Pouze jedna banka přislíbila, že se v lednu ozve, pokud nějaké diáře zbudou. Jako poslední pokus jsem napsal svoji žádost předsedovi vlády a prezidentské kanceláři. Zajímavá byla rychlost odpovědi. Pan Paroubek napsal hned druhý den, a přislíbil poslání diářů, pokud dostane dárky od firem na konci roku. Uvidíme, ale odpověď potěšila.

Z prezidentské kanceláře se ozvali -- po mé upomínce- po třech týdnech. Jak emailem pan kancléř, tak telefonicky pracovník jeho kanceláře. Slušně, ale s odpovědí, že se jedná o požadavek na státní rozpočet a není možné moji prosbu technicky vyřešit a že Kancelář prezidenta republiky jako rozpočtová organizace není oprávněna poskytovat sponzorské dary.

Bral jsem žádost o diáře jako takový test, jak se to s podporou vzdělání u nás myslí skutečně vážně. Hlavní vládní strana má vzdělání jako prioritu téměř číslo jedna, opozice má vzdělání ve svém programu jako prioritu také. Blíží se volby, a vzděláním se budou nyní ohánět všichni, pravicoví, levicoví a já nevím jací. Pokud se ale jedná o konkrétní podporu, byť velmi malou, je vše jinak. Kdejaký jetelák hrající oblastní přebor v kopané je pro sponzory cennější než třída 30 nadaných studentů. Nemáme ten náš svět kolem nás nastaven trochu divně?