Ten film byl dobrý, americký a tehdy jej viděli téměř všichni. V kině nebo v televizi. Možná tam i tam. Dnes je ale mnohem lépe. Dnes televizní stanice (bez rozdílu) divákům naservírují věci nevídané až do domu. Už to nemusí být ani dobré ani americké. A ještě si u toho máte příště pochutnat.

Zvednuté obočí těch tolerantnějších zřejmě přivodí reklama na bramborové lupínky dovážené z Polska, ve které se manželský pár důchodců snaží nevybíravými prostředky včetně hrubého násilí zmocnit uvedeného výrobku. Méně tolerantní pravděpodobně přepnou jinam jako výraz znechucení. Ti prostší to mohou vzít jako svérázný druh školení a věřte, že jich nebude úplně málo.

Došlo k tomu tak za poslední rok, poznamenává známý britský novinář a kritik vážné hudby Norman Lebrecht. U přítele v New Yorku, který má možná více nahrávek nejrůznějších oper a nejrůznějších verzí Brahmsových koncertů, než je zdrávo, jsem si uvědomil, že si buduje na DVD knihovnu nejdůležitějších klasických filmů. Uvědomil jsem si, že to vlastně dělám taky, ale méně systematicky.

Na trh právě přichází na DVD kompletní filmové dílo Ingmara Bergmana a Francoise Truffauta. Který obdivovatel filmu by tomu odolal?

Jak to poznáme? Máme zde totiž rumunské kapsáře, arabské dealery drog, americkou mládež, ruské mafiány, vietnamské stánkaře, čínské kuchaře, izraelské turisty a italské tvůrce pizzy. A pak máme české alkopankáče, kterým v pustině ruské tajgy říkají bomžové. A abych nezapomněl, máme i české policajty. Těm sice bomžové neříkáme, ovšem nevědí, jak se v tom babylónu složitých ekonomicko-politických vztahů orientovat. Nevědí, kdo je platí a kdo je pase. A tak je pro jistotu nevidíte tam, kde by na ně čekala práce.

vyšlo 14. 11. 2005 jako sloupek v deníku Metro

Do you remember the situation in New Orleans after Hurricane Katrina?

In an article in Britské listy, I criticized Tomáš Jeník for writing in Lidové noviny that the violent looters in New Orleans were black. Pavel Verner, a commentator for the daily Právo, responded to my piece with the following: "According to Čulík, [Jeník's comment] is racist. Well, I don't know: if I were a potential victim ... it would be very important for me to know whether the people approaching me down the street are white or black. Because if I saw a group of youngsters of a certain unspecified skin color, I would either run away or I would take the safety off my machine gun."

Originally published in Czech Business Week HERE

V poslední době se mi diář tak nějak statisticky významně začal plnit podivuhodným číslem 50. Těch padesátin byla po prázdninách snad desítka. Party se scházely různé a podle různých klíčů. Musím říci, že padesátkou, která nejvíce mne oslovila a přinutila k zamyšlení byla ta, která byla setkáním lidí, kteří před čtvrt stoletím tvořili jádro svazáckého vysokoškolského orgánu na úrovni tehdejší České socialistické republiky a jmenoval se České vysokoškolské ústředí SSM.

Doufám jenom, že jsem se vypsáním tohoto názvu nedopustil propagace něčeho zrůdného, jak se teď usnesl Senát...

Foto: Štěpán Kotrba

Tak trochu jiná reality show Odhalení odkrývá mimo jiné i předivo mnohdy komplikovaných vztahů uvnitř tlupy. Kdo bojuje o moc a kdo chce sex? Komu jde jen o žrádlo? A komu nejde o nic?

Diváci přímého přenosu dvou gorilích televizních programů mohli sledovat o víkendu to, čeho já jsem měl možnost být svědkem zblízka v pražské ZOO. Shinda a Kijivu se do sebe ve dvě hodiny odpoledne pustily. Začalo to jako nevinné škádlení. Honění po pavilónu, soupeření o rozsypanou svačinu. Jen do chvíle, než Shinda ztratila nervy při neúspěšném pokusu ukrást Kijivu Moju, vycenila zuby a ohnala se po "sokyni" trochu tvrději. Chlupy i podestýlka v tu ránu lítaly vzduchem, gorily se válely v jednom klubku, rvaly se a kousaly.

