Občanští demokraté neví, kam by měli směřovat. V některých otázkách jsou liberální, v jiných zase konzervativnější než praví britští konzervativci. Jsou stále spojeni pupeční šňůrou se svým prezidentem Klausem. Místo, aby lákali své voliče na skutečný moderní program, tak utápí svou energii ve zbytečných šarvátkách se všemi okolo. Voliči této strany se rekrutují (prý) hlavně z vysokoškolsky vzdělaných jedinců, kteří jsou rovněž úspěšní ve světě podnikání. Ovšem v některých manýrách je ODS i její příznivci srovnatelná s předlistopadovou KSČ. Fanatismus, přesvědčení, že jen oni mohou správně vládnout, dogmatismus, osvojení si mocenských praktik a hlavně nebetyčné ohlupování lidí. Mohu tedy volit tuto stranu? Ne, ale rozhodně ne kvůli tomu, že bych nebyl pravičák. Nejsem totiž ani levičák Jsem "jen" občan, který ze sebe nerad nechává dělat hlupáka.

Sociální demokraté byli úspěšní v posledních dvou volebních obdobích. Slibují fungující sociální stát se všemi jeho vymoženostmi. Jistoty pro důchodce i mladé s rodinami se stanou samozřejmostí. Jsou hrdi na svou levicovou orientaci, stejně jako ODS na svou pravicovou. Rovněž je "opustil" jejich guru Zeman. Naštěstí pro ně, se zdá, že našli nového lídra. Paroubek je ovšem zlými jazyky označován jako až příliš velký "přítel" komunistů, který je ochoten se s nimi, v případě volebního vítězství, podělit o moc. Nedělám si iluze o dnešním "spravedlivém" boji všech správných Čechů-demokratů proti komunismu, ale přesto volit stranu, která je spojována s aférami o nic menšími než ODS, prostě nemohu. Ne, že bych neuměl odpouštět, ale odpustit se dá jen tomu, kdo přízná chyby a omluví se za ně....

Za nimi se v očekávání krčí třetí do party KSČM. Pomyslným "jazýčkem na váhách" je KDU-ČSL. Stále stejná písnička. Prvé dvě strany může volit v podstatě každý. Tyto dvě další již jen skuteční "fajnšmekři", čili, mám tím na mysli skutečně vyhranění voliči. Jelikož jsem se dosud nevyhranil, tak ani tady mi pšenka nepokvete. Hledám tedy, stejně jako tisíce dalších, stranu, která není tolik vyhraněná ani tolik zprofanovaná.

A ač neustále kritizuji průzkumy veřejného mínění, tak se přiznám, že po očku sleduji, jak si stojí strany menší a méně známé. I když, na ně se samozřejmě příliš reálně spoléhat nedá. Jistě pamatujete předpovídaných 11% pro Stranu za životní jistoty, která nakonec získala zhruba o 8% méně. I vysoká předvolební procenta pro Unii svobody před pár lety se nepotvrdily a dnes je tato strana prakticky bez šance pokračovat v české politice důstojně dál. Přesto si troufám odhadovat, že oněch 5,6%, které podle agentury STEM má v současné době Strana zelených, znamená mnohem více než třeba těch 11% pro "Stranu důchodců" před 8 lety. Tuším, že dost voličů čekalo na tento průzkum delší dobu. Strana zelených je sice také v podstatě určena pro "vyhraněný typ člověka. Nicméně nevolí ji jen ekologové, příznivci Greenpeace či vegetariáni. Tato strana se může stát odběratelem nespokojených voličů parlamentních stran. Poté, co se zkonsolidovala a do čela byl zvolen Martin Bursík známý z Tošovského kabinetu, tak získala konečně známou tvář. To se počítá. Každá strana musí mít v čele šéfa, kterého lidé prostě znají. U Strany zelených to byl dlouho problém. Teď se zdá, že byl zdárně vyřešen. Strana zelených nechce mít pověst bláznivých ekologů a příznivců Greenpeace, kteří se k sobě při protestech přivazují řetězi. To je pro některé voliče příliš divoká představa. V sousedním Německu je již několik let úspěšně ve vládě a nikdo s ní problém nemá. Proč by tomu tak nemohlo být i na české politické scéně? Nějaký nový závan čerstvého povětší by to skutečně chtělo. Co říkáte?