Když se prezident Klaus ujímal úřadu, prohlásil, že bude prezidentem aktivním, nikoliv aktivistickým. Bylo zřejmé, co tím myslí: distancoval se od způsobu, jakým úřad vedl Václav Havel, který se v řadě případů choval spíš jako politická strana o jednom muži než jako nadstranická hlava státu. Havel do politiky aktivisticky zasahoval. Snažil se "opravovat" výsledky voleb, jež nemoudrá veřejnost republice nadělila.

Psáno pro ČRo6

Jde o analýzu monsigneur Halíka na téma "svatořečit či nesvatořečit" papeže. Je to těžko "uvěřitelný" článek, který nedává žádný prostor k chápání skutečnosti jinak než podle katolického řádu. On vůbec nepochybuje o tom, že problematika aktu kanonizace je celospolečenské téma a nikoli jen interní záležitost církve(!). Přitom o případných odpůrcích svatořečení Jana Pavla II. mluví jako o "ďáblových advokátech", kteří chtěli při poslední příležitosti "mediálně pošpinit Matku Terezu". Ani náznak přiznání nekatolického vnímání problému, jen jakési strašení ďáblem a výklad víry. Cosi jako kázání.

V úvodu podotýkám, že s názory, požadujícími zákaz KSČM nebo alespoň její důsledné vyloučení z politické spolupráce nesouhlasím. Po listopadu jsem se domníval, že KSČ bude zakázána a lidé, kteří se konkrétně provinili, budou souzeni podle norimberského precedentu. Nestalo se, a je to tak možná lepší. Dnešní KSČM je svou přítomností (nikoli minulostí) demokratickou stranou, demokracii neohrožuje a s přítomným násilím ji -- na rozdíl od neofašistů -- spojovat také nelze. Požadavek její důsledné ostrakizace je stejně zásadový a stejně problematický jako nulová tolerance lidovců vůči drogám. Žádáme-li od politiky víc, než je schopna dát, pak se nesmíme divit, že situace se naopak ještě zhorší.

Pokusím se nyní o reakci na článek Martina Škabrahy "Honza Pavel Superstar". Chtěl bych ale nejprve říci pár slov o sobě. Vyrostl jsem v ateistickém prostředí, jsem antiklerikál, současný sekulární a liberální typ státu, jak převládá na Západě, mi zcela vyhovuje. Nejsem členem žádné církve, tím méně římskokatolické. Má víra v Boha je hluboce osobní a existenciální, vychází ze životních zážitků i z důkladného studia Bible. Zastávám-li se paradoxně na Britských listech znovu a znovu Vatikánu a konzervativních křesťanů, činím to proto, že jsem přesvědčen, že se jim křivdí, a to příliš lacině.

Zatímco Slováci se o situaci v Čechách zajímají a slovenská média přinášejí pravidelně informace o všech jen trochu zajímavých událostech v ČR, v Čechách víme o Slovensku málo, skoro nic. K naší vlastní škodě. O tzv. reformě ministra Zajace nejsou naši občané informováni vůbec. Zajímat by se měli. Jednak proto, že je nám Slovensko dáváno za příklad, jednak proto, že ODS pod záštitou stínového ministra senátora Julínka předkládá ambiciózní program v rámci programu "Modrá šance". Tato "modrá hrozba" vychází z podobného "myšlenkového" zázemí a stojí za zvláštní pozornost.

ČSSD by sa mohla rozhodnúť správne zvolenými krokmi, zostať v koalícii s vyhliadkou uskutočniť ešte v tomto volebnom období reformu dôchodkového systému. Inak sa môže stať, že ju uskutoční ODS podľa najneprijateľnejších scenárov pre obyvateľstvo republiky. Tu sa ODS necháva inšpirovať Slovenskom. A Slovensko sa nechalo zase inšpirovať "bohatým a demokratickým" Chile (Pinochetovým) a Mexikom (všetci túžime po ich životnom štandarde). Jedinou zábranou pre ODS by mohol byť jej čestný predseda, ktorý sa vyjadril pochybovačne nad demokratickým procesom prijatia reformy na Slovensku.

Dôchodková reforma sa totiž musí opierať o celospoločenský konsenzus, pretože bude platiť niekoľko desaťročí a bude sa týkať niekoľko generácií. Na Slovensku a v Pinochetovom Chile sa rozhoduje ale inak. K podobnej reforme nemá odvahy ani G. W. Bush. Republikánska strana uvažuje nad iným modelom.

Celý problém začal ne zcela nápadnými rozhodnutími Evropského soudního dvora ve sporech s firmou Simap a Norbert Jaeger. Rozhodnutí -- ve kterých se potvrzovalo, co je a není možné počítat za pracovní dobu, otevřela velmi širokou debatu ve všech evropských strukturách o nezbytnosti novelizace dosavadní směrnice upravující velmi složitou problematiku pracovní doby. Nejde jen o úpravu její délky, ale i o další pravidla (možnost sčítání odpracovaných hodin, pohotovosti, práva na odpočinek a další).

