možnému nebezpečí rakoviny dělohy, a když se ministra financí Gordona Browna dotázala, zda by ukázal své daňové přiznání své manželce. Dokáže to však všechno prezentovat jako neformální hovor se sousedem přes plot v zahradě.

Jenni Murray nám píše ohledně toho, že jsme jí věnovali prostor v Britských listech:

Thu, 23 Nov 2006 08:05:32 -0000

Dear jan, Thanks for this - and delighted that the opposite view is to be expressed. Perhaps I should send Mr Karas some of my articles on abortion and he could have another go! Jenni

Milý jane, Děkuju vám za tyto infomace - a jsem potěšena, že je slyšet i opačný názor. Možná bych měla panu Karasovi poslat některé své články o potratech a mohl by se do mně znova dát! Jenni

Dne 20.11.2006 zveřejnil pan ex-poslanec Jiří Karas v MF Dnes zamyšlení na téma, proč lidé dnes nemají děti a proč se nechtějí starat o své staré rodiče a dospěl k závěru, že dříve byli lidé "jiní .. lepší", protože měli děti a děti se staraly o své nemohoucí rodiče. Můj příspěvek se týká pouze části jeho zamyšlení, nicméně si neodpustím připomenout jednu starou moudrost, která praví, že "jeden táta se postará o deset dětí, ale deset dětí se nepostará o jednoho tátu". Tudíž bych si o našich předcích a jejich ochotě postarat se o své nemohoucí rodiče nedělala iluze.

(Autorka je právnička)

Pan Karas se ve svém článku v iDnes pustil do několika velkých témat, z nichž každé jedno samo o sobě je námětem na rozsáhlou diskusi. Ostatně o většině z nich ta diskuse probíhá několik desetiletí. Abych se neztratil v myšlence podobně jako on a nepřekročil meze tolerovatelné frustrace společnosti, zkusím je oddělit a ke každému něco napsat. Jde v podstatě o čtyři témata:

Pokud se týká Ústavy, největší změnou by bylo, kdyby byla respektována.

Patřím již delší dobu ke čtenářům BL, ale zatím jsem neměl nikdy potřebu na něco poukazat veřejně. S vydáním nové vyhlášky 488/2006 Sb. o paušálních poplatcích za nenahrané nosiče záznamů se toto změnilo, píše Radek Vicek:

Princip paušální platby za tyto nosiče a zařízení sloužící k pořizování záznamu funguje již delší dobu, ale nyní už překračuje veškerou míru. Nejen, že je tento poplatek absurdní a nemorální, ale dle mého osobního názoru i protiprávní a protiústavní. Naprosto popírá základní princip presumpce neviny a zavádí dvojí zdanění. Pokud bych něco takového aplikoval ad absurdum, tak není důvod, proč nezačít vybírat od řidičů paušálně pokuty jednou ročně složenkou. Také přece můžou spáchat přestupek.

Ona prováděcí vyhláška Ministerstva kultury 488/2006 Sb., která se tak dotkla programátora Radka Viceka, že musel pln rozhořčení napsat článek o absurdním uplatnění principu kolektivní viny "Daň" z krádeže autorských děl, je reakcí na schválení "protipirátské euronovely" autorského zákona 121/2000 Sb., ve znění 216/2006 Sb. (od 1. 1. 2007 186/2006 Sb.) a zákona 273/1993 Sb. v aktuálním znění o podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl.

Zákonodárci tak vyšli vstříc lobbingu "gramofonových" firem i autorských svazů a jejich výběrčích společností (dle zák. 237/1995 Sb. o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných), které jsou zoufalé z technického pokroku polsedních let a rozmachu svépomocného zhotovování rozmnoženin datových, hudebních a filmových děl. Domnívají se, že se tímto způsobem dá zastavit neodvratný zánik současného obchodního a distribučního modelu šíření audiovizuálních děl. Videopůjčovny krachují. Autoři si zoufají. Nikdo díla nekupuje, neboť trh je teritoriálně i kupní silou obyvatel omezen a současné ceny shlédnutí děl jsou v hrubém nepoměru k cenám nenahraného nosiče a rozmnožovacích technologií. Všichni ale kradou jako straky.

