Staré nahrazeno novým, k čemu člověku přiznat právo na domovskou obec. Raději tuláka zapálit, zmlátit, vykázat kamsi daleko, aby nebyl na očích. Přece si nebudeme přidělávat práci kvůli několika lidským troskám. Máme důležitější věci těhotné k řešení, třeba jak prodat obecní palouk, starou štěrkovnu, nechat vystavět odporné sídlištní baráky naležato v přírodních lokalitách, dělat peníze a starat se o budoucnost -- o jakou? No přece o svou, trubci zvědaví.

Každý člověk má a musí někam patřit! Nemá mu být upíráno právo a možnost návratu domů. My se hezky vyvázali z různých povinností a svádíme realitu bezdomovectví na stále křehkou demokracii. Tuláci i somráci byli i v socialismu s lidskou tváří. Pospávali na nádražích, ve vagonech, sklepích a půdách, v zimě vlezli do chat a chalup. Ne každý bezdomovec má za sebou nutně románový příběh a klasické filmové povídky.

Realita bývá drsná -- začínali šnytem piva v dětském věku, propili se do dospělosti, stali se závislými na démonu zvaném alkohol, upadli na samé dno společnosti a duchovně vyčpěli do nepřátelského prostoru. A není snad nepravda, že někteří zvláště otrlí fetují zdraví poškozující látky návykové i těkavé. Přesto bychom se prý měli stydět, říkají ti odpovědní, že se neumíme postarat o nepřizpůsobivé spoluobčany.

Slyšel jsem, že tyto vyhaslé sopouchy odporu a nezřízenosti s anarchistickými sklony o trvající pomoc příliš nestojí. Žijí ze dne na den v podmínkách nelidských. Najíst, zakouřit, napít, šlehnout si, vyspat -- užít si nic nedělání. Moje známá šla před časem na Petřín vyvenčit psíka. Chlupáč poštěkával před křovím a nechtěl se pohnout. Z křoviska vyšel chlápek s kouřícím hrnkem v ruce a zval ji k návštěvě svého bydliště na kávu. Odmítla, byla šokována. Dobrák neuspěl, zase žádná návštěva.

Ozývají se zaručeně znalecké hlasy, že bezdomovec býval v jeho minulosti nezvedeným klazanem a doplatil na neposlušnost. Nu, chtělo by to znát případ od případu, ale kdo by se tím zdržoval, když jde pouze o člověka?

S čím se vším se nezdržujeme? Někdo pomlátí a uřeže z dobytka zaživa maso -- no a co? Přeřeže ve stáji koním šlachy na nohou -- no a co? Nařeže stromy a odsoudí je k pomalé smrti - no a co? Přepadnou, okradou a zmlátí starého člověka - no a co? Vraždí se řidiči na silnicích? Vraždí a proč by ne? Silnice je pro smrt lepší než špitální pokoje pro poslední vydechnutí. Někdo rozkope hroby? Hrobů je, kverulante! Šikanují se mezi sebou už malé děti? Šikana bývala přece vždy! V televizi odhalují kupky lidského hnoje!? Vypni si kanál a přepni na jiný -- kanál bude jen kanál, vážený diváku. Krade se ve velkém i v malém? No a nekradlo se snad? Rozpadají se rodiny? Všechno vzniká, trvá a zaniká, tak nebuď úzkoprsý bambula. Banky tě sužují velkými úroky připomínajícími lichvu ? Tak si holt nepůjčuj a máš to! Nemáš práci? No, jen jestli hledáš! Tajenku zvanou realita všedních dnů a možností doplní dále každý už sám.

Dobře je svádět úlety na odporný minulý režim. Nic nového, každý režim vždy maže povidla kolem huby svým voličům. Je třeba odvést pozornost od vlastní neschopnosti, malosti a blbství. Je potřeba distancovat se od všeho, co bývávalo. My nic, my tady nežili, my jen přežívali. A lháři mají zelenou. Támhle honili policajti chudáka herce, jenom zapomene povědět, filuta rozmarný, že mu poskytli byt v jejich přidělených domech. Jiný mazaný čipera pokřikuje, kterak trpěl v zajetí rudochů -- divíš se, měl vilu, chalupu, ven jezdil, nenadřel se...K čemu rozmazávat všechna ta odporná sdělení, polopravdy, zbabělé vytáčky -- kdo nejde s námi, jde proti nám. Platí, platilo a platit bude.

Hospodský nádeník u dvou malých říkal: svoboda je k nezaplacení, ale jenom když máš v kapse prachy. Chlapi, některý šmejdi by potřebovali nakopat do kraslic, ale to by se člověk ukopal. Onehdy mně radil jeden chytrolín, abych se konečně přestal čílit a staral se o svou bídu. Já si tolikrát říkal, drž hubu, beztak nic nezmůžeš. Dám dobrý točený, hafánka nebo drtínka, v hlavě se mi rozžehne a zase v tom lítám!

Duchovní bezdomovectví trvá delší dobu a fyzické ohrožuje každého z nás. Štěstěna je vrtkavá paninka, dnes tě hýčká a zítra ti zbudou oči pro pláč. No a co?! Život opravdu není zábava!