Přece existují příklady z minulosti, kdy "neodpovědná lůza zničila demokracii", a tak na ni musíme dávat pozor, argumentují často pražští intelektuálové. Budete-li v rozhlase či v televizi vysílat, rasistické či xenofobní nebo nedemokratické názory, (třeba aby byla nějaká etnická menšina nahnána do plynu), lidé to "začnou s nadšením dělat". Naopak nadšená podpora demokratických hodnot po jejich prosazování v médiích prý nenásleduje.

Obava ze svobody projevu bez hranic je v českém prostředí tak velká, že mi v Lidovkách změnili titul článku, podle výroku Toma Stopparda "V demokracii musejí mít lidé právo hovořit nezodpovědně" na "Máme právo mluvit někdy i nezodpovědně" (podtrhl autor) ZDE. Nemám jim to za zlé, třeba je skutečně strach ze svobody projevu bez hranci oprávněný?

Britští intelektuálové a pracovníci médií takovéto obavy nemají. Všichni, s kým jsem kdy hovořil, se vždycky důrazně vyslovují za svobodu projevu bez hranic. Důvěřují občanům. Jsou to pokrytci? Protože ani britská média přirozeně nejsou bez manipulace. Už jen v zájmu inteligentní a zajímavé prezentace názorů je redaktoři britských médií zásadně moderují... K věci se chci vrátit: Budu zjišťovat, kde jsou vlastně ty hranice...