Vážený pane Cveku,

se zájmem jsem si přečetl Vás článek v BL. Nepochopil jsem ale, co vás vedlo k odvážnému tvrzení: "V nedělních Otázkách exceloval šéf ODS svým klidem a korektností ve srovnání s premiérem Paroubkem." Můžete být konkrétní? Nějak jsem onen údajný klid a korektnost nezaznamenal.

Blairovy nové zákony z nás činí oběti budoucích tyranů. Svobody, které bychom měli usilovně hájit, tato neliberální vláda systematicky likviduje, varuje v britském nedělníku Observer Henry Porter:

Několik policistů z londýnské Metropolitní policie bude trestně stíháno za to, že se pokusili zfalšovat důkazy v případě brazilského elektrikáře Jeana Charlese de Menezese, kterého policie omylem v červenci zastřelila na jedné londýnské stanici metra.

Britská prokuratura Crown Prosecution Service plánuje zahájit trestní stíhání proti policejním důstojníkům, kteří dohlíželi na průběh operace, za to, že se pokusili "překroutit důkazy a zabránit průběhu spravedlnosti".

čtvrtek 18.00: Spojené státy by měly uzavřít vězeňský tábor v zálivu Guantánamo a postavit vězně před nezávislý soudní tribunál, anebo je propustit, požaduje zpráva OSN, která byla právě zveřejněna.

Tato čtyřiapadesátistránková zpráva požaduje, aby Washington "zlikvidoval tábor v zálivu Guantánamo a nepoužíval tam praxi, která se rovná mučení či krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení".

Představa USA ohledně toho, co je mučení, "není totožná s naší a jak se zdá se neshoduje s tím, co za mučení považuje většina civilizovaných zemí", konstatoval britský soudce.

Tři osoby z Británie, vězněné v americkém táboře v zálivu Guantánamo, které však nemají britské občanství, a proto se dosud britská vláda nezasazovala u Američanů o jejich propuštění, získaly ve čtvrtek soudní právo žádat u britského Nejvyššího soudu o soudní příkaz, který by donutil britského ministra zahraničních věcí Jacka Strawa požadoval od Spojených států jejich propuštění.

Irácký ministr pro lidská práva Zuhair al-Čalabi vyzval ve čtvrtek americkou vládu, aby předala všechny osoby, které vězní v Iráku, irácké vládě, poté, co byly zveřejněny nové fotografie údajného týrání iráckých vězňů, k němuž docházelo v roce 2003.

V srpnu 2004 dohoda zprostředkovaná ajatolláhem Sistáním ukončila druhé kolo protiamerického povstání Mahdího armády vedené radikálním šíitským duchovním Muktadou al-Sadrem. Záhy po dosažení politického kompromisu Sadrovy milice spolu s šíitskými extrémisty z dalších uskupení infiltrovaly iráckou policii a pod jejím pláštíkem zahájily teroristické operace proti sunnitskému obyvatelstvu. Stížnosti sunnitů, že někteří z nich byli zatčeni ozbrojenými muži v policejních uniformách a později nalezeni zastřelení nebo umučení, však zůstávaly dlouho bez odezvy iráckých úřadů nebo okupačních orgánů.

22. ledna ale Sadr na setkání s íránským vyjednavačem prohlásil, že jeho oddíly jsou připraveny bránit Írán, pokud by byl napaden.

Bratři Orffové (Ivan Gajdoš, Lukáš Novotný, Matouš Godík), Bingriwingri, vyšlo 30.10. 2005 na Quazi Delict Records. Web http://www.bratriorffove.net

Bratři Orffové jsou vlastně takoví staromódní romantici. Lítají na Měsíc, válejí se v trávě, prožívají představy literárního fantasy světa, v němž získávají roli svých vlastních představ. Když se nad tím člověk zamyslí, mohl by jednoduše dojít k závěru, že to vlastně nestojí za poslech. To je ovšem velký omyl.

Únor 2006 se zapíše do historie Poslanecké sněmovny: otevřeli jsme Informační centrum pro veřejnost. Krok je to promyšlený a zejména potřebný.

