14. 11. 2005
Jak utekli z vězeníPřípad uprchlého vězně Rostislava RoztočilaVěnováno Michaele K. Po Jiřím Kajínkovi máme dalšího slavného útěkáře, Rostislava Roztočila. Oba mají ledacos společného. Oba tvrdí, že nespáchali vraždy, za které byli odsouzeni. Oba mají na svědomí jinou trestnou činnost, v případě Roztočila celkem bezvýznamnou. Oba jsou přitažliví pro ženy. Ze starých kamarádů mluví o Roztočilovi špatně muži, na které by potvrzení oprávněnosti některých argumentů obhajoby vrhlo špatné světlo. Ženy, s nimiž se přátelil v době, kdy měl spáchat brutální vraždu, o něm mluví až vřele, a opětované sympatie se vším všudy si dokázal získat i jako vězeň. Oba dokázali překonat ostrahu zvlášť obávaných věznic. Kajínkův útěk udivuje smělostí a náročností na tělesnou zdatnost. Roztočilův byl po této stránce méně namáhavý, zato udivuje nápaditostí, s kterou uprchlíci využili podmínek prostředí a mezer v systému ostrahy. Kajínek i Roztočil se rychle stali mediálními hvězdami. |
Na Roztočilově případě je zajímavé, že jeho společník Roman Čabrada zůstal v hlubokém mediálním stínu, ačkoli bez jeho spojení s venkovním světem a možnosti zajistit logistickou podporu při útěku z věznice na hranice by se plán neuskutečnil. Roztočil se na pozadí způsobu provedení útěku jeví jako pečlivý plánovač, schopný promyslet akci cíleně a do posledního detailu. Začínám věřit, že zhodnotil znalosti školeného zpravodajce.Tento možný pohled na něj jsem si dosud nepřipouštěl. Způsob, jakým se oba muži dostali ven, je veřejnosti dostatečně známý: nechali se vyvézt v paletě místo obvyklého zboží. Vězni, kteří v dílně dlouhodobě pracovali, o možnosti jeho použití uvažovali již dávno, ale před Roztočilem se nenašel nikdo, kdo by dostal odvahu jej uskutečnit. Provedení bylo poměrně snadné. Posloužilo k němu zařízení, jež se v dílně používalo. Byla nutná pomoc jediného člověka, který oba uprchlíky zabalil do palety. Řidič, který paletu naložil, údajně netušil, co veze. Nebyl ostatně ani důvod jej zasvětit. Pak jim přálo štěstí: psi je necítili pod plastikovým obalem. Dále nepotřebovali nic více, než dostat se ven z palety a ze skladu a mobilním telefonem (který patrně patří k samozřejmé výbavě vraha, chovaného v přísně střežené věznici) přivolat auto Čabradova kamaráda. To je zavezlo dále od Plzně. K hranici pokračovali vlakem. Narazili na policistku, ale ta dvojici fešáků v hezkých oblecích a s pečlivě uvázanými vázankami nevěnovala pozornost. Přímo přes hranici přešli pěšky a za ní přespali v lese. Ráno pokračovali dále vlakem a uchýlili se k Roztočilově známé z prvních let emigrace. Tam se na Čabradu usmálo štěstí. V té době byl v bezvýchodné situaci. Pochopil už, že jej Roztočil zneužil. Ten předstíral, že má na svobodě silné finanční zázemí a za pomoc se bohatě odmění. Díky tomu vtáhl Čabradu do svých plánů a mohl využít jeho přátel z "vnějšího" světa. Cestou se ukázalo, že Roztočil je ve skutečnosti chudý jako kostelní myš a žádnou odměnu za pomoc při útěku neposkytne. Ale jejich nedobrovolné hostitelce zemřel na podzim syn a Čabrada jí ho připomínal. Stará paní proto vybrala ze spořitelny úspory a dopravila ho na nádraží, odkud údajně odcestoval někam na Balkán. Jeho odjezd ale není ověřen, protože šlechetná žena ho před nádražím vysadila z taxi a dále se o něj nestarala. Pak poradila Roztočilovi, aby si našel jiný hotel, protože kvůli jeho proradnosti vůči "ubohému" Čabradovi na něj změnila názor a začala jej považovat za darebáka. Z této "bryndy" mu pomohla sestra, která si ho odvezla domů, tedy na nejméně bezpečné místo, které si mohla vymyslet. U ní byl zatčen. Není úplně jasné, jak byl Roztočil zatčen. Média již opravila mylnou policejní informaci, že k zatčení došlo ve Stuttgartu, ale stále tvrdí, že německá policie jednala na základě informací PČR, pocházejících z odposlechu. Je to možné, protože Roztočil používal mobilní telefon a byl dokonce tak neopatrný, že poskytl dlouhý telefonický rozhovor pro senzacechtivou TV Nova, při němž ho PČR mohla pohodlně lokalizovat. Z okolí rodiny uprchlíka se ale šíří jiná verze. Podle ní sestra odsouzeného navázala již před Roztočilovým útěkem spojení se státním zástupcem, který má v rukou spis k neúspěšné čsl. žádosti o jeho vydání z r. 1993. Uvědomila ho pak o bratrově útěku a on zařídil vše další. Zatčení bylo provedeno šetrně. Nepřijela žádná URNA, která by vykopla dveře a vyděsila všechny přítomné řevem, přišli jen dva nenápadní pánové v civilu, kteří prý ani nebyli ozbrojeni (odpovídá to skutečnosti, že přišli zatknou spořádaného občana, který od r.1980 neměl s místními úřady žádné těžkosti, čili nebyl nebezpečný). Rozdílnost informací není ale podstatná. Roztočil utekl z vězení proto, aby přitáhl pozornost ke svému případu a vynutil si obnovu procesu z r.1985. Jeho záměrem bylo dostavit se v pondělí 14.11.2005 na Generální státní zastupitelství ve Stuttgartu. Počítal s tím, že může být dodán do extradiční vazby. Dále měl v úmyslu dostavit se k českému soudu, bude-li mu povolena obnova procesu. Věděl, že v tom případě může být zatčen hned na hranici a byl připraven i na to, že případně obnoveného procesu by se patrně zúčastnil z vazby. Souhlasil s tím, že toto vše podstoupí. Sobotní zatčení není tedy ničím, co by zásadně měnilo jeho plány. Došlo-li k němu skutečně na zásah PČR, vznikla jím pouze drobná nepříjemnost, spočívající v tom, že byl zbaven morální výhody postavení pronásledovaného, který sám, dobrovolně, se vydává do rukou spravedlnosti, aby obhájil svou nevinu. Jeho současné postavení má paradoxní příchuť. Nevyhoví-li soud žádosti o povolení obnovy procesu, Německo se bude patrně cítit vázáno rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu z r.1993, nevydá ho zpět do ČR a buď mu udělí asyl, nebo ho vyhostí do jiné bezpečné země, v které by mu nehrozilo vydání. Další vývoj tedy může přinést různá překvapení. Naopak obnova řízení může být nejrychlejším způsobem, jak dostat ptáčka zpět do klece aspoň dočasně. |