Volnomyšlenkáře vystřídali stoupenci zla a "Maššíjah" natrvalo odešel. Konečně, pro mnohé bytosti představoval jen cizozemce, neschopného panikáře bránícího masovým úspěchům a prospěchu vyvoleným. Posmrtná odplata očekává každého z nás, jedno, u které brány bude klepat. Hlásání trpělivosti má staré odolné kořeny, jenže materiální vykoupení má k trpělivosti vzdálenost Země -- Jupiter. I když, kdo si počká, ten se dočká. Když zvony zvonily občas a kostel nebyl módní, v době kdy se už zítra mělo tančit všude, dály se záležitosti z dnešního pohledu veselé, ale tehdy se mohl tajit dech. Takže: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Na západ je cesta dlouhá, kdo ji nezná, ten je trouba. Bukurešť, Budapešť cesta kolem světa, pivo podáváme pouze k jídlu. Chceš na neděli vepřové? Vezmi si hovězí. Vojáci kupujte vaše noviny -- Obranu lidu a Vojáka, na veselici přijedou umělci z Prahy, budou banány a pomeranče, tančíme slušně, kdo má dlouhý vlas, nechoď mezi nás, auta na poukaz pro vybrané. Historický exkurz každý může doplnit dle svých zkušeností. Zvony by bývaly bily na poplach, ale ke zvonicím vstup přísně zakázán.

>

Pilní dogmatici velebí nemajetnost i majetek. Otrok vlastních neřestí chce být otrokářem druhým. Přesvědčení realisté říkají: lepší moudrost než zázraky. Emoční minimum naše školní osnovy neobsahují. Majetková nerovnost vzbuzuje neblahá poznání o světě možností a nevyrovnané povahy řeší danou realitu někdy i ukrutnostmi, a je jim vzdálená smířlivá nota. Zhrzenost vyvolaná nízkou touhou a absencí pravdivého slova přinese poznání mnohého a mnohých, ale vylučuje naprosto poznání sebe sama. Pilný dogmatismus se vyrovnává se vším, co je za hranicí jeho chápání. Odhaluje například umělecká hnízda a skupiny s malými efekty cílových výstupů; hašteřivost kumštýřů degraduje dosažení cíle a určuje pofidérní morální předpisy. Co je za těmi nespokojenci? Mnoho hluku, mnoho povyku pro nic! A někdy špatné svědomí z minulých "revolučních" akcí pod drobnohledem panstva. Pustošivé sebevědomí neumětelů! Nevyrovnaným povahám to může připomínat doby vzdálené, doby cesaropapaismu. A nepohodlný vliv básníků má stálého trvání. Úpadek kultury a schopné státní moci vzbuzují v hysterických bytostech dojem vykonaných nadpřirozených zásluh. Naivní interpretace pravdy je podezřelá z lhavosti. Chybí rozum a autorita. Pravzory jsou odsunuty na slepou kolej v zájmu vytváření "nových" pohledů a paragrafových znění. Ovšem sežeňte dneska rytíře dialogu, když rytíři pomřeli a dialog se mění v monolog psychických trosek. Vada prodejnosti prorostla pod kůži pragmatickým bloudům. (A nejen jim). Dogmatik zatleská: sociálně ekonomické vztahy v ohrožení, žijeme hanebnou dobu, sláva! Řítíme se do propasti marností a snů, točíme se v kruhu řevnivosti a tančíme nad nezdary druhých, vytváříme skupiny a strany v zájmu satanského nezvedence. A hlavně, musíme dostávat krvavou potravu všech známých osob, sháníme "senzace" kdo s kým, jak dlouho, jaké parametry těla má on a ona; připadáte si po letech svobody, že žijete v sexuálním chlévě a pokud nemáte v portmonce milion k běžnému venčení svých drahých, máte se jít zahrabat. Dogmatik plesá: nu, potkáváme psavce a ti na kolegovi nenechají nitku suchou -- nikdo není budoucím klasikem, ale někteří se k němu údajně blíží. Architekty postrádáme, malíři jsou mazalové, básníci troškaři, herci neumětelové, muzikanti zloději not a nápadů, zpěváci ubučení moulové, tanečníkům raději rovnou volat sanitku ještě dřív, než se postaví na špičky; kolik nepohody zvládneme jen pro pohodlnost?! Jak dlouho ale budeme naslouchat dogmatickým kázáním, jak dlouho budeme žít v nevědomosti -- jak dlouho si budeme vážit těch, co si to nezaslouží, a jak dlouho budeme ubližovat bližním neurvalostí a nepochopením jejich já? Optimistická verze zní: dlouho. Pesimistická: na věčné časy a nikdy jinak! Na papíře je svět krásnější. Kolik je mezi námi zámožných duchem? Chtít modré z nebe není snad hříchem, ale pouze nepřipraveností k dalšímu tahu na životně důležitých šachovnicích. Nechceme být v bryndě, bližší je nám rozkošatělá lhavost než doznání: nejsem a nebyl jsem a nebudu dokonalým, ale pokusím se zbavit klamných představ. Jedinečnost každého z nás je trnem v oku masovým evangelistům. A můžeme se setkat s hlasateli pravdy, že stranická knížka nám může v budoucnu přinést více užitku, než knížka spořitelní. Nedivme se, když nás volají k zápisům ti včerejší chlapci a děvčata, co kdysi postávali na tribunách a krkali na masy krvavé sny. Filmové dokumenty nám připomínají naléhavě a nekompromisně všechny pražské soumraky na náměstích. Záchvaty pravdy porodily krásné omyly, i odporné činy zoufalých hledačů štěstí v zájmu člověka; protiklady však zaručují existenci všem bytostem bez rozdílu, praví se kdesi v knihách. Opravdu?

