Na úvod trochu nudné, ale nezbytné životopisné epiky:

Pavlovi S. je nyní 54 let. Už od dětství tíhnul k přírodě, které zasvětil většinu svého volného času. Obzvláště botanice, ve které se během let vypracoval na odborníka. Poté co ukončil základní školu, nastoupil na lesní učiliště. Zde byl svědkem i obětí brutální šikany.

Po jednom traumatickém zážitku se u něj rozvinula epilepsie, kterou trpí dosud.

Na základě negativních zkušeností z učiliště přestoupil na střední lesnickou školu, kterou dokončil v roce 1970.

V roce 1984 nastoupil u Lesní společnosti Stříbro a.s. IČO 45351929, dále LS (tehdy se to ovšem jmenovalo jinak) na polesí Krajková jako hajný. Toto povolání však vedle idylických pochůzek lesem obnáší častá jednání s lidmi a též i nemalou administrativní zátěž. Avšak Pavel byl vždy samotářské introvertní povahy, a tak jen s obtížemi zvládal psychické vypětí, které toto nesnadné zaměstnání vyžaduje. I přes svou snahu postupně úkoly přestal zvládat, a proto byl v roce 1992 přeřazen na méně placenou práci lesního dělníka.

Avšak ani zde se neosvědčoval, protože nebyl s schopen plnit pracovní normy, a tak pobíral pouze minimální mzdu činící dle jeho slov jen kolem 3000 korun.

Někdy tou dobou se octla ve finančních nesnázích jeho sestra. Pavel ji tehdy daroval 15 000 korun ze svých úspor.

V roce 1996 mu zemřela matka, která u Pavla trávila posledních 10 let.

Je pravděpodobné, že po celou tuto dobu dohlížela na jeho hospodaření a že po jeho přeřazení na nekvalifikovanou práci ze svého důchodu dotovala nájemné.

Po její smrti přestal platit pravidelně nájemné, poněvadž po odečtení nákladů na stravu mu z platu nezůstalo nic.

V roce 1999 dosáhla roztržka mezi ním a zaměstnavatelem vrcholu a Pavel dostal výpověď, údajně pro porušování pracovní kázně.

V roce 2000 dostal výpověď i z bytu patřícího LS, protože měl dluh na nájemném asi 70 000 korun.

Od léta 2000 do roku 2001 přespával v opuštěném objektu (patřícím shodou okolnosti rovněž LS). Když byl i odtamtud vykázán, pobýval nějaký čas v azylovém domě v Sokolově. Zde byl pro svou uzavřenost a odlišnost od ostatních bezdomovců opět vystaven jejich nevoli a posměchu. Byl proto nucen odejít i odtamtud.

V roce 2002 sehnal levné ubytování v ubytovně v Královském Poříčí u Sokolova, kde pobývá dosud.

Několikrát nevázal krátkodobé zaměstnání. Jejich společným jmenovatelem byla jeho manuální nezručnost a neschopnost pracovat v úkolu.

V létě 2004 byl hospitalizován kvůli trombózám v nohách.

Koncem roku 2004 mu byl přiznán invalidní důchod, bohužel jen částečný.

Začátkem roku 2005 na něj LS uvalila exekuci kvůli nedoplatku nájmu, který díky sankcím z prodlení a nákladům exekučního řízení dosahuje v současnosti obludné výše přesahující 516 000 Kč, tj. víc jak osminásobku původního dluhu. Úspory pocházející z doplatku důchodu mu byly obstaveny.

Tolik tedy suchá fakta.

Tehdy se do tohoto případu vložil můj syn. Napsal LS dopis, ve kterém vylíčil Pavlovu mizernou sociální situaci a okolnosti vzniku dluhu. Na závěr poprosil, zda by LS nemohla od vymáhání dluhu ustoupit či ho alespoň nevymáhat v plné výši.

Obdržel chlácholivou odpověď, ve které mu zástupce ředitele divize Horní Blatná

Brzy poté Pavlovi byly zabaveny jeho úspory a na účet mu byla převedena výše uvedená pohledávka. Zároveň mu byla uložena povinnost platit poplatky za správu tohoto účtu (!).

Napsala jsem tedy dopisy jak LS, tak exekutorovi i já. K oběma dopisům byly přiloženy kopie psychiatrického posudku, ze kterého mimo jiné jasně plyne, že Pavlovy možnosti uplatnění v pravidelném zaměstnání, navíc v této době, jsou prakticky mizivé.

Exekutor záhy odpověděl, že exekuční řízení může být zastaveno až na návrh LS. Ta však dál setrvává v mlčení i přes zaslání urgence. Holt tvrdé srdce úředního tyranosaura se asi nedá zviklat ani něžným pohlavím. Zvlášť když jde o peníze, které jsou podle jednoho nabubřelého klišé až na prvním místě.

