Dovolte mi, abych se vrátil k počátku toho, co lze nazvat americkou okupací, a k jejímu dopadu na světové dědictví.

Invazi amerických pozemních sil předcházely těžké letecké údery, s různými typy bombardování, které se nevyhýbaly ani civilistům, ani archeologickým lokalitám. Pokud historické stavby nedostaly přímý zásah, byly starověké monumenty poškozeny otřesy, způsobenými řízenými střelami. Zdi popraskaly a drahocenné kusy kamenických a sochařských prací byly zničeny.

Těžká technika amerických pozemních sil nejezdila vždy po zpevněných komunikacích, ale projížděla i lokality, které nesouvisely se strategickými úkoly. Bohužel, tak častý vojenský provoz drtil dosud neprozkoumané archeologické lokality a nelítostně tak pohřbil, nebo zcela zničil dosud skryté poklady. A aby toho nebylo dost, nezodpovědní vojenští velitelé umístili své jednotky do turisticky známých oblastí, jako u města Babylon, Kiš a Aqarqúf. Nejhůře však ze slavných lokalit bylo postiženo Abrahámovo město Ur, a město Babylon.

Starověké město Ur

V blízkosti lokality starověkého města Ur se nacházela stará irácká vojenská základna nesoucí jméno imáma Alího, která sloužila jako základna vojenského letectva. Po jejím obsazení okupačními vojsky, byla přejmenována na základnu Talil, a byla rozšířena a doplněna pro další zařízení. Nyní je zde hlavní velitelství logistiky, sem Američané umístili svou nejtěžší techniku, včetně tanků, přímo na rozvalinách města, vedle starověkého zikkuratu. Tisíce nákladních vozidel projíždějí městským opevněním, a denně tak způsobují nevratné škody na hradebních zdech, město je dosud archeologicky neprozkoumáno z 80 % a tisíce fragmentů s klínovým písmem a historických úlomků se zde povalují zcela bez dozoru. A bez dozoru, tu bezstarostní příslušníci koaličních sil rozkrádají irácké dědictví kousek po kousku. Do dnešního dne přinesly americké agentury nesčetně zpráv o takových krádežích.

Starověký Babylon

Z toto hlediska lze snadno Babylon nazvat nejpoškozenějším ze starověkých měst, neboť bylo jedním z nejbohatších, co do neodkrytých věží a chrámů. Toto velkolepé město bylo využito, jako vojenská základna polských sil, které byly umístěny do samotného srdce města a vojenské parády byly prováděny v jeho amfiteátru. Přelety vrtulníků, průjezdy tanků a armádních vozidel po městské asfaltové cestě staré 2500 let, každou minutu ničily každý detail.

Stále trvající, každodenní vojenský provoz, včetně tanků a těžkých vozidel, a nekontrolovaný pohyb vojáků, způsobil, a působí, nepředstavitelné škody na archeologických lokalitách, které se samy bránit nemohou.

Ochrana

Okupační síly selhaly při ochraně většiny iráckých muzeí, např. Muzea města Babylon (Museum of Babylon City), Muzea Násiríje (Nasiriya Museum) nebo Muzea Díwáníje (Diwaniyah Museum), kde byly deponovány originální památky a artefakty. Nejslavnější rabování však proběhlo v Iráckém národním muzeu v Bagdádu (Iraqi National Museum), o jehož vyloupení psal a po rozsahu škod pátral Mathew Bogdanos. Napsal, že došlo k odhadované ztrátě na 500 tisíc exponátů, během 36 hodinového řádění lupičů. Odcizeny byly ty nejvzácnější artefakty, jako by přesně věděli, co hledat. Díky mezinárodnímu úsilí, bylo nalezeno 5 400 exponátů, včetně 700 ve Spojených státech a Velké Británii.

