Sociální demokracie vždy prosazovala rovnost v příležitostech a možnostech svobodného života. I v českých podmínkách se stavěla za práva sexuálních menšin, a to už v období Rakouska-Uherska, a vlastně i za "první" republiky. A byly to sociálnědemokratické vlády, které v mnoha zemích Evropy prosazovaly legislativu, směřující k odstranění diskriminace u homosexuálních párů. Česká strana sociálně demokratická je i v českých podmínkách hnacím motorem při prosazování zákona o registrovaném partnerství. Tuto legislativu podporovali oba čeští předsedové vlád za ČSSD, tedy Vladimír Špidla i Miloš Zeman a mezi předkladateli zákona byli nejaktivnější ve všech čtyřech pokusech o jeho prosazení na půdě sněmovny právě sociální demokraté.

Tři věty, které pronesl Jan Mládek 18. června, kdy byl zákon o registrovaném partnerství přijat v prvním čtení, tak působí v širším kontextu podivně. Ale Jan Mládek není v ČSSD osamocen. Podobné homofóbní představy měl kdysi i poslanec František Brožík, nebo jeho kolegyně Eva Fischerová. Oba však použivali argumenty, kterým se dá rozumět (dá-li se netoleranci rozumět). Brožík zkrátka považoval homosexualitu za nepřirozenou a nevkusnou a Fischerová se bála, že homosexuálové budou vychovávat děti.

To Jan Mládek jde na celou věc od lesa. Prohlašuje se sice za tolerantního liberála a prohlašuje, že homosexualita se nedá léčit, ale tvrdí přitom, že je přenosná. Obává se, že se jí po přijetí zákona o registrovaném partnerství "nakazí" až osm procent populace, oproti stávajícím čtyřem procentům. Homosexualitu navíc požaduje za úpadkovou, protože se v minulosti šířila pokaždé, když západní civilizace procházela celkovou krizí.

Netušil jsem, že poslanec Mládek je excelentním sociologem, historikem a navíc sexuologem. Zřejmě se obává, že by se mohl mezi těmi "čtyřmi", resp. "osmi" procenty jednou ocitnout i on. A proto homosexuální legislativu nepodpoří. Uznávám, že podpora či nepodpora zákona o registrovaném partnerství je hodně osobní záležitostí. Člověk se musí při hlasování vypořádat se svými subjektivními postoji, a měl by celou věc řádně prodiskutovat se svým okolím. Hlasováním pro zákon navíc poslanec projeví i jistou dávku statečnosti. Vystavuje se totiž riziku, že ho veřejnost, nebo její určitá (homofóbní) část může považovat za homosexuála.

Na adresu autora úvodního prohlášení lze proto říct jediné. Pokud s něčím nesouhlasím, mám to sdělit otevřeně a bez hloupé argumentace. Veřejnost si totiž na základě nejcitovanějšího odpůrce zákona o registrovaném partnerství z minulého týdne (citovanějšího než poslanec Karas i kardinál Vlk) může udělat obrázek, že sociální demokracie se od politického (nikoliv ekonomického) liberalismu odklání ke konzervativnímu vulgarismu.

Tuhle roli by přeci mohla ponechat lidovcům a velké části ODS.