Důvěra občanů vůči oběma komorám Parlamentu ČR dlouhodobě osciluje někde mezi 20 -- 25 %. To není žádná sláva pro instituci, která není žádný úřad, ale nejdůležitější ústavní orgán země. Důvěra v parlament, to je důvěra v celý náš systém politické reprezentace, důvěra občanů v náš ústavní a politický řád.

Nejhorší, co se může parlamentu stát, je, když se o něm říká: "Oni tam někde zase rozhodli nějakou hloupost." V téhle větě je obsažena taková vzdálenost mezi veřejností a zákonodárci, která je naprosto zhoubná.

Mně je zle, co to sem dáváte za petici? Tak šáh byl tyran. A řekněte mi, co jsou ti vrazi pod vedením Chomejního a Chameneího? Můžete mi to říci? Po těch sadistickejch popravách, kterými se ještě Írán chlubí světu? Zase v týdnu popravili i děti, píše Jan Karafiát a pokračuje:

Šáhova administrativa byla daleko tolerantnější než ty zrůdy klerikální, které tady obhajujete. Ano, nebyla to demokracie, ale jak chcete modernizovat zemi, která žije středověkem? Co třeba potratový zákon z té doby? Na co se hrabe ten z roku 2005? A co tolerance k jiným náboženstvím? Jakto, že je tolik emigrantů právě v USA? Proč američani neemigrují do Íránu? Vysvětlíte mi ABSOLUTNÍ!!! úbytek zoroastristů? Kde máte tu svobodu?

Jediné o čem je jsou tyto stránky je nenávist vůči USA. To je jediné. Já jsem rád, že USA jsou tou vedoucí silou a že to nejsou ti odporní mullahové z Íránu. Doufám, že NATO bude sílit a ne v Evropě hnít. A doufám, že se šaríja neobjeví v Evropě. S vaším přístupem už by tu asi musela dávno být.

Tak si do toho Íránu odjeďte.

Strana zelených jde v předvolebních průzkumech zvolna nahoru, a to ještě nezveřejnila svůj volební program, který je v mnoha ohledech moderní, nepopulistický, a reagující na některé problémy společnosti podstatně důsledněji, než to činí současné parlamentní strany. Práva menšin (včetně sexuálních) důsledně uplatňovaný gender princip, požadavek na odstranění diskriminace migrantů, na narovnání křivd, jichž jsme se dopustili vůči Němcům -- to vše a mnohé další jsou témata, která zneklidňují stále ještě do sebe zahleděnou českou společnost. Témata, jež současně mezi příznivce SZ přivádějí lidi přemýšlivé, kteří nepodléhají zkratkovitým odsudkům.

Ledovce v Grónsku se pohybují směrem do moře daleko rychleji, než se dosud vědci domnívali. Debatovalo se o tom na konferenci v americkém městě St. Louis.

Původně si vědci mysleli, že potrvá asi 1000 let, než roztaje veškerý led v Grónsku, avšak z nejnovějších důkazů vyplývá, že k tomu zřejmě dojde daleko dříve. To znamená tedy, že i daleko dříve stoupnou hladiny moří. Ze studií, které provedly NASA a University of Kansas, vyplývá, že množství ledu, které se z grónské pevniny přesunuje do Atlantického oceánu, se za posledních pět let zdvojnásobilo. Pokud by roztál veškerý led v Grónsku, hladiny světových moří by stouply asi o 7 metrů. Led v Grónsku taje rychleji už od roku 1996 zřejmě v důsledku vyšších teplot vzduchu a od roku 2000 taje i v severních polohách, zřejmě protože vyšší teploty se už rozšířily i tam.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ostrou kampaň vede v Británii na internetu aliance aktivistů, odborářů, ekologů a charitativních organizací proti supermarketu Tesco a jeho "ničivému" dopadu na místní komunity.

