Článek vyprovokoval diskusi na obvyklé "české úrovni", kterou mistrně využívají naši politici, ale i média. Autor je označen za " pitomce". A ten, kdo je pitomec, nemůže říkat nic jiného, než pitomosti. A je hotovo, vymalováno. Stará hra zkušených, ale i nezkušených. Takže děkuji Tomáši Krčkovi za jeho recenzi recenze, ale nehodlám se vydat v této diskusi v jeho stopách: nehodlám zkoumat, jaké má zázemí, jaké má pohnutky, v jaké skupině se nachází, za "koho kope", jak to učinil v případě mé osoby. Pouze beru na vědomí, že se mnou nesouhlasí. Má na to právo. I když jsem hluboce přesvědčen, že se mýlí. Nebudu se s ním však přetlačovat tím, že si budeme ukazovat svaly a dokazovat, kdo má větší mozkovnu.

Já jsem recenzi na Al Gorova filmu napsal proto, že jsem už ve svém životě jednu ekologickou katastrofu viděl na vlastní oči, a nechci ji znovu uvidět a zažít, protože by mohla být mnohem horší. Ta ekologická katastrofa byla menší, lokální a odehrávala se na území naší republiky. Jednalo se o Krušné hory a o masové umírání lesů v 80 letech. Komunistická média o tom pochopitelně neinformovala . Tato katastrofa bylo způsobena jinými vlivy, než oteplování planety. Mohli to vidět všichni, ale bylo jenom málo lidí, kteří to byli ochotni vidět a popsat, protože se to nehodilo do krámu. Nějak příliš rychle se na tuto ekologickou katastrofu zapomnělo, i když rány ještě nejsou zcela zhojeny a hrozí recidiva. A to nehovořím o tom, kolik stamilionů a možná i miliard korun stálo vysazování nových stromů a stabilizace krušnohorského ekosystému.

Na konci 80 let jsem po škole nastoupil jako dramaturg do mosteckého Divadla pracujících. Když jsem tam přijel, okamžitě jsem zažil zavírání divadla, protože celý starý Most i divadlo muselo ustoupit povrchové těžbě uhlí. Stavěl se nový Most a starý byl prakticky rozbitý. Viděl jsem, jak středověký kostel putoval na pásech na jiné místo, protože tak rozhodli mocní kormidelníci průmyslu.

A také jsem jezdil na výlety do Krušných hor. Nebyly to ale hezké výpravy. Smrkové porosty byly rezaté, stromy umíraly ve stoje . Obrovské plochy lesů byly vykácené a místy se nedalo kvůli vyvráceným kořenům ani projít. Prostě mrtvá příroda bez života. Přesto jsem ta místa prolézal. A divil jsem se. Žasnul jsem a ptal se: Copak se s tím nedá nic dělat? Krušné hory byly v zahraničních médiích v té době označeny jako Černý trojúhelník smrti. Odumírání stromů a celé přírody bylo způsobeno vypouštěním emisí z tepelných elektráren a průmyslových podniků jak na české straně, tak i na polské a německé.

Bydlel jsem v Mostě a vždy jednou nebo dvakrát za měsíc jsem se uprostřed noci, třeba

ve 3 hodiny probouzel a nemohl jsem spát. Bolela mě hlava, těžko se mi dýchalo. Připadal jsem si jako blázen, ale když jsem vyhlédl z okna svého panelového bytu, viděl jsem že všechna okna ve měst jsou rozsvícená. Všichni Mostečáci bděli. Pak po probdělé noci jsme si s kolegy v divadle špitali, že litvínovská chemička zase vypouštěla v noci nějaké svinstvo do ovzduší. A tak jsem se začal o tuto problematiku zajímat. Proto jsem se nechal přemluvit skupinou přátel a začali jsem chystat divadelní pásmo, které by ukázalo uměleckou formou aspekty znečištěného životního prostředí. Pásmo se mělo hrát v Docela malém divadle v Litvínově. Materiálů: básní, článků a skečů jsem měli takové množství, že bychom z toho mohli udělali mnoho samostatných večerů. Dokonce jsem jednali s Československým rozhlasem s pořadem Mikrofórum, že to pásmo bude odvysílané. Dnes s odstupu času si uvědomuji, že to byla naivní akce určená k neúspěchu, ale jsem rád, že jsem to zkusil. Text muselo schválit OV SSM v Mostě. Divadelní a rozhlasová akce s názvem Lebeda byla zrušena. Poprvé v životě jsem viděl razítko: Neschvaluje se! Za mnou pak do divadla přišel jakýsi pán, který se nepředstavil, ale řekl: "Podívej soudruhu, Pálko, takové akce ne. Takhle si to nepředstavujeme. Tohle nechceme slyšet !"

