Do budoucna se při pokračující polarizaci obyvatelstva vyplatí změnit počet členů dolní komory o jednoho, ale hlavně při každé příští dohodě vyplatit vybrané naděje nejsilnějších stranických struktur. I kdyby některá z nich nebyla přímo účastna na vládě, podrobit tortuře dva obvyklé svědky z privilegované Vnitřní strany. Topolánek by takto ztrestal ministry vnitra a spravedlnosti, právníky Langera a Pospíšila. Paroubek minimálně "politický talent" Davida Ratha či zemanovského straníka Škromacha (vyhýbám se slovu grosstapo). Výsledek je nabíledni: jednání o vládě budou mít příště váhu a půjdou, jak když bičem práská.

Novátorskou metodu zvyšování právní i politické odpovědnosti může zatím dozorovat skautsky přímočarý politik s chlapeckým image, Martin Bursík. Ten má svůj plán bývalého člena Občanského hnutí a KDU-ČSL -- trvale udržitelný rozvoj Strany zelených. Do něj určitě patří až k trapnosti omílané karatelství z pozice nepolitického politika. Tlačí ho do ní také mladý elektorát. Zeleným odevzdává hlas bezkonkurenční počet studentských voličů (podle některých výzkumů až dvacet procent), kteří se dožadují okamžitých výsledků. Bursík pospíchá, neboť čas hraje proti němu. Donekonečna předstírat neposkvrněnost bahnem prostě nejde. Strana působí ve štěpící se sněmovně krátce a v obecném povědomí příliš nezakořenila. Bursík usiluje o předčasné volby, z nichž by pravděpodobně vytěžil maximum, neboť ostatní partaje si v očích mladších voličů naprosto nezachovaly politiku s lidskou tváří, o grácii nemluvě.

Když se do puntíku naplnila předpověď soukromé osoby Marka "Bormanna" Dalíka o negociační taktice Občanské demokratické strany vůči ČSSD, přispěchal, aby potvrdil legitimitu již jednou zkrachovalého projektu trojkoalice. Hovoří přitom o důrazu na možnost předčasných voleb. Bývalý ministr životního prostředí tím vychází vstříc Topolánkovým zájmům víc než kdo jiný. Už jistou dobu (a vody od řádných voleb uplynulo opravdu hodně!) se nabízí ODS možnost, aby vytvořila velkou vládní koalici se sociálními demokraty a brzy ji pod nějakou záminkou -- zkušenosti jsou s kriminalizací partnera -- rozbila za účelem voleb. Nicméně se Stranou zelených a lidovci je to mnohem bezpečnější. Nadějnější. Tak šťastné Vánoce!

Nejistá sezóna V dobách, kdy nebylo zvykem uzavírat dohody písemně, přibírali pantátové k rukoudáním odrostlé děti, které pak nehorázně zbili. Pocit křivdy vytvořil trvalou stopu v paměti. Nikdo z účastníků nezapomněl, kolik korců polí komu patří. Nynější partajní otcové jsou sice gramotní, ale nářez dostává ve scénáři povolební telenovely politická kultura a řadový volič. Je očividné, že jdou-li platy a požitky skutečným aktérům dál, mohou jít také přes půl roku za nečinnost. Pardon, za činnost značně pochybnou. Hromadný výprask občanům brzy upadne v zapomenutí. Kdo by dnes myslel na občanskou neposlušnost jako v éře oposmlouvy? Společnost je již pár let normalizovaná. S ohledem na povahu stranického systému nakonec nezbude voliči jiné možnosti než znovu svěřit hlas stávajícím partajím. Ty navíc skrze expremiéra Paroubka oživují ideje prvorepublikové partitokracie. Výsledkem se samozřejmě může stát nebývale malá účast u volebních uren. Eventuelně podpora protestních sil. Ale ani s těmi jsme neudělali po letošním červnu štěstí. Do budoucna se při pokračující polarizaci obyvatelstva vyplatí změnit počet členů dolní komory o jednoho, ale hlavně při každé příští dohodě vyplatit vybrané naděje nejsilnějších stranických struktur. I kdyby některá z nich nebyla přímo účastna na vládě, podrobit tortuře dva obvyklé svědky z privilegované Vnitřní strany. Topolánek by takto ztrestal ministry vnitra a spravedlnosti, právníky Langera a Pospíšila. Paroubek minimálně "politický talent" Davida Ratha či zemanovského straníka Škromacha (vyhýbám se slovu grosstapo). Výsledek je nabíledni: jednání o vládě budou mít příště váhu a půjdou, jak když bičem práská.

Novátorskou metodu zvyšování právní i politické odpovědnosti může zatím dozorovat skautsky přímočarý politik s chlapeckým image, Martin Bursík. Ten má svůj plán bývalého člena Občanského hnutí a KDU-ČSL -- trvale udržitelný rozvoj Strany zelených. Do něj určitě patří až k trapnosti omílané karatelství z pozice nepolitického politika. Tlačí ho do ní také mladý elektorát. Zeleným odevzdává hlas bezkonkurenční počet studentských voličů (podle některých výzkumů až dvacet procent), kteří se dožadují okamžitých výsledků. Bursík pospíchá, neboť čas hraje proti němu. Donekonečna předstírat neposkvrněnost bahnem prostě nejde. Strana působí ve štěpící se sněmovně krátce a v obecném povědomí příliš nezakořenila. Bursík usiluje o předčasné volby, z nichž by pravděpodobně vytěžil maximum, neboť ostatní partaje si v očích mladších voličů naprosto nezachovaly politiku s lidskou tváří, o grácii nemluvě.

Když se do puntíku naplnila předpověď soukromé osoby Marka "Bormanna" Dalíka o negociační taktice Občanské demokratické strany vůči ČSSD, přispěchal, aby potvrdil legitimitu již jednou zkrachovalého projektu trojkoalice. Hovoří přitom o důrazu na možnost předčasných voleb. Bývalý ministr životního prostředí tím vychází vstříc Topolánkovým zájmům víc než kdo jiný. Už jistou dobu (a vody od řádných voleb uplynulo opravdu hodně!) se nabízí ODS možnost, aby vytvořila velkou vládní koalici se sociálními demokraty a brzy ji pod nějakou záminkou -- zkušenosti jsou s kriminalizací partnera -- rozbila za účelem voleb. Nicméně se Stranou zelených a lidovci je to mnohem bezpečnější. Nadějnější. Tak šťastné Vánoce!