"Mým záměrem je opřít jednání v Honkongu o tzv. přístup zezdola a nepřipustit žádná překvapení. Chceme a potřebujeme proces bez čehokoli nového, nevyzkoušeného a neznámého". S těmito slovy se obrátil v Ženevě v průběhu pátečního zasedání (2. 12.) Generální rady Světové obchodní organizace na její členy předseda nadcházející konference, tajemník pro obchod, průmysl a technologie Hongkongu John Tsang. Na stejných zásadách byl založen přípravný proces konference, který je v současné době již téměř zakončen. Členové nyní diskutují o podrobnostech průběhu konference a o tom, co bude následovat po ní. Došlo také k průlomu v jednáních o veřejném zdraví a je pravděpodobné, že tento problém bude vyřešen ještě před zahájením konference.

Na internetu se objevily videozáznamy, které vyvolaly znepokojení o chování soukromých bezpečnostních firem v Iráku. Tyto firmy, které nejsou podrobovány žádným předpisům ani v Británii, ani v Iráku, jsou zřejmě odpovědné za smrt stovek nevinných Iráčanů, uvedl britský konzervativní týdeník Sunday Telegraph.

Videozáznam, který se nejprve objevil na internetové stránce, která je neoficiálně spojována s firmou Aegis Defence Services, obsahoval čtyři různé klipy, na jejichž záběrech bezpečnostní stráže střílejí automatickými zbraněmi na civilní automobily. K všem těmto incidentům zjevně došlo na silnici z Bagdádu na bagdádské letiště.

Americká armáda tajně platí irácké deníky, které pak za to publikují desítky proamerických článků, které píše zvláštní americká vojenská jednotka. Informoval o tom americký list Los Angeles Times. Ten také informuje, že tato speciální americká jednotka v Bagdádu, která se jmenuje "Information Operations Task Force", si koupila jeden irácký deník a ovládla jednu rozhlasovou stanici a používá jich také k šíření proamerické propagandy.

Los Angeles Times, "U.S. Military Covertly Pays to Run Stories in Iraqi Press" ZDE

Na BL jsem zaznamenal tento týden dva příspěvky týkající se posledního produktu poslanecké sněmovny, jímž tento slavný orgán upravil předtím již tuším devětkrát novelizovaný obludný zákon o pobytu cizinců.

"Úřední šiml nového cizineckého zákona"ZDE

Chcete do ČR? Předložte 30 000 Eur nebo originál zdravotního pojištění" ZDE

"Pokud by volby byly nyní, nezískala by pravicovými médii favorizovaná koalice ODS a KDU-ČSL ve Sněmovně většinu". Říká nám předseda vlády v Právu (30.listopadu).

A dále praví (o deset odstavců níže, abychom trošku pozapomněli) : "...chci ujistit, že pokud soc. dem. nezbude nic jiného nežli ustavit menšinovou vládu, ustaví ji".

Také pravil (Paroubek) : Já nicméně mluvím i o možnosti velké koalice ČSSD a ODS, a to na rozdíl od špiček ODS, které koalici s ČSSD zcela vylučují.

Nástupem Jiřího Paroubka do čela sociální demokracie (zatím pouze fakticky) skončila pro řadu lidí, příznivců i odpůrců soc. demokracie, doba temna. ČSSD nalezla zpět svoji tvář, stala se ofenzivní a akceschopnou stranou, opět přitáhla jádro svých voličů a neuvěřitelně rychle stáhla zdánlivě nedostižný náskok ODS ve volebních preferencích.

Doba Grossova a bohužel i Špidlova je paušálně odmítána, jako éra slabosti, nerozhodnosti, jako éra klientelismu (za Stanislava Grosse oprávněně) nebo éra přílišné ústupnosti vůči koaličním stranám (od Kalouskova nástupu do čela lidovců již o koaličních partnerech nelze mluvit).

Sledujete gorilí reality show Odhalení? A víte, že ji připravuje Český rozhlas? Že ne?

Možná jste zahlédli nějaké magazíny či zpravodajství z gorilího pavilónu v České televizi. Právě o ČT se mluví jako o producentovi téhle povedené taškařice, ačkoli hlavním cílem netradičního projektu bylo propagovat digitalizaci Českého rozhlasu. Povedlo se. Ale jinak. Kde se stala chyba? Zeptal jsem se člena Rady ČRo Štěpána Kotrby (42).