V Shakespearově hře Kupec Benátský jde hlavnímu hrdinovi o život, protože krvelačný lichvář Šajlok mu chce z těla vyříznout kus masa jako pokutu za nesplacení své pohledávky. V téměř navlas stejné situaci se teď nalézá i Pavel.

Po obeznámení se s jeho lékařským posudkem a sociální situací, musí totiž přece být každému jasné, že možnost splacení i malého zlomku dlužné částky je v jeho případu čistě jen hypotetická, a tak ho snad asi opravdu chtějí zabít.

Jak je možné, že věci došly do takových extrémů, jak je vůbec možné poštvat exekutora na takového člověka jako Pavel? Vysvětlení je nabíledni. Pavel se totiž těžce provinil, a to dokonce hned dvakrát:

1. Především nedostál požadavku výkonnosti a efektivnosti, což je axióm, na který je společnost zaměřena víc, než kdykoliv dřív. Pavel byl několikrát zaměstnavatelem (kterému mimo jiné vadily jeho časté návštěvy u lékaře) upozorněn, že si ponechá jenom ty zaměstnance, kteří podávají očekávaný výkon.

2. Za druhé nebyl dostatečně loajální. Jeden příklad za všechny: V roce 1990 se na polesí, v němž pracoval, zasadil o zřízení přírodní rezervace. Za tento jinak chvályhodný čin však nebyl LS doceněn, ba právě naopak. Jeden z jeho kolegů tehdy prohlásil (citace je doslovná): "Vy kurvy ochranářský, vy nám zaserete celý les !".

Pavel si asi dostatečně neuvědomoval, že úkolem lesáků je především produkce dřeva a cokoliv, co jim tuto jejich činnost komplikuje, je tudíž z jejich hlediska nežádoucí, a tak mu to holt musel někdo vysvětlit "po lopatě".

K publikování výše uvedené epizody včetně verbální sprosťárny jsem se odhodlala jen proto, že významným způsobem dokresluje úroveň vzájemných vztahů, a tím i leccos vysvětluje z pohnuté Pavlovy kariéry u LS.

A k těmto zločinům se navíc přidružuje i nikoliv nevýznamná přitěžující okolnost:

Pavel není dostatečně kolegiální. Je jiný než většina jeho spolupracovníků a též i jeho záliby jsou úplně odlišné. Jeho image nestojí za řeč, je nespolečenský, nechodí na zábavy a různé akce. Mimochodem dodávám, že Pavel je přísný abstinent. Nedá se dokonce upotřebit ani jako honec, protože nespolupracuje s lovci a zvěř nechá proběhnout.

Avšak navzdory tomu, že společnost Pavla pokládá za naprostého outsidera, tento člověk vede hodnotný život. Zabývá se malováním a neustále botanizuje. Dřív též hodně fotografoval; nyní si to ovšem dovolit nemůže. Podílel se i na projektu NATURA 2000, mapující přírodní lokality zajímavé z hlediska celé EU.

Založil několik pokusných ploch, na kterých studuje už od roku 1984 vzácné rašeliništní borovice, což dokumentují jeho četné, úhledně zpracované záznamy doprovázené nádhernými kresbami svědčícími o hlubokém citovém zaujetí. Psychiatrička, ke které pravidelně chodí, se v posudku, o němž byla řeč, zmiňuje, že Pavel žije ve fantazijním světě. Nedávno prohlásil, že ač je ateistou, má pocit, že ho Bůh musí mít rád. Ten, kdo Pavla nezná, by určitě usoudil, že u člověka v jeho situaci, který něco takového pronese, musí jít o hořkou ironii. Pouze jen blízcí přátelé znají mentalitu tohoto velkého dítěte, které zapomnělo dospět, ale které si zachovalo ničím nezkalený pohled na svět.

Snažila jsem se zde vykreslit osud pozoruhodného člověka, který byl odstrčen na samý okraj společnosti jen proto, že má výrazně odlišné priority, než drtivá většina lidí. Člověka, který odmítl podlehnout každodenní honbě za materiálním prospěchem a společenským postavením, člověka, který žije jen pro pár svých přátel a který svou lásku věnoval přírodě.

A teď se tohoto vzácného a svým způsobem krásného (byť naprosto nepraktického a v mnoha ohledech neschopného a především neschopného se bránit) člověka zřejmě chystají zničit. Pobírá nepatrný důchod, který mu navíc byl obstaven. Na ubytovně má smlouvu jen do konce roku. Kde bude pak bydlet, zůstává nejasné. Kdyby ho nepodporovalo pár hodných lidí, nebyl by už asi mezi námi.

Prosím Vás, pomozte mu (je-li to v naší společnosti vůbec ještě možné), nebo alespoň poraďte, co by se pro něj dalo ještě dělat !

Aktuální stav exekuce z počátku září 2005 ZDE