Pane Kotrbo, píšete, že nic není zdarma - chápu, že i umělci (lépe řečeno autoři děl) chtějí žít a mít se dobře, reaguje Radek Vicek. Toto právo jim neupírám, ale otázkou je, v jaké míře a co má být měřítkem jejich ohodnocení. Také je velmi sporné, zda je Vámi vydávaný axiom, že "kultura je pro společnost přínosem", pravdou pro všechny. Můžete si to myslet Vy nebo já, ale co se stane, pokud si to nebude myslet 51 procent našeho národa? Sám uvádíte, že tento poplatek nic neřeší. Naopak nepřímo legalizuje pocit, že "pálení cédéček" je v pořádku.

Zaujaly mne dva články o autorských právech ZDE ZDE. Bylo by zajímavé si přečíst názory více lidí na toto téma. Také patřím k programátorům a také CD, na která vypaluji svoje data, kupuji s touto dle mého názoru nemorální přirážkou.

Pokud někdo porušuje zákon, měl by za to být potrestán, a pokud to z technických důvodů nelze a autoři budou placeni z paušálně vybraných poplatků, potom by se mělo naopak kopírování autorských děl zlegalizovat a mělo by být jasně řečeno, jakým způsobem byly vybrané peníze použity. Podobně to je (nebo by alespoň mělo být) při výběru daní. Myslím že v oblasti autorského zákona nás čeká ještě dlouhý vývoj a že současná zákonná úprava je jen začátek této cesty, píše Vladimír Anděl.

Zatímco němečtí zákonodárci prodlužují pracovní dobu odsunem začátku doby, odkdy má zaměstnanec právo na důchod a podporou integrace a reintegrace žen do pracovního světa finanční výpomocí, institucemi pro malé děti, mateřskými školkami a předškolní výchovou, zaměstnavatelé s poukazováním na nezastavitelný vliv globalizace racionalizují práci snižováním počtu pracovních míst a propouštěním starších pracovníků.

Není zajímavé, že to nějak nejde dohromady? Víme, že to není chyba statistiky, že se průměrný lidský život prodlužuje, a že pod vlivem poklesu porodnosti už mladší lidé brzo nebudou schopni bez obtíží platit důchody starých.

V souvislosti s vraždou libanonského ministra průmyslu Pierre Džamáíla (Gemayela) se v českých médiích objevila charakteristika Džamáílovy strany Falanga (Al-Katáib) jako strany sociálně demokratické. Toto politické uskupení maronitských křesťanů, vedené tradičně rodinným klanem Džamáílů, se sice samo někdy označuje klamavým dodatkem sociální demokracie, jde ovšem o formaci, založenou ve 30. letech podle vzoru nacistické NSDAP. Ve své ideologii i praxi se i přes řadu pragmatických tahů a bezzásadových krátkodobých spojenectví s bývalými nepřáteli, což je pro celou libanonskou politiku záležitost typická, projevovalo jako uskupení fašizující. To mu nebránilo v pragmatických spojenectvích s Izraelem či jindy pro změnu s hlavním izraelským protivníkem Sýrií, proti níž dnes Falanga stojí znovu v opozici.

Více ZDE

Ti, kteří dnes nejvíce zlořečí začátkům válek a soudí nejmoudřeji, osudově a neblaze pomáhali tomu, aby se války spustily a požraly miliony lidských bytostí. Za co ovšem leckterá armáda bojovala, když si její vlast vítězství vůbec nepřála? Pro koho ty ohromné oběti a strádání? Voják měl bojovat za konečné řešení, proti kterému v podstatě vlast stávkuje, nechá ho ale ochotně vymáchat v ukrutnostech, vysaje z něho lidskost, naučí ho zabíjet, nenávidět, dá mu do kapsy výuční list námezdného vraha a víc se nestará. Himmelsforte dokořán, nad ní napsáno: vítejte doma, ukrutní andílci!

