Adresátem dopisu, který Milan Valach cituje ve svém článku "Nevládní organizace -- směs korupce a manipulace?" ve včerejších BL, jsem byl mj. i já -- kromě toho jsem ale i adresátem výzev k podpoře lidí, jimž se snaží agilní brněnská pobočka Amnesty International zastupovaná Janem Klementem pomoci bez rozdílu po celém světě. I proto jsem se stejně jako Milan Valach pozastavil nad úzkým výběrem zemí, v nichž jsou podle citovaného dopisu vězni svědomí. Stejně jako Valach (a nepochybně i Klement, jakož i další lidé, kteří se zajímají o respekt vůči lidským právům) vím, že po právech lidí se různou měrou šlape na celém globu. Jestliže se účelově -- a neumím si představit, že ty důvody by byly jiné, než politikářské -- ukazuje jen na někoho, je to v lepším případě krátkozrakost, v horším špína. A každý, kdo se k ní takto propůjčí, by se měl stydět.

Polemika s článkem Milana Daniela "Neziskovky: kdo se plazí, přežije" a Milana Valacha "Nevládní organizace -- směs korupce a manipulace?"

Česká pobočka Amnesty International se v posledních dnech stala terčem článků upozorňujících na údajnou korupci či politikaření nevládních organizací, které na Britských listech uveřejnili Milan Valach a Milan Daniel. Jako zástupci této organizace musíme opravit mylné informace, které jsou v článcích uvedeny, praví se v prohlášení, které nám poslala mluvčí organizace Eva Dobrovolná.

Ověřil jsem si během minulého týdne, který jsem strávil v Praze, jak obtížně se získávají jakékoliv archivní informace o (české) kulturní minulosti. V ČR se přece někde studuje archivnictví a knihovnictví -- nepřijde těmto odborníkům trapné, že poskytují veřejnosti, mírně řečeno, sedmnáct let po pádu komunismu velmi nedokonalý servis?

Jiné zkušenosti z České republiky za posledních několik dní? Píšu v současnosti knihu o české kinematografii vzniklé od roku 1989 a je to zajímavé, protože z analyzovaných filmů vyplývá velmi konkrétní, charakteristický étos dnešní české společnosti -- a není vždy lichotivý. Když však člověk vyjde z bubliny příběhů české kinematografie, musí si přiznat, že svědectví o české skutečnosti, jaké zachycují tyto filmy, je vždycky do značné míry dílčí.

Nikomu, ani v literatuře ani ve filmu, se dosud nepodařilo synteticky zachytit, jaké to je žít v dnešní České republice -- a připadá mi, a ne z filmů, že je to zkušenost značně nepříjemná.

Už jsme na tomto místě několikrát referovali o marných bojích s byrokratickým Eurotelem -- pardon, dneska je to prý "západní" telekomunikační firma Télefonica - O₂. Nic se ale nezměnilo.

Před cestou do Prahy minulý týden jsem se pokusil zprovoznit český mobil Britských listů, který jsme doposud měli u Eurotelu. Na telefonní lince ze zahraničí jsem musel čekat 15 minut, než mi automat společnosti O₂ odříkal všechny své reklamy -- zákazníka, milá společnosti, když se chce dovolat na nějakou službu, opravdu při volbě vašich číselných alternativ nezajímá, co zrovna mu v tu chvíli chcete prodávat. Jenom ho to naštve, zvlášť když se prokousává vaším nepřehledným systémem automatických voleb při telefonování ze zahraničí. Vzhledem k tomu, že volám na číslo, určené pro styk ze zahraničí, neměl by tomu být kontakt od společnosti přizpůsoben a neměl by být brán ohled na to, že telefonovat ze zahraničí nemusí být pro uživatele zrovna levné?

Objevil jsem zajímavou metaforu rozdílů mezi Českou republikou a Británií.