Celý rozhovor v Reflexu, str. 20

Arogantní tvrzení Evropy, že prý praktikuje silně ekologickou politiku, bylo zlikvidováno zdrcující analýzou, z níž vyplývá, že Evropa drsně selhává v boji proti globálnímu oteplování a znečišťování životního prostředí. Evropa spotřebovává světové přírodní zdroje dvakrát tak rychle než ostatní svět.

Asi nebude v Česku mnoho lidi, kteří si všimli, že Dánsku už dvanáct let vládne ministerský předseda Rasmussen. Ještě méně bude možná těch, kdo ví, že se u kormidla vystřídali Rasmussenové dva. Nejde přitom o dědičné vládnutí, oba Rasmussenové nejsou příbuzní, příbuzné nejsou ani jejich politické strany, ačkoli by se to na první pohled mohlo zdát. Oba Rasmussenové jsou populární politikové, dokonce i mezi konkurencí. Ten první, Poul Nyrup Rasmussen, který vedl vládu v letech 1993 -- 2001 byl sociální demokrat, ten současný -- Anders Fogh Rasmussen je šéfem strany Venstre, což v dánském jazyce znamená 'levá`. Venstre ovšem není vůbec levá (a ani levicová). Je to strana liberální, na dánské politické škále mírně napravo od středu a v současné době vede koalici s pravicovými konzervativci a levicovou Dánskou lidovou stranou. Anders Fogh Rasmussen to s takovou sestavou od prava do leva jistě nemá lehké.

"Vyčkávat a pít čaj" tak zhodnotil francouzský institut pro veřejné mínění TNS Sofres náladu pro další rozšiřování EU. Zejména v Německu je tento pocit nejsilnější. Dle mínění francouzských expertů většina občanů si myslí, že přednost má mít rozvoj unijních politických institucí před rozšířením. Tento výzkumu provedený agenturou TNS si objednala ukrajinská iniciativa Jaltská Evropská strategie (Yes) a byl proveden ve Francii, Německu, Itálii, Velké Británii, Polsku, Španělsku a na Ukrajině.

Barcelonská schůzka představitelů zemí Evropské unie a středomořských států skončila dle hodnocení médií bez úspěchu. Mnozí nejvyšší představitelé se nedostavili a ti co jednali, se nedohodli na závěrečném dokumentu. Hlavním důvodem byla neschopnost najít společný jazyk o tom, co a kde je terorem, kdo a kde jsou teroristé.

Nelze se ani moc divit, seděli-li za jedním stolem Britové a Arabové, Izraelci a Palestinci.

Jednání, které bychom dnes označili jako "teroristické", provází lidstvo asi nejenom jeho psanými dějinami. Nicméně ve slovníku politiků se asi objevilo a zdomácnělo za velké francouzské revoluce. Traduje se, že to byl Robespierre, kdo ho poprvé použil a jeho obsah aplikoval v letech 1793 -1794.

Před několika dny se v přehledu zpravodajství (tisk, televize) mihla zpráva, že jistá regionální hygienička na Slovensku v "tajném" dopise adresovaném starostům vyzvala obecní a městské úřady k určení vhodných míst pro hromadné hroby. Ponechávám zcela stranou krátce nato následují sdělení, podle něhož tato snaživá státní úřednice údajně ponese za svou prozrazenou iniciativu následky. Zajímavé na celé věci je spíš to, že její výzva se na straně orgánů vykonávajících na určitých úsecích státní správu setkala s pochopením a někteří starostové vhodná místa pro hromadné hroby skutečně vyhledávali.

V každé územněplánovací dokumentaci (minimálně do roku 1989) byla vypracována doložka Civilní obrany, ve které se tato problematika řešila. Následně byla zmateně proveden odchod od této v podstatě nutné součásti územního plánování, v posledních letech je znovu těžce navazováno na přetrženou nit...., píše v reakci na článek Aleše Uhlíře čtenář Jakl.

