15. 11. 2005
Odzbrojte!Bertha Kinská-Suttnerová byla první ženou, které byla udělena Nobelova cena míru. Narodila se v Praze, žila v Rakousku a tuto významnou cenu obdržela v Oslu roku 1905. A právě u příležitosti 100. výročí udělení Nobelovy ceny míru hraběnce Suttnerové - ve světě uznávané a oceňované ženě - se tento měsíc (listopad 2005) konala v Praze v prostorách Senátu ČR mezinárodní konference "Význam myšlenek Berthy Kinské-Suttnerové pro současnost". |
Hlavní témata, o kterých se během konference hovořilo, vycházela z toho, že neexistuje univerzální lék na všechny neduhy a bolesti současného světa. O to více jsme však, my lidé, povinni zdokonalovat diagnostické metody, abychom se vší odpovědností mohli pracovat na úspěšné terapii světa infikovaného nepochopením, sobectvím a násilím. Proto je nejvyšší čas stát se zodpovědnými a erudovanými terapeuty naděje, v níž přebývá smysluplná budoucnost, o které snila Bertha Suttnerová. Když psala svůj slavný román "Odzbrojte!", promýšlela každé slovo a ve svém poselství byla velmi zodpovědná. Uplynulo však sto let a slovo dnes již neznamená to, co dřív. Dnes jsou slova chrlená v kvantech, ztrácejí už v okamžiku vyřčení svůj faktický obsah a stávají se pouhými ornamenty. Chceme-li uvažovat o světě míru, musíme rovněž uvažovat o slovu, jako o základním nástroji komunikace, jenž měl v minulosti moc, přesný význam a duchovní hloubku. Takové slovo, bylo-li jednou vysloveno, mělo sílu zákona. Slovo stálo nad zákonem, neboť bylo samo zákonem. Vycházelo z vnitřního přesvědčení a ten, kdo je vyslovil, za ně odpovídal svou ctí. Avšak dnes slova ztratila svůj obsah, už nejsou zákonem, ale nástrojem zvůle a překrucování. Mezinárodní smlouvy, Charta OSN, Listina základních práv a svobod, to vše jsou základní kameny naší civilizace, která začíná stále více připomínat pověstnou Babylónskou věž - čím více pokračuje její stavba, tím více nedorozumění mezi staviteli. A co se stane s touto stavbou, pokud se začnou drolit samotné základy? Rozpadá se systém základních lidských hodnot. Soucit je vykládán jako slabost a solidarita jako pošetilost. Svět se mění na jednu velikou globální obec, ale nikdo přesně neví, kdo ji řídí. Různé lobbyistické skupiny spolu soupeří o vliv na správu věcí veřejných. Je však nejvyšší čas, vrátit smysl činům a slovům významy, a tedy pravdivost a čitelnost, abychom nezaměňovali: agresi za přátelskou pomoc, propagandu za informaci, útlak za svobodu a právo silnějšího za sílu práva. Nalézt společný jazyk, znamená hledat a snažit se definovat i společná východiska z bludného kruhu násilí, manipulace a pohrdání základními principy lidskosti. |