Petr Bakalář se již v publikaci Tabu v sociálních vědách (2003) dotkl politicky a eticky citlivých témat. Recenzovaná kniha Psychologie Romů, která vyšla letos na jaře v nakladatelství Votobia, v podstatě rozvíjí pasáže knihy Tabu, věnované romským "otázkám".

Publikace polarizuje a názorově vyhraňuje. Reakce oscilují od obviňování autora, že se snaží poskytovat alibi xenofobní části společnosti, až po konstatování, že pokud jsou Bakalářovy údaje zakotveny na bázi vědecky ověřených měření a bádání, veřejnost má právo tyto informace znát.

Autorovi lze vyčíst formu. Sám v knize dodává, že svoje dílo koncipuje jako odrazový můstek, náčrt pro další bádání, polemiku a upřesnění. Práci označuje za "první systematický pokus porozumět romské problematice z hlediska moderní psychologie".

Svým kolegům, akademikům mj. vytýká, že lpějí na marxistickém výkladovém schématu, že odmítají moderní trendy, že trpí nedostatkem invence a "naivním humanismem". Odborná obec se vůči knize profiluje vesměs značně záporně. Odborníci Bakalářovi vytýkají, že tendenčně vytrhává své zdroje a svá fakta z kontextu, že "míchá jablka a hrušky", že je rasista, že se vrací do devatenáctého století. Do jisté míry jedinečná je i míra, jakou kniha oslovila běžnou čtenářskou obec, zaplnila novinový papír, internetová fóra.

Kniha je má 14 kapitol a 2 dodatky. V úvodu autor vypisuje své pohnutky k práci na knize, zdůrazňuje a svým způsobem obhajuje "vědeckost" svého díla. Též konstatuje, že jeho práce je do jisté míry nehotová a syrová, vybízí k polemice. Stěžejní část knihy Bakalář otevírá teorií o dvou strategických druzích organismů, K-stratézích (dávají silnější důraz na výchovu potomstva, upřednostňují kvalitativní životní strategii, protože nebyli vystavováni rizikům okolního prostředí) a r -- stratézích (neúspěšných organismech, které praktikují rizikové modely chování a vyznačují se kratší délkou života a menším tělesným vzrůstem).

Bakalář na základě mnoha, nutno říci zpochybnitelných, zdrojů dovozuje a konstruuje, že ač Romové náleží k europoidní rase, jejich evoluční historie prý vedla k selekci genů vlastních negroidům. (Zde se dostává Bakalář na velmi tenký led, neboť genové rasistické teorie nemají vědecký základ.) Tento "hrad z písku" odůvodňuje Bakalář tím, že Romové prý pocházeli ve své domovině z nejnižší kasty v jejich domovině, že byli socioekonomicky neúspěšní, a to vedlo k ochuzování romského genofondu. Pro další a komplexní pochopení charakteru knihy detailněji uvedu některé významné rysy jimiž se podle Bakaláře odlišuje obě základní "strategie". Tyto informace mají relevanci ke všem kapitolám a vývodům v knize.U r- stratégů, podle autora tedy i u Romů, se vyskytuje kratší doba těhotenství, pozdější menstruace, subtilnější tělesné proporce, dřívější sexuální zkušenosti a otěhotnění, vyšší frekvence sexuálních styků a fertilita, nižší párová stabilita, menší velikost mozku, nižší IQ a sebekontrola, vyšší agresivita a kriminalita.

V dalších kapitolách se autor zabývá charakterem romských rodin, sociálních vazeb uvnitř rodiny i komunity, výchovy dětí. Vyjímá specifika; úctu k rodičům, k sourozencům, k širší rodině vůbec, zásadnější úlohu žen v otázce ekonomického zaopatření rodiny, v otázce výchovy autor zdůrazňuje kolísání mezi značnou tvrdostí a tolerováním zlozvyků (kouření, alkohol, nepořádnost, slabá hygiena).