Od té doby jsem krajně alergický na to, když mi někdo říká, co bych měl říkat a co ne. Co mohu psát a co ne. A jsem šťastný, že žiji v době, kdy mohu říkat a psát to, co považuji za důležité a správné. Svoboda projevu je totiž také jeden z obnovitelných zdrojů.

Ve stejné době se mi dostaly do rukou zprávy Římského klubu a jeho práce Meze růstu, Konec věku plýtvání atd . Byly to první materiály, které se snažily popsat nakládání naší civilizace s přírodními zdroji a pokoušely se o kvalifikovanou prognózu, kdy která komodita

bude vyčerpána. Především se jednalo o ropu, uhlí a železné rudy.

Teď jásají "ekonomové": Ano, chlapče, máme tě na lopatkách!

Je to tak - většina varovných katastrofických prognóz se nevyplnila. Žijeme dál, a stále užíváme přírodní zdroje. Neměl tedy Římský klub a práce pesimistických prognostiků žádný smysl? Byl to nesmysl?

V mnohém se jeho představitelé mýlili, a přesto jejich práce byla nesmírně důležitá. Upozornili na problémy, který se začaly pomalu řešit, především ve vyspělé Evropě. Spotřeba paliv automobilů se oproti 60 letům minulého století výrazně snížila. Zavedly se limity vypouštěných emisí z automobilových výfuků i z komínů tepláren a elektráren spalujících fosilní paliva. Tím je méně ohrožováno zdraví lidí i lesních ekosystémů.

Začaly se sbírat a recyklovat odpady. Staví se další a účinnější čistírny odpadních vod. Podařilo se ze životního prostředí prakticky eliminovat nejnebezpečnější látky narušující ozónovou vrstvu chránící planetu před příliš velkou expozicí ultrafialového záření . Byla podepsána Ramsaarská dohoda o ochraně mezinárodně cenných mokřadů, které jsou nedoceněným rezervoárem vody a klimatické stability každé oblasti, kde se nacházejí . Vznikl tlak na ochranu území, kde jsou neporušené přírodní celky.

A výsledek: v Krušných horách se dá dýchat, znovu tam rostou zelené stromy, vrátil se tetřev hlušec. Čistota vod v našich řekách se prokazatelně zlepšila.

Byly definovány plány udržitelného rozvoje v rámci EU. Dokonce i naše země má Strategii udržitelného rozvoje České republiky, která pochopitelně vznikla na základě direktivy EU. Díky za ni.

www.rvur.vlada.cz

Horší je, že většina našich občanů nemá tušení, o co jde a k čemu je to dobré. Pro většinu asi bude překvapení, že to není materiál o životním prostředí, ale o rozumném rozvoji naší společnosti ve všech jejích aspektech tak, aby na našem území mohli bez strádání žít v budoucnosti i další generace .

No výborně, tak proč ten člověk ještě otravuje? Co ještě ekologové a ochránci přírody

chtějí ? Nerušte naše ekonomická čísla a náš ekonomický rozvoj...

Nerad to dělám, ale otravovat musím dál. Ono se sice naše životní prostředí proti katastrofickým 80 letům minulého století velmi zlepšilo, ale pořád to není dost. Naše životní prostředí je lepší, ale ne dobré. Takže je nutné pokračovat dál. Fantastické bylo odsíření tepelných elektráren. Stálo to hodně peněz, ale přineslo hmatatelné výsledky. Příroda si na chvilku oddechla, ale valí se na ni další a další civilizační faktory.

Musíme více využívat obnovitelné zdroje energie. Je to nutné nejenom ze strategických důvodů, ale i proto, že jsem se k tomu zavázali v rámci EU. Do roku 2010 máme splnit docela vysoké procento výroby energie z obnovitelných zdrojů. A velmi pochybuji, že se nám to podaří. Pak hrozí sankce. Bohužel.

A už zase slyším "ekonomy": Když ono je to drahé! Nemáme na to. Musíme si na to nejdříve vydělat.

Není to drahé! Například cena energii z obnovitelných zdrojů jsou prakticky srovnatelné s cenami energie vyráběné z fosilních paliv. Teď si jistě všichni energetici a ekonomové šahají na hlavu a pokřikují na mě, že jsem šílenec, když tvrdím takové nesmysly. Stačí se podívat na ceny energií z fosilních paliv a z obnovitelných zdrojů. Jistě ty energie z klasických zdrojů jsou levnější, ale když do nich započítáme tzv. externality, tak jsme na tom zhruba stejně.