Vaše umanutost dokázat si, jak jste geniální, když nejste obyvatelem České republiky, což si dokazujete neustálými hloupými útoky na cokoliv, co je české, se opět vyjevila ve vašem článku o hrůzách s českými mobilními operátory a Teskem vůbec. Víte co, když se vám to Česko tak nelíbí, nejezděte sem. My skutečně nemůžeme za to, že už se nemůžete vytahovat, že vy jediný mluvíte anglicky, máte barevnou televizi a můžete jet na dovolenou na Mallorku. V Praze je hnusně? A co takhle Londýn, smutné a šedivé a špinavé město plné lidí, kterých se obyčejní Londýňané bojí? Čtvrti, kde se bojíte být nemuslimem. Špinavé metro. Lidé, kteří neumí nic jiného než svůj rodný jazyk, míní Václav Vlk.

Jsem bohužel zákazníkem Komerční banky. Rád bych to změnil, ale přátelé a známí, kteří se nechávají vysávat a ponižovat jinými bankami (gaunerský přístup českých bank je patrný ze srovnání s bankami západními a Britské listy o tom již často psaly), mi tvrdí, že nikde to není lepší. Tak se snažím kontaktům s bankou vyhýbat, leč přece jen došlo i na mne...

Reakce na článek Jana Čulíka "Národ bez paměti".

1) JSTOR má v České republice předplacen několik institucí, mj. i Masarykova univerzita. Pokud chcete zjistit, zdali nějaký elektronický informační zdroj (EIZ) je v ČR předplacen, doporučuji začít na www.infozdroje.cz, píše Jiří Kratochvíl. Přímo odkaz na seznam institucí, které Vámi zmíněný JSTOR mají předplacen - ZDE (kdyby odkaz nefungoval, v menu nahoře vyberte Zdroje a zde je možné listování v názvech EIZ.)

Několik poznámek k Vašemu textu o knihovnách Databáze JSTOR apod. jsou studentům v knihovnách na Karlově Univerzitě přístupné (pro FF viz http://bi.cuni.cz/ ).

Pokud Vaše oblíbená knihovna nemá přístup, je do značné míry výjimka. Samozřejmě by stálo za to databáze nadále rozšiřovat jak co do obsahu (osobně postrádám EBSCO, na kterém bych měl přístup třeba k časopisu Phronesis), tak co do geografie -- např. situaci na univerzitě v Ostravě neznám.

K zážitkům z Národní knihovny: souhlasím, že čekání bývá neúměrně dlouhé a služby lecjaké, píše Jakub Jirsa.

I příští rok bude pokračovat spor o to, co jsou největší hrozby světu a jak s nimi nakládat. Velkou otázkou zůstane, zda je možné upřednostnit bezpečnostní problematiku před lidskými právy.

S určitou nadsázkou lze říci, že přelom let 2006 a 2007 je ve znamení vyklízení pozic dvou mužů, kteří se v posledních letech významně podíleli na tvarování světové politiky: generálního tajemníka OSN Kofi Annana a prezidenta USA George Bushe ml. Odcházejí různým způsobem.

reakce místopředsedy národohospodářské komise ČSSD na analýzu Štěpána Kotrby Agenda 2010 a sedm statečných reforem ODS -- co se dá očekávat od falešných sobů

Ačkoli Agenda 2010 není programem sociální demokracie, důsledně vychází z programového zázemí ČSSD. Motivací pro Agendu bylo dát významný impuls k nalezení programového kompromisu. Tento výsledek se dostavil, poprvé v půlroční historii diskuse povolebního uspořádání jsme donutili ODS k věcnému programovému jednání. Skutečnost, že v závěru ODS realizovala scénář trefně popsaný v notoricky známém vyjádření páně Dalíka spočívající v poslání partnerů do, řekněme, "anatomicky nepřehlédnutelné oblasti," je důkazem, že česká pravice ve skutečnosti programový průnik vůbec nehledá.