Eticky velmi problematické je Bakalářovo dovozování, že mají Romové nižší inteligenční kvocient. Zdroje by zajisté měly být podrobeny kritice. Poměrně přínosným může být zahájení diskuse o velkém počtu romských dětí na ZDŠ. Bakalář dále na základě svých zdrojů argumentuje, že jsou prý romské děti "specifické", že jsou jejich schopnosti prý "jednostranné" (jsou prý verbálné neobratné a mají nižší schopnost plastického a logického uchopení problému). Tato tvrzení Bakalář vkládá do širších souvislostí, generalizuje. Tímto přístupem je ostatně zpracována celá publikace. V části věnované osobnosti Romů autor dále rozvíjí charakteristiku r- stratégů, tvrdí, že Romové potřebují okamžité požitky, jsou bezprostřední, zbrklí v jednání, žijí "z ruky do huby". Cituji autora: "Osud demokracie je jim lhostejný. Převzali pouze konzum jako dominantní životní zájem, nikoli však vzorce soustavné, plánovité, disciplinované aktivity, jež jsou v majoritní společnosti tradičně respektovanou cestou k realizaci tohoto zájmu".

Romové prý velmi pozitivně vnímají svůj původ, jsou hrdí na svoje "romství", na druhou stranu potlačují charakteristické vnější znaky. Nejtvrdší nadávky jsou založené na metaforizaci typických romských znaků.

V odstavcích všímajících si "morální tuposti" Romů se autor opírá o studie nestora české psychiatrie prof. Myslivečka (lze jistě očekávat odezvu) . V kapitole věnované kriminalitě autor asi správně shledává jako hlavní faktor, který v poválečné době podpořil vzrůst trestné činnosti do té doby kočovných Romů, násilnou urbanizaci a industrializaci, to, že byly jejich kořeny vyrvány z živné půdy pospolitosti romské komunity a že Romové začali napodobovat sociálně patologické chování většinové společnosti.

V druhém bloku knihy, nazvaném "Vybraná témata z psychologie Romů" Bakalář opouští rovinu teoreticko-analytickou a předkládá a popisuje některé vybrané romské reálie (původ jmen, romské kastovnictví, vztah k náboženství, romské organizace, zvláštnosti odívání, smyslu pro humor, rytmus apod.). Ovšem mj. je v této části čtenářům předložena velmi problematická Bakalářova subjektivní diferenciace Romů z hlediska sociální patologie na romskou elitu (podle P.B. 1% romské populace) , tzv. neproblémové Romy ( 40%), chronicky nezaměstnané (40%) a romské kriminálníky ( 15%) .

V poslední části, v Dodatku, autor nabízí k diskusi témata, na která sám nenašel uspokojivou odpověď. Většinu otázek, které předložil, lze bohužel pochopit bud' jako křečovitou snahu provokovat, či jako zřejmý důkaz autorovy snahy posunout charakter knihy k branám pseudovědy. Snaží se například spojovat stupeň zbarvení pokožky s mírou inteligence! a spekuluje o častějším výskytu genetických poruch u Romů.

V druhé části Dodatku obhajuje Bakalář svou předchozí publikaci Tabu v sociálních vědách, reaguje na kritiky, některé autory osobně napadá.

Z knihy, z autorova vystupování v médiích je velmi zřejmý, že si je Bakalář vědom, že odborná veřejnost jeho knihy odmítá. Svou práci obhajuje a vyzdvihuje zároveň jako první publikaci svého druhu na světě, horečně odmítá nařčení z rasismu a xenofobie. Hodnocení takto kontroverzní a rozporuplné knihy je nesnadné. Nelze popřít, že autor otevírá "třináctou komnatu", tabuizovaná témata, jejichž rozplétání a řešení se snad i z důvodů morálních, politického taktu a vědomí trpké historie i přítomnosti (holocaust, rasová nesnášenlivost) odborná veřejnost vyhýbá. Práce vychází z kompilací různých zdrojů (seznam použité literatury je bohatý) . Ovšem nabízí se otázka, do jaké míry při práci na knize účel světil prostředky , do jaké míry byl podřízen výběr použitých zdrojů a informací autorovu směřování k vytyčenému cíli, tedy vykreslení Romů jako "jiných", "méně kvalitních lidí".