neděle 0.15: Irácký premiér Iyad Allawi nařídil, aby byly na dobu čtyř týdnů uzavřeny kanceláře televizní stanice al Džazíra v Bagdádu. Allawi obvinil televizi al Džazíra z podněcování nenávisti a rasového napětí. Doporučil, aby během nadcházejících čtyř týdnů televize al Džazíra přehodnotila svou redakční politiku. Avšak šéfredaktor televize al Džazíra Ahmed Sheikh sdělil společnosti BBC, že se irácká vláda snaží televizi al Džazíra zkrotit a donutit ji, aby zaujala postavení, které je v protikladu s její redakční politikou.

Ivan M. Jirous a Stanislav Penc poslali Stanislavu Grossovi a českým sdělovacím prostředkům níže uvedený dopis. Ve čtvrtek 5. 8. v podvečer zveřejnil server ihned.cz o tom informaci včetně plného textu dopisu.

Hovořili jsme se Stanislavem Pencem, který potvrdil autenticitu tohoto dopisu. Obvinil Stanislava Grosse, že vytváří mezi mládeží asociální postoje. Stanislav Penc se po roce 1989 zaměřil na dodržování lidských práv v ČR a zvláště na policejní násilí, v roce 1996 založil Dokumentační středisko pro lidská práva, byl také členem Rady vlády pro lidská práva.

Na začátek chci uvést, že celá policejní honička na pořadatele je úplná pitomost... žádný pořadatel nikdy nebyl a nebude... Czechtek ho nepotřebuje... možná by se za pořadatele dal uvést člověk, co našel místo, kde Czechtek byl... nicméně toho člověka neznám a ani nehodlám po něm pátrat, nicméně můžu alespoň říct, že nikdo z těch lidí, co policie zatkla, nebo hledá to není..., píše Martin Boháč.

Je to prostě tak, že všichni vědí, kdy bude Czektek, takže jsou připraveni tam dojet za každou cenu... nicméně pořádání akce podle mého názoru vyžaduje trochu víc než zavolat jednou telefonem... možná by stát mohl žalovat Český rozhlas, který hlásil místo Czekteku již ve 12.00 v pátek, to jest 5 hodin před plánovanou infolinkou a před uveřejněním informací na internetu...

V Mladé frontě dnes jsem četl názor čtenáře, který tvrdí, že se nikdo nesnažil o legální cztek, takže proto jsme špatní... Ze svých omezených informací vím, že se jednalo o minimálně pěti legálních místech, která ovšem všechna nevyšla... takže to není pravda, snaha byla... :(

Také jsem mluvil s několika lidmi přítomnými zásahu policie, my jsme naštěstí stihli odjet včas, už ve 4 ráno (balili jsme se skoro 15 hodin), to, co mi vyprávěli je dost rozdílná story od "zásahu bez použití síly". Vypadalo to prý tak, že policie naběhla s kanistry se slzným plynem mezi zbývající balící a odjíždějící lidí, strážníci se rozprchli a samostatné začali šikanovat, mlátit a stříkat plyn na neozbrojené civilisty, kteří se snažili odjet... mého kamaráda praštil policista 5x obuškem do žeber, samozřejmě bez přítomnosti jediného novináře, kteří byli vykázáni z pozemků... fašismus už je tady... největší blb státu je premiér... :((

Téměř milion milovníků techno music navštívil třináctou curyšskou výroční street parade. Třicet dva "love mobiles" projely ulicemi Curychu a hrály hlasitou elektronickou hudbu především pro mladé publikum. Letos jsou posádkou "love mobiles" skupiny z Ruska, z Portugalska, z Holandska, z Itálie, z Belgie, ze Švýcarska i z Německa.

Kromě exotických rytmů umožňuje letošní street parade divákům také poprvé konzumovat alkohol. Provizorní bary po trase street parade dostaly povolení prodávat účastníkům i divákům pivo. Švýcarský Ústav pro prevenci alkoholismu a narkomanie to rozhodnutí kritizoval: "Když je horko, alkohol zvyšuje riziko infarktů, nehod a násilí," konstatoval.