Agenda 2010 a sedm statečných reforem ODS -- co se dá očekávat od falešných sobů ZDE

Začínáme dnes publikovat výběr ze série ironických, často sžíravě sarkastických komentovaných obrázků od Milana Kozelky WORLD PRESS PHOTOS. Je jednou ze tří komponent stejnojmenné performance, s níž Kozelka a Andrea Lexová vystoupili na Mobius International festival of Performance Art v Bostonu (1.-5. 11. 2006) a Kesher III v New Yorku (10. 11. 2006), v anglické verzi.

Rozšířenou a formálně pozměněnou verzi předvedou oba umělci na Howlfestu v NYC v roce 2007. Po návratu do Prahy začaly vznikat obrázky, týkající se domácí politické a kulturní scény. V budoucnu je chtějí prezentovat i samostatně formou velkých fotopanelů.

(V Bostonu oba umělci prezentovali své fotografie oblečeni do muslimské burky.)

V dobách, kdy nebylo zvykem uzavírat dohody písemně, přibírali pantátové k rukoudáním odrostlé děti, které pak nehorázně zbili. Pocit křivdy vytvořil trvalou stopu v paměti. Nikdo z účastníků nezapomněl, kolik korců polí komu patří. Nynější partajní otcové jsou sice gramotní, ale nářez dostává ve scénáři povolební telenovely politická kultura a řadový volič. Je očividné, že jdou-li platy a požitky skutečným aktérům dál, mohou jít také přes půl roku za nečinnost. Pardon, za činnost značně pochybnou. Hromadný výprask občanům brzy upadne v zapomenutí. Kdo by dnes myslel na občanskou neposlušnost jako v éře oposmlouvy? Společnost je již pár let normalizovaná. S ohledem na povahu stranického systému nakonec nezbude voliči jiné možnosti než znovu svěřit hlas stávajícím partajím. Ty navíc skrze expremiéra Paroubka oživují ideje prvorepublikové partitokracie. Výsledkem se samozřejmě může stát nebývale malá účast u volebních uren. Eventuelně podpora protestních sil. Ale ani s těmi jsme neudělali po letošním červnu štěstí.

V poslední době se na Bl objevilo několik článků s ženskou tematikou. Toto téma není v popředí mých zájmů. Přesto bych chtěl reagovat na poslední článek paní Ryšánkové: "Mlátit ženy je mezi českými muži rozšířené hobby". Možná, že má pravdu, ale já na to mám jiný názor.

Ekvádor patří mezi nejchudší země Latinské Ameriky. Jeho současná politická situace je do značné míry prostoupena latentní nestabilitou. To zdůvodňuje, proč si obyvatelé vybírali již osmou hlavu státu v posledních deseti letech.

Dne 15. října se konalo první kolo prezidentských voleb. Podle očekávání, ani jeden ze třinácti kandidátů neuspěl a nezískal nutnou nadpoloviční většinu hlasů v prvním kole. Podle platných volebních zákonů musí uchazeč získat buď 50% hlasů, nebo 40% hlasů s 10 % náskokem před druhým kandidátem. Do druhého kola 26. listopadu tak postoupil levicový Rafael Correa, který se utkal s konzervativním kandidátem Álvarem Nobou. V úterý 28. listopadu se krátce po sečtení 91,1 % výsledků, kdy Correa získal přes 57 % hlasů, levicový kandidát prohlásil za vítěze voleb.

Rakušané opět rozjeli hysterické a nevybíravé útoky na jadernou elektrárnu Temelín. Rakouský parlament žádá svou vládu, aby podala žalobu na Českou republiku za nedodržování bezpečnostních norem provozu jaderné elektrárny Temelín, ačkoliv mezinárodní komise schválila bezpečnost provozu elektrárny. Ještě pár dnů před tím rakouští traktoristé blokovali některé hraniční přechody s Rakouskem a cítili se být povolanějšími odborníky na jadernou bezpečnost, než odborníci z Mezinárodní atomové komise.

Je opravdu Temelín tak nebezpečný, jak se nás snaží přesvědčit naši jižní sousedé, nebo je za tím ještě něco jiného?

