30. 11. 2005
Mašínové: partyzáni i teroristé zároveňStále se opakující vášně kolem komanda bratrů Mašínů opakovaně vrací do debaty otázku ohledně oprávněnosti použití politického násilí: Kde je partyzán? A kdo už je terorista? Odborná stanoviska o rozdílech mezi přijatelným "partyzánem" a odpudivým "teroristou" většinou v debatě o Mašínech přehluší "hlas srdce". Tedy silnější, emotivní pojetí, podle kterého si účastník vždy vybere z Mašínů i jiných ozbrojených aktivit v různých zemích a dobách to, co odpovídá jeho politickým postojům ve smyslu: "Pod jakým praporem zabíjíš, podle toho tě posoudíme". |
Komunisté odsuzují u "teroristů" Mašínů mj. vraždu bezmocného zajatého policisty a civilního pokladníka. Ovšem např. poprava zajatých českých četníků ve sklepě četnické stanice v Přibyslavi nebo vyvraždění české rodiny v Koníkově antifašistickým oddílem koncem války jim nevadí, pro komunistické historiky byli autoři těchto zločinů na vesměs nevinných lidech vždy "partyzáni". Vazby Svobodné Evropy (RFE) a Hlasu Ameriky (VofA) na vládu USA, jejíž CIA napomohla v roce 1973 fašistickému převratu v Chile, se zase podepisovaly v 80. letech na zprávách o "levicových záškodnících", bojujících proti "vládě generála Pinocheta". Ozbrojení chilští levičáci ale neostřelovali civilní čtvrtě měst a nestahovali zajaté vojáky z kůže jako někteří protisovětší islamisté v Afghánistánu. Přesto byli pro RFE a VofA ti první "záškodníci" a ti druzí "mudžahedíni" či "bojovníci za svobodu". O sebevražedných atentátnících v Iráku, likvidujících vojáky a ještě víc irácké civilisty i cizince, dnes komunistické Haló noviny zase píší jako o "iráckém odboji", protože jsou protiameričtí. Alespoň pro přibližnou orientaci zkusme na Mašíny a spol. jedno, byť nedokonalé odbornější měřítko uplatnit: "Partyzán", vedoucí legitimní ozbrojený boj, je ten, kdo vystupuje proti diktatuře, jež sama jako první zabíjí své odpůrce a znemožňuje tak odpor vedený nenásilnými politickými prostředky. Zároveň ten, kdo útočí jen na příslušníky represivních či mocenských složek této diktatury. A musí tak činit při dodržení válečných konvencí. Kdo nesplňuje jednu z těchto podmínek, blíží se terorismu. Zastřelení komunistických pohraničníků v boji Mašíny pak vyjde jako legitimní partyzánský čin, stejně jako by jím bylo zastřelení příslušníků Lidových milicí v boji nebo atentát na prokurátora Josefa Urválka. Zabití zajatého policisty a civilního pokladníka spolu se zmrzačením obyčejného hasiče však dělá z Mašínů zároveň i teroristy, jako byli i ti, co popravili řadové členy KSČ v Babicích nebo by eventuelně zabili esenbáka řídícího provoz na křižovatce, umučili milicionáře či zastřelili Urválkovu manželku. Jistě, Mašínové byli vystaveni extremním zátěžovým situacím, s nimiž nemá žádnou zkušenost většina těch, kteří jejich činy stále hodnotí. Už přes půl století ale Mašínové žijí v klidu, který mohli využít na omluvu i odškodnění potomků těch, na jejichž život a zdraví neměli co sahat ani v dobách brutálního stalinismu. Distancí od nepřijatelné teroristické části své vlastní minulosti by dali víc vyniknou té části svého boje, jež byla legitimní a ospravedlnitelná. Ale oni raději dál, bez sebemenších pochyb, budují svůj obraz těch správných ostrých hochů. Poselství, které takto předávají dál svým stoupencům, zůstává tudíž z poloviny návodem k terorismu. |