Akce jako CzechTek se anglicky jmenují raves: tancují a uvolněným způsobem se baví s lidmi podobného smýšlení. Někteří lidé tvrdí, že jde o vytváření neformální přátelské komunity, jiní, že jde jen o požívání drog a o to, aby se člověk opil či dostal do tranzu s kamarády kdesi na poli.

V Británii začaly být raves nesmírně populární ke konci osmdesátých let, v době šířícího se konzumerismu a individualismu. Začátkem devadesátých let však už měly konzervativní vláda, policie a bulvární pravicový tisk těchto neformálních obřích mejdanů pod širým nebem dost. V roce 1994 britská vláda schválila nový Zákon o trestním soudnictví a veřejném pořádku (Criminal Justice and Public Order Act, 1994).

Odstavce 63, 64 a 65 zakazují akce typu Czechtek:

"Rave" je definován jako shromáždění více než 100 osob, při němž se hraje v noci na volném prostranství zesilovaná hudba, která vážně obtěžuje místní lidi. Tyto odstavce zmíněného zákona poskytují britské policii pravomoci nařídit účastníkům, aby pozemek opustili, pokud policie usoudí, že

• Připravují rave (dva nebo více lidí)
• Čekají, až rave začne (10 nebo více lidí)
• Účastní se rave (10 nebo více lidí).

Pokud někdo neuposlechne příkazů policie či vrátí se během nadcházejího týdne na pozemek, dopouští se v obou případech trestného činu, kdy je trestem tříměsíční vězení anebo pokuta 2500 liber (125 000 Kč) anebo obojí. Paragraf 65 umožňuje každému uniformovanému policistovi, který dospěje k názoru, že určitá osoba jde či jede na rave, jim v tom do vzdálenosti 8 km od místa konání zabránit a donutit je, aby opustili oblast. Pokud osoba policistu neuposlechne, zaplatí pokutu 1000 liber (50 000 Kč). Tím éra těchto neformálních akcí skončila. V Británii se smějí konat koncerty pod širým nebem pouze se svolením místních úřadů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americký ministr zahraničí Colin Powell v sobotu 7. 8. v doprovodu dánského ministra zahraničí Pera Stiga Möllera navštívil Grónsko. Hlavním cílem jeho návštěvy byl podpis dohod, jež umožní modernizaci americké vojenské základny Thule Air Force's Base v severovýchodní části Grónska tak, aby mohla být zapojena do koncepce americké protiraketové obrany NMD.

Bushova vláda zamýšlí zefektivnit mimo radaru včasné pohotovosti na letecké základně Thule základny ve Fylingdales a Menwith Hill ve Velké Británii a základnu Clear Air Station na Aljašce. Ruský prezident Vladimír Putin varoval před rokem Dánsko, USA a další státy NATO, že pokud se spojí jejich účast na NMD, mohlo by to porušit všeobecnou strategickou stabilitu. Bývalý ministr obrany v Clintonově administrativě William Cohen prohlásil v roce 2000, že Washington potřebuje upgrade radaru v Thule co nejdříve, pokud Bílý dům chce návrat k projektu NMD v roce 2005.

BEZPEČNIOSTNÍ STUDIE Miroslava Polreicha: Hvězdné války a globální bezpečnostní prostředí ZDE

První verze společného programového prohlášení vlády, podle zdrojů Britských listů z Úřadu vlády, zpracovával sociální demokrat - přímo pro jednotlivé členy vlády. Není to na dokumentu vidět. Sociolog - analytik agentury STEM -MARK Ota Novotný, vyhozený poradce Miloše Zemana byl znám svým programem "pragmatického posunu ČSSD" - doprava.

Nyní nejspíše dostal příležitost, míní Štěpán Kotrba.