Aktivisté otevřeli tento týden novou frontu proti tomuto obřímu supermarketu tím, že umožnili místním lidem organizovat na internetu prostřednictvím nového serveru, Tescopoly (Tescopol - podle slova monopol), opozici proti žádostem firmy Tesco o nová stavební povolení. Server útočí na firmu Tesco proto, že porušuje práva zaměstnanců, poškozuje zemědělství, životní prostředí a místní maloobchodní podniky.

V úterý 21.2.2006 v 10. 30 hodin vynese Krajský soud v Plzni v místnosti číslo 14 v přízemí rozsudek nad Daliborem Pechem. Senátu předsedá soudce Jiří Šilhavý. Pech měl pomluvit vedoucího stavebně správního odboru plzeňského magistrátu Jiřího Balihara větou: "Máme dost důvodů k přesvědčení, že v obou případech byli a jsou nejvyšší městští politici a úředníci zkorumpovaní. Za co jiného, než za úplatek například vydal Jiří Balihar stanovisko, že projekt je v souladu s územním plánem?"

Okresní soud Pecha shledal vinným a odsoudil jej k jednodennímu vězení s odkladem na jeden rok. Význam vět uvedených v tiskové zprávě podle něho nedovoluje jiný výklad než ten, že Balihar přijal úplatek za to, že vydal stanovisko, že projekt Nemaku je v souladu s územním plánem. Odvolal se jak Pech, který tvrdí, že o Baliharovi nesdělil žádný údaj, i státní zástupce, kterému se nelíbí nejnižší možný trest. Domnívá se, že Pechova kritika zdejších úředníků je společensky nebezpečnější, než usoudil Okresní soud. Očekáváme proto, že rozsudek Krajského soudu bude tvrdší. Pech si připravuje zvláštní závěrečnou řeč.

K tomu: OBSE: Trestní stíhání za pomluvu a stíhání verbálních názorů musí být zrušeno ZDE

Ve čtvrtek oznámili představitelé jednoho z největších německých zaměstnaneckých odborových svazů VER.DI (Vereinte Dienstleistungsgewerkschaft), že budou nuceni rozšířit stávku do dalších spolkových zemí. Tento svaz má 2,4 milionů členů. V současné době se stávkuje v Bádensku-Würtembersku, Dolním Sasku, Bavorsku, Vestfálsku, Porýní-Falcku, Sársku, Hamburgu, Šlesvicko-Holštýnsku a Sasku. Sjednocujícím faktorem je snaha jednotlivých zemí, které jsou zaměstnavateli stávkujících, prodloužit týdenní pracovní dobu z 38,5 na 40 až 42 hodin bez příslušné úpravy mzdy.

Stalo se už zvykem u českých voličů, že se vybírají pro svůj hlas ve volbách stranu, u které není pochyb, že se dostane do parlamentu. Znáte ty hlasy, které tvrdí, že dát hlas menší partaji, která v průzkumech veřejného mínění lavíruje pod hranicí 5%, je jako vyhodit volební lístek do koše? Ono to jistě má svoji logiku. Jenže pokud takto budeme uvažovat všichni, tak se vzduch v tom našem zatuchlém parlamentu nikdy nepročistí. Karty jsou až příliš dlouho rozdány stále stejně. U kormidla se střídá ODS a ČSSD. Nechci být přehnaně kritický, ale obě strany ukázaly, že tudy cesta nevede.

Filip Rožánek se podrobil pravidelnému, zvláštnímu středoevropsko-rakouskému rituálu a šel si nechat vystavit výpis z rejstříku trestů... Ano, je mi to nepochopitelné, jsem odrodilec - během více než pětadvaceti let v Británii jsem nikdy takový dokument nepotřeboval. Kromě toho se v Británii na žádné úřady nechodí - všechno se vyřizuje poštou či telefonem. Slovo má Filip Rožánek... (JČ)

Článek "Nejvyšší soud rozhodl, že se nebude řídit platným právním řádem" uveřejněný v Britských listech dne 13. 2. 2006 zaznamenal více než 4 000 návštěvníků, což je na příspěvek z oblasti práva počet nečekaně velký. S vysokou návštěvností kontrastuje počet čtenářských reakcí. Odpovědi byly pouze dvě. Přesto jsme se rozhodli nezůstat pouze u odpovědí těm, kteří na článek reagovali a vzhledem k závažnosti věci (jde přece jen o Nejvyšší soud) zodpovědět vznesené námitky na stránkách Britských listů.

