Evropská komise naléhá na své členy, aby se připojili k bezprecedentní společné energetické politice. Zveřejnila plán, jehož cílem je diverzifikovat energetické zdroje Evropské unie.

Šéf komuse José Manuel Barroso uvedl, že nastal čas pro "postindustriální revoluci".V jejím důsledku mají být do roku 2020 sníženy emise skleníkových plynů o dvacet procent.

Letos nás média krom mnohého jiného obdařila i oslavami sedmdesátých narozenin Václava Havla. Příběhů bylo na rozdávání -- podle osobní nátury jsme se mohli pokochat Havlem spisovatelem, Havlem politikem, Havlem disidentem, Havlem prezidentem, Havlem svůdcem žen, Havlem vzorným manželem. Silnější povahy měly na výběr mezi Havlem mírotvůrcem a Havlem stoupencem válek. Vzpomínal se inzerát zveřejněný k Havlovým narozeninám roku 1989. A dostalo se tak trochu i na Havlovy myšlenky a jejich kořeny...

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg prohlásil v rozhovoru na Radiožurnálu, že ačkoliv je proti trestu smrti obecně, dokáže pochopit akt pomsty vykonaný na Saddámu Husajnovi během jeho popravy. Přirovnal tuto skutečnost ke vzpomínce na konec druhé světové války, kdy se celá společnost radovala při sledování záznamů z popravy nacisty K.H. Franka. Je to přirovnání hrubě zjednodušující, stejně jako všechna přirovnání mediálního formátu.

Nomádi ubytovaní v městě nechápou mnoho-článkový řetěz úplatně poskytovaných životních a sociálních potřeb, který je zde zaveden. Jejich nazírání na svět je jednoduché či primitivní. Není tím však řečeno, že je špatné nebo, že oni jsou špatní. Možná je tomu někdy naopak.

Svět je nekonečnou sérií nahodilých možností. S tím nehnou ani porevoluční škrholové. O čem asi mohli přemýšlet v dnešním prosinci za přítomnosti pražského biskupa lidé při poslechu zvonů na boží hod vánoční v Praze, co jim běželo v hlavách, když spustil Jan Křtitel, Svatý Václav a Matka Tereza; jo, i zvony mají mužskou převahu. Boží intervence (Máří Magdaléna by mohla vyprávět) se nedostavuje. Osvobodit se z vlastních pout je marné. A potřeba zázraku se rovná kruté náhodě, a tak si vyznavači nízkých myšlenek mnou ruce. Tradiční keltské žehnání vysílá poselství: Přeji ti hluboký mír na běžící vlně/ Přeji ti hluboký mír na vanoucím větru/ Přeji ti hluboký mír na tiché zemi/ Přeji ti hluboký mír zářivých hvězd/ Přeji ti hluboký mír v laskavé noci/ Měsíc a hvězdy ať na tebe vrhají svou léčivou zář/ Přeji ti hluboký mír/.

Umožňuje vznik života, tvorí skoro 70% zemského povrchu a sme od nej úplne závislí. Áno, reč je o vode.. Prostý človek z rozvinutej krajiny si ani nedokáže predstaviť nedostatok tejto pre nás veľmi dôležitej zlúčeniny. Voda patrí medzi nevyčerpateľné zdroje biosféry a zároveň sa začína považovať za kľúčovú surovinu budúcnosti. Dôvod je jednoduchý a o to ťažšie sú riešenia problémov, ktoré nedostatok kvalitnej vody vytvára. Svet zažil nespočetné množstvo či už väčších alebo menších konfliktov. V drvivej väčšine prípadov bol dôvodom boj o suroviny. Od zlata, uhlia, ropy a drahých kameňov až po bežnejšie ako napríklad jedlo či voda. Bežný občan prežije bez diamantov, ale určite nie bez vody, a práve preto považujem konflikty o vodu za najzákernejšie. Nie každý mal také šťastie ako my a narodil sa v Európe, ktorá je bohatá na zrážky. Ľudia z Blízkeho východu a najmä Afričania vedia, o čom hovorím. Neustále sú svedkami utláčania, ktoré je zjednodušene povedané o konflikte medzi ľuďmi, ktorí sa potrebujú napiť a osobou, ktorá má moc pustiť prepotrebnú vodu z kohútika.