Chtěl bych reagovat na příspěvek pohoršující se nad velmi prozíravým požadavkem slovenské hygieničky, která žádala místní samosprávy, aby vytipovaly místa pro případné hromadné hroby. Každá rozumná státní správa by měla mít plány jednání pro případ nejrůznějších katastrof. V okamžiku, kdy k nějaké pohromě dojde, je na vypracovávání adekvátních opatření pozdě. Považuji spíše za trestuhodné, když takové plány nejsou. Takové plány by měly existovat bez ohledu na to, jestli někde hrozí epidemie ptačí chřipky. Nejlepší doba pro jejich vypracování je taková, kdy se žádné pohromy nekonají a je klid, píše Ivan Vagera.

chtěl bych reagovat na článek týkající se nového cizineckého zákona píše Marián Sloboda.: Mám následující zkušenost. 28. 11. jsem vyřizoval pozvánku pro dva členy rodiny mé přítelkyně z Běloruska. Bylo mi narozdíl od autora článku v pobočce na Pankráci řečeno, že mám předložit cestovní pojištění, anebo čestné prohlášení, jak to stojí na informační ceduli (malým písmem, aby si toho nikdo nevšiml jako já). Poté, co jsem ho koupil, jsem se vrátil na cizineckou policii, kde mi ale paní řekla, že se mám zaručit prokázáním 20 tisíci korunami za letenku a že až ten zbytek bude jako za pobyt.

Kotrbův článek "Odhalení: komu jsme vlastně podobní" obsahuje různé myšlenkové zkraty.

Tak zaprvé: To, co existuje v současné době v České republice, není žádný kapitalismus, ale prohloubená normalizace sedmdesátých a osmdesátých let, obohacená těmi nejpitomějšími konzumními rysy, přebranými z patologičtějších charakteristik jinak velmi rozrůzněné a celkem zdravé západní kapitalistické společnosti. Nejcharakterističtějším normalizačním rysem dneška jsou kolektivismus české společnosti, její manipulace lživými médii (v principu stejné jako před rokem 1989, i když ideologie je jiná), pocit malosti občanů a jejich odcizení (nic nezmůžu, o svém životě jako dospělý a svobodný člověk rozhodovat nemohu, tak v práci "odevzdám, co je císařovo, císaři", bez zájmu a osobního nasazení, a budu se realizovat konzumními zájmy doma v soukromí). Společnosti se mění velmi pomalu a normalizace sedmdesátých a osmdesátých let zasáhla českou společnost velmi hluboko a dosud pokračuje. Není divu, že si česká společnost stále vybírá do čela osoby, které jejímu normalizačnímu etosu dobře rozumějí a jsou svým způsobem jeho symbolem, ať je to Paroubek nebo Klaus.

Zadruhé: Dnešní západoevropské kapitalistické, demokratické společnosti jsou daleko rozrůzněnější. Ano, jistě v nich existuje i pokleslá televizní zábava, ale ve společnosti hrají stále významnou roli elity, které nejpitomější projevy konzumní kultury v médiích bezostyšně parodují, a tedy korigují, stejně jako pitomost, aroganci a neschopnost politiků. Nevzniká tedy onen děsivý pocit všeobecné kolektivní národní posedlosti blbostí, která je chválena jako normálnost a kvalita a která jako smršť se zmocňuje všeho. Společnost je pluralitní, rozrůzněná.

Počátkem sedmdesátých letech byl ve Švýcarsku přijat zákon, podle kterého se nájemné volně sjednávalo dohodou mezi nájemcem bytu a pronajímatelem bez jakéhokoliv zákonného omezení. Ale již za necelé dva roky musela švýcarská vláda na základě referenda zákon zrušit, neboť se v důsledku chování pronajímatelů ceny bydlení vymkly sociální únosnosti většiny obyvatel. Od té doby je nájemné ve Švýcarsku - podobně jako je tomu v celé řadě jiných zemí - regulováno zákonem a soudní praxí.

Nález zbytků trávy ve fosilních výkalech dinosaurů má podle vyjádření americké paleobotaničky Dolores Pipernové, jak je podává ČTK, představovat "první nepochybný důkaz, že tráva již tehdy existovala a že UŽ TEHDY BYLO ZNÁMO MNOHO RŮZNÝCH DRUHŮ" (zvýrazňujeme). Jak "bylo známo", kde "bylo známo", komu "bylo známo"? Přece vědecké komunitě dinosaurů! Jiný výklad lze z daného cancu stěží dovodit. To ovšem není ani marxismus, ani inteligentní design. To je s prominutím pitomost.