Tisková zpráva Společnosti pro trvale udržitelný život

Plzeň/Brusel, 17. února 2006 - Nejnovější studie Evropské komise ukázala, že schválení návrhu nové chemické politiky EU může jen v přínosech pro životní prostředí a zdraví představovat úspory až 95 miliard euro v nejbližších 25 letech (1). Například jen přetížené systémy zdravotnictví EU by díky REACH mohly ušetřit v nejbližších 10 letech asi 2,5 miliardy euro (2).

Česká evangelikální aliance vítá prezidentské veto zákona o registrovaném partnerství a jeho vrácení do PSP ČR. ČEA souhlasí s důvody pro vrácení zákona, které prezident uvedl ve svém prohlášení a které plně korespondují s dopisem, který ČEA prezidentu Klausovi zaslala 3.2. 2006. Vítá rovněž novou možnost pro hlubší a věcnou diskusi navrhovaného zákona, který by zcela zásadním způsobem mohl změnit postavení instituce manželství v České republice a zavést nevratné změny do oblasti rodinného práva.

Institucionalizace registrovaného partnerství homosexuálů představuje nevratný a zásadní zásah státu do oblasti rodinného života a jeho norem. Odstranění reálných obtíží homosexuálních párů považuje ČEA za řešitelné v rámci občanského práva a jeho úprav a žádá, aby poslanci PSP ČR zvážili možná alternativní řešení, která by nevyžadovala formu institucionalizovaného registrovaného partnerství jako instituce paralelní k manželskému soužití.

S argumentací Václava Klause, kterou odůvodnil své veto, nesouhlasím. Vidění světa, které aplikuje prezident republiky v tomto případě, prostě nesdílím.

Čtvrteční prezidentské veto zákona o registrovaném partnerství dokreslilo mé nejhorší představy o představiteli údajně nejdůvěryhodnější ústavní instituce této země. Poté, co byly postupně otupeny hrany všech předchozích návrhů v poslanecké sněmovně a výsledný, velice okleštěný kompromis překvapivě hladce prošel Senátem, posílá jej prezident sněmovně zpět, aby, podle jeho slov, dokázala, že pro takto významnou změnu bude nalezen dostatečný konsenzus v podobě 101 hlasů. Z pozice prezidentské role v zákonodárném procesu a vzhledem ke Klausově světonázorové výbavě, jež s přibývajícím věkem směřuje k stále vyhraněnějším a absurdnějším formám, je to pochopitelné. Zároveň, ačkoliv to sám popírá, prezident vytvořil z tohoto zákona, jehož podpora byla dosud považována za záležitost jaksi intimní, apolitickou, politikum par excelence a naznačil, že jde daleko o víc než jen o administrativní usnadnění soužití osob stejného pohlaví. V tomto pohledu má Václav Klaus pravdu. Nikoliv přijetí tohoto zákona o registrovaném partnerství, ale vztah společnosti ke stejnopohlavním párům, je zásadní otázka.

15:10 -- Václav Klaus vetoval zákon o registrovaném partnerství a je na to hrdý.

Nenechal se totiž zatáhnout do předvolebního boje. Fakt je, že v tomto boji lapá po dechu hlavně jeho "rodná" ODS, jejíž poslanci jsou z části bývalí členové KDS. Norma se nyní vrací do Poslanecké sněmovny. K tomu, aby byl zákon přijat, je třeba nejméně 101 hlasů poslanců. Pro bylo ve sněmovně ze 147 (quorum 74) 86 poslanců, většinou sociální demokraté (45, proti nikdo), unionisté mimo Zdeňka Kořistky a 22 komunistů (proti schválení bylo 6). 13 poslanců ODS bylo také pro, převážná většina jich ovšem byla proti (34). Senátem norma prošla i zásluhou některých osvícených senátorů z KDU-ČSL, i když křesťané ve sněmovně byli do jednoho proti.

