Vlády celého světa vědí, že jednou z možností přečkat případný příchod nebeského zachránce vyžaduje duševní pohodu, rozvážnost, stanovení hodnot, trvalé podávání nezdravého sladkého griliáže ve stanovených dávkách za pomoci novodobého Boha skrytého v názvu televize. Destrukce duchovna nepostrádá přesnou a vymezující hierarchii vedení. Stanovené cechy utvářejí obranné kruhy proti nově příchozím konkurentům. Pečlivě lustrují a rentgenují neznámé bytosti případného placeného zájmu z jiných skupin. Hájí výpovědi vlastních evangelických zásad, vycházejících z poznání životních pahodnot. V onom božím světě vznikají bez vůle a možnosti zásahu kohokoli golety způsobující nejednu roztržku a vynucující si nadstandardní zacházení. Sami k těmto osadním ostrůvkům nedokážeme zaujmout jednoznačné stanovisko z důvodu lenivosti a neochoty vycházet z poklidu dobře padlých ulit. Hrajeme raději farao s pochybným výsledkem nezaručujícím výhru ani malé uznání za hazardní chování. Netečnost v nás pomalu uzavírá danou schopnost, zvanou opatrnost. Nikdy jí mnoho nezbývalo, nyní je na vyhynutí.

Vlády vycházejí z historické skutečnosti, že kdo si hraje a dívá se, nezlobí. Ozývají se pochybovači a ti tvrdí, že televize napomáhá ztrátě individuality. Dále opakovaně připomínají, že obrazovka nabízí povrchní zpravodajství, zaměřené plánovitě a často údajně řízené složkami chvalně i nechvalně známými, i vlivnými kruhy, podporuje prý nehoráznosti, odporné kšeftování společenské, kulturní a politické, klany náhodné i schválené. Býváme svědky srovnávání nesrovnatelného, i když hierarchie v řídících orgánech boží tepny je nápadně podobná té nesvětské. Snad tam chybí bratři Františkáni, ale to jen proto, že nový František z Assisi odskočil si asi si natrvalo k jinému druhu lidí na planetu Láska. Planeta je v nedohlednu a dostatečně vzdálena našim snům, choutkám i schopnosti rozkulačit všechno během vteřiny.

Podřídit megamédium mikroskopickému bádání vyžaduje mnoho času, úsilí, a nabízí se tedy úvaha, že, co je boží je i nedotknutelné. O nedotknutelnost a chod gigantické organizace se v zájmu veřejnosti starají určené skupiny, ovšem vybavené pouze chabou lidskou schopností, a tudíž nepřesností nutné analýzy potřebné byť k malému plánování čehosi budoucího -- a není pochyb o tom, že nikdo nestojí o nařizování, ale jen a jen o inspiraci a nabídky nejedné premisy k překonání mělkosti a duchovní vyprázdněnosti.

Pokud by někdo ohrožoval koncepce řízení lidstva za pomoci obrazovky, měl by počítat s možností usmrcení z útrpnosti pověřenými vyslanci novodobého řádu Potřebných. Gordické uzly v našem případě zůstanou nerozetnuty, neboť není nikde na obzoru Alexandr Makedonský, aby nás jich zbavil, ale my beztoho máme rádi bublaniny, vyznáváme víru, že je ještě horších lidí než jsme my, že svět hladových je nám vzdálen a my můžeme s těřichy k prasknutí číhat na "televizní oko" a komentovat s rozvážností slimáků okolní i vzdálený svět.

Libozvučně zní věta: Konec korunuje dílo. Konce mnozí nedohlédneme, neboť konec chápeme brutálně fyzickým skončením, ale konců v našem životě bývá daleko více, tak jako začátků. Zaklekáme do startovních bloků neradi, ale přece. Cíle bývají v nedohlednu a únava z neustálého prověřování sebe samých nebere prý konce, což je zásadní omyl -- co nekončí neexistuje, co existuje blíží se mnoha konci ke konci konečnému, i když to zní podivně.

Harlekýni našich časů jsou na všech myslitelných postech a je třeba dramaturgicky ovlivnit jejich osudy, protože jejich autoři jsou leckdy hříšně nezkušení, chybí jim rozvážnost a puzení pro dobro věcí příštích. Láska k moudrosti je zakázána! Nakažlivost vědění a vlastního úsudku je dána na oltář ve svatyni bezcitnosti, nemorálnosti, chlubení, hlupství a těžkooděnecké armády rychlého dosažení úspěchu, na ceně a prostředcích nezáleží. Čistě pro připomínku: Hysterie --nenormální způsob duševních reakcí vycházející ze silných dráždivých vnějších podnětů a projevujících se obvykle tělesnými příznaky, vyznačuje se velkým kolísáním nálad, přehnanou citlivostí vůči okolí, silným egoismem, rozmarností, nevhodným vystupováním na veřejnosti.

Když musíš přijmout v třetím tisíciletí televizní boží království, srovnávej, dívej se a nezapomínej těch, kdo se vyznačují shora uvedenými rysy. Nemůžeš zabránit plošnému řídícímu šíření příkazů z různých velínů. Nemůžeš konkurovat nastupující generaci lidí majících zakódovanou v mysli nakažlivou ledovou vášeň pro sebe samé. Tyto lidostroje neřeší pro nás humanitně zastydlé konflikty a problémy zásadní. Povrchnost a bestialita ovládá stále více a více bytostí, nemajících šanci vzpoury, pokud chtějí přežít v tisíciletí slibujícím stržení hranic fyzicky viditelných, ale i náboženských a politických. K tomu je, pravda, potřeba zbavit se zřejmě balastu emocí, romantiky, poblouzněné víry, a to proto, že lidstvo čeká náročné přežití s minimálními přírodními zdroji. Budou očekáváni novodobí šamani, zaříkávači všeho druhu, aby nakonec vědci prokázali lidem službu a dali jim novou šanci k životu na vysáté planetě předešlými neodborníky, sobci a ignoranty.

Stěhování národů bude dokončeno ke spokojenosti většiny obyvatelstva. Televizní oko, budoucí bůh pro slabé lidi, se stane věroučným nástrojem hodným následování. Prokáže bytostem službu neúnavnou a bezbřehou jímavostí stupidity, kterou pociťují ti, co v budoucím věku skončí na této planetě v živném substrátu. Třetí tisíciletí přetaví humanitu v rozkoše jiného druhu i ceny.