Na stránkách BL se vede diskuse o významu reality show v českých zemích. Připadá mi, že diskuse to byla adekvátně okrajová, protože ostatní televizní, novinový, rozhlasový a virtuální prostor je RS (míním reality show, ne ROZTROUŠENOU SKLERÓZU, i když metafora je svým ohavným obsahem velmi přiléhavá) dokonale zamořen. Neboť je český mediální prostor malý, na všechno ostatní se poněkud nedostává.

Leč doba pokročila. Ne dosti na tom, k tupému, nudnému hnusu Big Brother /Vyvolení přibyla "alternativní RS", prý veřejnoprávní parodie na produkty komerčních médií. Tato alternativní RS je zainteresovanými médii představována jako cosi kulturně, intelektuálně, sociologicky atd. sofistikovanějšího, jako formát vyšší náročnosti, zřejmě něco lepšího pro inteligentní lidi.

Blogy známých novinářů se stávají alternativním zdrojem informací. Tak Brian Williams, moderátor pořadu Nightly News v americké televizi NBC použil svého bloku ke zveřejnění exkluzivních informací o tom, který produkční zaměstnanec jeho televizního studia odmítl kterého reportéra pro zpracování které reportáže. Nejnovějším blogem je blog televize al Džazíra, který se jmenuje Don't bomb us - Nebombardujte nás!

Po jistém váhání jsem se rozhodl napsat polemiku s dalším článkem Borise Cveka na téma komunismus. Říkal jsem si, zda to není zbytečné, zda se ta témata sisyfovsky neopakují, a zda má tedy pokračování nekončících sporů smysl. Nakonec jsem došel k tomu, že ano, protože nejde jen o zmatený a povrchní text jednoho antikomunisty. Jak na to přede mnou upozornil již Michal Kroh, jehož námitky chci doplnit a rozšířit, mnohé z Cvekových omylů se vyskytují obecně, jsou jaksi zlidovělé, a je asi nezbytnost vysvětlovat je znovu a znovu -- a zabránit tomu, aby se tisíckrát opakovaná lež stala pravdou. Souhlasím totiž s Borisem Cvekem v tom, že hledat pravdu má smysl.

Martin Škabraha v článku "Chvála materialismu" dělá z komunismu věc, která ztrácí onu odpornost a zrůdnost, kterou si spojujeme s realitou bývalého sovětského bloku, dnešní Kuby a Číny.

Po desetiletém moratoriu byl Gary Gilmore prvním vězněm popraveným v r. 1977 poté, co Nevyšší soud USA rozhodl v r. 1976, že jednotlivé státy Unie mohou reformovat své zákony včetně toho, který umožňuje vykonávat trest smrti.

Před svou popravou řekl Gary Gilmore "Jdeme na to", a tak nastala podle zprávy 'The Associated Press' moderní éra popravování ve Spojených státech. V popravčích celách byl velký provoz, a tedy se v minulém týdnu psalo v USA o tom, že bude v nejbližších dnech popraven tisící vězeň po skončení moratoria. Až do vyjití tohoto článku bylo popraveno 997 vězňů a v tomto týdnu byli na řadě odsouzenci číslo 998, 999 a 1000.

Několik poznámek k článku "Člověk zahnaný do úzkých -- pohled z druhé strany" od pana M. Roznera z Lesní společnosti Stříbro z 23.11.2005.

Před časem jsem čtenáře Britských listů informovala o pohnutém osudu Pavla S. a o nelidském zacházení, kterého se mu od společnosti dostalo, když byl vyhozen ze zaměstnání a z bytu a ještě nakonec mu byla uložena povinnost splácet částku půl milionu Kč. A teď se objevil v BL článek, kde se mu znova pokoušejí nasadit "psí hlavu".

A já se tak opět musím brát za člověka, který se vůbec neumí bránit a který by na sobě doslova i dříví nechal štípat.

Pan Rozner evidentně hájí postup vlastní firmy proti Pavlovi S., proti moji kritice, což je zcela pochopitelný počin. Podívejme se však na některé jeho argumenty:

V americkém židovském časopise Forward vyšel právě pozoruhodný článek ZDE. Požaduje, aby byl prezident Bush předčasně odvolán z úřadu a postaven před soud za to, že "uvedl americký lid v omyl a zahájil nejpošetilejší válku od doby, kdy v roce 9 po Kristu vyslal císař Augustus do Germanie své legie a přišel o ně."