The Iraq War & Archaeology ZDE

Organizované krádeže a financování milicí

Movité, snadno přenositelné artefakty, např. zlaté sošky, tabulky s klínovým písmem, pečetní válečky, ale také islámské zlato a rukopisy, směřovaly k obchodníkům se starožitnostmi do celého světa. Organizovaní lupiči využili příležitosti ukrást tyto předměty, aby si tak zajistili financování svých polovojenských aktivit. Tam, kde nelze žádané předměty získat z muzeí, obracejí se přímo do archeologických lokalit, kde nekvalifikovaně kopou a ničí dosud nekatalogizované památky. Jejich bezohledné rabování pustoší archeologické lokality a devastuje dochované stavby a památky. Přitom jsou zisky zlodějů utržené za lup minimální, prodávají pod cenou vše, co je jim podaří ukrást. Řada drahocenných předmětů byly objevena v zemí sousedících s Irákem, aniž by je zachytili nic netušící celní úředníci.

Extrémisté a jejich vliv

Další nebezpečí, kterému musí irácká archeologie čelit, přichází ze strany náboženských extrémistů, kteří chtějí zničit všechny monumenty a sochy představující z jejich pohledu modly. Nedemokratické a oportunistické rozdělování iráckých ministerstev vedlo ke katastrofálnímu rozhodnutí: svěřit Ministerstvo památek a národního dědictví do rukou bigotně věřícího šíity. Nový ministr nejenže propustil řadu nejvýznamnějších iráckých archeologů, ale zcela ignoruje všechny zprávy týkající se nezákonného obchodu se starověkými památkami. Někteří z propuštěných odborníků s čtyřicetiletými zkušenostmi v oboru, byly ministrem vyhozeni jednoduše ze strachu o vlastní postavení. Přitom, jsou to oni, kdo střeží nejvzácnější poklady Iráku, kdo stihli ukrýt některé z nejvzácnějších památek, jako poklad z Nimrudu, na neznámých místech a přísahat, že své tajemství neodhalí, dokud se situace v zemi neuklidní.

Naším největším znepokojením, tedy iráckých archeologů, je skutečnost, že lidé, kterým byla svěřena odpovědnost za jejich zemi, nemají žádný vztah k tomu, co je nezbytné, aby dělali. Zubaři, obchodníci a jejich příbuzní nastupují do ministerstev, bez jakékoliv kontroly jejich zkušeností z veřejné politiky. Nadto, někteří ze zvláště nábožensky zaměřených vládních činitelů, se zajímají o svatyně staré padesát let více, než o tisícileté monumenty.

Iráčan, to je hrdá lidská bytost s bohatou historií a vzácnou kulturou Iráku. Doslovné ničení iráckého národního dědictví se bezprostředně tak dotýká iráckého lidu, podobně jako genocida, avšak jinými metodami, směřuje k vymazávání národa. Bez pokladů naší historie a s hrdostí zkrápěnou kulkami našich nepřátel, bychom se my, pyšný lid Iráku, mohli ocitnout na cestě vedoucí k zániku.

Autor je irácký archeolog žijící v Holandsku, z angličtiny přeložil Miroslav Houska

The Treasures and the archaeological remains of Iraq

occupation, tank and aircraft bombings, thief-sponsoring looting and experts' replacements organized by the extremists

Iraq, the cradle of one of the oldest civilizations; today the traces of these treasures of civilization can be found all over Iraq, and some of them even under water in the wetland area in the south of Iraq. Traveling through this country one should be careful where he sets his foot because of the omnipresence of hidden historical jewels. With the occupied and terrorized citizens of Iraq, these antiquities have suffered a fair share of the destruction. From an archaeological point of view, the destruction of antiquities came at a greater price because of their uniqueness and irreplaceability. Losing any of these antique gems or damaging them cannot be compensated for.

Since the beginning of the war, archaeology has been the silent and very much forgotten victim of people's power struggle. The ease with which the walls of Babylon city have been shattered by the cruel bullets is saddening.

Let me tell you first about the beginning of what we can call the American occupation and the effects it had on world's heritage.

The American ground invasion was preceded by heavy air strikes and multiple bombings of not only civilian compounds but also archaeological sites. Even if the historical buildings were not hit themselves, the trilling caused by the missiles had a destructive impact on these ancient monuments. Walls were cracked and pieces of precious carvings and statues were obliterated.