Parlament: přehled projednávání tisku 969 ZDE

V Britských listech už delší dobu probíhá diskuse mezi zastánci a odpůrci obnovitelných zdrojů energie (OZE). Při surfování po webu jsem narazil na zajímavou studii Lukáše Rytíře, která dává za pravdu druhému z obou pohledů. Na základě podrobné analýzy tzv. externalit totiž dokazuje, že OZE jsou v konečném důsledku dražší (a tím také vice poškozující životní prostředí) než ekologisty tolik kritizovaná energie z jádra. Viz ZDE

Stránky "Pro Atom Web", které tuto studii zveřejnily, jsou úplně nezávislé, provozované soukromými osobami bez jakékoliv vazby na energetické společnosti či jakékoliv politické strany či lobbistické spolky.

Petici proti útoku na Írán podepsali mj. dramatik Harold Pinter, britský poslanec George Galloway a bývalý generální prokurátor USA Ramsey Clark. Do češtiny ji přeložil Jakub Rolčík.

Značná část diskusí o jaderném programu Íránu je prostě hysterická. Dokládá to prohlášení senátora Johna McCaina z tohoto měsíce:"Jenom jedna věc je horší než vojenská akce, a tou je Írán s jadernými zbraněmi." Člověk má pokušení odpovědět Shakespearovým titulem: "Mnoho povyku pro nic." Jenže "povyku" je strašně moc a někteří vysoce postavení lidé podle všeho vážně uvažují o vojenské akci, která by měla Íránu znemožnit získání jaderných zbraní. Musíme se tedy ptát proč a pro koho je to tak důležité.

Zaprvé, proč bychom měli považovat za katastrofu, jestliže Írán bude mít zítra jaderné zbraně? Dnes je známo devět zemí, které je vlastní - jsou to USA, Velká Británie, Rusko, Francie, Čína, Izrael, Indie, Pákistán a Severní Korea.

Poslanci britské Dolní sněmovny ve středu kontroverzně schválili nový trestný čin "glorifikace" terorismu, přes odpor od konzervativců i liberálních demokratů a i z Horní sněmovny. Navzdory předpovědím, že dojde k rebelii i mezi labouristickými poslanci, sněmovna nový zákon schválila v poměru 315 k 277 hlasům. Vláda měla při hlasování většinu 38 hlasů. Dolní sněmovna tak schválila vytvoření trestného činu, který loni Horní sněmovna odstranila z nového britského Zákona proti terorismu.

Skupina starých vysokých činitelů z čínské vlády a z čínských univerzit, včetně bývalého tajemníka, který pracoval pro Mao Ce Tunga, požaduje větší otevřenost v médiích. Varují čínské ministerstvo propagandy, že potlačování svobody médií "by mohlo vytvořit v období politické a společenské restrukturalizace katastrofu".

Všech třináct činitelů bývalého režimu konstatovalo, že likvidace významného svobodomyslného časopisu Bod mrazu, který byl zakázán minulý měsíc, byla "obrovským historickým mezníkem".

Když jsem zadával práci na analýze oběma autorům, chtěl jsem hloubkové srovnání programů tří největších politických stran. Tří proto, že KDU-ČSL prozatím nepředstavuje stranu, jejíž dlouhodobě klesající volební potenciál by hrozil změnit politickou scénu či vytvářet agendu předvolební kampaně něčím jiným, než odmítáním registrovaného partnerství, potratů a soudem o katedrálu sv. Víta.