Autorem článku, který charakterizuje americký útok na Irák jako "nejpošetilejší válku" za posledních cca 2000 let je Martin van Creveld, profesor na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a jeden z nepřednějších světových vojenských historiků. Četné jeho knihy ovlivnily moderní vojenskou teorii a je jediným neamerickým autorem, jehož knihy jsou součástí povinné četby americké armády pro její důstojníky.

Profesor Creveld už v minulosti několikrát srovnával Irák s Vietnamem a poukazoval na to, že téměř všechny země, které se pokusily za posledních šedesát let vést takovouto válku, ji nakonec prohrály. Proč prezident Bush "přes to všechno se rozhodl jít do této války, absolutně nechápu a bezpochyby se tím budou dlouhá léta zabývat historikové," řekl Creveld v jednom rozhovoru.

"Nic není tak hořké jako dlouhé čekání. Vděčnost za dar je tím větší, čím kratší dobu na sebe nechal čekat". Umění je nejen dobrodiní poskytovat, ale umět ho i přijímat a projevovat vděčnost. I když člověk dobrodiní přijímá, musí hledat lidi, kteří jsou jeho vděčnosti hodni. Přijímat by se mělo s radostí, sluší se také dárci hned poděkovat, vřele a zřetelně. Pokud je člověk vděčný doopravdy, myslí na odplatu hned, jak přijímá.

Přichází čas předvánoční - čas adventu. Obdarovávání v době narození Syna člověka patří k tradicím evropské kultury. Shánění dárků bez potřeby obdarovávání ale zprofanovalo i tuto dávnou tradici a podřídilo ji obchodním praktikám sekulárního světa. Lidé, chodící s kasičkami, vás mnohdy zastaví a žádají váš příspěvek i na to, co má být pro moderní, humanisticky orientovanou společnost samozřejmostí. Staré chovati nejen v úctě, ale i v dostatku velí nejen slušnost, ale i vděk za to, že nám dali život a že nás vychovali. Nemocným pomáhat a nemohoucí léčit a ulevovat jim od bolesti velí nejen soucit, ale i prosté člověčenství. Soucit nás dělí od zvířecí říše. Kostely, školy a nemocnice budovati patří k modernosti myšlení a péči o přežití kultury. Dobro konati je hřejivé na duši. Ale, žel, v současné společnosti, naplněné sobectvím, není tento model chování příliš rozšířen. O to více je nutné si cenit těch, kteří nepomáhají jen ve dnech zasněžených před Vánoci, ale po celý rok.

Redakci Britských listů pomohli v uplynulém roce studenti i důchodci, zdraví i nemocní, mladí i staří. Nepomohly velké firmy a jejich bossové velkými částkami, z jejich pohledu směšnými, ačkoliv čtou denně Britské listy též. Některé menší firmy však pomohly. Pomohli ale především jednotliví lidé. Asi sto padesát čtenářů za rok z těch deseti tisíc denně přispělo někdy jednou, jindy vícekrát, někdy pravidelně malou částkou. Třiceti korunami. Stokorunou, tisícikorunou. Dohromady to dalo dvě stě dvacet tisíc korun českých. Poctivých. Od srdce. Není to sice nijak mnoho, ale mnohé to ulehčuje. Dary od vás, čtenářů, umožnily před dvěma lety redakci koupit server po havárii. Umožnily letos koupit fotoaparát na reportáže poté, co ten starý dosloužil. Dary od vás umožňují vydávat Britské listy denně po celý rok s minimem nepohody. Prozatím neumožňují víc, ale i za to málo se patří poděkovat. Jak ale děkovat těm, kteří se nerozpakují dávat, aniž by čekali cokoliv, když ani nelze říci, komu že to děkujeme? Rádi bychom zveřejnili jména dárců, ale ti nám k tomu nedali své svolení. Děkujeme tedy všem. I těm, kteří sice celý rok četli, ale nedali nic. Děkujeme jim za to, že jsme jim mohli dát my. Protože dávat je ten největší dar. Dávat totiž může jen bohatý. A být bohatý je také dar.

Pokud nám ještě nyní či v příštím roce dovolíte zveřejnit vaše jméno, přispějete-li, učiníme tak. Rádi. Protože dávat je ten největší dar.

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.