Přes ujišťování odpovědných úředníků i ministrů, že Česká republika svými exporty nepodporuje porušování lidských práv, ukázala výroční zpráva vydaná ministerstvem zahraničních věci opak. Dala za pravdu kritikům českého zbrojního exportu z řad nevládních neziskových organizací (českých i mezinárodních), kteří vytrvale upozorňují na to, že zbraně z České republiky končí v zemích, kde jsou porušována lidská práva či zuří ozbrojené konflikty. Často se tak děje s oficiálním souhlasem českých státních orgánů.

Například do komunistického Vietnamu byly v roce 2004 z České republiky vyvezeny zbraně za více než 1 milion EUR. Jednalo se o revolvery a pistole a vojenský materiál zařazený do kategorie letadla a vrtulníky. Přitom právě ozbrojené složky tohoto státu v dubnu stejného roku brutálně potlačily protesty etnických menšin, za použití střelby do demonstrantů. Vláda země dlouhodobě potlačuje veškerou opozici stejně jako omezuje svobodu projevu, shromažďování a další lidská práva a svobody.

Vojenský materiál zařazený v kategorii letadla a vrtulníky v celkové ceně 130 000 EUR vyvezla v roce 2004 Česká republika také do Uzbekistánu. A to přesto, že Uzbekistán je dle zpráv prestižních organizací (Human Rights Watch, Amnesty International, OBSE) zemí, kde dochází k brutálnímu potírání opozice, mučení vězňů a politických oponentů (např. vaření za živa), persekuci národnostních a náboženských menšin ze strany státních represivních složek (tajná služba, armáda, policie). V následujícím roce po dodávkách českých zbraní do Uzbekistánu provedly vládní bezpečnostní síly zásah ve východouzbeckém městě Andižan, při kterém došlo k masakru několika stovek demonstrantů. Na zemi bylo proto Evropskou unií vyhlášeno v listopadu 2005 zbrojní embargo. �Česká republika má jedinečnou schopnost vyvážet zbraně do zemí, kde porušování lidských práv je natolik brutální, že krátce po českém vývozu zbraní je na zemi mezinárodním společenstvím uvaleno embargo. V roce 2000 ČR např. vyzbrojila rasistický režim v Zimbabwe tisícovkou protitankových zbraní, raketomety, kulomety a houfnicemi a o dva roky později uvalila EU na tuto zemi sankce, jejichž součástí je i stále platné zbrojní embargo. Nyní se stejná situace opakuje s Uzbekistánem.

Česká republika však porušuje i aktuálně platná embarga, jako je např. zbrojní embargo na Čínu � v roce 2004 vyvezla ČR do této země vojenský materiál za více než 3 miliony EUR.

Zbrojní materiál z České republiky skončil v roce 2004 také v africké Etiopii. Podle zprávy MZV tam byl vyvezen vojenský materiál v ceně 709 000 EUR, zařazený v kategorii letadla a vrtulníky. Etiopie přitom byla ve vleklém válečném konfliktu se sousední Eritreou, dodnes není tento konflikt zcela vyřešen, mezi oběma zeměmi stále dochází k ozbrojeným útokům, právě s použitím letectva. Výdaje Etiopie na zbrojení v roce 2003 navíc dosáhly 4,3% HDP. "Vývoz zbraní do Etiopie porušuje Kodex EU hned v pěti bodech. Za prvé - dodržování lidských práv v cílové zemi, za druhé - existence napětí a ozbrojených konfliktů, za třetí - zachování míru, bezpečnosti a stability v regionu, za čtvrté - respektování mezinárodního práva ze strany cílové země, za páté - slučitelnost exportu s ekonomickými možnostmi země," říká zbrojní expert Karel Dolejší.

České zbraně přispívaly k růstu ozbrojeného násilí například také na Srí Lance či na Filipínách. Na Srí Lanku, kde v krvavé občanské válce zuřící v zemi od roku 1983 byly zabity desetitisíce osob a statisíce uprchly ze svých domovů, kde dodnes dochází k ozbrojeným konfliktům mezi etnickými a náboženskými komunitami či kde ozbrojené násilí je používáno pro zastrašování politických konkurentů, vyvezla Česká republika v roce 2004 zbraně za takřka 700 000 EUR. Stejně tak na Filipínách skončily zbraně a střelivo z ČR, i když zde dochází k vážnému porušování práv občanů ze strany vládních jednotek, jako jsou mimosoudní popravy, mučení a únosy. Provládními polovojenskými jednotkami jsou zneužíváni dětští vojáci. Dle informací Ministerstva zahraničí USA došlo ve stejném roce, kdy ČR vyvezla na Filipíny zbraně, ke krvavému potlačení stávkujících dělníků, do kterých bezpečnostní jednotky zahájily palbu, při které zabily 12 lidí a dalších 100 zranily.

"Výroční zpráva vychází příliš pozdě a obsahuje příliš obecné informace. České republice navíc chybí jakákoliv veřejná kontrola, která by mohla působit preventivně a realizaci podobných obchodů zabránit," komentuje Jiří Koželouh z NESEHNUTÍ skutečnost, že výroční zpráva o zbrojním exportu za rok 2004 byla vydána až na konci roku 2005. Stejně tak, ze zprávy nelze zjistit přesné údaje o typech vyvezených zbraní, jejich počtech ani informace o vývozcích. Největším problémem je absence průběžné veřejné kontroly a tak se o problematických vývozech veřejnost dozví často až s dvouletým zpožděním.