Podle Richarda Dolejše, předsedy středočeské organizace a bývalého poradce Stanislava Grosse, dostal konečnou edici vstupního textu programového prohlášení za úkol ministr Bureš. Dolejš to řekl Britským listům v pátek večer. V příštím týdnu se dokument bude upravovat podle připomínek odborných komisí jednotlivých politických stran. Dokument, který Britské listy zveřejňují, je původně z Úřadu vlády.

Červený kříž konstatuje, že tři britští vězni mají pravděpodobně právo na obžalobu.

Opakované týrání, jemuž byli podrobováni tři britští vězni v rukách amerických vyšetřovatelů a stráží v zálivu Guantánamo na Kubě se pravděpodobně rovnalo válečným zločinům, konstatoval mezinárodní Červený kříž.

Tato organizace, která jinak udržuje ve svých veřejných postojích ostře neutrální přístup, poskytla neobvyklý krok a vyjádřila své znepokojení nekompromisním jazykem poté, co tři bývalí britští vězni z Guantánama, známí jako tzv. "Tiptonská trojka" svědčili o tom, že byli biti, byli zadržováni v železech, byli fotografováni nazí a při jednom incidentu byli vyšetřováni před hlavní střelné zbraně.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Přešlapujeme na počátku třetího tisíciletí a někteří z nás očekávají příchod Spasitele. Marně. Nedokážeme se spasit sami, nebude nám poskytnuta výjimka Boha otce, pro něho znamenáme tvory podobné ostatním. Klameme se v naději, že dokážeme vrtkavostí a rychlými změnami pohledu vytvořit prostor pro další manévrování.

Klíčovým momentem v kultovním filmu Easy Rider je scéna, kdy Jack Nicholson sedí v noci u ohně kdesi na americkém Jihu s Peterem Fondou a Denisem Hopperem a mluví o jejich střetu s místními vesničany. "Oni nemají strach z vás, ale z toho, že představujete svobodu. A klidně vás zabijí, jen aby dokázali že oni opravdu svobodní jsou," říká Jack Nicholson v roli právníka Georga Hansona. Tuto působivou scénu lze i metaforicky vztáhnout na dění týkající se technoparty CzechTek, kterou v úterý na příkaz dosavadního ministra vnitra a premiéra Stanislava Grosse rozehnala zhruba tisícovka těžkooděných policistů.

Dovolil bych si podotknout jednu věc, většině nespokojených obyvatel ČR nevadila akce samotná, ale to že několik tisíc lidí NEOPRÁVNĚNĚ obsadilo soukromý majetek. To je celý problém, pokud by akce proběhla na řádně pronajatém pozemku byla by reakce T. Tětivy adekvátní. Takto jen připomíná plané rádoby moralizování. Nevím jak ostatní, ale pokud by na mou zahradu bez mého souhlasu přijela skupina lidí a začala se bavit, to že dělají "krásnou a spontánní věc" by mě neutěšilo, poznamenává R. Liebich k tomuto článku.

Týden po CzechTeku. Hysterie opadla, louka se pomalu uklízí, členové soundysystémů se rozpustili po Praze, případně po okolních zemích - a jednomu zbude podivný pocit. Letošní ročník byl totiž prvním, kdy se média jednoznačně postavila na stranu nájemce pozemku. Ostatně přímo se to nabízelo - zarostlý, nesmlouvavý muž v klobouku versus dredatá, potetovaná individua, to je skvělé drama.

V únoru tohoto roku vyšla s podporou Centra po politiku a ekonomiku - CEP Václava Klause publikace Mojmíra Hampla Vyčerpání zdrojů -- skvěle prodejný mýtus. Práce je součástí i pozdějšího tematického sborníku CEPu č. 32 s titulem Trvale udržitelný rozvoj. Pokusím se vysvětlit, proč je obsah této práce bez dalšího výkladu nebezpečnou redukcí reality technizované civilizace, jíž lidstvo v současnosti vzdoruje s nemalými riziky.

Vážený pane předsedo vlády, nepochybuji o tom, že na rozdíl od expremiéra Špidly a samozřejmě i na rozdíl od Vás, mám méně informací o kauze náhrady škody společnosti Diag Human. Stejně tak nepochybuji o tom, že, s ohledem ke svému vzdělání a více než 25-ti leté advokátní praxi, mám více právních informací než pan expremiér.