◄ trosky památek v Iráckém muzeu

Irák je kolébkou jedné z nejstarších civilizací. Stopy odkazu těchto civilizací dnes mohou být nalezeny po celém Iráku, dokonce i pod vodou v oblastech mokřin na jihu země. Každý, kdo touto zemí prochází, by měl proto hledět kam šlape, neboť všude se zde skrývají poklady historie. V přímé úměře s okupací a terorizováním občanů Iráku, jsou zkázou postiženy i památky starověku. Z archeologického hlediska je ničení památek nesmírnou ztrátou, neboť jsou jedinečné a nenahraditelné. Ztrátu kteréhokoli z těchto starobylých skvostů, či jejich poškození, již nelze nahradit.

Po zahájení války, se stala archeologie jednou z tichých a přehlížených obětí mocenského boje v zemi. A lehkost, s níž palba ničila starobylé zdi města Babylonu, je otřesná.

The Treasures and the archaeological remains of Iraq - original text at english ZDE

Spolkové země odmítají státní schvalovací povinnost pro nové nabídky ARD/ZDF

Názorové rozdíly mezi německými spolkovými zeměmi a Komisí Evropské unie ve sporu o úloze veřejnoprávního rozhlasu se dále prohloubily. Podle údajů rýnsko-falcké státní kanceláře žádá bruselský úřad pro soutěž na německé straně "státní schvalovací řízení na všechny stávající a budoucí nabídky veřejnoprávního rozhlasu v oblasti nových služeb a telemédií". Podle toho musí všechny digitální aktivity ZDF a ARD být schváleny úřadem. Ústavní právo to vylučuje.

tiskové komuniké k ukončení mezinárodní konference Pražská výzva pro Irák

Ve dnech 16. a 17. 12. 2006 se v Praze 1 na Novotného lávce v sídle ČSVTS konala, pod záštitou místopředsedy Parlamentu Lubomíra Zaorálka mezinárodní konference Pražská výzva pro Irák. Účastníci konference zdůraznili nutnost aktivizovat mezinárodní i evropskou úlohu, která by vedla k ukončení okupace, jejímž důsledkem byla devastace Iráku, a která by všemi prostředky, prostřednictvím mezinárodních kanálů a právních institucí vedla k osvobození iráckých zajatců z věznic okupantů.

Pražská výzva pro Irák TÉMA BL

My, účastníci konference "Pražská výzva pro Irák" z řad Iráčanů, kteří jsme bojovali proti bývalému diktátorskému režimu a strávili dlouhá léta svého života v evropských zemích, jsme odsouhlasili tuto "Pražskou chartu", která vyjadřuje naši vůli hledat spravedlivé řešení z irácké komplikované krize. Vycházíme při tom z hodnot a principů, založených na demokracii, ústavnosti a nezávislosti, které jsou základem mezinárodních spravedlivých řádů ve světě. Tyto hodnoty a principy jsou cestou k realizaci demokracie, suverenity a právního státu a povedou k navrácení důstojnosti Iráku a jeho lidu a osvobození země od okupace.

Nelegální okupace Iráku pod vedením Spojených států amerických vedla ke katastrofálním důsledkům, ke ztrátám životů stovek tisíc občanů, synů a dcer iráckého lidu, k nastolení vlád podle agendy okupace, a tyto prokázaly svoji absolutní neschopnost tváří v tvář výzvám, kterým čelí irácký lid.

Vyhlášením Pražské charty, definující východiska z bludného kruhu násilí a devastace v Iráku, skončila v neděli 17.12. krátce po poledni konference Pražská výzva pro Irák. Skončila v poklidu - k úlevě mnohých, kterým myšlenky na utrpení lidí ve vzdáleném regionu kazí zažívání a ruší je v přípravách na nadcházející svátky klidu a míru.

Daleko pravdě bližší a vcelku objektivní tón bez počáteční hysterie zvolila česká mainstreamová média poté, co se organizátory konference o budoucnosti Iráku nepodařilo zastrašit a odradit. Poté, co je nešlo ani ignorovat. Poté, co i irácký prezident a premiér zjistili, že nejbližším úkolem irácké vlády je odchod amerických okupačních jednotek a tuto informaci nešlo v České republice utajit.