To za prvé. Za charakter zadání, které jsem ale otevřeně sdělil čtenářům v preambuli analýzy, je tedy možné kritizovat mne a nikoliv autory. Vážím si studentů, kteří věnovali svůj čas poznávání nudného a místy nesrozumitelného či až příliš odborného jazyka politicko-koncepčních úvah o budoucnosti, která bude stejně za několik měsíců či let jiná. Práci vypracovali a já byl s ní jako vedoucí jejich praxe spokojen. To proto, že jsme si vyjasnili hned na začátku, kde končí práce analytika a začíná práce komentátora, která se ale bez nestranné analýzy neobejde. Na rozdíl od mnoha špičkově placených profesionálních komentátorů v největších českých denících, rádiích či televizích to studenti pochopili rychle.

Nevím, jak moc jsou různá srovnání přírody a kapitalismu přiměřená a jak moc z nich čouhá naše představa o přírodě a ještě více naše vlastní představa o nás a o našich znalostech. Srovnávat věci bylo a je oblíbené, často přímo vzrušující, srovnávat věci společenské a biologické zejména, i když samo toto škatulkování je zase jen odrazem našich konceptů a většinou jednostranného vzdělání v tom či onom směru.

Zdá se mi, že radnice jsou přímo posedlé komerčním využitím všeho, co se jim zdá být v jejich píli a snaze měnit, zlepšovat, či budovat nevyužito, co si prostě jen tak je, existuje, přebývá a přetrvává. Samotný princip změny je pro ně ona ctižádost být kulturní, bez ohledu na to, o jakou změnu jde.

K úvaze o moci karikatury mě ani tak neinspirovala aféra Mohamed, jako komentář Martina Komárka v Mladé frontě dnes 14. 2. 2006, nadepsaný "Mám se bát Íránu víc než čerta?". Připomněl mi novinářskou poučku, která zní: Je-li titulek zakončen otazníkem, odpověď na položenou otázku zní vždy ANO.

Ve zmíněném komentáři sice autor nepíše, že by íránský prezident Ahmadinežád byl přímo čert, ale že "vypadá tak trochu jako tato (pohádkami zkarikovaná) bytost". Karikatury dnes zkrátka hýbou veřejným míněním, tak proč to nezkoušet dál a dál, zvláště, má-li zmíněný prezident k dispozici rakety středního doletu. Které jsou nejen schopné nést jadernou hlavici, ale zasáhnout i Moravu. Jaderné hlavice, na rozdíl od jiných států regionu, sice ještě nemá, ALE mohl by mít (na obohacování uranu se již pracuje...).

Globální dominance angličtiny, který přináší anglosaských zemím hospodářský a kulturní prospěch už 100 let, nyní vážně ohrožuje mezinárodní postavení Velké Británie. Vyplývá to z varovných závěrů studie britské státní kulturní organizace British Council.

Ta konstatuje, že anglicky téměř jako rodilí mluvčí nyní po světě hovoří skoro 2 miliardy lidí. Výhoda rodilých Angličanů se tedy ztrácí, protože miliony mladých lidé jinde po světě hovoří plynně anglicky a k tomu nejméně jedním dalším jazykem.

Mluvit jen anglicky v dnešním globalizujícím se světě prostě už nestačí.

Podcasting, automatické dodávání programu přes internet, se stal v Británii mediálním fenoménem. Zhruba dva roky stará technologie založená na RSS-feed během posledních měsíců statisticky přerostla škatulku alternativního způsobu distribuce obsahu klasických médií a láme rekordy v poslechovosti.

Maher Arar je Kanaďan syrského původu, kterého v USA sotvakdo zná, což je ironické, protože v Kanadě je slavným právě kvůli tomu, co se mu přihodilo v USA. Když totiž Arar v září 2002 chtěl přestoupit v New Yorku z jednoho letu (z Curychu) na druhý, aby se vrátil domů, byl zatčen kvůli údajnému "spojení s terrorismem". Americká vláda Aramovi nedovolila, aby mluvil s právníkem ani s kanadským konzulem, a brzo poté byl nuceně deportován do Sýrie. V Sýrii byl, jak říká, vyslýchán a mučen. Až v prosinci 2003 se mohl vrátit ke své rodině v Kanadě "jako fyzická i duševní troska". Nyní to vypadá, že jediné, co Arara spojuje s terorismem, je to, že je Arab, a že někteří Arabové jsou teroristé.

