1. Podle tvrzení Greenpace byl celý výtěžek sbírky pořádané ve prospěch obětí Bhópálu předán jejich zástupcům. To je možná pravda, jenže o této sbírce vůbec nebyla řeč. Anonym záměrně míchá jablka a hrušky, aby zmátl čtenáře. Nepsal jsem totiž o nizozemské sbírce, ale o celosvětové fundraisingové kampani, využívající bhópálskou tragédii. V článku, na který odkazuji (ZDE), je to zcela jasně rozlišeno. Podle sdělení fundraisera české pobočky Greenpeace Václava Foldy z této kampaně oběti havárie nedostaly vůbec nic.

Anomym se pokouší argumentovat dopisem, který si po mé reportáži pro Českou televizi a po článku v Reflexu u zástupců obětí havárie účelově objednala česká pobočka Greenpeace (ZDE). Ani tento dopis se ale nezmiňuje o tom, že by oběti z fundraisingové kampaně Greenpeace dostaly nějaké peníze. Rasheeda Bee, která s Greenpeace dlouhodobě spolupracuje, v dopise prostě jen bez jakéhokoli důkazu tvrdí, že lžu. Na mou stranu se naopak postavila nestranná Rada České televize, která na žádost samotných Greenpeace celou causu podrobně prošetřovala (ZDE).

2. Článek v celostátním deníku, napsaný ředitelem Greenpeace právě ve dnech, kdy vrcholí kampaň Greenpeace za přijetí REACH, je propagací této kampaně už ze same podstaty věci. Když si čtenář pod vlivem Tutterova článku otevře příslušnou webovou stránku Greenpeace (ZDE), je požádán o peníze (na levé liště bliká nápis "Podpořte Greenpeace").

3. - 5. Nekritizoval jsem samotný REACH, ale demagogický způsob argumentace Jiřího Tuttera. REACH snad může mít zdravotní přínos v případě nemocí z povolání, ale výskyt rakoviny v běžné populaci nijak nesníží. Ten totiž podle studie v odborném lékařském časopise Journal of the National Cancer zřejmě není ovlivňován běžnými environmentálními riziky (ZDE). Zatímco v některých typech zaměstnání jsou lidé ohroženi například respirační expozicí chemikálií, běžná populace je potenciálně ohrožena především potravními kontaminanty.

Společná studie Světového fondu pro výzkum rakoviny a Amerického fondu pro výzkum rakoviny ale v roce 1997 dospěla k závěru, že "neexistuje přesvědčivý vědecký důkaz, že by nějaký potravní kontaminant ovlivňoval riziko rakoviny". Tutterův článek se přitom snaží vystrašit právě běžnou populaci - nikoli tedy například zaměstnance rizikových chemických výrob. Pokud diskutujeme o dnešní snaze Greenpeace prosadit REACH, logicky nemá smysl zmiňovat už dávno nevyráběné a léta zakázané polychlorované bifenyly (PCB). Je to jen účelová demagogie, dokazující anonymovu argumentační nouzi.

7. Ze stejného soudku je anonymův útok na profesora preventivní medicíny Jaroslava Kotulána. Předního českého odborníka se pokouší zdiskreditovat nálepkou "soudruh". K tomu není co dodat. Soudnému čtenáři je jasné, že medicínské a vědecké kvality profesora Kotulána s jeho politickou příslušností nijak nesouvisejí.

8. Kniha Bjorna Lomborga The skeptical environmentalist byla ekologickými aktivisty opravdu napadena jako "nevědecká". Není se čemu divit, protože Lomborg vědeckými argumenty zboural jejich pečlivě budovaný obraz světa, který se řítí do záhuby. Ke kritice se připojili i někteří vědci. Úroveň této kritiky nejlépe demonstruje skandální chování redakce časopisu Scientific American, která Lomborgovi v rozporu s obecně uznávanými normami slušné žurnalistiky odmítla poskytnout prostor na odpověď (ZDE). Podstatné je, že dánský Výbor pro vědeckou etiku všechna obvinění autora z manipulace odbornými fakty odmítl (

target="_blank">ZDE). Anonym má tedy buď o Lomborgově cause špatné informace, nebo čtenářům BL záměrně lže. Kniha Rachel Carsonové Silent spring není "popsáním problémů destrukce ekosystémů syntetickými chemikáliemi", ale klasickou sci-fi. Pojednává o přírodě, která se kvůli otravě chemikáliemi neprobudí ze zimního spánku. Vidí to snad anonym kolem sebe? Že je tato sci-fi ekologickými aktivisty stále citována není argumentem pro knihu, ale spíš pro oponenty pseudonáboženského rozměru environmentalismu.

V reakci na anonym mi jeden ze čtenářů BL napsal: "Vůbec se nedivím, že s vámi nechce nikdo ze Zeleného míru diskutovat. Vždyť napadáte způsob jejich obživy a na to je každý háklivý. Tihle lidé vymýšlejí "nosné" problémy, založené na strachu a ignoraci běžného občana" (dopis čtenáře má redakce BL k dispozici).

Organizace Greenpeace má ve světě stále větší problémy se svým kreditem. Nejde jen o skandál kolem lživých tvrzení o ropné plošině Brent Spar (ZDE) ani o zhruba 50 000 dětí, které každý rok oslepnou kvůli tažení Greenpeace proti tzv. "zlaté rýži" (ZDE).

Jde také o vážné ohrožení životního prostředí lodí Greenpeace na Aljašce (ZDE) nebo v posledních dnech o zničení korálového útesu na Filipínách (ZDE).

Greenpeace se proto všemi silami snaží zachránit imidž "hodných hochů", bojujících za lepší a zdravější svět, na kterém závisejí jejich stamilionové příjmy z fundraisingu (ZDE). Na tom není nic špatného - podobně to dělají i další nadnárodní korporace. Pokud ale ředitel české pobočky Jiří Tutter v rámci PR kampaně publikuje nevědecké argumenty, je třeba, aby o tom veřejnost věděla.