Souhrnně řečeno, rozvinula se diskuse o jednom z nejzákladnějších pracovních práv, které bylo příčinou velkých střetů v průběhu 19. i 20. století. Tato debata ukázala 2 zřetelné protichůdné tendence. Jedna skupina (zejména odbory, levicové politické strany) prokazovaly nezbytnost zachování alespoň stávajících práv (délky pracovní doby, možnosti kumulace pracovní doby), druhá část pod heslem nezbytnosti zachovány konkurence schopnosti EU a zajištění tzv. flexibility zdůvodňovala nezbytnost takových úprav, které by alespoň podle mého názoru vedly ve svém důsledku k návratu do dob divokého kapitalismu, o kterém píše Charles Dickens.

Nejinak činí bývalý poslanec ODS, dnes poslanec evropský, Milan Cabrnoch.

Starší pán v nepadnoucím šedivém tesilovém obleku, kolem šedesátky, jeden z těch neznámých, bere si Blesk.
"Pani, ja si vemu ten Blesk..." chvíle ticha.
"On dneska nemá magazín?"
Trafikantka udiveně:"Ne, vždyť je středa."
Pán se plácne do čela: "Ježiši promiňte, já přijel před hodinou z Chomutova"

Petr Sláma píše, že hnutí pro svobodnou volbu, vystupující proti legislativnímu zákazu interrupcí, považuje potrat za morálně přijatelný způsob regulace porodnosti. Bohužel jde o velmi demagogické tvrzení. Příznivci svobodné volby nepropagují potrat jako antikoncepční metodu. Říkají, že konečné rozhodnutí musí zůstat na ženě a upozorňují i na odpovědnosti spjaté s tímto rozhodnutím. Důležitou součástí těchto myšlenek je také důraz na rozvoj a propagaci sexuální výchovy a rovnost žen a mužů.

Aj na základe vašej recenzie k filmu Horem pádem som sa rozhodol s veľkým oneskorením tento film navštíviť. Som veľmi skeptický k českým filmom vôbec, pretože zreteľne zaostávajú, krívajú, za "umeleckými" filmami vo svete, čo medzinárodná komunita dáva jasne najavo. Úroveň filmu z umeleckého hľadiska by sme nemali vo všeobecnosti preceňovať.

Při příležitosti úmrtí papeže Jana Pavla II. české sdělovací prostředky zase jednou selhaly na celé čáře. Předložily české veřejnosti , nekritický, jednostranný, konvenční pohled na "velkou osobnost", zcela ignorovaly některé velmi sporné rysy mezinárodní politiky katolické církve a promeškaly příležitost vyvolat o těchto otázkách veřejnou diskusi právě v době, kdy se úmrtím Jana Pavla II. katolická církev octla na rozcestí. Toto selhání českých sdělovacích prostředků vyvolává vážné otázky: Proč jim chybí zvídavost a kritický odstup? Proč mají čeští novináři tendenci potvrzovat nemyslivé, konvenční postoje?

Psáno pro ČRo6

Katolické církev je geniálně promyšlenou konstrukcí.

Z původní soustavy obcí sdružujících lidi stejného náboženského vyznání si z ní lidé chtiví moci průběhem časů vytvořili - mimo jiné, ne-li především -- instituci podporující, ba dokonce odůvodňující jejich nadvládu. Geniálnost oné konstrukce spočívá v mnoha aspektech. Tím snad nejviditelnějším je teze o věčné blaženosti pro každého, kdo tady na Zemi trpí. Z ní mimo jiné logicky vyplývá, že jakýkoliv odpor proti církvi či jakákoliv její kritika ji ve skutečnosti posiluje.

Spisovatel Zdeněk Zapletal se narodil 3. 9. 1951 v Kyjově. Autorsky debutoval v roce 1980 křehkou intimní prózou Proč se nás srny bojí, za kterou následovaly v krátkém sledu další novely, ve kterých rozvíjel svou zvláštně civilní lyriku a psychologickou drobnokresbu obyčejných lidí, která si získala srdce nesčetných čtenářů. Jeho román Půlnoční běžci (1986), se stal bestsellerem a generační výpovědí. Románem Půlnoční běžci si Zdeněk Zapletal definitivně vydobyl své místo mezi velkými prozaiky českého jazyka. V roce 2000 na něj navázal volným pokračováním Půlnoční pěšci (vydalo nakl. Petrov). Román Kobova garáž, opřený o autentické události z chvalčovského "pasťáku", byl zfilmován ostravskou televizí. Autor zůstává věrný rodné Moravě; s manželkou Martou žije už dlouhá léta v Holešově.

Během pouhého jediného roku došlo v amerických televizích k výměně stráží a televizní zpravodajství nyní čtou úplně jiní moderátoři.

Od soboty 30. dubna do pondělí 2. května 2005 se budou konat oslavy šedesátého výročí ukončení druhé světové války v anglické vesnici Aston Abbot, kde za druhé světové války sídlila Benešova londýnská vláda.