Nejlepší vzdělání je nutné, aby mohla být německá ekonomika úspěšná také v budoucnosti. Vysokou úroveň platů ve srovnání s jinými zeměmi lze udržet pouze za předpokladu, že budou věda, vývoj a výroba ve zemi na špičce ve světovém měřítku. A na to je nutné, aby mladé lidé studovali, studovali a studovali, rychle a úspěšně.

To ví každý, dokonce i politikové už zjistili, že se musí dbát už ve školkách na to, aby mělo každé dítě možnost rozvíjet své nadání. A samozřejmě o to víc pak ve škole a na univerzitě. A to nejen kluci, ale také holky. Ve všech možných oborech.

V červnovém čísle amerického časopisu Armed Forces Journal byl uveřejněn článek pod názvem ,,Blood borders: How a better Middle East would look", jehož autorem je Ralph Peters, specialista ve vyhodnocování strategie válek budoucnosti, autor několika knih a řady studií.

Peters má zato, že pouze podle jeho plánu je možné ukončit letité problémy, stabilizovat nebezpečnou oblast a především likvidovat terorismus, zavést (mezi muslimy tolik vytouženou) demokracii (tu západní samosebou) a zabezpečit Západu naftu. Tomu poslednímu věříme bezvýhradně.

Dramatický rast globálnych hrozieb, ktoré zasahujú civilizáciu v jej existenčnej podstate, skôr či neskôr prinúti ľudstvo zásadným spôsobom zmeniť paradigmu svojho rozvoja.

Z týchto problémov sa nedostaneme pomocou nejakého nového politického či ekonomického programu. Od objavenia sa prvých náznakov blížiacej sa krízy je jasné, že tieto trendy sú dôsledkom hlbokého podcenenia hodnotových otázok éry globalizácie. Dejiny ukazujú, že každá civilizácia sa ocitá pred zánikom práve vtedy, keď stratí istý nepísaný konsenzus o tom, čo sa môže a čo nie, keď sa človek domnieva, že čo mu prospieva, je dovolené.

Kazašský prezident Nursultan Nazarbajev dal na nedávnom Zhromaždení národov Kazachstanu jasný pokyn. Jeho krajina musí prejsť z azbuky na latinku. V Strednej Ázii, kde je latinka už povinná v Uzbekistane a Turkmenistane, tak nastane kvalitatívne nová situácia.

Takáto zmena je výrazným zásahom do života tej-ktorej spoločnosti. Len v Uzbekistane bola v prvej polovici 20. storočia v priebehu dvanástich rokov arabčina nahradená uzbečtinou podľa vzoru latinky a následne uzbečtinou písanou v azbuke. Abeceda umelo vytvorená z latinky bola ťažko využiteľná v prostredí starej turkojazyčnej kultúry.

Česká odpůrkyně atomu a designovaná ministryně Kuchtová v exkluzivním interview pro rakouský deník Neues Volksblatt 8. 1. 2007, který podle jejího vyjádření v českém tisku rakouští novináři překroutili. 9. 1. 2007 zveřejnil stejný rozhovor s Danou Kuchtovou i pasovský deník PNP.

Dana Kuchtová není v Horních Rakousích žádnou neznámou. Jako předsedkyně "Jihočeských matek proti jadernému nebezpečí" nesla po léta prapor odpůrců atomu v jižních Čechách. Nyní stojí vicestarostka z Krumlova před vrcholem své kariéry: stane se jako ministryně školství zástupcem Zelených v nové vládě Mirka Topolánka.

"Co je naší základní vadou: žijeme den ze dne! Naše politika nesahá dále než od případu k případu, nanejvýše že tu onde v nějakém úvodním článku si vzpomeneme na svoje kardinální potřeby, že formulujeme svá přání, jejichžto splnění by po našem soudu nás plně uspokojilo..."

Tolik slova českoněmeckého filozofa Huberta Gorgona Schauera. Jeho kritická zkoumání smyslu národní existence Čechů vedle Němců jsou sice z devatenáctého století, ale marná sláva, po jmenování konglomerátního spolku tří ideově odlišných stran docházejí nové aktualizace. Významnost aktu, který se tentokrát v médiích obešel bez setrvačného přídomku slavnostní, zvýraznil strohý prezidentův projev spíše znepokojivého obsahu ("potřebujeme pevnou vládu"). Hradní pán byl při vyrovnávání účtů s "valašsky" zatvrzelým předákem ODS důsledný, jelikož řečenému úkonu se šampaňským předcházela prohlášení, jimiž jasně zhodnotil staronové politické otcovství předsedy vlády.

