Vyrovnává se s normalitou statistickou a přidává k ní podmínku déledobé obecné přijatelnosti, zažitosti (osvědčenosti) tradičního souboru norem. Obyčejně se to nazývá normalitou ve smyslu duševního zdraví, odvozenou z přiměřené (alespoň střednědobé) adaptability. Zřejmě se snaží dovodit, že homosexualita neodpovídá jím definované (řekněme) faktické normalitě, jak ji vyjadřuje dlouhodobá tradice.

Podlé mého mínění je ale jeho definice faktické normality i s dodatečnými podmínkami zcela nedostatečná. Jednak jde o normy, které se týkají měnících se životních podmínek a ty jsou ve fázi své "certifikace" už neplatné a měly by být z tradice bez milosti vymeteny, přestože se v minulosti osvědčily (Hic Rhodos - hic salta!). Proč se tak neděje, to souvisí s druhou námitkou. Záleží totiž na tom, jak tradici chápeme a jaký význam jí přisuzujeme. Často je užívána jako rozhodovací tabulka, což představuje degradaci funkcí vyšší nervové soustavy. Na principu konkrétních rozhodovacích pravidel totiž pracuje i prodloužená mícha a nelze nevzpomenout Einsteinova povzdechu při pohledu na pochodující masu, že příliš mnoha lidem by tento orgán k životu zcela postačil.

Trochu nespravedlivě se podobné pojetí normality přisuzuje křesťanství. Mně ale připadá nejvýš tak starozákonní, ostatně pan Švec se výslovně odvolává na desatero - tedy starý zákon.

Tradici lze ale chápat užitečněji a realističtěji jako nesourodý komplex dost abstraktně vyjádřených dlouhobých zkušeností(platných univerzálně i dávno překonaných), týkajících se rozmanitých oblastí individuálního i společenského života. Ta abstrakce je velmi důležitá, protože implikuje nutnost vlastního tvořivého a kritického myšlení o většině zkušeností, které nám tradice poskytuje. Je možné a nutné případ od případu posuzovat v dané situaci zda, co a jak použít. Je to nepohodlné a občas i velmi namáhavé, je to v rozporu s některými pravidly tradiční tabulky, s výchovou v rodině i ve škole, ale jsem přesvědčen, že pro civilizované lidi je to holá nutnost. Nepřebírat zrno od plev je hrubě extenzívní, nekulturní a velmi ztrátové hospodaření, pro moderního člověka zcela nepřijatelné.

A právě takové pojetí normality podle mého odpovídá křesťanství. Tomu, co podle evangelií učil Ježíš, a o čem si evidentně uvědomoval, že bude pochopeno jen zřídka. A přesto byl zjevně přesvědčen, že i tak je to velmi významné a zásadní.

Pokud chápeme normalitu v podobném smyslu, nelze z pouhého faktu, že v tradici je homosexualita označována za nenormální, vyvozovat vůbec nic. Z tohoto úhlu pohledu je úvaha pana Švece zcela nepodložená. Zejména pak uvědomíme-li si, že poznatky a dlouhodobé zkušenosti z této oblasti se do obecného povědomí a tradice dostávají jen obtížně a s velkým zpožděním, o množství dezinformací ani nemluvě (např. vliv výchovy na homosexualitu nebo možnost změny orientace psychoterapíí). Někde jsem dokonce četl o možnosti autoterapie podle knihy! Kdo zná aspoň základy a principy psychoterapie, ten z toho téměř omdlí.

Abych ale dlouho neunavoval, shrnuto a podtrženo - podle mého mínění nemají odpůrci registrovaného partnerství vůbec žádné argumenty. Prostě proto, že irelevantní důvody pro mě argumenty nejsou a nikdy nebudou...