Dva dny předtím se Kijivu pokoušela přesvědčit Richarda, že sex není jen příležitostí k rozmnožování a Moja na zádech není překážkou pro chvíli odpolední rozkoše. A Richard se - místo odpovědi na pokusy o erotické škádlení ve svém rozkroku a laškovné okusování silných svalů na lopatkách od Kijivu - nenechal vyvést z líného klidu. Prostě si toužil po obědě hovět v sedě, opřený o mříž, odkud vane teplý vzduch. Problémy s ischiasem? Spíš příslovečná manželská lhostejnost. Sex? Co to je? Na erotiku odpověděl značně odmítavě a nerudně.

Shinda celou scénu sledovala zpovzdálí jako zhrzená nápadnice. Dva dny trvalo, než se své sokyni rozhodla pomstít. "Zkraje si dělaly jen takové malé naschvály, třeba si vzájemně kradly slámu, připravenou k odpočinku. Boj začal ve chvíli, kdy se Shinda zase pokoušela sebrat mámě Moju. Samice lítaly po pavilonu, takže jsme je kamerami vlastně ani nestačili sledovat. Bylo velké štěstí, že Moja se ukryla stranou. Být mezi rozzuřenými gorilami by pro ni nemuselo dopadnout nejlépe," tvrdil novinářům kameraman, který měl právě směnu. Neviděl předchozí záběry a nevěděl tedy chudák, že dítě může být jen prostředkem ve válce ženských o mužského... I v gorilí tlupě. Freude, Freude...

Richard nejdříve pozoroval dámskou válku se zamračeným pohledem, a pak se rozhodl, že udělá pořádek. Po svém. Pán tvorstva. Feministky by vřískaly rozhořčením jak paviáni. Manželčina žebra totiž pocítila pádnou ruku, Shinda se přikrčila zděšením a malý Moja měl co dělat, aby se uklidil do ústraní. V mžiku bylo po bitvě. Každá gorila skončila v jiném rohu a nastalo teritoriální příměří.

Proč si myslím, že Moja je samec? Protože se na odpočívajícího tátu po jeho vítězném tažení pokoušel udělat ramena - zvedal ruce nad hlavu, aby vypadal větší a silnější. Bušil se do prsou. Prostě - mladý sameček ubránil mámu... Nastupující generace. To by si, myslím, stejně malá slečinka k dvousetkilovému pánu tvorstva nedovolila. Věděla by, kde je její místo. Tlupa má své pevné zákony a hierarchii chování samců i samic, po generace předávanou hierarchii moci. Kdo ji poruší, bývá nemilosrdně ztrestán. Do zvířecí morálky lidem nic není. I když - lidé by se občas mohli poučit, jak to chodí v přírodě. Lecjaká člověčí domácnost vypadá podobně, jako gorilí pavilón v neděli odpoledne. Akorát, že manželka vyhrožuje rozvodem.

Která ze soutěžících goril na vás udělala nejlepší první dojem? V pondělí přesně ve 12:00 začalo první kolo hlasování o míře vašich sympatií k tlupě primátů, ze kterého posléze vzejde vítěz trochu jiné reality show Odhalení.

www stránky s přímým přenosem OdhaleníTÉMA BL

Děti, které rodiče bijí, propadají častěji agresivitě a úzkostným stavům, a to bez ohledu na to, z jaké kultury pocházejí, konstatuje nová studie.

Globální vědecký tým studoval 336 rodin v šesti zemích světa. V některých se přijímá bití dětí jako legitimní metoda trestů, v jiných nikoliv. Studie zjistila, že bití dětí vedlo ve všech zkoumaných zemích k poruchám chování. Avšak v zemích, kde se bití dětí považuje za běžné, byly vzniklé problémy menší.

Pracuji jako středoškolský učitel na gymnáziu. Snažím se malé děti již od primy vést k manažerskému chování. Z tohoto důvodu každý rok oslovuji významné banky či firmy ,zda by mi nemohli poskytnout manažerské diáře pro celou třídu. Používání diářů již od primy se mi velmi osvědčilo a vede studenty k větší odpovědnosti. Na rok 2004 nám poskytla diáře Komerční banka, na rok 2005 Česká spořitelna. Již v létě tohoto roku jsem s předstihem oslovil desítky velkých firem s prosbou o sponzorování diářů na rok 2006. Jaká je situace dnes, v půli listopadu? Většina firem či institucí vůbec neodpověděla, další napsali, že nemají o takovýto sponzoring zájem.