Většina účastníků setkání se shodla na tomtéž, co irácký premiér a jeho vláda. Že bez členů strany Baas či bývalých stoupenců Saddáma Husseina je mír v Iráku nemožný. Že že Evropa a především Evropská unie by se měla více angažovat v řešení situace v Iráku. Že "americká administrativa není schopna vyřešit hrozivou situaci v zemi", jak stojí v závěrečném komuniké.

Iráčané přítomní na konferenci, nazývají okupaci okupací a nikoliv osvobozením. Rozvrácenou ekonomiku a počínající nábožensky motivovanou občanskou válku také nenazývají demokracií. Útoky proti americkým okupantům účastníci konference odůvodňují jako nutnou obranu té části občanů, pro které je odboj jediným prostředkem, který zbývá. "Odpor proti okupaci patří mezi společné hodnoty všech národů," uvedl Abdal Ámir Alván.

Pražská výzva pro Irák TÉMA BL

Nyní už pohřbená představa předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, že se s občanskými demokraty lze dohodnout na podílu na vládě mimo jiné i za cenu, že sociální demokracie získá pozici v inspekci ministerstva vnitra, podřízenou funkčně ministrovi - za situace, že celé ministerstvo bude řídit ministr ODS - ukazuje, do jak bezcharakterních dohod vtahovali občanští demokraté své partnery pro "tahání za nos" v rámci takzvané "Dalíkovy" koalice.

Ukazuje to i jeden z důvodů, proč poslanec ČSSD Melčák není ochoten pro koaliční vládu ČSSD s ODS hlasovat. Jeho představa o pasivní toleranci pravicové vlády ODS a KDU-ČSL ústupem ČSSD do opozice v druhém kole voleb je ale pro ostatní sociální demokraty nepřijatelná. Na tom se shodli všichni sobotní řečníci. Za svou prioritu pak označili třetí pokus v režii předsedy sněmovny.

Zvukový záznam a reakci předsedy Paroubka na novinářské dotazy přineslo nedělní vydání zpravodajství televize Prima. "Zcela nepochybně by to byla velmi dobrá zpětná vazba," řekl televizi Paroubek. Ten na uzavřeném zasedání ústředního výkonného výboru v sobotu přitom podrobně analyzoval politickou situaci, pozici ČSSD i názory jednotlivých stran a možné scénáře vývoje. Na adresu ODS nešetřil kritikou - přes odůvodnňování a obhajobu svého jednání o koalici s ODS v počátku druhého kola. Paroubkovo vystoupení o tom, že ODS nebezpečně a bezprecedentně ovládla policii, o kterém informovala televize Prima, ovšem nepostrádalo logiku... ODS bezprecedentně policii ovládla - anebo některé složky policie si bezprecedentně ochočily ODS. Výsledek je stejný. A nic na tom nemění pozdní lítost předsedy ČSSD, že se tak stalo za vlády sociální demokracie. Neschopné ministry vnitra toleroval jak Miloš Zeman, tak Vladimír Špidla, tak Jiří Paroubek.

Britské listy přinášejí zvukový záznam s přepisem částí vystoupení Jiřího Paroubka a dalších na zasedání ÚVV ČSSD ZDE

Antikomunismus je v České republice, nejateističtější zemi na světě, něco jako státní náboženství. Původně očistný rituál společnosti, která byla donucena zareagovat na hluboký rozvrat své struktury, se proměnil v poměrně zajímavé laso na velkou část "hmoty", která tuto společnost tvoří. Stačí jej jen vhodným způsobem stahovat a uvolňovat, aby nedošlo k rozvázání, nebo naopak dusivému stavu.