Ano, externality. A zase to přišlo z té prokleté Evropské unie. Co to je? K běžným výrobním nákladů energie z toho nebo onoho zdroje započteme všechny nutné společenské náklady a ztráty s touto výrobou spojenou. Například k nákladům výroby elektřiny z uhlí připočteme náklady na rekultivaci krajiny po těžbě v povrchových dolech, stěhování lidí, jejich zničené domy a výstavba jiných, zničené životní prostředí, asanaci třeba Krušných hor, ztráty na lidském zdraví atd. Já vím, velmi těžko se to číselně vyjadřuje. Ale i u nás existují studie, které se tím zabývají . Viděl jsem výsledky ze dvou zdrojů, z ČEZu i nezávislého zdroje, a oba se víceméně shodovaly. A oba více méně potvrzují výše popsanou tezi. Pořádek do tohoto nepřesného cenového vyjádření, do této cenové deformace na trhu vnáší připravovaná uhlíková daň. Já vím -- daně jsou protivné, ale této dani tleskám, ostatní bych naopak rušil.

Abychom si rozuměli, nejsem ekologický fundamentalista, jezdím autem. A rád. Ale chtěl bych auto s menší spotřebou nebo dokonce na alternativní paliva. Raduji se z každého nového kilometru dálnice a věřím, že budou postavené tak, aby co nejméně narušovaly naše životní prostředí. Doma máme teplo a nenutím rodinu, aby se mnou žila v jeskyni a živila se kořínky. Vedle obnovitelných zdrojů podporuji i jadernou energetiku, protože ji chápu jako přechodnou fázi, než se podaří plně technologicky zvládnout provoz reaktorů využívajících termojaderné fůze .

Přitom všem mám stále pochybnosti, jestli neplýtváme energii příliš, jestli bychom naše výrobky nemohli vyrábět s menšími energetickými vstupy, jestli bychom neměli do ovzduší vypouštět méně zplodin. Proč nebudujeme více nízkoenergetických domů? Proč všechny úsporné technologie stát nepodporuje daňovými úlevami nebo přímo dotacemi jako například v Rakousku a Německu? Jsou snad naši sousedé pitomci, když to dělají a my chytráci, když to neděláme? Nevypouštíme příliš mnoho kysličníku uhličitého do ovzduší, který způsobuje skleníkový efekt?

Pokud jste, vážení odpůrci a někteří pánové ekonomové, alespoň na chvilku zaváhali s odpovědí, žádám vás, běžte do kina na film Al Gora Nepříjemná pravda a buď prezentovaná fakta vědeckými argumenty vyvraťte nebo vezměte na vědomí, že mohou platit. Zásadní problém je v tom, že dnes neumíme rozpoznat, kam se klimatické změny obrátí. To, že se změny dějí, je nezpochybnitelné. Problémem těchto změn je pouze jejich rychlost a směřování, kterou lidstvo dramaticky akceleruje.

Co s tím? Máme-li být rozumnými lidmi a nadále se pyšnit jménem homo sapiens, pak bychom se měli uchýlit k pravidlu předběžné opatrnosti. A podle toho se chovat. Znamená to raději počítat s tou horší variantou a tu řešit. Konec konců je to jeden z důležitých bodů Strategie udržitelného rozvoje ČR. Ta je závazným vládním dokumentem.

Je to stejné, jako bychom stáli na kraji propasti, přes kterou vede prkno, které je naštípnuté a vy nemáte jistotu, že přejdete bez úhony na druhou stranu. Každý rozumný člověk, který musí přejít, by se určitě jistil horolezeckým lanem, které by mu podle všeho zachránilo život, když by prkno prasklo.

Ne tak ekonomisté. Ti nechtějí záchranné lano. V pořádku, ať spadnou do propasti, nebude jich škoda, ale ať s sebou laskavě nestrhávají ty, kteří nechtějí riskovat jejich přístup.

A tak jsem se zařadil do té obrovské řady "pitomců" z celého světa, kterým není lhostejný dopad našich činů na přírodu, a kteří si nechtějí podřezávat větev sami pod sebou a donekonečna zkoušet, jestli to ona větev vydrží nebo praskne. Je mi ctí být mezi nimi a cítím se mezi nimi dobře.

Autor je filmový dokumentarista