Ano. Dopustil jsem se zločinu. Dopustil sjem se zřejmě mírného zločinu v mezích zákona, že jsem se postavil na stranu těch, kdo upozorňují, že moderní civilizace ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí je tak agresivní, že ho poškozuje přes únosnou míru a koleduje si o malér celoplanetárního významu. Globální oteplování, porušování ozónové vrstvy, znečišťování moří a oceánů.

Původně se můj předchozí článek "Vřed na těle partaje" jmenoval pouze "Vřed na těle", ale přidané slůvko "partaje" mu dalo nový rozměr. Jakkoliv je to zvláštní, tak se většina reakcí soustředila právě na otázku vředovitosti partaje (a to dokonce i reakce těch, kteří četli verzi bez "partaje"), což v současném i minulém žargonu znamená pouze partaj jedinou a to komunistickou, v této době a této zemi tedy KSČM. Je zvláštní, že první reakce nebyly spojeny s tématem romského transferu, odsunu či vyhnání z ráje u vsetínské polikliniky, ale soustředily se právě na problematiku vředu komunistické partaje, protože nejspíše vsetínští křesťanští demokraté nejsou partaj, ale lidovci.

A pak existuje láska... a muži. A bolest. Říkám láska abolest, protože samozřejmě existuje láska pro mnoho věcí. Říkám bolest, protože to, jak se zdá, jde ruku v ruce s tím, když milujete chlapa. Anebo to jde ruku v ruce s intenzivní láskou, když máte k někomu vztah. Hovořím o tom pocitu, který jde ruku v ruce s tím když s někým chodíte -- je to vždycky, jako byste měli před sebou po celou dobu zrcadlo. Pořád jste konfrontováni se skutečnostmi, o nichž jste si mysleli, že jsou dávno pryč, anebo s věcmi, o nichž jste nikdy nevěděli, že existují.

Jak tady sedím a píšu tohle, emoce probíhají celým mým tělem. Je jich tolik a jsou natolik matoucí, že jediné, co mohu udělat, je psát a pokusit se je pochopit. Jsou to emoce bolesti, zklamání, mého vlastního sobectví (které mě šokuje a jímž jsem zhnusena). A jsem blízko slzám, jak pořád hledám jejich důvod, proč se mi stýská. Anebo prostě pociťuju lásku anebo prostě mám pocit, že jsem ze všeho vyloučena.

And then there is love...and men. And pain. I say love and men, because there is love for many things. I say pain, because it seems to come with loving a man. Or maybe it comes with intense love, as in relationship love. I am referring to this feeling that comes with being in a relationship, as if having a mirror in front of yourself all the time, being confronted with things you thought where long gone or never new where there.

As I am sitting here writing this, emotions are running through my whole body, so many and so confusing that all I can do is write to try and understand them. Emotions of pain, disappointment, my own selfishness (which shocks me and disgusts me). And, getting closer to tears as I keep searching for their reason, homesickness. Or maybe just love, or, maybe, to feel excluded.

Dceři amerického prezidenta George Bushe Barbaře Bushové, 24, byla na dovolené v Argentině ukradena kabelka, navzdory přítomnosti mnoha agentů amerických tajných služeb, kteří střežili její bezpečí. Bushová přišla při obědě se svou sestrou Jennou o mobilní telefon a úvěrové karty. Tajní agenti si ničeho nevšimli. Podle společnosti BBC je to pro americkou tajnou službu značně trapné. Činitelé americké vlády v Buenos Aires a ve Washingtonu se k věci odmítli vyjádřit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V piatok 17. novembra 2006, ČT 2 v hlavnom vysielacom čase o 20. 00 hod. odvysielala dokument s názvom Labyrintem revoluce. S prirodzeným záujmom odborného pracovníka, ktorý sa profesionálne zaoberal obdobím vlády Komunistickej strany Československa, som sedel pri televíznej obrazovke. Môj dojem z dokumentu je však jednoznačne záporný. To, čo som videl v piatok večer, žiaľ, nebol objektivistický popis udalostí okolo tzv. nežnej revolúcie, ale politická propaganda, s ktorou sa seriózny historik nemôže stotožniť. Propagandu podobného razenia -- lenže v opačnom garde - vysielala komunistická Československá televízia pred rokom 1989. Vysielaním antikomunistických programov sa Česká televízia navyše dostáva do rozporu sama so sebou, keď oceňuje osobnosti minulého režimu, vysiela jeho zábavno-kultúrne programy, filmy, seriály, pokračuje v tradícii jeho festivalov a pod.