Vážený pane Čulíku, tohle snad nemyslíte vážně, píše Karel Stehlík.

Při jednání mezi koalicí a zástupci ČSSD bylo absolutně nechutné, co předvedli sociální demokraté. Zástupci koalice přišli s nabídkou tolerance jejich vlády, řekli, proč by ČSSD měla tolerovat vznik jejich vlády a čekali tedy jasnou odpověď ze strany ČSSD.

Jenže Paroubek se nepřišel dohodnou, ani diskutovat, žádná nabídka ho nezajímala. On si přizval kamery všech televizí (bez vědomí koalice) a před "celým národem" chtěl zkritizovat program koalice, jak je nesociální, jak je špatný a jak ho nemůžou podpořit. Jednání sociálních demokratů bylo zcela předem připravené a podpásové. Prostě to měl být od Paroubka politický a hlavně mediální tah, kterým se chtěl zalíbit občanům.

Jsem smutný, že to nekritizujete a jen děláte ČSSD reklamu tím směšným tzv. Desaterem programových podmínek ČSSD pro toleranci vlády.

To, co včera předvedla v přímém přenosu ČSSD nemá obdoby. Zástupci koalice se nestačili divit.

Pane Stehlíku, to snad nemyslíte vážně. Ve svém dopise panu Čulíkovi opakujete jen to, co spustila všechna média sympatizující s pravicovou koalicí, nic originálního. Zajímalo by mě, kdo to režíruje, když všechna média dokonce používají téměř stejnou formulaci. Podívejte se na to z druhé strany, míní Josef Mezihorák.

Dobrý den, velmi bych redakci Britských listů prosil o to, aby uveřenila moje jméno, jako alespoň jednoho voliče, který není nejen ve "vrstvě tunelářů a podvodníků", ani nedoufá, že se jím stane a není naprogramován pravicovou propagandou, jak píše Josef Mezihorák v článku "Nechutné a tragické", upozorňuje Martin Prokeš. Existuje ještě jedna skupina - lidé, kteří program přečetli a zcela svéprávně se pro něj rozhodli, a kteří patří do úplně obyčejného průměru jako já. Víte, nejsem sice spolu s většinou lidí členem klubu Chytrých geniálních světoborců, ale přesto se dovedu rozmyslet sám, pro kterou politickou sílu budu hlasovat a cítím se poněkud uražen, pokud mě někdo takto v jedné větě pošle do několika nelichotivých škatulek.

Dovoluji si reagovat na článek "Nedělejte reklamu ČSSD" od Karla Stehlíka. nemyslím si, že zveřejnění "desatera" je reklamou, píše Oldřich Palička. Rozhořčení pisatele nesdílím, protože se v podstatě jednalo o divadlo, a tak je lze hodnotit co do výkonu a ne obsahu. Dle mého názoru to byla nejhorší šmíra.

Z článku lze snadno dovodit politickou příslušnost pisatele, proto si dovolím jeho výlevy doplnit o to, co bylo na celém představení podstatné pro mne.

Totiž veřejná nabídka lukrativních míst panem Topolánkem. Z jeho úst jsem slyšel, že za toleranci jeho vlády dostane ČSSD místa ve správních radách ve státních a polostátních podnicích - přeloženo pro neznalé politické mluvy, dostanou "výnosná koryta". Pan Topolánek se usmíval, a tak zcela veřejně dal signál těm váhavým, co je v případě podpory nebo i tolerance dostali. Už se těším na hlasování o důvěře vládě.

Nesnížit zaměstnanecké jistoty a stabilitu podnikatelského prostředí

• Nesnižovat vyměřovací základ pro sociální a zdravotní pojištění OSVČ na původních 35 %.
• V novém zákoníku práce opravit pouze zjevné chyby, na nichž se shodnou jednak zaměstnanci se zaměstnavateli a jednak vláda s opozicí.
• Neprivatizovat Českou poštu a České dráhy, ČEZ privatizovat pouze za předpokladu, že nezávislá analýza ukáže výhodnost pro spotřebitele elektřiny a stát a že příjem bude použit výhradně na realizaci důchodové reformy.