Doposud se "rozumní" hospodáři tohoto neocenitelného politického nástroje, zvýhodňujícího zcela iracionálně jednu část politického spektra, mohli spolehnout na to, že jim pouze a jen tato výhoda zajistí značné procento příznivců ještě před tím, než jim vůbec bude nabídnut nějaký program.

Předem se omlouvám všem poctivým nevládním organizacím, ale obávám se, že je hodně těch, které jsou snadno zkorumpovatelné, případně manipulovatelné. Před časem se tomuto tématu v několika článcích věnoval Štěpán Kotrba.

Open Society Fund korumpuje novináře, zavádí "nové principy do praxe policie" a ještě se tím chlubí ZDE

Nejprve se ale pokusím upřesnit, co mám nyní na mysli. Korupce v tomto prostředí nepracuje stejnými metodami jako například ve státní správě. Ty jsou zde přece jen sofistikovanější. Mnoho nevládních organizací je závislých na grantech, které získávají z bohatých zahraničních nadací, především ze Sorosova Open Society Fund, ale i z jiných. To je patrné zvláště u těch skupin, které mají profesionální pracovníky, jejichž plat se odvíjí od množství získaných grantových peněz.

Ozbrojený konflikt v chudé západosudánské provincii Dárfúru zuří již tři roky. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o konflikt mezi arabskými, vládou podporovanými milicemi Džandžavíd na straně jedné a africkými rebelskými skupinami na straně druhé. Počátek krize se datuje do února 2003, kdy si několik afrických kmenů pomocí násilných protestů chtělo vydobýt pro Dárfúr více pozornosti ze strany vlády. Vláda odpověděla represemi, přičemž v dnešní době milice Džadžavíd mimořádně brutálními způsoby terorizují převážně civilisty nearabského původu. Bylo by však chybou zúžit danou krizi na etnický konflikt, neboť mnoho arabských obyvatel se od akcí Džanžavídu distancovalo.

V naší zemi není člověka, který by neměl po ruce pohotový argument na téma, kde já jsem mohl být, kdyby těch komunistů nebylo. Přitom buď poškodili jeho předky nebo i jeho samotného v minulosti, jako příslušníci staré vládnoucí elity nebo jeho samotného i v současnosti jako úspěšnější představitelé nové ekonomické elity.

Polemika s články Štěpána Kotrba "Ransdorf podpořil usnesení Evropského parlamentu k 50. výročí maďarské revoluce v roce 1956"a Miloslava Ransdorfa "1956 - rok nadějí a zklamání"

Problém s politickými deklaracemi, jež se zaštiťují historickými událostmi a výročími, či přímo nějakým způsobem kodifikují mantinely pro naše chápání těchto událostí, je, že spíše než k lepšímu pochopení historie slouží nějakému více či méně skrytému politickému účelu. Historie se oblékne do zástěry a posluhuje - tu politice, tu zase nějaké ideologii. V pluralitním systému na tom ale není nic špatného ani zavrženíhodného. Každý má právo nakládat s historií, jak uzná za vhodné, "jediné" možné interpretace již skončily.

Čtyřicet let jsme museli poslouchat propagandistický popěvek, "Kupředu levá, kupředu levá, zpátky ni krok". Nyní již druhé desetiletí v jiném podobě posloucháme jeho agitačního bratra, "Kupředu pravá, kupředu pravá, zpátky ni krok".

Elektrárna Temelín znovu zažívá krušné chvilky. Tentokrát se však nejedná o technické závady, jedná se o rozhodnutí rakouského parlamentu o žalobě České republiky z údajného neplnění dohod z Melku.

V září přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 281,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2006 částku 151 838, 27 Kč. Vzhledem k tomu, že čtenost Britských listů trvale stoupá a za nedávné období došlo k podstatnému vzrůstu sledovanosti časopisu, dostal se náš dosavadní server na hranici svého výkonu i životnosti a byli jsme nuceni částkou 243 745.32 Kč zakoupit server nový, který bude zanedlouho zprovozněn. Příspěvky čtenářů dále využíváme k modernizaci funkcí redakčního systému. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,692.59 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.