Nejsem levičák (ještě to tak!), jak si myslí pan Bíla , ale pokud tak nazývá všechny, kdo odmítají pro pár barelů ropy vyvraždit půl zeměkoule, budiž, píše Zuzana Dáňová. Pokud to znamená, že si vážím každého lidského života a že památky po předcích pro mne nejsou jen šutry a cetky, pak budu klidně levičák. Nakonec je to jen slovo.

Proti Izraelcům (Židům) nemám vůbec nic. Jeden z nich je můj šéf, kterého si vážím a mám ho ráda. Díky němu znám i spoustu dalších Židů a o jejich povaze, zvycích a Izraeli toho vím dost.

Chtěl bych zareagovat na článek pana Bíly "Třináct otázek". Ale nechtěl bych mluvit o "kritice Izraele" a "zastáncích Palestinců", již tohle rozlišení předem nahrává tazateli, i když ho k tomu mohl můj i Zuzanin článek donutit.V mém nedávném článku "Podzimní mračna nad Palestinou" se zmiňuji o tom, že konflikt dusí nejen Palestince, ale i Izraelce, zejména v podobě sebevražedných atentátů, které jsou snad tím nejtragičtějším mementem celého konfliktu.

Jen krátce bych se chtěl ohradit vůči emotivní reakci paní Dáňové. Za prve jsem ji neoznačil za levičáka, pouze jsem konstatoval, že podpora Palestinců je charakteristická VĚTŠINOU pro levici a podpora druhé strany spíše pro pravici. Není to hodnocení osobnosti paní Dáňové, ale obecné, a podle mého soudu pravdivé tvrzení. Stejně tak mi není jasné, proč označení za levičáka považuje za nadávku, proti které je třeba se ohrazovat - sám se za levičáka považuji a tudíž to jako nadávku asi nemyslím (a pro další potenciální kritiky dodávám, že ani slovo pravičák pro mě není nadávka, jen označení politické a názorové příslušnosti)., píše Hynek Bíla.

Pokud na vlastní oči neuvidím "otevřený dopis", kterým, podle tisku, požádalo kolegium předsedů krajských soudů premiéra Topolánka, aby neprováděl změny v osobě ministra spravedlnosti, neboť si další změny nepřejí, nemohu uvěřit v existenci takového dopisu.

iDnes: Neberte nám Pospíšila, napsali soudci Topolánkovi ZDE

Americké úřady dosud tolerovaly praxi polygamie mezi mormony. Avšak nynější proces, při němž je souzen fundamentalistický mormon za znásilnění nezletilé dívky zřejmě povede k podstatným změnám v uzavřeném světě "sester-manželek", sňatků s nezletilými dívkami a mladých lidí, za trest vykázaných z komunity, jaký existuje v americkém státě Utah.

Tento týden byl postaven před soud "prorok" polygamní komunity v Utahu Warren Jeffs. Je obžalován, že napomáhal znásilnění čtrnáctileté dívky, která byla donucena, k "duchovní svatbě" se svým bratrancem. Dívce bylo, jak uvádí žaloba, nařízeno, aby ze "rozmnožovala a zalidnila zemi" - jinými slovy, aby plodila děti, jinak riskuje věčné zatracení.

Začiatkom novembra prišli do Európy Vianoce. Nepriniesol ich Santa Klaus, Ježiško ani Dedo Mráz na saniach, ale 400 metrov dlhá a 61 metrov široká loď. Najväčšia kontajnerová loď na svete. V jedenástich tisícoch kontajnerov na jej palube boli tovary, ktoré prišli na európsky predvianočný trh z Číny.

