Články Jiřího Pehe jsou obludné. Snad jen "politický analytik" Lukáš Jelínek se mu vyrovná, ač je poněkud dětinštější. Ovšem to co vyšlo 4. 8. 2004 v deníku Právo (Co všechno musí vyřešit Gross) překonává běžný standard. Nestačí, že správci majetku ČSSD zajišťují deníku příjem placenou inzercí "Pohled", připomínající podnikový plátek z šedesátých let. Jistá cílová skupina čtenářů asi potřebuje víc.

Jiří Pehe přirozeně sympatizuje se starohradními křídly. Přeje si, aby politika bývalého Hradu pokračovala- tedy unionismus-cyrilismus (posthavlismus). Problém je v tom, že občané tuto politiku evidentně odmítají. Je to vidět na poklesu preferencí všech vládních stran, lidovců o 20%, ČSSD o 70% a US dokonce o 90% (z 5% na 0,5%)!

Přijmout odpovědnost za tento propadák se architektům pravolevé koalice nechce. Je třeba najít pro ně přijatelný důvod, alibi, obětního beránka... Zatímco za Špidly jsme se dočítali, že s jeho vedením strany a vlády nesouhlasí zanedbatelná skupinka outsiderů a podivínů, nad kterou předseda vždycky zvítězil (jak se nezapomínal pochlubit na tiskových konferencích), v současné době se virtuálně reálná úloha názorových oponentů vedení strany změnila. Téměř ze dne na den nabyli ve virtuální realitě obrovské síly. Najednou totiž mají sloužit jako příčina poklesu preferencí. A tak ze směšných figurek náhle vnikla téměř vraždící monstra.

Co radí Jiří Pehe? Především stojí za zmínku, že určitě není demokrat. Žádné překvapení. Že by se měl změnit obsah politiky? Ani nápad, ten je správný, starohradní. Je třeba zamést s nositeli jiných názorů v ČSSD.

Jiří Pehe ovšem nemá pravdu. "Menšinová skupina" sociálnědemokratických politiků prý sabotuje rozhodnutí, na nichž se "shodne většina strany". Jako správný vědec neuvádí ani jeden takový případ. Přidá pár nálepek a další konstrukci "vlastní klientské vazby" a zase ani jeden konkrétní příklad. Dobře ví, že pár nositelů vlastních názorů a vlastních zásad nezpůsobilo pád Vladimíra Špidly. Ten zavinil největší měrou sám Špidla beztvarou pravicovou aktivitou s levicovou rétorikou za přispění příznivců Stanislava Grosse. Každý politický začátečník přece umí sčítat hlasy. Ti, kteří se marně snažili vrátit Špidlu k sociálně demokratické politice, to zavinit nemohli. Už pro početní slabost. Tam, kde se hlasuje, nevítězí, jak přiznává Pehe "menšinová skupina". Vítězí většinová skupina. Na to není třeba být "politolog".

Neúspěch vlády, nemohl vyplývat z toho, že podle Jiřího Pehe: "jakékoli zásadnější rozhodnutí vlády bylo zpochybňováno rebely v ČSSD". Připomínky byly a jsou zásadně ignorovány. Do minulého týdne jsem neslyšel, že by činnost vlády mohla byt blokována "menšinovou skupinou". To je naopak nový vynález v nejnovější koaliční smlouvě. Unie svobody a lidovci získali právo veta. Normálně rozhoduje většina členů vlády. Návrhy vlády může v Poslanecké sněmovně zablokovat jen většina. To by "politolog" mohl vědět.

Obraz rozhádané strany ve skutečnosti pilně vytváří pouze komentátoři včetně JIŘÍHO Pehe, zatímco názory menšiny přirozeně publikovány nejsou a tedy nemohou nikoho ovlivnit. Protože otiskovány nejsou, nemohou vytvářet "obraz rozhádané strany". Tak se toho ujal Jiří Pehe, další komentátoři i sám předseda Gross, který před zástupy reportérů na zasedání ÚVV přiznává: "Jsme srandovní". To by v tom byl čert a veřejnost konečně nepochopila, že "jsme srandovní", když to tvrdí předseda. Určitě to řekl pro zvýšení vážnosti strany. Kdo by nepodporoval srandovní stranu, že? A při tom menšina usiluje právě o to, abychom srandovní nebyli a zasloužili se podporu veřejnosti podobně jako za zlořečeného Zemana, jehož "pohrobci" hrozí, že zvrátí trend preferencí strany, zatímco se nyní slibně vyvíjí od 30% k 11,5%.

Podle Jiřího Pehe neodpovídá za výsledek voleb vedení strany, ale nositelé jiných názorů. Připomíná to stalinskou poučku, že je lépe se mýlit se stranou než mít pravdu proti straně. Jednota v omylu zřejmě zajišťuje přízeň veřejnosti. Na toto přesvědčení dojela předlistopadová KSČ. Podle Jiřího Pehe: "vzestup popularity ČSSD před příštími volbami závisí především na schopnosti vlády i ČSSD vystupovat jednotně". Je podle něj úplně jedno, co bude dělat. To je fascinující poznatek.

Podle Jiřího Pehe je veřejnost slabomyslná, protože úspěch vlády závisí na: "úspěšném prodávání vládních kroků". K úspěchu stačí propaganda, virtuální realita, občané přece v reálném světě nežijí, co se kolem nich a s nimi ději zřejmě nepostřehnou. Je-li tomu tak, pak stačí aby Jiří Pehe a podobní odborníci chválili vladu a také vláda chválila sama sebe. Menšina, která se do médií stejně nedostane, by byla bezmocná. Překvapivě Jiří Pehe místo chvály vlády píše o bezvýznamné menšině, která by jinak byla veřejnosti utajena. Při tom naznačuje, jak mu budoucnost ČSSD leží na srdci. Tak nevím.

Další věty uvedeného článku vypadají jako rady Stalinova poradce nebo stratéga "noci dlouhých nožů". Poslední pasáž stojí za ocitování vcelku: "Ani Gross přitom nemůže snadno tuto poměrně malou skupinu v ČSSD, řečeno lidově, "vyřídit", protože jeden nebo dva vzbouřenci mohou položit jeho vládu. Měl by ale na rozdíl od Špidly těmto neloajálním politikům jasně naznačit, co je čeká, pokud zapříčiní pád jeho vlády, nebo budou mít na svědomí drtivou prohru ČSSD v příštích volbách.

Jestliže totiž tato politická menšina nepřestane rozvracet ČSSD, jedinou Grossovou šancí na vlastní politické přežití a obnovu silného postavení ČSSD je těchto politiků se zbavit."

"Jasně naznačit! Vyřídit! Zbavit se! Odeslat do politického důchodu! Vnitřní úklid!" Máme Jiřího Pehe, ale naštěstí nemáme koncentrační tábory a Sibiř. To by se to "vyřizovalo!" Havlův bývalý politický poradce není demokrat, je fašista. Má-li takovou péči o budoucnost ČSSD, je to tragédie. Není politolog, je žvanil. Jiřího Pehe je třeba upozornit, že to přepískl. On to asi stejně nepochopí, jinak by takovou pitomost nenapsal. Mohu ho ujistit, že všechna jim zveřejněná doporučení již byla použita. Ale ještě nikoho nenapadla taková blbost, aby to veřejně doporučoval předsedovi strany, která má v názvu "demokratická". To se povedlo až "politologovi" Jiřímu Pehe.

Zdroj: Právo