>

Samoregulace mívá ztupený břit. Pošetilé počínání je koníčkem mnohých a nevylučuje následovníky. Vhodné pěšáky verbují záludní a značně otrlí verbíři, nepostrádající sami nutkavé zájmy všeho domyšleného druhu. Občasné breptání lidu je nejlépe přebít bankovkami, podivnými smlouvami a zavazujícími sliby; zaplétáme se do nebezpečných pavučin dobrovolně. Nanebevstoupení do politického nebíčka je na propustku obsahující strnulost, chudost slova i obdivu hodných činů. Přemožitelé ducha a slušnosti stávají se mandaríny v krajích, městech a obcích, neplní však bezvýhradně očekávané úřednické povinnosti. Stávají se neomezení vládci, starající se a hrabající ve svěřených úřadech bez obav z odvolání! Zlatá doba pravěká! Houževnatost a vytrvalost může přinést dočasný úspěch k nelibosti líných vědoucích -- a to mají na paměti druhy z rodu plazivenek všehožravých. Nekonečný apetit byrokratických loupežníků je nutí přemýšlet, jak ošálit občánka: je třeba plánovat výstavbu, léčbu, kulturu, ekologii, komunikace, zvyšovat výrobu v továrnách, elektrárnách, dolovat zemi, rabovat uhlí, kámen, lesy, vodu -- bičovat lidské mozky reklamou a nenechat je vydechnout. Hory a velehory informací až do vyčerpání zásob a smrti uinformovaných, to je oč tu běží. Zásoby nejsou nevyčerpatelné -- věta tolik frekventovaná, ale nežádoucí! Spravedlivá ruka trhu údajně dokáže spravovat i mocnou matku přírodu. A nezáleží na tom, kdo je právě správce věcí veřejných, jakou barvu má jeho všemocná partaj, která ho vyslala na nebezpečnou horu větru; obstojí jen houževnatý, trochu škarohlíd, možná šprýmař. My ostatní sedíme doma v trepkách a komentujeme škodlivost nenasytných technologií rvoucích matku zemi chtivými drápy. Pěkně potichoučku, v závětří. Zvykáme si, že nebude trvat dlouho a řeky nebudou vonět - a jakou měla Vltava nádhernou vůni u jezu pod mostem, tam u Štvanického ostrova! Nebo Labe a Cidlina na soutoku! Osobní styl života se scvrkává na omílání zdánlivých faktů a bezpočet sexuálních doporučení, i když technika a možnosti jsou neměnné od počátku lidské zvídavosti a ochoty k experimentům. Zkázonosné magie vytrvale rozmělňují naše životy a my zapomínáme, že jsme součástí k pohnojení země a budeme připomínat hemžení výtrusu v galaktické soustavě. Představa nežádoucí, málo estetická -- ale pravdivá. V zásadě nerozumíme přírodě, ale vytváříme dojem, že opak je pravdou. Musíme přece, pokud možno, ovládat naprosto vše! Panské choutky v sobě získáváme sáním mateřského mléka. Století za stoletím, ke konci jdeme. Podivuhodné triky přibývají. A dobře, že transplantace mozku jest v nedohlednu, i když, kdo ví?! Kalamitní následky dnešní, vytvoří živnou půdu pro kalamitní následky budoucí. Breptání lidu nepřestane, pálení žáhy bude sužovat chtivé, výměna informací bude váznout díky zmrzačenosti ducha, vládní moudrost bude stále zbožným přáním, nedostatek kompetentních profesionálů se promění v nebezpečné hazardování se životy mas. Dary civilizaci nepřinesou Tři králové, nebudou. Panikáři všech zení spojte se! Co máme, co zůstane? Samolibost, lupičství, zášť, pomatené smysly, vyhýbavé postoje, ochablosti, přehmaty a podvody, pouštění žilou nepohodlným, ideologické a náboženské chování; v dnešní době se můžete pokochat pohledem do vlastních útrob a nevyjdete z údivu, co krásy i hnusu ve vás vězí. Miliardy tělesných schrán jsou připraveny sejít z tohoto světa ve vesmírném vteřině pravdy. Tam nahoře i dole je připravena na duše živá voda pro každého bez rozdílu. A přece je na světě krásně!

>

Vyzbrojení city se nedaří, jak tvrdí čilí mluvitelé. Zůstáváme masou nezbedných dětí, přijímáme dobromyslné dary vzdělání, zbavujeme se doživotně nízkých pohnutek zaříkáváním a předsevzetími k porušení, ale gravitační síla matky přírody nás dokáže přitáhnout do reality. Vzájemné závislosti jsou střídány trapnostmi a tím, že si nevážíme druhých. Ovanutí smrtí si nepřipouštíme, jsme stále účastni v děsivém víru chtivého tance. Drobná náplast na naše bolístky? Primitivní řeč by prý mohla paradoxně vytvořit rajské společenství. Až nastane tato očekávaná chvíle, pak se možná rozezní všechny zvony světa, zbudou-li jaké.