Stamiliony obyvatel Západu používají každý den mobilní telefon k vyřizování svých záležitostí. Od služebních hovorů, přes soukromá vyznání, až po obchodní a technické debaty nezanedbatelné důležitosti. Mobilní telefon se stal intimním osobním přístrojem, ke kterému si řada lidí vypěstovala citový vztah. Snad proto, že jej nosí po kapsách či přímo na těle, mu důvěřují a svěřují mu věci, o kterých by na veřejnosti asi nemluvili. Věci, které má slyšet jen ta druhá strana.

Háček je v tom, že nemohou vědět, kdo jiný ještě naslouchá.

Vážený pane Čulíku,

smím se zeptat, proč v článku "GSM sítě, odposlechy a šifrování" není uvedeno, že článek napsal sám autor propagovaného produktu SMS 007? Nebylo by spíše hodnotnější přinést názor nějakého nezávislého kryptologa na skutečnou bezpečnost této aplikaci, zejména na skutečnou sílu šifry? A mohl by pan Kechlibar potvrdit či vyvrátit, zda jsou "silné" šifrovací klíče používané aplikací SMS 007 odvozeny od slabých, krátkých textových hesel? ptá se Petr Nachtmann.

Poznámka red.: Přiznáváme chybu. Autor tuto klíčovou informaci u svého článku neuvedl a redakci tato skutečnost unikla. Čtenářům se omlouváme.

Nadcházející výročí listopadového převratu, který tak pyšně nazýváme "sametovou revolucí", přinese jistě řadu oslavných tirád, které budou přesvědčovat občany o skvělosti nově nabyté svobody, vykřesané statečným bojem odvážných protivníků někdejšího režimu na troskách bezútěšné totality. Jako jediný kaz na kráse budou působit připomínky dosud nedostatečného vyrovnání se s minulostí. A bude následovat jednoduchý recept: zakažme komunisty!

Proč BL poskytují prostor sionistické propagandě?

Zvláště pikantní je, že - kromě citací bible - jsou tvrzení v článku postavena hlavně na zásazích božích sil do autorova života, viz:

Reakce na článek Karla Sýkory, "Je Izrael vyvoleným národem?"

Je mnoho národů, států, kmenů a dokonce i jednotlivců, kteři se pokládají za vyvolené. Důvody, proč jsou vyvolení, se liší, ale mají něco společného: tu vyvolenost si přiřkli sami, a považují se za jediné pravé vyvolené. Proto mezi vyvolenými dochází k neustálým střetům. Většina vyvolených porušuje tím 5. přikázání Boží - NEZABIJEŠ. Také porušují 8. a 10. přikázání Boží. Vyvolení neodpouští nikdy vinu jiných vyvolených, i když modlitbou jako Otče náš prosí Boha: Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. Dá se říci že vyvoleni jsou prokleti, a to samým Bohem, což oni ale nechápou, píše Zdeněk Wognar a pokračuje:

Bertha Kinská-Suttnerová byla první ženou, které byla udělena Nobelova cena míru.

Narodila se v Praze, žila v Rakousku a tuto významnou cenu obdržela v Oslu roku 1905. A právě u příležitosti 100. výročí udělení Nobelovy ceny míru hraběnce Suttnerové - ve světě uznávané a oceňované ženě - se tento měsíc (listopad 2005) konala v Praze v prostorách Senátu ČR mezinárodní konference "Význam myšlenek Berthy Kinské-Suttnerové pro současnost".

Britské listy zveřejnily můj článek Zaplať nám, nebo zemřeš", ve kterém jsem poukázal na zavádějící s demagogickou argumentaci ředitele české pobočky Greenpeace Jiřího Tuttera. Doplnily jej textem anonymního přívržence Greenpeace, který mně obviňuje, že prý "opět" publikuji "evidentně nepravdivé informace" (ZDE). Text čtenáře BL manipuluje už svým titulkem - žádné nepravdivé informace jsem totiž nikdy nepublikoval, a autor proto také neuvádí žádný konkrétní příklad, že by tomu tak někdy bylo.

Anonym samozřejmě sám sebe diskredituje už tím, že se pod svůj zákulisní útok bojí podepsat. Polemikou s ním se bohužel snižuji na stejně ubohou úroveň. Stručně a věcně proto jen ukážu, že si anonym buď vymýšlí, nebo demagogickým způsobem směšuje fakta a smyšlenky.

Stephen Hadley, americký poradce pro národní bezpečnost, odmítl vyloučit právo na mučení podezřelých osob, pokud by se to dělo v rámci úsilí zabránit velkému teroristickému útoku. Argumentoval, že "válka proti terorismu" zosobňuje "obtížné dilema" a americká vláda má povinnost ochraňovat americké občany.

