|
16. 2. 2006
Uvádění věcí na pravou míru a objektivita antikomunistovaJak vidí politiku a politické strany budoucí novináři a jak ji vidí jejich editorreakce na článek Josefa Víta "Antikomunista nemůže být objektivní", polemizující s prací dvou studentů VŠ JAK, Ondřeje Kříže a Pavla Peřiny, s názvem "
Takové normální partaje"
Když jsem zadával práci na analýze oběma autorům, chtěl jsem hloubkové srovnání programů tří největších politických stran. Tří proto, že KDU-ČSL prozatím nepředstavuje stranu, jejíž dlouhodobě klesající volební potenciál by hrozil změnit politickou scénu či vytvářet agendu předvolební kampaně něčím jiným, než odmítáním registrovaného partnerství, potratů a soudem o katedrálu sv. Víta. To za prvé. Za charakter zadání, které jsem ale otevřeně sdělil čtenářům v preambuli analýzy, je tedy možné kritizovat mne a nikoliv autory. Vážím si studentů, kteří věnovali svůj čas poznávání nudného a místy nesrozumitelného či až příliš odborného jazyka politicko-koncepčních úvah o budoucnosti, která bude stejně za několik měsíců či let jiná. Práci vypracovali a já byl s ní jako vedoucí jejich praxe spokojen. To proto, že jsme si vyjasnili hned na začátku, kde končí práce analytika a začíná práce komentátora, která se ale bez nestranné analýzy neobejde. Na rozdíl od mnoha špičkově placených profesionálních komentátorů v největších českých denících, rádiích či televizích to studenti pochopili rychle. |
|
Vážím si i subjektivního postoje jednoho z autorů, který tím upřímně odhalil své vnitřní pohnutky separátního názoru, oddělil ho striktně od provedené analýzy a dal mi tak možnost zhodnotit, zda (byť podvědomě) neprojektoval svůj postoj k analyzovaným subjektům do komparativního materiálu. Autor mohl také mlčet. Anebo mohl předstírat. Neudělal to. Toho si vážím též. Obstál i v tom odstínění, i v poctivosti přístupu k editorovi. Nemusím s jeho názorem souhlasit, ale jsem povinen ho respektovat. A odstínit zase svůj vlastní, osobní názor od hodnocení předložené práce. Důvod, proč jsem doporučil pedagogům, novinářům, politickým analytikům i volebním manažerům studium tohoto textu, je jediný: výběr témat, který studenty zaujal a který vyextrahovali z padesáti- až stostránkových programů. Žádný analytik vám lépe neřekne, jak na cílovou skupinu středoškolsky vzdělaných prvovoličů budou působit odborné a mnohdy odtažité texty, při jejichž čtení se musí namáhat šedá kůra mozková (neb se musí na závěr kapitoly udělat analýza). To, co mi studenti v následném komentáři řekli také na téma účelnosti programů pro rozhodvání voličů, jsem do zveřejněného textu nezahrnul, neb to tam nepatří. Sebedefiniční průzkum (byť nereprezentativní) je nejvíce vypovídající o cílové skupině. V hodnocení, které jsem Ondřeji Křížovi napsal v emailu, v kopii přeposlaném jeho profesorovi, jsem mimo jiné uvedl: Vašemu profesorovi nahlásím, že ode mne máte
za 1 s hvězdičkou. ... Ale můžete si být jist, že to, co jste odvedl, je pro průměrného žurnalistu v
praxi více než týden tvrdé dřiny. A výsledek stejně bude stát za ho...o.
Podívejte se do "intelektuálních" Lidových novin, jestli jste tam za poslední
půlrok potkal tak pečlivě zpracované politické téma, jako jste odvedli vy dva...
Ale flákat lze cokoliv, i sex :-)).
