Současná SZ tím zároveň dokazuje, že není jen "stranou ekologů", ale politickým uskupením, jemuž jde přinejmenším stejnou měrou jak o starost o životní prostředí, tak o zdravé prostředí společenské. O to více zaráží, že republiková rada SZ přijala na podzim minulého roku své "bohumínské" usnesení o nespolupráci s KSČM na vládní úrovni v případě volebního úspěchu.

Jakou politiku Zelení v takovém případě zvolí? Podle předsedy Bursíka bude záležet na tom, jak budou vypadat povolební jednání se všemi partnery (ovšem vyjma komunistů) o tématech, kvůli kterým jdou do politiky. "Nevíme, jak se partneři případně postaví k otevřenému střednímu a vysokému školství bez zkoušek, k 1 % na kulturu, k ekologické daňové reformě (ke zdanění elektřiny podle původu, dani z motorových vozidel, ke snížení sociálního pojištění !), k zákazu kamionů od patnácti hodin v pátek do půlnoci v neděli, k prioritní výstavbě logistických terminálů pro kombinovanou dopravu, k vystavení institucionálně silné ochrany spotřebitele, k privatizaci ČEZu a dalším a dalším tématům", říká.. Roli Zelených vidí mimo jiné v tom, že bude možnost postavit něco jiného než velkou koalici, ke které to zatím podle něj nezadržitelně spěje.

Ani Bursíkem zmíněná stanoviska nespadla z nebe, ale byla vygenerována cestou často únavné diskuse uvnitř strany. Zasahovali do ní nejen lidé konstruktivní, ale jak už to bývá, i s jinými názory, či -- kulantně řečeno - ne dělní. Taková je ale společnost a to, čemu říkáme demokracie.

Demokracie se však SZ vůči KSČM jako jediné významné politické straně na české scéně vzdala. Není samozřejmě pochyb o tom, že část komunistické strany tvoří "ještěři". Na druhé straně i komunisté prošli po listopadu šestnáctiletým vývojem a jejich volební program (byť levicový) a personální složení kandidátek svědčí o značném posunu směrem k realitě. Některé momenty jejich programu (pro mne zejména pozitivní vztah k migrantům, protiválečné postoje, částečně i zahraniční politika) jsou dokonce velmi sympatické. Autorovi rozhodně nejde o nějakou rudo-zelenou mesalianci. Chce-li však SZ při případném povolebním vyjednávání přistupovat k politice věcně, nemůže pomíjet politickou reprezentaci významné části našich spoluobčanů. V KSČM je výrazné reformní křídlo, ve straně nejsou jen oni ještěři, ale i mladí lidé, které do ní přitáhl odpor proti americkému válečnému dobrodružství v Iráku, odpor vůči vše prostupující korupci, a třeba naivní, ale ideály. Mohli si vybrat mezi kariérou a pozicí páriů, vybrali si to druhé.

Domnívám se proto, že ostrakizace KSČM je chybou, kterou by SZ měla napravit. Zelení rozumně nepřistupují na žabomyší hrátky na malém českém politickém jevišti. Chtějí jako případní kigmakers prosadit v povolebním vyjednávání co nejvíce ze svého programu. Akceptace předsudku, jenž se stal v české politice normou z potřeby představovat veřejnosti Rudého Petra (to aby si zafixovala, že Petr prostě nemůže být modrý, růžový, černý či třeba zelený) SZ řadí do fronty těch, "kteří spolu mluví". Pokud má být v roli možného kingmakera důvěryhodná pro všechny, nemůže si něco takového dovolit.

(Autor je členem Strany zelených)