Proto si mohu dovolit říci, že pan expremiér se ve svém článku "Další z dluhů ODS", zveřejněném v deníku Právo dne 18. 6. 2004, hluboce, ale opravdu velice hluboce, mýlil.

V červenci 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5750,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Určitě ano! Jediné vystoupení dětského pěveckého sboru z Jihoafrické republiky v ČR na jeho turné tří koncertů v Evropě patřilo k absolutní špičce mezi devíti ansámbly a sbory, které představili v Lázních Poděbradech zahraniční sbormistři, dirigenti a sólisté na letošní červencové přehlídce. Akce byla organizovaná ve spolupráci s The Prague Concert Company tak, že v každém týdnu od 1. 7. do 31. 7. se tu představily dvě školy "z Anglie".

Udělal jsem pitomou chybu. Ivan Brezina se v polemice o Straně zelených párkrát otřel o Hnutí DUHA. Pokusil jsem se to vysvětlit, redakce přidala ostřejší titulek, než jsem zamýšlel, a oheň je na střeše. Autor sepsal obsáhlou reakci, kde popsal nekalé spojení Hnutí DUHA s politickými stranami. Je mi tenhle složitý spor trochu trapný, ale nelze neodpovědět. Brezina si místy vymýšlí, místy podvádí, místy si vybírá vhodné údaje a místy vytváří smyšlené souvislosti z banalit.

Teorie spiknutí mají dlouhou tradici. Čarodějnice, židé, zednáři, Vatikán, ilumináti. Tuto tradiční paranoidní sestavu Ivan Brezina už řadu let obohacuje o Hnutí Duha. Nehodlám vyvracet všechny autorovy smyšlenky, proto pouze dvě poznámky -- jednu pracovní a druhou spíše soukromou.

Koaliční smlouva je důležitá, jména ministrů jsou podružná. Ti totiž dokáží jen to, co jim smlouva dovolí. Ti, kteří smlouvu schválili a nečetli, to také pomalu začnou chápat. Většina mediálních komentátorů psala o velikém vítězství Stanislava Grosse nad stranickými oponenty a o obrovské podpoře jím předloženého návrhu vlády. Velmi povrchní pohled. Jako skoro vždycky.

Zdá se, že stál na špatné straně barikády. A to doslova i do písmene. François-René vicomte de Chateaubriand (1768-1848), spisovatel a básník, "plavec mezi dvěma břehy", patřil k velkým duchům své doby. Kdo patří ke znalcům jeho tvorby, zaplněné mnoha romantickými hrdiny, ovšem málokdy dokáže zachytit esenci jeho politických myšlenek a postojů. Kromě vybraných restaurací, kde se tu a tam objeví biftek jeho jména (dvojitý a ze svíčkové), se totiž obecně soudí, že šlo o autora, který stál pevně proti režimu, vzešlému z Francouzské revoluce. K tomu patřilo neotřesitelné katolictví a pevný vztah k režimu monarchie, zvláště pak rodu Bourbonů.

Pokud se v Kanadě neprojevujete politicky nekorektně, můžete říct beztrestně téměř cokoliv. Proto je mnoho lidí přesvědčeno, že je zdejší svoboda naprosto úžasná. Mnoho přistěhovalců z Československa po r. 1968 ale velice překvapovalo, že se zde třeba nesmí koupat v řekách a jezerech, i když je do vody snadný přístup po písečné veřejné pláži. Na říčních i jezerních koupalištích se nesmí plavat za bójkami vyhrazujícími "koupaliště", i když je tato hranice vytyčena v hloubce pouze po prsa a na vodě nejezdí motorové čluny, které by plavce ohrožovaly. Na hloubku se prostě nesmí - v Kanadě se utopí každý rok příliš mnoho lidí. Nejnovější nařízení zakazují dokonce jen vkročit do vody v místě, kde není veřejná pláž. Údajně to je v zájmu bezpečí občanů a čistoty vody.

