|
26. 5. 2004
O homosexuálech: Jakápak diskriminaceReakce na článek J. Králíčka O "normálnu" pana Petra Švece:
Co pořád tolik vadí na vztahu dvou osob téhož pohlaví? Případným tzv. zrovnoprávněním homosexuálů dojde fakticky k degradaci rodiny na jeden ze svazků, pro které bude obecně platit, že jej může uzavřít kdo chce s kým chce za jakýmkoliv účelem. Za chvíli bychom tu tak mohli mít další "rovnoprávný svazek" více než dvou osob libovolného pohlaví -- třeba fotbalové jedenáctky s masérkou. Ale k čemu? Aby po sobě fotbalisté mohli dědit dresy a kopačky? Toto mají být práva menšin? |
|
V úvodní části svého článku J. Králíček tvrdí: "Homosexuálové platí daně, stejně jako všichni občané! Jejich orientace je oficiálně považována nikoli za "výstřelek", nýbrž za neléčitelnou úchylku od normálu. Nepředstavuje tudíž žádné "nebezpečí" pro majoritní populaci. Jedná se tu také o vztah dvou dospělých jedinců. A proto jaké- koliv příměry s pedofilii nutně pokulhávají." Za prvé jsem ve svém článku Normální a tzv. normální ze 24.5.2004 neuvedl nic jiného, než že: "Se společenskou nebezpečností homosexuality je to podobné jako u jiných úchylek (deviací). Pokud se homosexuálové chovají tak, že neobtěžují či přímo neohrožují normální populaci (AIDS), je vše v pořádku. To v praxi znamená, že svůj odchylný způsob života ostentativně neprezentují na veřejnosti a nevnucují jí ho." K tomu podotýkám, že je nelogické označit něco za úchylku a na základě toho dovodit, že jako taková tudíž nepředstavuje žádné "nebezpečí"... Hlavní nebezpečí spočívá právě v tom (pominu-li AIDS), jak jsem uvedl v článku, že: "'Zrovnoprávnění' homosexuálů je ve skutečnosti ničím neodůvodněné přiřčení nadstandardních práv této skupině. V jeho pozadí stojí, jak ostatně zjevně vyplývá z novinových článků na toto téma, vycházejících poslední dobou až překvapivě často, úsilí o rozbití tradiční rodiny. Ta již údajně v dnešní době ztratila opodstatnění. Já osobně si stěží dokáži představit něco normálnějšího, než je právě rodina." Kromě toho v celém mém článku o pedofilii nepadlo jediné slovo. J. Králíček zpochybňuje normálnost existence rodiny, byť připouští možnost, že vývoj se neubírá správným směrem: "Pan Švec také tvrdí, že nezná nic tak tradičního jako je rodina?! No, tak to asi nesleduje průzkumy v Evropě, protože až polovina párů v některých zemích, žije tzv. 'na hromádce', anebo děti vyrůstají v rodině o jednom rodiči! Takže i pojem rodiny se nám mění a já netvrdím, že se ubírá zrovna tím správným směrem." Ještě neznamená, že když dnes polovina párů žije tzv. na hromádce atd., že je to normální v pravém smyslu toho slova: "Dostali jsme se tak k charakteristice 'to, co dělá většina', která je zavádějící a často nemusí vůbec odpovídat skutečnosti. V určitých dějinných obdobích, zejména těch krizových či chcete-li přelomových (války, revoluce apod.) může dojít i k tomu, že normální chování se stává spíše vzácnějším a může tak být i projevem menšiny. Z toho ovšem nelze dovodit, že by tím přestalo být chováním normálním. Ostatně snad každý z nás zná otázku: 'Až budou všichni skákat z oken, budeš skákat taky?' Jestliže relativně krátkou dobu (řádově desítky let) 'něco dělá většina' nebo alespoň z pohledu dosavadního dlouhodobého normálu významná menšina a setkáváme se s názorem, že je to normální, nemůže se v žádném případě o nic normálního jednat. Není totiž splněna podmínka "zažitosti". Takové chování lze nazvat tzv. normálním." ... Aby byly eliminovány takovéto krátkodobé výstřelky, je nutné aby bylo splněno, že (jak jsem uvedl): "...se musí jednat o něco dlouhodobého -- zažitého po mnoho generací -- tj. i všeobecně přijatelného. Dlouhodobost, resp. zažitost je zřejmě podmínkou z nejdůležitějších, k čemuž se ještě vrátím. Z ní vyplývající podmínka všeobecné přijatelnosti je nezbytná z důvodu, že jinak bychom nemohli mluvit o zvyku, ale spíše o zlozvyku, což ovšem není pojem pozitivní a sotva tak může s normalitou souviset.