Autory jsem ohodnotil podle množství práce, kterou na společném díle odvedli. Své hodnocení jsem jim i pedagogovi napsal, i když vím, že za praxi je zápočet, nikoliv známka. V Britských listech ale čárky lemplům nedávají. Oba dva studenti, kdykoliv budou chtít nadále - mimo svou praxi - psát do Britských listů, jsou vítáni. Domnívám se, že je žurnalistika tak trochu chytla a mají talent i pokoru před fakty. Umějí sednout a pracovat - třebas na úkolu, který "se zajídá". Zkušenost i hromada potřebných znalostí přijde časem. Talentovaným lidem se má pomáhat, neboť jen blbci se prosadí sami. Demagogický výkřik Josefa Víta mne i studenty ale rozladil. Josef Vít má právo nechápat a u psaní i nemyslet. Pak by ale neměl napsané kamkoliv odesílat. Oba autory donutil svým neomaleným útokem k odpovědím. Jedna je koncipována jejím autorem opět jako společná, druhá je opět "votum separatum". Za sebe bych podepsal klidně obě, přestože mohu mít na politiku a volby jiný názor... Štěpán Kotrba
Uvedení věcí na "pravou" míruPo přečtení polemiky pana Víta jsem nabyl dojmu, že nepochopil smysl naší práce či v ní viděl pouze to, co vidět chtěl. Začnu nejprve základními fakty:
Pokud se podíváte na článek blíže, zjistíte, že objektivita byla zachována dle přísných pokynů pana Kotrby: "důležitá je poctivost studia programů, zdrojovanost, přesnost citací, logika argumentace a teprve pak schopnost vlastního, autentického úsudku". Jako názorný příklad poslouží oblast zdravotnictví: ZdravotnictvíKSČM na základě veřejného zdravotního pojištění potřebnou zdravotní péči pro všechny - bezplatně; nezvyšování finanční spoluúčasti pacientů; cenově i věcně účinnou lékovou politiku státu nahrazení bodového systému ceníkem výkonů, stanovení ceny práce; zajištění klíčového postavení jedné zdravotní pojišťovny či státního fondu ČSSD zabránit dalšímu růstu spoluúčasti pacientů; pilířem zdravotnictví je systém solidárního zdravotního pojištění a odmítání jeho demontáže; navýšení finančních prostředků do resortu zdravotnictví tak, aby se dostalo na úroveň obvyklou ve vyspělých zemích EU příprava podmínek pro zavedení systému komerčního dobrovolného připojištění ODS zásadní reforma zdravotnictví; aktivní přístup občana ke svému zdraví (výběrem vhodného zdravotního plánu); zdravotnictví již nebude možno dělit "veřejné" či "soukromé" Shrnutí: KSČM a ČSSD preferují současný systém zdravotní péče, kde solidarita je klíčovým pojmem, ODS považuje používané slovo solidarita za pokrytecký a nesprávně použitý termín, zásadní reforma zdravotnictví má přinést individualistický přístup pacientů k léčbě a stát má být pouze nástrojem k jejímu plnění. Je velice pravděpodobné, že pan Peřina se zdravotní politikou ČSSD a KSČM krajně nesouhlasí, ale na podobu závěrečného shrnutí to nemělo žádný vliv. Takovémuto přístupu se obecně říká OBJEKTIVITA. V podobném duchu bychom mohli pokračovat v dalších oblastech analýzy. Z polemiky pana Víta jsem nabyl dojmu, že si na autorech článku "Takové normální partaje" chtěl "přihřát vlastní polívčičku" a účelově postupoval podle induktivní metody usuzování. Ruku na srdce, ozval by se jmenovaný autor, v případě, že by pan Peřina neuveřejnil svůj politický názor? AntikomunistaRedakcí BL mi bylo doporučeno, abych se vyvaroval ich formě. Je to obtížné, protože článek pana Víta příliš neosobní nebyl. Mrzuté na tom všem je, že výsledkem článku "Antikomunista nemůže být objektivní" je snaha o zpochybnění objektivity celé analýzy. Nějak tomu nerozumím, protože až na ono "votum separatum" byl článek vypracován po pečlivém prostudování volebních programů, a navíc v kooperaci s mým kolegou a spoluautorem Ondřejem Křížem, kterého pan Vít snad přehlédl. Závěrečné "votum separatum" byl pouze můj osobní názor, kterým jsem v žádném případě nechtěl naší společné práci uškodit. Od analýzy byl dokonce i oddělen. Pan Vít se zjevně chopil příležitosti, jak demonstrovat své zděšení nad mou politickou orientací a stávající obsah článku šel bohužel stranou. KSČM nebudu volit ne kvůli jejímu programu, nebudu ji volit kvůli svému přesvědčení a postoji k této ideologii. Důvody mé volby nejsou politické, jsou pouze osobní a to s požadavkem práva na práci opravdu nemá nic společného. |
