Nejde jen o to, že ÚVV ČSSD vládu vůbec neschvaloval, pouze vzal "na vědomí zprávu statutárního místopředsedy". Většina kritiků v ÚVV se zaměřila na složení vlády. To je ovšem "s křížkem po funuse". Nemá to smysl ani proto, že složením vlády byl pověřen S. Gross. A ten si nemohl dovolit selhat, proto složil aspoň nějakou vládu - za každou cenu v úzkých mezích možností. Byl fakticky ve velké tísni a zcela vydán na pospas vydírání koaličních partnerů. Jestliže přijal tuto koaliční konstelaci, nemohl to udělat o moc lépe.

Prezident Klaus, když ho nominoval, to samozřejmě věděl. Nedomyslili to mnozí členové ÚVV, když káceli Špidlu, namlsaní mnohoznačným příslibem S. Grosse, že bude jednat se všemi stranami. Nepochopili, že složí vládu na "stejném půdorysu". Gross teď klidně tvrdí, že právě k tomu byl ÚVV zmocněn. Vůbec to není pravda, ale nikdo proti tomu protestovat nebude, a on to dobře ví. Žádat, aby ti, kteří nebyli zmocněni složením vlády, předkládali alternativu je nesmysl. Pokud nechtěli takovou vládu, neměli chtít Grosse. Na výhrady je pozdě. Jinak je tomu s koaliční smlouvou. Vím, že si jí nepřečetli většinou ani členové ÚVV ČSSD, kteří ji tak masově podpořili.

Mlhavé řečičky o úsilí o obecné blaho je možno vynechat. Text je vykleštěn společným úsilím všech koaličních partnerů. Důležitá ujednání začínají od bodu VIII., proto v příloze začínám jím. Je sice uvedeno, že: "Vláda bude rozhodovat většinovým hlasováním", zcela v souladu s Ústavou, ale dál už to začíná být husté. Zavazuje totiž smluvní strany, že se ve v PS nedohodnou o podstatných otázkách s nikým jiným. Něco takového se praktikovalo již ve Špidlově vládě, nikoliv však tak kategoricky. V předchozích vládách něco podobného neexistovalo, ani za zatracované "opoziční smlouvy".

Hledal se konsensus napříč spektrem, ovšem pravice měla o 2 hlasy více, teď má o 11 hlasů méně, ale díky Špidlou a Grossem vyjednaným podmínkám vládne pravice i nadále tím, že pravicoví koaliční partneři mají právo veta a vládní návrhy se schvalují v poměru 2:1 pro pravicové koaliční partnery, přestože počet ministrů je zdánlivě 1:2 pro ČSSD. Viz bod "7" a "10", dále "Jednání zástupců koaličních stran".

Úplnou novinkou je rozhodnutí, že poslanci ČSSD nesmí bez souhlasu pravicových opozičních stran předkládat ani zákony jako poslaneckou iniciativu, ani pozměňovací návrhy. To je opravdu nehoráznost a navíc zjevně protiústavní*). Žádnou smlouvou nelze uložit povinnost v rozporu s Ústavou. V textu smlouvy je podobných lahůdek nebývalé chutí ještě více, není-li vám špatně, čtěte text smlouvy dál.

Zatímco se členové ÚVV vášnivě zabývali Kühnlem a Svobodou, většinou nepostřehli, že vše podstatné může ve vládě projít jen ve tvaru pravicového návrhu.

Gross se buď smíří s vydíráním ve smyslu "IX/1", nebo bude neúspěšný jako udržovatel vlády za každou cenu. Co asi zvolí? ČSSD se odsuzuje k dalšímu pádu preferencí, neboť, kdo chce volit levici, ČSSD volit nebude, kdo chce volit pravici, ČSSD nepotřebuje. V této smlouvě je zakódována její nefunkčnost. Není stravitelná pro ty, kteří se jí mají řídit. Jisté je, že jí s blížícími se volbami vypoví M. Kalousek. Bude se potřebovat očistit pro budoucí koalici s ODS, kterou už dnes s klidem vyhlašuje. Že byla koaliční smlouva na ÚVV přijata s obrovskou většinou hlasů? Inu mnoho lidí chápe události až dlouhou dobu po tom, kdy nastanou.

Vzpomeňme na dlouho trvající podporu všeho, co předložil V. Špidla. A jak se divil, když nedávno předložil sám sebe a neprošel. Koaliční smlouva je důležitá, jména ministrů jsou podružná. Ti totiž dokáží jen to, co jim smlouva dovolí.

Ti, kteří smlouvu schválili a nečetli, to také pomalu začnou chápat.

Zdroj: 4D

*) Pozn. redakce: Autorův závěr, že uvedený čl. VIII koaliční smlouvy v bodě 10 je "zjevně protiústavní" není stanoviskem redakce. Znění neodporuje ani článku 26 a 27 Ústavy ČR a ani obyčejnému zákonu č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a hnutích. Iniciativa předkladatelů návrhů zákonů a pozměňovacích návrhů není nikterak omezena. Je pouze konstatováno, že je třeba předběžné konzultace předsedů klubů a sankce je pouze v nepodpoře koalicí(pokud bude i nadále smlouvu považovat za přínosnou). Koaliční dohodu z tohoto formálního pohledu považujeme za naprosto legitimní - zavazuje totiž pouze politické strany, nikoli mandáty jednotlivých poslanců a senátorů. Stejně tak je i přirozená možnost od ní v případě porušení odstoupit (navíc po smírčím neúspěchu)!