Following the Munich agreement in 1938, President Benes of Czechoslovakia resigned, left his country and settled in Putney, London. In 1940 the London blitz led him and many of the Czechoslovak government in exile to move to Buckinghamshire. President Benes took up residence at The Abbey in Aston Abbotts near Aylesbury. From Saturday 30 April to Monday 2 May a V.E. Day Czechoslovak Festival Weekend will be held in Aston Abbotts (further details from petershorrock@hemscott.net ).

O československé londýnské vládě v exilu a o jejím tamějším sídle - anglicky ZDE

Před několika dny poskytl jeden z důležitých amerických ekonomů Jeremy Rifkin rozhovor, v němž označil politické elity EU za "příliš staré, ustrašené, unavené a málo vizionářské". Souhlasím s ním a dodávám, že při těchto charakteristikách nezáleží na faktickém věku dotyčných osob, ale že jde o charakteristiku jejich mentality.

Psáno pro ČRo6

Diskusní odpoledne na téma Je lež běžnou součástí novinářské práce se koná 20. dubna 2005 od 14:00 do 16:00 v Kulturním centru Ministerstva kultury v Nostickém paláci na Maltézském náměstí v Praze. Pořadateli jsou Česká média, Český rozhlas 6 a Institut mediální komunikace VŠ JAK.

K diskusi jsou pozváni publicista Karel Hvížďala , šéfredaktor Českého rozhlasu 6 Ivan Štern , zástupce šéfredaktora MF Dnes Robert Čásenský a poradce předsedy vlády Oto Novotný. Diskusi bude moderovat Radko Kubičko z ČRo 6, hodinový sestřih diskuse bude vysílán v rozhlasovém pořadu této stanice Média v postmoderním světě.

Nikolaj Savický z České televize namítá, že není nic závadného na tom, když Česká televize - coby veřejnoprávní médium sekulárního státu - poskytuje část svého vysílacího času i katolíkům. Obzvláště během největších křesťanských svátků.

Jako pravý odpadlík od církve se v jejich rituálech orientuji natolik, že musím panu Savickému namítnout: katolíci mají věčně nějaké svátky - a podle toho vypadá televizní vysílání.

Odbory v britském veřejnoprávním rozhlasovém a televizním vysílateli BBC se chystají provést hlasování mezi svými členy ohledně toho, zda mají zahájit stávku. BBC chce propustit až 4000 svých zaměstnanců. Rozhovory mezi odboráři a vedením BBC se dostaly do slepé uličky. Od dob Margaret Thatcherové nesmějí odbory v Británii vyhlásit stávku, pokud to nemají potvrzeno "referendem" mezi svým členstvem.

Odborové organizace BECTU, National Union of Journalists (Národní svaz novinářů) a Amicus konstatovali, že generální ředitel BBC Mark Thomspon odmítl jejich požadavek, aby nedošlo k nucenému propouštění zaměstnanců.

V pátek skončený Febiofest byl celkově zdařilou a pro domácí kulturu přínosnou akcí. I když žádný z nových snímků nelze označit za opravdu výjimečný opus, mohli diváci, kteří se dokázali zorientovat v opět až zbytečně opulentní filmové nabídce, zhlédnout např. pozoruhodné autorské snímky málo známých kinematografií (např. turecké filmy Májová oblaka a Loďky z melounových slupek), díla právem vyzdvihovaná v zahraničí (Dealer, Dívka z Monday nebo Pornograf) i "klasiku" uznávaných mistrů (např. filmy Carlose Saury či Želimira Žilnika). Většina těchto děl má společné to, že je v Česku jindy uvidíme bohužel jen stěží (o Febiofestu srov. Kritický klub na stanici Vltava v pondělí 11. 4. od 16 hod., popř. reprízu pořadu v noci ze středy na čtvrtek 14. 4. v 0, 35).

Vatican reality show must go on! Pápež to už má za sebou, ale takmer dvetisíc rokov pokračujúca show nekončí. Katolícka cirkev vždy mala zmysel pre teatrálnosť.

V súvislosti s agonizovaním Kristovho zástupcu na planéte Zem sa Vatikánu a vôbec celému katolíckemu svetu podarilo vyprodukovať ojedinelú, ale v podstate však tradičnú reality show porovnateľnú s tými najväčšími nechutnosťami, aké sa na obrazovke vyskytli vďaka napríklad Mojsejovcom.

Komunistická strana měla být zakázána již v roce 1990. Tato organizace má na svědomí mnoho životů, rozsáhlou morální devastaci českého národa a šířila zločineckou ideologii založenou na kultu osobnosti a právu jedné strany vládnout všem občanům, bez ohledu na jejich vlastní přání a názory. Za tímto svým hanebným účelem zneužila tisícileté sny prostých lidí o spravedlivé společnosti bez bídy a útlaku, o životě ve svobodě a vzájemné pomoci, když jim slíbila uskutečnění tohoto ideálu pod podmínkou, že se jí bezvýhradně podřídí.

V únoru 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5650 Kč, v březnu 2005 částkou 4902.17 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.