The heavily-equipped American ground vehicles have not always used paved roads, but traveled through the unused terrains for strategic purposes. Unfortunately, this frequent military traffic rolled over some undiscovered archaeological sites, ruthlessly burying or even destroying the concealed treasures. Moreover, some irresponsible military leaders have placed their units inside the well known tourist attractions like the cities of Babel, Kish and Aqarquf. The most severely affected of these famous cities are the city of father Abraham - Ur and the great city of Babylon.

Ur

In the vicinity of Ur there is an old Iraqi military base named Imam Ali, which served as air-force base. The occupying forces have changed its name to Talil and expanded the compound with additional facilities. They use it as their logistics headquarter. They have placed their heaviest equipment, including tanks, directly on the ruins of the city and next to an ancient ziggurat. Thousands of trucks go inside the city's fortification on daily bases causing irreversible damage to its walls. 80 per cent of the city lies still unexcavated and there are thousands of miniscule archaeological fragments lying about unattended. Unmonitored, the reckless members of the coalition forces steal away Iraqi's legacy one bit at a time. Up till now, there have been numerous reports on these thefts published by different American news agencies.

Babylon

At this point it can easily be called the most damaged of the ancient cities because it was the richest one as far as uncovered towers and temples go. This huge city has been used as a military base by the Polish forces, which stayed at the very heart of the city holding conferences in its amphitheatre. Helicopters, tanks and military vehicles passed through the city's 2500 years-old pavement destroying every minute detail of it.

Till this day, the daily military traffic consisting of tanks, vehicles and even recklessly wandering soldiers have caused, and is still causing, unimaginable damage to sites, which cannot defend themselves.

Protection

The occupying forces have failed to protect most of the Iraqi museums, such as the Museum of Babylon city, Nasiriyah Museum and Diwaniyah Museum, all of which contained original artifacts. The most famous looting took place at the Iraqi National Museum in Baghdad, whose robbery was reported and investigated by Matthew Bogdanos. He mentions in his estimate the 500 000 pieces stolen and claims that the museum was taken over by the bandits for 36 hours. They took the most valuable artifacts as if they knew exactly what to look for. Owing to the international efforts, 5 400 pieces were recovered, including 700 from the US and Britain.

Organized thefts and militia financing

The portable artifacts, such as gold statues, cuneiform tablets, cylinder seals and Islamic gold and manuscripts have become targets of antiquity dealers across the world. Organized criminals use their opportunity to steal these things in order to sponsor their paramilitary activities. If they cannot obtain required objects from the museums, they turn directly to the archaeological sites were they dig out unclassified and un-catalogued objects. Their carefree excavation litters the sites and demolishes the remaining buildings and items. The thieves' appreciation of the loot is minimal when they undersell whatever they manage to steal. Some of the precious items turn up in Iraq's neighboring countries, not confiscated by the unaware custom officers.

Extremists and their influence

Another challenge Iraq's archaeology have to face comes from the religious extremists, who want all of the monuments and statues representing their idols destroyed. The undemocratic and opportunistic division of Iraq's ministries led to a catastrophic decision to place the Ministry of Antiquities and National Heritage in the hands of profoundly religious Shiites. The new minister not only made some of Iraq's finest professional archaeologists redundant, but he has also been ignoring any reports concerning illegal antiquities trade. Some of these professionals have 40 years of experience in the field and were simply discarded by the minister out of his fear for his position. These are the guardians of Iraq's most precious treasures who have hidden some of the artifacts, like the treasure of Nimrud, in unknown places and swore not to reveal their secret until the situation stabilizes.

Our biggest concern as Iraqi archaeologists is that the people burdened with the responsibility for their country have no connections with what they are required to do. Dentists, businessmen and their relatives are put in ministries without checking their political experience. Moreover, some of the more religious government members are more concerned with fifty-year-old shrines than thousands-years-old monuments.

An Iraqi is a proud human being equipped with the rich history and valuable culture of Iraq. The literal destruction of Iraq's national heritage touches the Iraqi people in a similar way genocide works its way towards the obliteration of a nation -- without the treasures and with our pride showered with the bullets of our enemies we, the proud nation of Iraq, could be on our way towards extinction.

Kahlan Al Qaisi - Iraqi archaeologist, living in Holland