Internet je plný komentářů k tomu, že americký viceprezident Dick Cheney postřelil v sobotu na lovu svého přítele, 78 letého právníka Harryho Whittingtona, který z toho pak dostal infarkt. I uprostřed americké Republikánské strany vyvolalo znepokojení, že Cheney hned nepřiznal svou vinu a veřejně se neomluvil. "Tato epizoda se pro Cheneyho proměňuje ve velmi důležitý přelom. Cheney, možná nejmocnější americký viceprezident v historii, měl během posledních pěti let obrovský vliv na Bílý dům a utvářel vládní politiku, aniž by se z toho musel zodpovídat," napsal americký list Washington Post. V redakčním komentáři tentýž americký deník zaútočil na Cheneyho kvůli jeho obrovské "aroganci moci". Komentátora listu to vede k znepokojení ještě nad daleko vážnějšími projevy tohoto syndromu:

Existuje jeden nádherný a věčný zdroj úvah, který se na internetu živě přežvýkává, co já pamatuju, od dob invaze do Iráku, a před internetem snad odnepaměti. Generický model stojí na zařazování lidí do tříd MY a ONI. Sem si lze dosadit libovolné entity, přičemž MY něco uznáváme a ONI to neuznávají (nebo naopak), a v rámci entity MY se vedou spory o to, zda a kdy zasáhnout do entity ONI. Škálu lze napnout od NIKDY až po KDYKOLI.

Stephen KINZER: All the Shah's Men: An American Coup and the Roots of Middle East Terror (Všichni Šáhovi muži aneb Americký převrat a kořeny blízkovýchodního teroru), vydalo nakladatelství John Wiley, Hoboken, New Jersey, 2003. Počet stran 258, cena 14,95 USD.

V poslední době, kdy nemine dne, aby média nepřinesla novou omračující zprávu o vývoji nukleárního programu v Íránu a západní reakce na něj, chybí na českém trhu kniha, která by srozumitelně popsala, jaké jsou kořeny, motivace a souvislosti současných událostí. Na americkém trhu jich je více, jednu z nich napsal novinář Stephen Kinzer, dlouholetý zpravodaj The New York Times. Jeho kniha Všichni šáhovi muži aneb Americký převrat a kořeny blízkovýchodního teroru (All the Shah's Men: An American Coup and the Roots of Middle East Terror, John Wiley, Hoboken, New Jersey, 2003) nabízí pohled do zákulisí události, známé také jako Operace Ajax, respektive do zákulisí britsko-amerického špionážního komplotu, který vedl v roce 1953 ke svržení iránského premiéra Mohhammeda Mossadegha, který měl na tehdejší křehké velmocenské poměry "špatný nápad" - znárodnit ropnou těžbu.

Tisková zpráva NESEHNUTÍ

Stejně jako v předchozích letech vyvezla Česká republika zbraně do zemí porušujících lidská práva. Vyplývá to z Výroční zprávy o kontrole exportu vojenského materiálu v roce 2004, kterou vydalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR (MZV). Zbraně prodané z České republiky skončily například v Kolumbii, Uzbekistánu, Číně, Etiopii či Srí Lance. Tyto a další podobné vývozy jsou v jednoznačném rozporu s principy Kodexu chování EU při vývozu zbraní. K jeho dodržování se ČR zavázala již v roce 1998. Celkový objem exportu vojenského materiálu činil v roce 2004 téměř 90 milionů Euro.

Minulý týden zveřejnili šéfové americké armády svůj plán na boj proti globálnímu islámskému extremismu. Předpokládají, že se bude bojovat v desítkách zemí a po dlouhá desetiletí.

Názor generála Petra Pace, předsedy spojených štábů americké armády, je apokalyptický: "Jsme v kritické chvíli historie naší slavné země a čelíme útokům způsobem, který jsme neočekávali. Čelíme krutému nepříteli, který chce zničit náš způsob života. Máme před sebou nejistou budoucnost."

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.