Firma Microsoft zahájila tajnou lobbistickou kampaň ve snaze přesvědčit americkou vládu a americké podnikatele, aby se postavili v jeho dlouhodobém sporu s Evropskou unií na jeho stranu.

Dennímu tisku nehrozí kvůli internetu a dalším okamžitým způsobům šíření zpravodajství záni, stejně jako kinematografie nezahynula v důsledku vzniku televize. Ale stejně tak, jak rozhlas přišel se vznikem televize o množství posluchačů a musel se přizpůsobit - přestal být hlavním zdrojem zábavy a přešel na poskytování informací a hudby (ne všude, znovu poukažme na britskou stanici BBC Radio 4, která vysílá výlučně mluvenou řeč, zpravodajství, publicistiku, vědeckopopulární, kulturní, literární a historické pořady, rozhlasové hry, satirické pořady, kvízy a komedie, není však přirozeně hlavním zdrojem zábavy pro Brity, pozn. JČ) - i deníky si budou muset najít nové způsoby jak upoutat veřejnost.

Věnováno Michaele K.

V úterý 8.11.2005 uprchli z borské věznice dva vězni, odsouzení za vraždu, Roman Čabrada a Rostislav Roztočil. K večeru se na obyvatelstvo začaly řinout poplašné zvěsti, líčící oba muže jako nebezpečné vrahy. S nesmyslem o nebezpečnosti Roztočila se nedalo pohnout. Žádný zdroj nezmínil, že Rostislav Roztočil od opuštění Československa v r. 1980 až do svého zatčení v r. 2000 žil v Rakousku a později Německu jako spořádaný občan.

Věnováno Michaele K.

Po Jiřím Kajínkovi máme dalšího slavného útěkáře, Rostislava Roztočila. Oba mají ledacos společného. Oba tvrdí, že nespáchali vraždy, za které byli odsouzeni. Oba mají na svědomí jinou trestnou činnost, v případě Roztočila celkem bezvýznamnou. Oba jsou přitažliví pro ženy. Ze starých kamarádů mluví o Roztočilovi špatně muži, na které by potvrzení oprávněnosti některých argumentů obhajoby vrhlo špatné světlo. Ženy, s nimiž se přátelil v době, kdy měl spáchat brutální vraždu, o něm mluví až vřele, a opětované sympatie se vším všudy si dokázal získat i jako vězeň. Oba dokázali překonat ostrahu zvlášť obávaných věznic. Kajínkův útěk udivuje smělostí a náročností na tělesnou zdatnost. Roztočilův byl po této stránce méně namáhavý, zato udivuje nápaditostí, s kterou uprchlíci využili podmínek prostředí a mezer v systému ostrahy.

Kajínek i Roztočil se rychle stali mediálními hvězdami.

Ochránce práv Otakar Motejl ukončil šetření údajných nezákonností, kterých se policie měla dopouštět při zásazích proti účastníků technoparty CzechTek 2005. Motejl konstatoval pochybení jak na straně policie, tak na straně účastníků. Zprávu má ochránce práv předložit Poslanecké sněmovně. Nejdříve ji ale dostane k vyjádření ministr vnitra František Bublan i policejní prezident Vladislav Husák. "Nebyla to černobílá situace, jak ji protichůdně popisují obě strany", řekl Motejl médiím. Prozradil také, že skutečně vážné nedostatky v postupu policie zjištěny nebyly.

Proztím poslal státní zástupce k soudu tři technaře a dalších třináct obvinil. Okamžitě po technoparty obvinili organizátora CzechTeku Václava Šrouba. Státní zastupitelství v Tachově ale obvinění koncem srpna zrušilo a vrátilo policii k došetření. Výsledek dodnes není znám. Na zasahující policisty doposud ze strany inspekce či státního zástupce nepadlo ani jedno obvinění. Obviněni doposud nejsou ani čtyři policisté z Chebu, které kamery zachytily, jak kopou a bijí ležícího technaře. Ministr vnitra František Bublan má Senátu nejpozději do konce roku předložit podrobnou zprávu, která by veškeré okolnosti zásahu detailně popsala a vysvětlila, včetně všech přestupků a trestných činů, ke kterým údajně došlo.