Rozpaky doprovázely opětné otevření Sochy svobody, která byla z bezpečnostních důvodů uzavřena po 11. září 2001. Podle názoru některých lidí by její trvalé uzavření znamenalo vítězství pro teroristy. Jiní namítají, že pokud zůstává koruna uzavřena, není otevření pouze nohou sochy žádným triumfem.

Říkat pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin

Česká média zaznamenala -- bohužel jen okrajově -- velice závažnou skutečnost. Tajná jednání o výstavbě raketové základny USA v České republice, respektive v Polsku nebo Maďarsku. V zájmu tendence médií k "životu v pravdě" je třeba uvést, že tuto skutečnost opomenula programově.

Zjištěný postup republikánské administrativy USA je však velmi alarmujícím krokem, který může ovlivnit při obvyklém zjednodušeném pojetí zahraničně politických problémů celkové globální bezpečnostní prostředí, a to krajně negativním způsobem. Analytický rozbor daných faktů, tendencí a všech souvislostí je proto velmi nutný.

V prosinci roku 2000, tedy dloho před osudným 11. zářím 2001, si americká administrativa objednala od tajných služeb analýzu možných rizik pro Spojené státy a jejich zájmy. Ačkoliv zpravodajští analytici a bezpečnostní experti nekladli tehdy ještě takový důraz na mezinárodní terorismus, dokument ukázal jasně neudržitelnost vojenskopolitické strategie USA let příštích. A ačkoliv zpravodajští analytici a bezpečnostní experti vlády USA předvídali, co vše se může stát, tak politici USA dělali vše pro to, aby se to v letech následujících stalo. Britské listy vám exkluzivně přinášejí v plném znění dokument, který by dnes americká vláda nejraději pohřbila co nejhlouběji ve svých archivech. Bohužel je to nemožné. Protože ho právě čtete.

Plné znění studie NIC - v angličtině ARCHIV BL

29. júla, počas prvej minúty svojho akceptačného prejavu na Demokratickom národnom zhromaždení, nám John Kerry povedal, že Demokratická strana má "jeden jednoduchý cieľ: urobiť Ameriku silnejšou doma a rešpektovanou vo svete". Štandardy, podľa ktorých bude posudzovaný americký prezident, určili republikáni a načúvanie aktivistom žiadajúcim mier a sociálnu spravodlivosť nie je jednou z požadovaných kvalít.

V dnešnom svete je slobodnejších viac ľudí než kedykoľvek predtým. Naše možnosti pomôcť ostatným z neslobody sú tiež väčšie. Aké sú však základné formy záväzkov, ktoré my zo Západu ponúkame zvyšku sveta? V súčasnosti tu máme dve extrémne pozície -- západný triumfalistický fundamentalizmus a západný kultúrny relativizmus.

Na začátku devadesátých let o sobě kdekdo tvrdil, že je politolog. Profesor Ivan Sviták se tomu tehdy divil, říkal, že v Americe je "politolog" spíš nadávka. Říkají si tak lidé, kteří se nechávají najímat na velebení kandidátů a stran a hanobení protikandidátů a protistran. Takových politologů u nás přibývá. Pan Pehe je typický případ. V jeho pojetí není politologie věda, ale zástěrka pro mediální manipulaci. Pozná se to snadno, chybí fakta, analýzy, důkazy. Naproti tomu najdeme bohatě spekulací, nálepek, dehonestací, obvinění, dokonce i návrhy sankcí. Žádná věda pane Pehe.. Obyčejné svinstvo.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Kdo jsme my? Jsme ti, kteří s nimi vyběhnou.