Príchod lode rozčeril nielen more v prístavoch, ale aj vody európskej politiky. Europoslankyňa Caroline Lucasová zo skupiny Zelených nazvala gigantickú Emma Maersk "mikrokozmom globalizácie, ktorá sa zbláznila".

Podľa klasických argumentov obhajcov liberalizácie obchodu bude Čína dovážať do Európy jednoduché výrobky a vyvážať sofistikovanú výrobu a služby s vysokou pridanou hodnotou. Problémom je, že táto zjednodušená predstava o rovnováhe neplatí.

Predčasný začiatok predvolebnej kampane pred decembrovými komunálnymi voľbami najmä vo väčších mestách dokazuje, že politici si už význam a silu komunálnej politiky uvedomujú. Zatiaľ to však nie je dôvod na radosť. Ukazuje sa totiž, že aj na miestnej úrovni ide predovšetkým o moc a kontrolu nad rozpočtom.

Kresťanský demokrat Andrej Ďurkovský cez víkend povedal, že jeho bilbordy sú len informačnou kampaňou o tom, čo ako primátor Bratislavy za štyri roky urobil. Prečo však potom takí istí kresťanskí demokrati v Spišskej Novej Vsi ľuďom upierajú základné informácie o miestnej politike ?

Vyše miliardy ľudí na svete nemá prístup k bezpečnej pitnej vode. 2,6 miliardy zas nemá prístup ku kanalizácii. Veľká väčšina z nich žije v chudobných rozvojových krajinách. Nedostatok vody či nevhodná pitná voda a kanalizácia si vyberajú vysokú daň. Choroby, predčasné úmrtia... Podľa Rozvojového programu OSN (UNDP) spôsobuje globálna kríza vody a kanalizácie každoročne smrť viac ako dvoch miliónov detí. Okrem ľudského rozmeru má tragédia aj rozmer ekonomický -- nedostatok vody a choroby ním vyvolané majú na hospodárstvo rozvojových krajín ničivé dosahy.

Human Development Report 2006 - Beyond scarcity: Power, poverty and the global water crisis ZDE

1. ledna 2007 vstoupí Rumunsko do Evropské unie. Rumunsko se tak stane osmým největším členským státem EU, ale také nejchudším. Rumunské platy dosahují pouze 16 procent průměrných platů v EU, a i když rumunské HDP rychle roste (nyní 6 procent ročně), stále se rovná pouze 32 procentům průměru dosavadní pětadvacítky v EU.

Sešit C sobotního vydání MF Dnes (18. listopadu) označený "víkend DNES" přinesl obsáhlý článek s názvem "Česko versus Slovensko". Autorky článku v něm, mimo jiné, srovnávají Akademii věd České republiky (AV ČR) a Slovenskou akademii věd.

V odstavečku, věnovaném AV ČR je uvedeno:

Inu, makrobiotické strava je přeci jen něco jiného než mikrobiologie. Ke zjištění správného názvu přitom stačilo tak málo: Zadat do Googlu pojmy "Akademie věd" a "Blanka Říhová"...

Stránky Mikrobiologického ústavu AV ČR ZDE

Schopný politik nemiluje kompromisy, ale umí je dohodnout. Třeba proto, že nekompromisně lze vést občanskou válku, ale nelze spravovat demokratickou společnost.

Patří k paradoxům politiky v Česku, že nejméně žádoucí řešení bývají často nejužitečnější.

V září přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 281,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2006 částku 151 838, 27 Kč. Vzhledem k tomu, že čtenost Britských listů trvale stoupá a za nedávné období došlo k podstatnému vzrůstu sledovanosti časopisu, dostal se náš dosavadní server na hranici svého výkonu i životnosti a byli jsme nuceni částkou 243 745.32 Kč zakoupit server nový, který bude zanedlouho zprovozněn. Příspěvky čtenářů dále využíváme k modernizaci funkcí redakčního systému. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,692.59 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.