ANALÝZA: CechTek ve zpravodajství a komentářích českých médií ZDE

Virus poškozené inteligence obchází nemocným evropským regionem. Bezdomovectví stalo se pro nás již zvyklostí i nezbytností. Dávno je pryč kašírovaný a kolorovaný vysněný domov; domečky s komínky a kostelíky na zelených kopcích lemující cestu do svatého města, pastviny s čisťounkými kravkami mohutných vemen a běloskvoucí husy v čirém pstružím potoce.

Situace kolem supermarketů se pomalu uklidňuje. Zelené maso a olezlé sýry už zmizely z obrazovek. Zprávy naznačovaly, že supermarkety dostanou mastnou pokutu ve výši tržby za 10 minut prodeje a podobně. Média už mají jiné kauzy a lidé pomalu zapomínají.

Tečku za celou kauzou udělala minulý týden Česká televize. Příznačně to bylo o půlnoci na druhém programu v pořadu Hyde Park. Takže to moc lidí asi nevidělo. V pořadu vystupovali zástupci České obchodní inspekce, zástupci ochrany spotřebitelů a odborů zaměstnanců. A nesmím zapomenout na zástupce investigativních novinářů v podání redaktora MfDnes.

31.10.2005 přinesly Britské listy mediální analýzu společnosti Newton IT CzechTek 2005 v komentářích českého tisku. Pominu-li chybu v textu 'První komentář ke kauze CzechTek se objevil již ve víkendovém vydání MF Dnes 30.8.2005`, pravděpobně mělo být '30.7. 2005`, obsah analýzy se zhruba shoduje s mou čtenářskou a posluchačskou zkušeností, kterou jsem v létě za svého nedlouhého pobytu v ČR s českými médii (Britské listy nevyjímaje) učinil. Míra pozornost, které se CzechTeku dostalo, mě šokovala -- bylo snad to, že si někdo chtěl zatancovat při měsíčku a policie mu v tom zabránila, vážným problémem pro ČR? Nebo pro českou společnost? Nebo bylo pro novináře překvapivým zjištěním, že ve státě, kde si každý dělá, co chce, si taky policie dělá, co se jí zlíbí? Nebo to bylo prostě tím, že byla okurková sezóna, a nebylo jinak o čem psát?

Musim uznat že má výdrž. Sysifos by si z něj moh vzít příklad. Už zase se otíral vo neznámýho NGOistu. Nerad s tim opět unavuju, ale i tentokrát sou profesorský vývody prostě neodolatelný. Lidový baviči -- Novotný, Franz Štraka, Felix Holzman a Luděk Sobota musej blednout závistí. Pár vývodů pana Klause z Reflexu okomentuju a dám si bacha, abych byl aspoň tak konkrétní a férový jako pan profesor a abych nelhal a nepřekrucoval, jak nám všem pan prezident klade na srdce v obsáhlém velmi vyčítavém úvodu. A hned po tom, co si postěžoval, jak mu nikdo nerozumí, přešel na věc. Pokusím se rozebrat stěžejní část hezky odstavec po odstavci. Pan prezident slibuje, že tentokrát se i ty nejzabedněnější popírači zjevných faktů dozví co to ten NGOismus vlastně je. To sem sám zvědav.

V neděli, dvacátého listopadu 2005 uplyne devadesát pět let od skonu L. N. Tolstého. Tolstoj umírá krátce po svém dramatickém útěku z domovského sídla. Důvod svého útěku Tolstoj naznačil ve svém zastřeně autobiografickém, nedokončeném díle, zveřejněném posmrtně pod názvem A světlo svítí v tmách. Svým útěkem a svou smrtí (svými posledními chvílemi) pak Tostoj tento fragment neobyčejně a nanejvýš dramaticky dokončuje. Tolstého ostatky jsou převezeny zpět do Jasné Poljany, kde jsou pohřbeny. V roce 1928 (u příležitosti oslav stého výročí Tolstého narození) navštívil Rusko, Jasnou Poljanu a posléze i Tolstého hrob Stefan Zweig, který své dojmy z tohoto posledního zážitku sepsal v kratkém pojednání Nejkrásnější hrob na světě. Lidé již patrně dávno zapomněli na dramatické okolnosti Tolstého smrti. Nezapomněli však (a zapomenout nemohou) na jeho dílo, o čemž svědčí téměř pravidelné reedice všech jeho prací. Jedna z jeho věhlasných studií je však v edičních plánech našich nakladatelství vytrvale až téměř trucovitě ignorována. Jedná se o, svého času v celém světě vášnivě diskutovanou práci z konce devatenáctého století, Co je umění?

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.