Kontroverzního autora politické publicistiky a satiry, ruského politologa žijícího od roku 1988 v Bratislavě není třeba představovat ani ruskému, ani slovenskému čtenáři, český o něm však neví téměř nic. Sergej Chelemendik je autorem mnoha knih, psaných svébytným jazykem i svébytnou poetikou. Samoubijcy z roku 1985, román Grupa zachvata z roku 1990, či filosofující návrat Instinkt samoubijstva z roku 1992 jsou jen jednou částí bohaté televizní, filmové a literární tvorby autora. Kniha Gazda proti vláde národnej zrady se zabývala "skutočnými cíly Dzurindovy vlády, strategickými chybami Vladimíra Mečiara, genezí vzniku politické pyramidy Smer a příčinami popularity Roberta Fica". Byla ale něčím víc - byla portrétem Slovenska a Slováků. Dialog s novým prezidentem Ivanem Gašparovičem, Matúš Kučera: Slováci prežijú, Krtkovia slovenskej politiky - to jsou tituly, které nezůstaly na Slovensku bez povšimnutí.

Chelemendik přitom není fanatický nacionalista ruský ani slovenský, i když koketuje s národovectvím i slavjanofilstvím. V jeho pojetí se ale stávají karikaturou intelektuála, který ví, že emoce, které vyvolává, nepovedou k nenávisti, ale spíše k zamyšlení či studu. Nastavuje pouze pokřivené společnosti pokřivené zrcadlo a domnívá se, že tím narovná lidem páteř. Někdy se mu to i daří. Jiná politická analýza, soubor publicistických článků Vlkolaci v Slovenskom dome je zároveň syntézou - programem virtuální sociálně populistické strany, kterou Chelemendik navrhuje založit a která by se měla jmenovat stejně, jako jeho vydavatelství - Slovanský dom. Náhoda, anebo marketingový tah? Nejspíše obojí.

Sergej Chelemendik se musí omluvit bývalému hlavnímu pokladníkovi KDH, vydavateli měsíčníku Fakta a řediteli firmy TV COM Petrovi Gaburovi a zaplatit mu milion slovenských korun jako odškodnení za poškození jména. V knize Denník Sergeja Chelemendika - Úplatok je tiež umenie zveřejnil nepravdivé údaje, za což mu soud v Pezinoku uložil trest. Chelemendik se pustil v Rusku i na Slovensku svými jízlivými črtami přímo do špinavého politického boje. Přežije? Prozatím ironizuje sovětské klasiky včetně Lenina a v knize My s nimi vyběhneme dává pod názvem Únorové teze na téma "Co dělat?" návod - plán jednotlivých kroků v podobě tezí, jako zárodek Církve Přežití.

Britské listy dostaly od autora exkluzivní svolení k publikaci českého překladu jeho knihy o Rusech a Rusku. O Rusku viděném očima Rusa, který si o svém národu nedělá iluze, ale zároveň má ruskou mentalitu prostudovanou do nejmenších detailů a svůj národ miluje láskou, kterou západní kultura nezná... Název knihy v ruském originále Mы объебем их vypovídá o autorově vidění země na Východě a zemí na Západě víc, než uhlazený český překlad knihy My objebiem ich - My s nimi vyběhneme.

Úvodom musím poznamenať, že podobnosť názvu tejto recenzie s názvom knihy Ivana Knoteka a Bohuša Hrušovského Kto koho zradil? (ProMédia, Bratislava, 2001) je číro náhodná a pomenovanie prezentovanej literárnokritickej reflexie len odráža sémantickú štruktúru autorského označenia najnovšej publikácie Sergeja Chlemendika MY ... ICH!.

Rovnako nemôžem odkladať na neskôr konštatovanie, že stupňujúcu sa amerikanizáciu sveta, vrátane Slovenska, sprevádza paradoxná skutočnosť: najúspešnejšími akrobatmi na slovenskej politickej a mediálnej scéne, ktorí neúnavne zabávajú, zavše vzrušujú, niekedy elektrizujú a občas iritujú domáce publikum, sú traja lokálni odborníci ruského pôvodu.

Prolog

Zatím ještě nevím zcela přesně, kdo jsou oni a kdo jsme my. Avšak cítím, že s nimi vyběhneme (rus.: "My objebiom ich!"). Nejprve začneme pěkně zlehka, potom čím dál, tím více a více.

My jsme už vlastně začali, ačkoliv si to sami ještě neuvědomujeme.