... Dodržování smysluplných norem není tedy zdaleka samoúčelné. A právě dlouhodobost trvání platnosti konkrétní normy je svým způsobem něco jako potvrzení její životaschopnosti, kvality." V. Králíček také tvrdí, že: "Pan Švec tu také zřejmě omylem zabloudil do oblasti normálna, vytvořeného náboženstvím. Proč omylem? To vysvětlím. Tak jako v matematice se můžete dopracovat stejného výsledku s použitím množství metod, je naprostý nesmysl tvrdit, že morálka je něco, co je výsledkem náboženství. Zmínil tu ono slavné desatero. No dobrá, pane Švec. Jak mi potom vysvětlíte, že např.budhismus, který boží existenci v podstatě neuznává, vyznává takřka identické hodnoty jako křesťanství!? Jen pro Vaší informací, je o pár tisíc let starší, takže o "opisování" tu nejde. Ale není to jen budhismus, je to i o mnoho set let mladší islám ( i když v TV to vypadá jinak). A nejen on!" Tak především jsem v žádném případě takto obecně nedefinoval "normálno" pomocí náboženství -- definoval jsem jej výhradně pro tuto tzv. euroatlantickou civilizaci: "Co se týče tzv. euroatlantické civilizace, její normy (a tedy i to co je normální), jsou odvozeny od křesťanství, které existuje dva tisíce let. Spousta lidí si ani neuvědomuje, že evropské (kontinentální) či anglosaské právní normy, lhostejno zda občanské, trestní či jiné, jsou odvozeny z Bible, zejména tzv. Desatera. Stejně tak možná ani netuší, že evropský styl oblékání má právě zde svůj původ... Z hlediska působení tohoto vlivu není zatím v této civilizaci rozhodující, zda se někdo za křesťana považuje či nikoliv. Má-li totiž být považován obecně za slušného člověka, nesmí krást, podvádět... Každému to připadá normální. Nebo by alespoň mělo." Kromě toho jsem nepsal článek ani o náboženství ani o křesťanství, takže jsem se pouze stručně zmínil o křesťanských kořenech. Vyvracel jsem snad tím kořeny, na které navazovalo křesťanství? Dle V. Králíčka: "...morálka se nám mění. Já si dovolím učinit závěr, že je to něco, co je na náboženství zcela nezávislé a jakákoliv ideologie může být použitá pouze jako moderátor těchto hodnot! Morálka ve skutečnosti je totiž něco co je nám vlastní a je projevem lidství a humanismu v nás samotných!" Morálka, se tak často zase nemění -- mění se pouze tzv. morálka (pseudomorálka, rádobymorálka -- např. staré známé kdo nekrade, okrádá rodinu). A jestliže skutečná morálka momentálně (= několik desítek let) není plně respektována, svědčí to spíše o existenci krize morálky a nemusí to zdaleka skončit její trvalou změnou. A existence krizí -- to je něco naprosto normálního. Naopak, přečká-li něco (někdo) krizi, vychází zpravidla posílen(o). Je mi líto, ale tvrdit, že morálka je něco co je nám vlastní a je projevem humanismu v nás samotných, je spíše promítáním autorových přání, nebo bezobsažnou frází, ale nemá to nic společného se skutečností. Závěrem své reakce bych chtěl poznamenat, že jsem se dodatečně seznámil i s článkem V. Králíčka, na který sám odkazuje (O "kriminálních výstřelcích", potratech a zdích). Poměrně mě překvapilo, že ač autor ví o existenci: ("Argumentace spočívající v tom, že pouze žena a muž jsou schopni plodit děti, a tudíž pouze oni mohou uzavřít svazek manželský..."), místo aby jej přesvědčila, dochází k závěru, že ...je zcela zcestná. Bohužel zapomíná vysvětlit proč. Pouze uvádí: Jenom pro ilustraci, podle této teorie by striktně vzato nemohl uzavřít manželství ani prokazatelně sterilní pár! To je ovšem demagogie. Nebo si snad V. Králíček myslí, že před uzavřením manželství, tedy osob opačného pohlaví, které nejsou v úzkém příbuzenském svazku (bratr -- sestra) se mají provádět povinná lékařská vyšetření? Naštěstí to není třeba, neboť dosavadní morálka pozitivně předpokládá, že narození dětí je základním cílem každé rodiny -- a tedy důvodem uzavření manželství -- a také to tak ve většině případů bývá. Lékařská vyšetření ani výslechy na úřadech k tomu skutečně nejsou nutné. Na druhé straně, je naprosto zřejmé, že homosexuálnímu páru se nikdy žádné děti přirozenou cestou nenarodí. K tomu pochopitelně není třeba provádět zmíněná lékařská vyšetření. A proč tedy dávat nadstandardní práva svazku, který existuje pouze za účelem realizace homosexuálního "vztahu" (tedy ne normálního) a tím ho stavět na roveň rodině, která má především (kromě samozřejmě heterosexuálního vztahu mezi manžely) přivádět na svět děti a připravovat je na vstup do normálního života? Případným tzv. zrovnoprávněním homosexuálů dojde fakticky k degradaci rodiny na jeden ze svazků, pro které bude obecně platit, že jej může uzavřít kdo chce s kým chce za jakýmkoliv účelem. Za chvíli bychom tu tak mohli mít další "rovnoprávný svazek" více než dvou osob libovolného pohlaví -- třeba fotbalové jedenáctky s masérkou. Ale k čemu? Aby po sobě fotbalisté mohli dědit dresy a kopačky? Toto mají být práva menšin? Mimoto vidíme, že homosexuálové usilují také o osvojení, adoptování dětí. Zřejmě s cílem vytvoření iluze rodiny. Proč jim je ale svěřovat do výchovy? Aby programově vyrůstaly v nenormálním prostředí? Homosexualita, krom toho že je zčásti vrozená, je zčásti ovlivnitelná výchovou. Je zájmem společnosti, aby v ní takto přibývalo homosexuálů? Jsem přesvědčen že ne. Pokud někdo tvrdí, že ano, ať alespoň uvede nějaký opodstatnitelný důvod (ne pouze to, že každý má právo...dělat si co se mu zlíbí). Netvrdím, že homosexuálové za svoji úchylku mohou. Ale existence úchylky rozhodně není tím pravým důvodem k nadstandardním právům. A pokud je mi známo, pro homosexuály platí v této zemi stejné zákony, jako pro zbytek populace. Tak jakápak diskriminace. |
