. Pavel S. má od roku 1974 změněnou pracovní schopnost. Tato skutečnost nemohla uniknout závodnímu či obvodnímu lékaři, konajícímu vstupní prohlídku, který je zas povinen zaměstnavateli sdělit vše, co by eventuálně mohlo ovlivnit očekávaný pracovní výkon. Změněná pracovní schopnost mimo jiné vylučuje práci v úkolové mzdě. Na člověka, který jí má, proto nemohou být kladeny stejné požadavky jako na ostatní pracovníky. Avšak v rozporu se zjištěním lékařů bylo po Pavlovi celá léta vyžadováno plnění pracovních norem. Výsledkem nemohlo být nic jiného než přeřazení na nekvalifikovanou práci a naprosto mizivé ohodnocení. Tak např. v roce 1998 činila jeho hrubá mzda pouhých 40906 korun, což po odečtení zdravotního a sociálního pojištění dává méně než 3000 korun čistého příjmu měsíčně. Osobně nedokážu pochopit, že právní řád zřejmě umožňuje, aby člověk dostával tak nízkou mzdu.

Dále není pravda, že by nízký pracovní výkon Pavla S. souvisel nějak s jeho ochranářskými aktivitami. Panem Roznerem citovaná věta z mého článku byla zcela vytržena z kontextu čímž byl její smysl překroucen. Připomínám, že jsem psala:

. Ale vraťme se k článku p. Roznera.

Toto je ale ovšem jen čisté farizejství. Pan Pavel zřejmě nedostál základní povinnosti nájemce bytu nikoliv proto, že by se chtěl zločinným způsobem obohacovat na úkor Lesní společnosti, ale jen a pouze díky tomu, že pobíral mzdu cca 3000 korun, a to z důvodů výše uvedených. Ať někdo zkusí vyžít s takovou částkou ! V době, kdy byl Pavel bez práce byl navíc jeho příjem nulový. A zkuste hledat práci, je-li vám 50 let a máte-li změněnou pracovní schopnost! Nakonec pan Rozner píše:

V mém článku se vyskytují pouze snadno ověřitelná fakta a žádné pomluvy ! Kdo tvrdí opak, sám pomlouvá. Proti nikomu neintrikuji; jde mi jen o pravdu a spravedlnost. Nevím proč bych se nemohla zastat člověka, na kterého zřejmě celá společnost kašle -- ani k tomu dokonce není nutné, abych s Lesní společností měla cokoliv společného. Rozhořčuje-li se pan Rozner nad označením hyenismus, měl by si uvědomit, že tuto interpretaci skutečností uvedených v mém článku (které ostatně sám potvrdil) nikomu nevnucuji. Vyplývá totiž z těchto skutečností sama od sebe. Jediný, kdo může poškodit dobré jméno Lesní společnosti je Lesní společnost sama. Kauza Pavla Saláka nasvědčuje tomu, že se jí to zřejmě dokonale povedlo.

Lesní společnost se zřejmě chystá bránit, ač mi není jasné proti komu či čemu vlastně. Bohužel je smutnou pravdou, že nesolventního dlužníka lze zřejmě třeba i stáhnout z kůže, a to i bez přihlédnutí k okolnostem jež ke vzniku dluhu vedly. Oproti časům, kdy Shakespeare psal svého kupce Benátského, se v tomto ohledu v podstatě nic nezměnilo. Avšak nezměnilo se ani to, že veřejnost má v odůvodněných případech právo morálního odsudku neetického chování věřitele.

Donedávna jsem nerozuměla jedné věci. Podával-li Pavel S. celá léta neuspokojivý pracovní výkon, proč s ním Lesní Společnost nerozvázala pracovní poměr, jak se dnes z tohoto důvodu činí bez skrupulí, již daleko dřív?

Teď si uvědomuji, že vysvětlení tkví asi právě v tom, že Pavel S. má změněnou pracovní schopnost a jako takový je dosud chráněn zákonem, který zabraňoval jeho propuštění až do okamžiku, kdy sám porušil pracovní kázeň. Je až s podivem, že mu to trvalo tak dlouho.