Většina Romů žije usedle a většina Travellerů není romského původu. Jako předseda sdružení Dženo, romské organizace usilující o lepší postavení Romů, musím vyjádřit zklamání nad zprávou, kterou jsem obdržel od výkonného výboru Evropského fóra Romů a Travellerů (European Forum For Roma and Travellers - EFRT). Organizace, která bude reprezentovat obě dvě skupiny společně, bude jen napomáhat přežívání mýtu o tom, že Romy lze definovat podle způsobu života.

V pořadu ČRo 6 "Média v postmoderním světě" se tento pátek 6.8. ve 20.10 v rozhovoru s Radkem Kubičkem ještě jednou vrátíme k letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti.

V souvislosti s natáčením tohoto rozhovoru vyšla najevo - nebo spíš se znovu potvrdila - jedna zajímavá věc. Jak velký problém mají mnozí pracovníci médií se "svobodou projevu bez přívlastků".

Lyrická reportáž věnovaná Tomáši Kolocovi a jeho okostici. Vydáváme ve spolupráci s časopisem www.dobraadresa.cz

Nedávna smrť Ronalda Reagana a úcta, ktorú mu vzdala Margaret Thatcherová, nám pripomínajú, že ešte vždy žijeme v ich tieni. V ére, v ktorej bola hlavným impulzom politiky snaha čo najviac zredukovať štát. Táto agenda bola svojho času nutná, pretože bolo zrejmé, že enormný rast štátneho sektora v rozvinutom svete v 20. storočí bol ekonomicky škodlivý a sociálne otupujúci. Aj Čína a India sa začali oslobodzovať od nadmernej štátnej kontroly, ktorá dosiahla počas komunizmu obrovské dimenzie.

Keď pred časom britský premiér náhle zmenil politický kurz a vyhlásil, že v Británii sa bude konať referendum o európskej ústave, pýtal som sa jedného labouristu, či sa Blair nebojí politickej porážky. Dosť vážne predsa hrozí, že Briti európsku ústavnú zmluvu odmietnu. Môj známy odpovedal: "Nie. Počíta s tým, že ju niekto odmietne už predtým." Začína sa črtať možnosť, že to budú Francúzi.

Leto, to je spravidla teplo, voda, kúpanie. Politicky sú to dovolenkujúci poslanci či ministri, prípadne politici v plavkách... Nič proti, nakoniec, pozornosť verejnosti pre ťažké politické témy je atmosférou leta, prázdnin a dovoleniek výrazne znížená. Letný politický oddychový čas však takisto poskytuje dobrú príležitosť obzrieť sa späť. Aký teda bol a kam nás posunul prvý polrok 2004?

Naše malá fenka Poli (rodokmenem Státní policie ČR) je dost nevyzpytatelným živočichem. Je to zjevně způsobeno její nedostatečnou mentální i fyzickou vyspělostí. Co byste taky čekali od štěněte, když navíc docela nedávno ztratilo svého hodného pána, který ji dobře krmil a vytrvale ji drbal za uchem, a ten následující je během jejího krátkého života už šestý.

Komu zvoní hrana? Charles Pasqua, bývalý francouzský ministr vnitra, je v úzkých. Po neúspěchu jeho suverenistické kandidátky do Evropského parlamentu se zdá, že se celý jeho systém, který dlouhá léta pečlivě budoval, rozpadá doslova na kusy. Vyšetřovací soudce Philippe Courroye požádal v pondělí o předběžné zadržení jednoho z nejbližších Pasquových důvěrníků: bývalého prefekta a bývalého europoslance Jeana-Charlese Marchianiho, pro podezření z korupce.

Co je to láska? Lepidlo mezi dvěma lidmi?

Nebo snad ... zdroj naděje?

