Když v roce 1984 přijala lesní společnost pana Pavla S. do pracovního poměru, očekávala, že zaměstnává člověka s odpovídajícím vzděláním a schopnostmi, který bude plnit svoje pracovní povinnosti (ani povinná vstupní lékařská prohlídka nenaznačila možný problém). Pan Pavel však tyto základní požadavky nebyl schopen plnit. Kromě jiného údajně proto, že " Pavel si asi dostatečně neuvědomoval, že úkolem lesáků je především produkce dřeva a cokoliv, co jim tuto jejich činnost komplikuje, je tudíž z jejich hlediska nežádoucí".

Zvláštní konstatování z ohledem na skutečnost, že Lesní společnost Stříbro, a.s. není zdaleka jen těžařskou společností, ale zajišťuje i velký objem pěstebních prací včetně každoroční výsadby cca 1 500 000 sazenic vypěstovaných ve vlastních lesních školkách.

Ale vraťme se k panu Pavlovi -- nebyl schopen pracovat jako technik, nebyl propuštěn, byl přeřazen do dělnické profese. Ani tady nebyl schopen plnit svoje základní povinnosti -- využíval zaměstnanecké výhody, dostával pracovní pomůcky, čerpal dovolenou, ale neodváděl odpovídající práci. Konkrétní důvod výpovědi zněl: nedodržování pracovní doby, což je opravdu základní povinností zaměstnance.

I po skončení pracovního poměru mohl pan Pavel dál bydlet v bytě patřícím Lesní společnosti Stříbro,a.s., ale bohužel, nedostál ani základní povinnosti nájemce bytu, totiž platit nájem. První dlužná částka se datuje od prosince 1996, poslední má datum duben 2000. Kdo ze čtenářů má zkušenosti s " neplatiči nájemného" jistě dobře ví, že k možnosti vypovědět neplatiči nájemní smlouvu na byt vede dlouhá cesta od řešení problému dohodou, stanovení splátkového kalendáře až k možnosti podat výpověď nájemní smlouvy s přivolením soudu.

Soud rozhodl o výpovědi z bytu a celý případ končil rozhodnutím soudu o exekuci na majetek povinného. Exekuční příkaz má datum 15.2.2005. Za celou dobu se pan Pavel, ani jeho blízcí nesnažili celou záležitost řešit a dlužná částka přesáhla výši 500 000 Kč. Autorka článku se obrátila na Lesní společnost Stříbro, a.s. v průběhu letošního roku se žádostí o prominutí dlužné částky a tato společnost by byla ochotna prominout část dluhu představovanou částí poplatku z prodlení, avšak za předpokladu průběžného hrazení a uhrazení nominální části dluhu.

Pan Pavel není jediným dlužníkem Lesní společnosti Stříbro, a.s. a vzhledem k tomu, že společnost se svých práv domáhá i ve všech ostatních případech, není možné na základě něčích subjektivních pocitů a za podmínek absolutní nespolupráce dlužníka mluvit o odpuštění dluhu. Je pravdou, že dluh na nájemném je s ohledem na platnou legislativu a jí stanovenou výši úroků z prodlení velice nákladnou záležitostí, ale tím spíše by měl dlužník více spolupracovat.

Přesto se objevil článek, který Lesní společnost Stříbro, a.s. velmi ostrým způsobem napadá, obviňuje z hyenismu a poškozuje její dobré jméno. Autorka článku nikdy u Lesní společnosti Stříbro, a.s. nepracovala, nemá ke společnosti žádný jiný vztah, a přesto si osobuje právo k vyřčení velmi ostrých soudů a pomluv proti kterým je společnost připravena se bránit neboť postupuje v mezích zákona a hájí svá práva.

Na závěr ještě následující úvaha: Autorka článku opakovaně uvádí, že pan Pavel je velké dítě, neschopné řídit vlastní život a být za něj odpovědný. Řešení podobných situací jistě přísluší jiným institucím, než je soukromý podnikatelský subjekt. Posoudit, jestli příslušné instituce v případě pana Pavla selhaly či nikoliv už je na posouzení odborníků a není cílem tohoto článku.

Ing. Miroslav Rozner

Lesní společnost Stříbro, a.s.

V Horní Blatné, dne 21.11.2005