Kdo si však pamatuje (sic!), jaký pokrok nastal oproti osmdesátým a devadesátým létům, kdy knihovna čtenáře spíše odrazovala než obsluhovala, může být trochu spokojen a doufat v další zlepšování služeb.

Vaše porovnání s anglickými knihovnami je ale překvapivě nepřesné. Tak například Cambridge University Library (ta úžasná tovární hala narvaná publikacemi) a podobně i knihovna tamtéž na Faculty of Classics samozřejmě od nového čtenáře požaduje potvrzení, že na místní universitě studuje (či je alespoň zapsán na jedné z kolejí) a je tedy v Anglii dlouhodobě. Hosté -- kamarád, který za Vámi přijede na návštěvu, profesor, který je na konferenci -- mají sice do knihoven v Cambridge přístup, avšak ani jedna instituce jim nic nepůjčí mimo své studovny. Pokud by NK stačilo potvrzení o studiu, došlo by zajisté ke zlepšení; nicméně princip, že "cizincům ven nepůjčujeme" zůstává zachován i leckde v Anglii (podobně to prý funguje i na St. Andrews, což vím jen zprostředkovaně).

Vaše rozhořčení chápu, méně již fakt, že si informace pro své příkré a obecné soudy příliš neověřujete.

Pozn. JČ: Považuji za normální, že univerzitní knihovna požaduje od studentů, kteří si chtějí půjčit knihu z knihovny ven, průkaz, že jsou studenty dané školy, tak to funguje v Británii; nepovažuji za normální, že k tomu požadují policejní prohlášení o trvalém či dočasném pobytu.