Musím říci, že mne tohle téma od malička fascinovalo, srovnatelně snad pouze s tématem smrti... Po dlouhá léta jsem je uchopoval rozumem a ptal se "co je to láska?" A byl bych snad ochoten přijmout i nějakou chemickou rovnici na toto téma, nějaký matematický výpočet na bázi závitů v mozku, kdyby nějaký blouznivec s něčím takovým přišel! A já nevylučuji, že v průběhu dějin to i někdo spáchal - v bolestné otázce, cože ho to mučí, a většinu lidí okolo, a nemá-li to snad racionální, spočitatelnou podstatu...

Se zájmem sleduji diskusi mezi Janem Čulíkem a Štěpánem Kotrbou, jejíž hlavní téma, dalo by se říci, zní: lze akceptovat nějaký způsob kolaborace umělce s totalitou, a pokud ano, jaký? Otázka je to velice složitá a vyžadovala by si podrobný rozbor všech svých klíčových pojmů, neboť při bližším zamyšlení se ukáže, že vůbec není jasné, co se skrývá pod akceptovat, co pod kolaborace nebo totalita.

diskuse mezi Janem Čulíkem a Štěpánem Kotrbou ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE

Čas letí jako splašená herka a nikoho už nezajímá zápletka prvního aktu. Letní shakespearovské slavnosti na Pražském (ale taky Brněnském nebo Bratislavském) hradě jsou tu zas a nikdo snad už ani neví, jak vlastně začínaly. Na počátku byl totiž docela pestrý festival vždy několika českých, slovenských, ale i britských, amerických nebo japonských divadel. Dnes má celé léto ve své režii agentura Schok a pestrost krapet vymizela.

Vydáváme ve spolupráci s časopisem www.dobraadresa.cz

Británie a Spojené státy čelí novým obviněním z týrání vězňů. Britský občan, podezřívaný z terorismu, totiž svědčil o tom, že ho voják ze speciálních britských jednotek SAS tři hodiny vyslýchal, zatímco jeho americký kolega na něho mířil střelnou zbraní a hrozil, že ho zastřelí.

Obvinění obsahuje nová zpráva, která zahrnuje podrobnosti o opakovaném bití a ponižování tří Britů, kteří byli zatčeni v Afghnistánu a pak dva roky vězněni v zálivu Guantánamo. V březnu 2004 byli bez jakéhokoliv obvinění propuštěni.

Petr Bakalář, jak asi většina čtenářů ví, neboť mediální humbuk okolo toho byl na české poměry srovnatelný s aférou Watergate, po veleúspěšné, ač z oficiálního prodeje stažené knize Tabu v sociálních vědách vydal u téhož nakladatele (Votobie) svou další operu magnu s honosným, ale hlavně podbízivým názvem Psychologie Romů. Jak se předvedl tentokrát, pokusíme se stručně shrnout.

Vydáváme ve spolupráci s časopisem www.dobraadresa.cz

Jinou recenzi Bakalářovy knihy Psychologie Romů jsme publikovali ZDE

A co provedeme s tím Moorem? Budeme se ho muset nějak zbavit, všude se mě na něj ptají... (smích). Nedávno se mě na něho dotazovali v jednom rozhovoru a já jsem říkal, co mi na jeho filmech vadí. Pak jsem si ale uvědomil, že ti novináři velmi chtějí slyšet takovou kritiku, že jsou proti Moorovi zaujatí a chtějí mu uškodit, že si přejí, aby mu nikdo nic nevěřil a aby lidé volili Bushe. Tak jsem nakonec nedal souhlas k uveřejnění toho rozhovoru!

Pokud by stát chtěl zpřístupnit českou filmovou klasiku, pak jako nejjednodušší a nejrychlejší cestu bych doporučil, aby jako vlastník autorských práv prostě poskytl veřejnosti povolení k jejich volnému šíření, doporučuje Ondřej Zajíček: Domnívám se, že jakmile by stát zveřejnil seznam takových filmů, tak se záhy na internetu kopie těchto filmů vynoří z pololegálních uzavřených sítí filmových 'porušovatelů autorských práv' (nechci využívat newspeakového termínu pirát, ZDE ) a budou snadno dostupné každému (kdo má dostatečně rychlé připojení k Internetu).

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.