"Žádná raketa není mírová" sdělovala nám kdysi studie Charty 77 v dobré víře po svém mírovém poslání. Jako vždy, ani toto kategorické tvrzení se nezakládá zcela na pravdě.

Probíhá vesmírný výzkum. Mimo něj rakety udělaly užitečný průlom i do světové komunikace. Mají však i podstatnou vojenskou funkci a mohou proto být i prvkem nedůvěry a ohrožení. K tomu napomáhá stále ještě existující projev slabosti, který v této výzbroji hledá posilnění své bezvýchodné ideové tendence "hledáním nepřítele" a tím absurdně i vlastní jistoty. Opírá se dále o základnu servility Hujerů. Na naší domácí scéně jsou snadno identifikovatelní. Sami se tak "statečně" zařazují - jako stoupenci základen na našem území.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Přečetl jsem si text výzvy "Jsme občané" a napadlo mne, že by možná bylo dobré, kdybychom se ve svém okolí poohlédli po těch nejkřiklavějších případech společenských jevů a chování, které jsou v textu kritizovány. Možná bychom tak mohli zároveň ukázat sobě i jiným, jak se dá takové výzvě rozumět a čeho všeho se může dotýkat.

Vzťahy medzi Veľkou Britániou a bývalým Československom boli len málokedy intenzívnejšie ako počas druhej svetovej vojny. A práve toto obdobie je predmetom záujmu britského historika Martina Davida Browna.

K tomu: Martin Škabraha, "Beneš a nenucená nadřazenost" ZDE

S mnichovskými sestrami benediktinkami jsem se poprvé potkala na Břevnově. Slabost pro návštěvy sakrálních staveb ve mně přebila ostych, a tak jsem vyrazila na setkání, které se ve spřáteleném mužském klášteře koná několikrát do roka. Když se během něj sestry zmínily, že si k nim do Mnichova české návštěvy jezdí procvičovat němčinu, byl plán na letošní dovolenou na světě.

(Z časopisu Dobrá adresa

Nerozumím vlastním emocím. Pociťuji smutek, že Sadam Hussain byl popraven, protože cítím, že je špatné popravit kohokoli, ale kdyby byl popraven Tony Blair, myslím, že bych pociťoval uspokojení.

Tim Hothersall, Accrington, United Kingdom

Poprava Saddama Husajna vyvolala dvě kvalitativně odlišné reakce. První, obsažená v úvodním citátu nalezeném v diskusním fóru BBC odráží přibližné pocity 95% ze vzorku 20 000 lidí. Tito lidé nebyli v žádném případě proti tomu, aby byl Husajn řádně souzen, ale zjevně ztratili důvěru ve vlastní vládu a jejího vůdce.

Tato část veřejnosti se snaží vyrovnat s tím, že z filosofického hlediska není rozdíl mezi zabíjením a mučením lidí pro tu či onu ideologii či strategický zájem.

Je legrační sledovat elitního českého novináře, jak zasvěceně komentuje osobní a čistě soukromé rodinné problémy Mirka Topolánka. Od pitomých průpovídek kolegyně z branže, bavičky Haliny Pawlovské, jej odlišoval pouze lehce moralistní tón řeči, tématicky a obsahově identické. Neuvěřitelný kýč, nefalšované pokrytectví. Bavičky blednou závistí. No představte si moralizující Halinu Pawlovskou....Bylo to skutečně šťavnaté -- bulvár vyšňořený do róby rádoby intelektuálního zamyšlení nad nosným problémem uplynulého týdne, bulvár pojatý jako dějinná událost, která teď bude čnít z archivu ČT jako významná událost druhého týdne roku 2007.

ČT ve svém pořadu 168 hodin ukázala, že pokud jí něco jde stoprocentně, tak je to schopnost hrát schizofrenní roli ve vztahu k divákovi na jedné straně a ve vztahu ke svému statu quo na straně druhé. Chytrá horákyně uměla být nahá i oblečená a přinést dar nedar.

V prosinci 2006 přispělo celkem 126 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 492.24 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2006 částku 176 537.77 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.