Tato moje nedůvěra nemá nic společného s mými názory na kvalitu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, kterého si, údajně podle "otevřeného dopisu", soudci nadále v jeho funkci přejí. Považuji Jiřího Pospíšila za nejlepšího ministra, kterého do vlády ODS vyslala -- odhlédneme-li od jeho neuváženého vyjádření k údajně malým šancím Česká republiky před Evropským soudem pro lidská práva ohledně žalob našich domácích žalobníků, kterou by člověk snad mohl přijmout od nezávislého pozorovatele, ale nikoliv od představitele státu, který je účastníkem řízení. Jeho znalost problematiky našeho práva, problémů našeho soudnictví a ucelené, i když asi ne vždy a všemi respektované představy o jejich řešení, budí respekt.

Nemohu ale uvěřit tomu, že by zkušení předsedové krajských soudů takovým, podle mého názoru málo uváženým, i když jistě dobře míněným a od srdce jsoucím obsahem dopisu, ohrozili nejen povědomí o nezávislosti justice, ale ohrozili i realizaci úvah o jejím samosprávném uspořádání.

Účastnil jsem se v nedávných týdnech dvou konferencí věnovaných nezávislosti české justice, na kterých se její představitelé velmi naléhavě vyslovovali pro takové změny nejen našich zákonů, ale i Ústavy, které by umožnily samosprávné řízení justice tak, aby ta nebyla tolik závislá - personálně i finančně - na ministerstvu spravedlnosti, tedy na moci výkonné, jak tomu dnes je. A i když zde zaznívaly názory a požadavky směřující spíše k nezávislosti justice na státu, než na výkonné moci -- jako by něco takového vůbec v demokratickém uspořádání státu bylo možné -- přesto jsem přesvědčen, že požadavky soudců jsou v mnoha směrech oprávněné a je zapotřebí o nich vážně uvažovat a jednat.

Avšak od mnoha domácích a zejména zahraničních účastníků diskusí na těchto konferencích -- soudců nejvyšších soudů mnoha evropských zemí -- zaznívalo zcela jednoznačně, že existuje přímý vztah mezi důvěrou veřejnosti a samosprávou nezávislé justice. Pokud nebude existovat vysoká důvěra v nezávislé rozhodování soudů, nebude ani ve společnosti existovat obecné povědomí o potřebě omezit politickou a ústavní odpovědnost státních orgánů za stav a chod justice, a obecné povědomí o nezbytnosti vytvoření jejího samosprávného orgánu.

A v této souvislosti si kladu otázku: jaká může být důvěra veřejnosti v rozhodování soudů nezávisle na politické a výkonné moci, pokud by představitelé justice vyslovovali své preference pokud jde o složení politických orgánů státu ? Ale zejména: pokud by se předsedové krajských soudů vyslovovali k osobě budoucího ministra spravedlnosti, proč by se pak budoucí ministr spravedlnosti nemohl vyjadřovat k osobě předsedů krajských soudů? To že bylo v souladu s koncepcemi samosprávné justice, jak jsou tyto projekty veřejnosti a zákonodárným sborům v poslední době naléhavě předkládány?